S napětím očekávaná zpráva Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) je na světě, otázkou už jen je, co že se to z ní svět vlastně dozvěděl.
S odvoláním na „široké spektrum nezávislých zdrojů“ včetně materiálů poskytnutých mimo jiné deseti členskými státy zpráva MAAE konstatuje, že Íránci od 90. let do roku 2003 prováděli různé činnosti „relevantní pro vývoj jaderných výbušných součástek“, nicméně není žádný důkaz o tom, že by Írán skutečně pracoval na výrobě jaderné zbraně. Vedle informací o počítačové simulaci a velkém ocelovém kontejneru zpráva říká, že je na Íránu, aby tyto aktivity, které podle všeho porušují jeho závazky vyplývající ze členství ve Smlouvě o nešíření jaderných zbraní, vysvětlil. Nicméně o tom, co se v íránském jaderném průzkumu dělo po roce 2003, kdy Teherán přinejmenším dočasně zastavil svůj program, zpráva nenabízí žádné jisté formulace, čímž se podobá dokumentu amerických Národních zpravodajských služeb z roku 2007, který možné obnovení íránského zbrojního jaderného programu ohodnotil termínem „středně důvěryhodné“.
Zpráva konstatuje, že MAAE není s to „poskytnout jasné ujištění, že Írán neprovádí neoznámené aktivity, a že tedy veškerý jeho jaderný materiál je využíván jen pro mírové účely“, přičemž obvinila Teherán, že na požadavky MAAE reaguje pomalu.
Suma sumárum: na základě údajů poskytnutých převážně „jedním členským státem“ (míněny zřejmě USA) a rozhovoru z roku 2007 s člověkem, který byl součástí ilegální jaderné sítě, zpráva nabízí čtyři body:
-- Írán se snaží, někdy i úspěšně, vyvíjet jaderný materiál a zařízení, které lze současně použít pro mírové i vojenské účely.
-- Existují snahy podnikat neoznámené kroky k produkci jaderného materiálu.
-- Z ilegální globální jaderné sítě získával informace a dokumentaci.
-- Pracoval na rozvoji vlastního designu jaderných zbraní včetně zkoušek jaderných komponentů….
… žádný přímý důkaz o íránském vojenském jaderném programu k dispozici ale není, neboť veškeré pochybnosti MAAE staví naopak na absenci důkazů o tom, že žádný vojenský program neexistuje. Trochu Hlava XXII.
Íránští činitelé zprávu MAAE odmítli coby nekorektní a politicky motivovanou, přičemž šéfa MAAE, Japonce Jukiju Amana, obvinili z prozápadních postojů. The Guardian k tomu zveřejnil výběr amerických diplomatických depeší z WikiLeaks, které kuriozně odhalují, že Spojené státy hodnotí Amana úplně stejně. Například při nástupu Amana do funkce generálního ředitele MAAE v říjnu 2009 ministerstvo zahraničí USA napsalo, že je Amano „generálním ředitelem všech zemí, ale v souhlasu s námi“. Amano totiž americkému velvyslanci sdělil, že bude muset být „spravedlivý a nezávislý, ale že v klíčových strategických rozhodnutích je pevně na straně USA, ať už se jedná o jmenování vysoce postavených činitelů nebo zvládnutí údajného íránského zbrojního programu“.
Faktem přitom je, že pokud jsou spekulace o íránském vojenském jaderném programu založeny na realitě, nikdo by se vlastně ani nemohl divit, protože americká politika v regionu Írán k získání vlastních „odstrašovacích zbraní“ nutí. Spojené státy vedly dvě agresivní války na východ i západ od Íránu, Perský záliv ovládá americká 5. flotila, USA zásobují klientské arabské státy sousedící s Íránem zbraněmi a uvalují na íránský finanční a energetický sektor nové a nové sankce. Už Bushova vláda k tomu ještě rozjela finanční a jinou podporu etnických povstaleckých organizací v Íránu a k tomu je třeba přičíst ještě kybernetickou válku proti Teheránu, cílené atentáty a podobně. A zatímco se do toho všeho spekuluje o blížícím se izraelském útoku na Írán, Obamova administrativa na zprávu MAAE reagovala vyhlášením nutnosti uvalit na Írán další sankce…
Bývalý jaderný inspektor OSN a ředitel Institute for Science and International Security Savid Albright přitom zprávu hodnotí pozitivně v tom ohledu, že prokazuje, že „nátlak funguje“ a že Írán proto svůj „strukturovaný“ program ukončil už v roce 2003. „Je důležité vědět, že nepokračují ve vývoji spolehlivé bojové hlavice, která by se hodila na jejich rakety,“ prohlásil pro IPS s tím, že ale Íránci „vědí, jak jadernou zbraň vyrobit, a znají problémy, které by ještě museli vyřešit“.
A jen dodatek: včera se objevily zprávy, podle nichž Rusko s Íránem uzavřelo tajnou dohodu o výstavbě pěti jaderných elektráren za celkem 40 miliard dolarů, Rosatom vše ale popřel.
V Jemenu se dál bojuje, dělostřelectvo ostřeluje rezidenční čtvrti San´á a Táizu, v Zindžibáru na jihu země armáda zastřelila šest „podezřelých“. Násilnosti v hlavním městě stoupá už týdny, byť na počátku června, kdy byl při bojích těžce zraněn diktátor Alí Abdalláh Sálih, prakticky ustalo. Tehdy se přitom zdálo, že je země na pokraji občanské války, nicméně Sálih se po zdlouhavém léčení v Saúdské Arábii znovu vrátil, boje znovu nabírají na intenzitě a zprávy z hlavního města konstatují, že San´á může „každou chvíli explodovat“.
Potíž je v tom, že občanská válka v Jemenu by se ale nevedla jen mezi opozicí a Sálihovým režimem, protože protivládní síly jsou už dnes rozděleny podle mnoha různých hledisek, přičemž některé provincie už od března, kdy bouře v Jemenu propukly, fungují de facto nezávisle. Pokud bude situace nadále eskalovat, je pravděpodobné, že Ddálih svou pozici neustojí, a do funkce se dostane i Spojenými státy či Saúdskou Arábií preferovaný generál Hádí.
Zajímavou analýzu situace v Jemenu přinesl libanonský deník Al Achbár; konstatuje, že občanská válka v zemi zatím nevypukla hlavně proto, že jí brání politické elity a opoziční politické strany, které chtějí revolty využít ve svůj prospěch a jsou s to lidový nástup proti Sálihovi rozmělňovat a držet tak diktátora u moci.
Mladí Jemenci chtějí změnu a Prolomit ticho:
A dneska netypicky přidám text našeho autora Ladislava Balcara o Libyi:
Demokratizace s nelidskou tváří
„Kdyby lidé znali pravdu o válce, skončila by už zítra. Oni ji pochopitelně neznají a znát nemohou“. To jsou slova, která pronesl britský premiér David Lloyd George během první světové války. Bohužel, i po sto letech zůstávají v platnosti. Zdokonalily se pouze technologie, které ji umožňují skrýt.
Svobodné sdělovací prostředky nám opomněly říci, že v době, kdy se Kaddáfi chopil moci, Libye byla zaostalou beduínskou zemí a během jeho vlády se stala zemí, kde obyvatelstvo má největší délku života v arabském světě, zemí s nejlepším systémem bezplatné zdravotní péče a bezplatného školství, zemí, kde téměř každá rodina vlastní dům a automobil, zemí, kam se sjížděli Egypťané a Tunisané za prací, zemí, kde byl za 25 miliard dolarů vybudován 2000 km dlouhý vodovod, který městům na severu denně dodává ze Sahary 7000 m3 pitné vody za 35 centů za kubík (zatímco Západ jim nabízí odsolenou vodu 4 dolary za kubík), přičemž na jeho výstavbu nebyl použit ani cent úvěrů, což znemožnilo zemi uvrhnout do úvěrového otroctví. Libye se vůči sousedům nedopustila žádné agrese, nepoužila vůči nim žádné prostředky hromadného ničení.
Celkem nedávno velitelství NATO oznámilo, že operace, spojené se zajištěním bezletové zóny nad Libyí, skončily. Sdělilo, že od 31. března 2011, kdy operace přešly pod jeho velení, spojenecké letectvo uskutečnilo 25 726 letů, z toho 9 525 bojových. Při přesnosti vojenské statistiky jsme se však nedozvěděli, co vše tyto lety způsobily. Na první pohled je však vidět, že zničily mnoho životů, rozvrátily národní hospodářství, uvrhly zemi do občanské a etnické války.
Libyjský lid si z této avantýry odnáší následky, které trpce ponesou celé další generace. Nezávislá skupina vědců, pracujících v Libyi (Surveying and Collecting Specimens and Laboratory Measuring Group), totiž zjistila, že v místech, která byla nejednou bombardována, jsou stopy po ochuzeném uranu. Průzkum provedený v Kaddáfího sídle BaB-Al-Azízija a v Súk el-Ahadě byly předány do laboratoře libyjského Institutu atomové energie, kde se s použitím indukčně vázaného plazmatu přišlo na to, že při bombardování byly použity bomby s ochuzeným uranem. Zvýšená úroveň radiace byla zjištěna v trychtýřích po bombách NATO a na střepinách nábojů. Tyto bomby NATO používalo při dobývání Tripolisu a Syrty. Proti Kaddáfího vojskům, ale i civilnímu obyvatelstvu byly použity zbraně zakázané mezinárodními konvencemi. Bomby a rakety s ochuzeným uranem mezi ně patří. Používají se především proti objektům s vícevrstvými pancéři. Při dopadu na cíl, se pouzdro bomby zničí a těžké, avšak tenké a zaostřené jádro pokračuje v pohybu, probíjí pancíř díky své hmotnosti a rychlosti. Jádro z ochuzeného uranu se částečně poškodí, vytvoří se uranový prach, jehož oxidanty jsou mimořádně škodlivé, jedovaté a rakovinotvorné. Prach se při dýchání a jídle dostává do organismu. V plících vyvolává rakovinu. V krvi se oxid uranu rozpouští a způsobuje celkovou otravu organismu. Bomby tohoto druhu byly zjištěny po náletech amerických a britských letadel, kdy se úroveň radiace v místech jejich dopadu zdesateronásobila. Libye se stala další obětí, která byla využita k likvidaci nábojů s docházející životností.
Kromě toho libyjské obyvatelstvo dostalo příležitost seznámit se s náboji a patronami obsahujícími uran. Podle specialistů se takové náboje po překonání překážky rozehřejí až na 5000 stupňů Celsia a vytvoří uranový nanoprach, který se lehce rozptýlí po širokém okolí, kontaminuje půdu, spodní vody, vše živé, včetně zvířat a rostlin. Dostanou se i do lidského organismu, kde vyvolají vnitřní radioaktivní ozáření. Tragédie navíc spočívá v tom, že stávající dozimetry nejsou schopny prachové nanočástice v lidském organismu odhalit. Podezření na jejich přítomnost v organismu je možné vyslovit až následně v procesu geneze nejrůznějších onemocnění. Uranový nanoprach, který byl zjištěn i v libyjské poušti, může být podle vědců větrem zanesen i do sousedních zemí. Jaké budou následky tohoto bombardování, se teprve ukáže. Je třeba mít přitom na vědomí, že doba polorozpadu uranu představuje 4,5 miliardy let. Jádrům, která se zavrtala do libyjského písku, je to úplně jedno. Pouštní oázy však mohou změnit v oázy smrti.
Libye se de facto stala živým polygonem. Velitelství britských sil připouští, že při bombardování Libye použilo „bomby se zesílenou účinností“, což je krycí výraz pro bomby s termobarickými hlavicemi, které skosily značné množství civilního obyvatelstva. Vážné znepokojení vyvolává fakt, že v okolí Tobruku se šíří plicní mor, který již připravil o život nejméně dvě desítky lidí. Zdroj této šířící se infekce zatím nebyl přesně zjištěn. Zarážející je ovšem to, že se vyskytuje v místech, které byly intenzivně bombardovány. To by ovšem znamenalo, že při bombardování byly použity i bakteriologické zbraně. Pokud se tento mor neléčí, smrt nastane od jednoho do šesti dnů. Nemocnice jsou při tom přecpány raněnými v boji. Navíc kolují zprávy, že při bombardování byly použity i chemické zbraně.
co mohl nakonec namítnout proti „argumentům“ maršála Göringa, že pro německé letectvo bude v případě jeho „neporozumění führerovi“ maličkostí srovnat Hradčany, svatovítskou katedrálu a celou Prahu i další česká a moravská města se zemí?
http://vitmachalek.blog.idnes.cz/c/211050/Dobrovolny-ocistec-Emila-Hachy.html