Shrňme si úterní projev izraelského premiéra Benjamina Netanjahua před oběma komorami amerického Kongresu. Prohlásil tam, že Izrael potřebuje mír a pro jeho dosažení je prý připraven k „bolestivým ústupkům" a „projeví štědrost" v otázce územních ústupků. Připustil rovněž, že při jakémkoli mírovém řešení „část židovských osad zůstane za hranicemi Izraele".
Zároveň s výroky o „bolestných kompromisech" ale Netanjahu zdůraznil, že izraelská vojenská kontrola nad západním břehem - a všechny osady tamtéž - zůstane zachována, a smůlu že mají Palestinci i se všemi svými nároky na východní Jeruzalém.
V čem tedy izraelská touha po míru a s ní spojená „územní štědrost" spočívá není tedy jasné, ale američtí zástupci lidu izraelského premiéra odměnili ukázkovým „standing ovation", potleskem delším, než kterého se dočkal Barack Obama po svém projevu o stavu unie. Jak ironicky poznamenal jistý arabský bloger, američtí poslanci izraelskému premiérovi tleskali stejně nadšeně, jako ti syrští servilně tleskají Bašáru Asadovi
Podle očekávání se ozvali Palestinci. Jejich dosavadní hlavní „vyjednavač" Nabíl Šás, jeden z těch, kdo při „mírových" rozhovorech vzdával jeden palestinský požadavek za druhým výměnou za velké nic, nyní najednou Netanjahuův projev považuje za „vyhlášení války Palestincům". „Je to eskalace, které se, bohužel, dostává potlesku," prohlásil.
A nejspíš také podle očekávání se ozval i Netanjahuův pravicový blok Likud. Izraelský vicepremiér Silvan Shalom ostře odmítl zmínku o tom, že by některé osady mohly „zůstat mimo Izrael", což je sama o sobě z mnoha hledisek zajímavá formulace, a prohlásil, že to „není názor jeho ani názor Likudu". Proti této zmínce, která má beztak k realitě daleko, se vyslovili i další poslanci Likudu a krajně pravicových stran, a tak vznikla podivná situace: Netanjahu ostře odmítl Obamův nápad s řešením palestinsko-izraelského konfliktu v rámci hranic z roku 1967, které by zanechalo „mimo hranice Izraele" podle odhadů na půl milionu občanů Izraele, sám pak ale navrhl jakousi výměnu území, a to nejspíš jen ve snaze odvrátit blížící se zářijový pokus o vyhlášení nezávislosti Palestiny, a odmítli ho Palestinci i Knesset. A jediný, kdo tomuhle nesmyslnému propletenci slov a prázdných frází nadšeně tleská, je americký Kongres...
No a pár zajímavých odkazů k aktuální situaci na Blízkém východě:
-- Obama s Cameronem chtějí eskalovat válku proti Libyi.
-- Egypt by měl o víkendu trvale otevřít přechod do pásma Gazy.
-- Jemenské kmeny, které se postavily diktátorovi Sálihovu, už obsadily budovu ministerstva vnitra a státní agenturu pro sdělovací prostředky.
-- Roztříštěná syrská opozice by se na přelomu měsíce chtěla sjednotit na jednání v Turecku.
-- Světová banka nabízí Egyptu a Tunisku 6 miliard dolarů na podporu „ekonomických a politických změn".
-- Zajímavé video o americkém postoji vůči izraelským jaderným zbraním.
-- A nakonec názor Andrewa Exuma, proč se na svém blogu vyhýbá izraelsko-palestinské otázce: „Každý mladý vědec, který se chce zabývat seriozně Izraelem nebo Palestinci, by si měl nechat vyšetřit hlavu. Ve výsledku vás totiž začnou označovat buď za zbraněmi mávající a hrubiánské sionistické prase, nebo islamistického sebevražedného antisemitu. V obou případech je ale dopad stejný. Ne, díky."
-
|2011-05-26 11:10:14 Jitka Bartošová...faktem je, že každý politik, postpolitik a diktátor přesně ví, co má v projevech kvokat, všechno jak přes kopírák.... Profesionální roztleskávači školení v marketingové rétorice..... V podstatě tedy funkcí politika je nenazývat věci pravými jmény, ale prostě přelakovat trapnou skutečnost svých sprostých lidských jednoduchých motivací....a dostatečně voliče a občana rozjásat směrem k voličské urně...Ostatně né nadarmo se voličská urna nazývá urna....ve chvíli upuštění volebního lístku se odehrává pohřeb všech politických slibů a občanských nadějí....Též jsem sledovala několik halasných politických projevů, a musím uznat, že například i Kaddáfí byl schopen se naučit být přesvědčivý, jakkoliv je cvok...a též mne napadá, že americký Kongres pořádá ovace vestoje na povel jak na drátkách....dyť to říkám....profesionální marketingoví roztleskávači. Vlastně každý recitující politik, čím přesvědčivěji lže....svoboda, svobodné podnikání, zodpovědnost za světovou demokracii, lidská práva...tím většího potlesku se mu dostane od souputníků, aby mu dodali na přesvědčivosti, a dotlačili ty zírající diváky u televize k důvěře a volbám... Hollywoodské myšlení naprosto proniklo i do politiky.... A tak...existují dva světy. Smyšlený svět politické fasády a... občanské reality....Naprosto nesmiřitelná utajená válka dvou světů, kde pouze skutečný reálný život je pravdivý.....a ve které postpolitici drží všechny karty......možná všechny ne.... ?
-
|2011-05-26 13:01:55 Rico - DOBRÝ DEN, KOCOURCI!Fascinuje číst dedukce (autorky T.S.) naťukané na tuzemských klávesnicích týkající se – řečeno obecně zahraničních – politických fenoménů. Přičemž zřejmě všude hůř, doma ale nejlíp; po zohlednění jakosti řešení, vyřešení, dořešení domácích politických průserů pak ještě: Hurá sláva výletu, nicméně už jsme doma, a tady nejlíp, neb vlastní trus nesmrdí, nehoří. Vlastně ani žádný není.
Namísto zabývání se českým dvorkem a jeho ostudnými kauzami všeho neduhu daleko lépe jest Bleskučtivě položit otázku, jaký je rozdíl mezi US kongresem a syrským parlamentem.
Zodpovězena je „ironicky jistým arabským blogerem“ v tom smyslu, že „nadšení“ = „servilitě“. Že netleskali („odměnili“) „američtí zástupci lidu“, nýbrž Republikání (politický strana). . . o tom proč, že? Rezumé: USA je diktatura.
Komu houplo? A co?
Nemohu se zbavit dojmu, že i po 20 letech po pádu 40letého režimu (Tleskání na schůzích, v Servilních prvomájových průvodech atd.) touto formou a tímto stylem je zde prán komplex vlastní méněcennosti: kdo sorok let držel hubu proti svým hajzlům a oněm bratrům na časy věčné, dnes horlivým kritikem stal se těch, kteří mu historicky nikdy nic neudělali zaprvé, za druhé jejich obyčejů, po kterých mu však, z etickomravního hlediska, prd je.
K čemu PAK vede tento sériový psychokonflikt nádherně ilustruje naprosto chaotický blábol paní Jitky Bartošové, neb ta, podle stylu a slovníku, zrovna nepatří k populaci odkojené Bleskem a oslepené Novou: zde píše český střed, takže to, čemu se jinde říká občan.
