I ta se ale budou objevovat a zanikat, stejně jako politické strany či hnutí, a tomu všemu bude nejspíš vládnout masivní převlékání kabátů a soupeření nejrůznějších sil a zájmů. Snad jediné jméno bude rozhodující, a tím je jméno Muhammada Husajna Tantávího, který po dvaceti letech v čele armády nyní vládne i státu - byť si za své někdejší zásluhy o režim a příslovečnou vojenskou inteligenci vysloužil přezdívku „Mubarakův pudlík". A zatím učinil jen to, že rozpustil parlament a pozastavil platnost ústavy. Nemusí to ale nutně znamenat žádný krok zpět, protože parlament byl beztak zformován na základě neuvěřitelně zfalšovaných voleb loni v listopadu, a ústavu Mubarak zmanipulovanými referendy změnil už tolikrát, že beztak měla nulový význam... Asi významnějším proto bude fakt, že armáda v rámci „nastolení klidu a pořádku" vystoupila proti demonstrantům - vesměs neozbrojení vojáci je vytlačovali z Tahríru a dalších oblastí - a oznámila, že hodlá zakázat stávky, které v současnosti ochromují zemi - za svá práva už stávkují i policisté. Banky jsou znovu zavřené a o očekávaném propouštění lidí zatčených a uvězněných během demonstrací armáda podezřele mlčí...
Lid ale neztrácí náladu, čehož příkladem může být třeba tenhle remix z projevu Mubarakova řezníka a viceprezidenta Umara Sulajmána.
Je tak čas se podívat na zajímavosti z pozadí egyptského převratu. Britský The Telegraph například s odvoláním na západní rozvědky vysvětluje, co že to Mubarak dělal posledních 18 dní své vlády, kdy se prakticky proměnil v ducha: snažil se prý převést své miliardové majetky mimo dosah případných vyšetřovatelů. Už v pátek Švýcarsko oznámilo, že zmrazuje účty jeho rodiny, je ale otázkou, zda tento krok nepřišel příliš pozdě, tedy zda v té době ještě na kontech něco zbývalo. Celkově se přitom majetek Mubarakovic rodinného klanu odhaduje na 70 miliard dolarů, přičemž nezaručené zdroje naznačují, že přinejmenším část této sumy je na kontech v Izraeli. Organizace Global Financial Integrity nyní vydala odhad, podle něhož Egypt v letech 2000 až 2008 kvůli korupci a zločinu na nejvyšších místech každoročně přicházel asi o 6 miliard dolarů. Není divu, že tři bývalí ministři Mubarakovy vlády mají zákaz cestovat do zahraničí, sedí v domácím vězení a mají zmrazená konta. Boj s korupcí ale nejspíš nebude až tak žhavý, protože se ukazuje, že jeden z nejzkorumpovanějších mužů v zemi, miliardář Ahmad Izz není v domácím vězení, jak se tvrdilo, ale v káhirském hotelu Four Seasons...
Kuriózní situace je k vidění také ve Washingtonu, kde šéf CIA Leon Panetta marně hledá přesvědčivé odpovědi na otázky, kdo že to po Mubarakovi padne v regionu jako další. Panetta se blamoval, když své informace podával jako „velmi pravděpodobné" a přitom se opíral o zprávy z médií, jako kdyby za sebou neměl mnohamiliardovou zpravodajskou síť. Když se pak navíc ukázalo, že počítačový program za 125 milionů dolarů, který měl CIA pomoci předpovídat případná rizika převratů, o Egyptu vůbec nic „nevyplivl", začíná být nejmocnější tajná služba světa lehce pro smích. Mimochodem, tato situace Spojeným státům jen dál ztěžuje zásadní úkol, který před nimi stojí - jak přimět obyvatele Blízkého východu, aby hlasovali pro proamerické režimy. Otázka za milion. Nebo miliardy. A ještě jednou mimochodem, v deníku Al Ahrám se objevil inzerát na pronájem patra, v němž ještě donedávna v jednom z káhirských činžovních domů sídlila izraelská ambasáda...
Protože o budoucnosti toho moc nevědí ani další vládci v regionu, zažívá oblast vlnu reformních kroků a úliteb, které mají otupit hrany lidového vzteku: jemenský prezident Alí Abdalláh Sálih tváří v tvář mnohatisícovým demonstracím slíbil, že už nebude znovu kandidovat a že po své tři dekády trvající vládě v roce 2013 skončí (a nepředá potom moc svému synovi), jordánský král Abdalláh vyměnil premiéra (a toho nového pověřil „rychlými reformami") a k tomu ještě našel v kase 225 milionů dolarů na dotaci cen pohonných hmot, cukru a rýže. A bahrajnský král zašel až k tomu, že každé rodině vyplatil 3000 dolarů „na oslavu 10. výročí charty reforem". Policii proti demonstrantům zatím ještě ostře nasazují v Alžírsku a podle všeho krev poteče i v Libyi, kde se má začít demonstrovat 17. února.
A ještě... tváře mučedníků egyptské revoluce.
