Literární noviny

SCHWARZENBERG: ÚPLATEK? NE PENÍZE, ALE PROTISLUŽBA
Autor: - job -
09.04. 08:00 Původní zpráva
Nejpopulárnější politik a předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg přiznal, že v devadesátých letech vyhověl korupční nabídce. Hlavním důvodem bylo, aby získal zpět svůj majetek. Šéf strany svůj prohřešek nepopírá, ale říká: Peníze jsem nikomu nedal. Přitom TOP 09 staví volební program také na důsledném boji proti korupci. Poslední průzkumy ukazují, že pokud by volby byly tento měsíc, pak by TOP 09 získala hned po ČSSD a ODS nejvíce voličských hlasů.
Stalo se to před dvaceti lety. Karel Schwarzenberg se tehdy u českých úřadů ucházel o navrácení majetku svých předků. A jeden z úředníků naznačoval, že restituci může protáhnout na léta, pokud mu ovšem kníže nepůjde na ruku. "Bylo to velmi dávno. V době, kdy jsem nebyl tak známý jako nyní. Byl jsem v úplně jiné situaci. Ten úředník prostě seděl na šanonu a na tom, jak rychle vše dopadne, bylo závislých víc věcí i lidí. Já už jsem to na sebe kdysi řekl, ale to si asi novináři nepamatují," popsal on-line deníku TÝDEN.CZ Schwarzenberg.

ČTĚTE DÁLE: Schwarzenberg míří do tanečních klubů lovit voliče
ČSSD žádá o pomoc s korupcí bývalé činitele FBI
Někdejší kancléř prezidenta Václava Havla a nyní šéf TOP 09 ustoupil. A úředníkovi, který od něj žádal "něco navíc" za svoji práci, vyhověl.
Informaci o tom, že předseda TOP 09 dal kdysi úplatek, přinesl deník Blesk. Schwarzenberg ale nyní tvrdí, že neuplácel penězi.
"Nebyla to žádná suma. Nebyly to peníze. Byla to něco jiného, jakási protislužba, kterou po mně ten úředník tehdy chtěl a kterou jsem pro něj měl udělat. Byla to výjimečná situace," přiznal Schwarzenberg, ale odmítl upřesnit, o jakou úlitbu se jednalo.
O tom, jestli by na chtivého restitučního úředníka poslal policii, neuvažuje. "Teď už je to celé promlčené. Od té doby jsem naštěstí už nic takového nezažil. A kdyby ano, nestalo by se to," dodal.
TOP 09 chce s korupcí, pokud získá místa v budoucí vládě, zatočit několika opatřeními. Navrhují speciální soudní senáty, potírání korupce státních úředníků a politiků a větší veřejnou kontrolu.
"Podhoubím klientelismu, nekalé lobby a korupce je rozpad tradičních hodnot, složitá a neprůhledná veřejná správa, slabé represivní orgány státní moci a především pak společenská tolerance vůči korupčnímu jednání. Řešení tohoto problému proto není věcí několika, byť dobře promyšlených návrhů, ale věcí soustavného odbourávání korupčních příležitostí a rozbíjení korupčních bratrstev na úrovni státu, regionů i obcí. Vůli k takovému jednání musí mít především vláda, vrcholné státní orgány, politické a společenské elity země i sami občané," píše TOP 09 v úvodu volebního programu věnovaného korupci.
Foto: Lucie Pařízková, Karel Šanda
http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/politika/politicka-pavlac/schwarzenberg-uplatek-ne-penize-ale-protisluzba_164830.html

Věřím ministře Schwarzenbergu, že se zachováte jako šlechtic!
Vydáno dne 07. 07. 2008 (375 přečtení)
Vzhledem k tomu, že periodicky požadujete od senátora Jiřího Čunka nějaká vysvětlení, je zde na místě, abyste i Vy podal vysvětlení. Zveřejněním Vaší strategie pomůžete tisícům okradených občanů Česka.
Zveřejněním této Vaší strategie pomůžete tisícům okradených občanů
Karel Schwarzenberg
ministr zahraničních věcí ČR

Vážený pane ministře,
protože jste mi doposud neodpověděl na můj dopis ze dne 11. 3. 2008, přikládám znovu jeho text ( viz níže ) a žádám Vás nejen o Vaši odpověď, ale zároveň Vás žádám, abyste ve své odpovědi zveřejnil svoji strategii a způsob navrácení Vám komunistickými zloději a vrahy ukradeného majetku.

Zveřejněním této Vaší strategie pomůžete tisícům okradených občanů, kteří se dlouhá léta marně před českými komunistickými soudy domáhají svého vlastnického práva a navrácení komunistickými zloději a vrahy ukradených majetků.

Věřím, že zveřejněním Vaší strategie se nedopustíte vyzrazení státního tajemství, neboť tak pomůžete tomu, že tyto majetky budou tak jako Vám vráceny tak, jak byly ukradeny. Tedy ze dne na den. To bez zbytečných "soudních obstrukcí", kdy bude naplněno jedno ze základních práv právního státu, za který se doposud ČR neprávem vydává - právo vlastnické.

Tím bude zároveň naplněno i právo rovnosti před zákonem.

Věřím zároveň, že to je cílem Vaší osobní politiky, co by ministra zahraničních věcí ČR, kdy v demokratickém zahraničí je ČR nejen ve výše popsaných souvislostech stále považována za zemi s ruským vlivem a praktikami. Za zemi totalitní a zemi bezpráví.

Domnívám se, že důvodem Vašeho opakovaně avizovaného odchodu z Vlády ČR, není pan Jiří Čunek, ale ta skutečnost, že nehodláte dále sedět u jednoho stolu s lidmi, kterým na rozdíl od pana Jiřího Čunka výše popsaný stav vyhovuje, kteří tento stav vědomě udržují, tyjí z něj a jejichž minulost je pochybná.

Nemůžete nevědět, že se jedná o členy Vlády ČR, kteří pocházejí z komunistických rodin - absolventy politických škol s ruským dohledem, odchovance Stb a zároveň i mistry přetvářky, jejichž hlavním úkolem je hra "na demokraty". ( To "ostatní" za ně dělá jejich mafie ).

Věřím, že se zachováte jako šlechtic.

Přeji Vám krásné letní dny

Milan Řehák
1. 7. 2008



Karel Schwarzenberg
ministr zahraničních věcí ČR

Citové i mravné otupenie, taký je výsledok budovania konzumnej liberálnej spoločnosti. Individualistický zhon po majetku a spoločenskej prestíži decimuje človeka úspešnejšie ako násilie falošného kolektivizmu.
Diabolsky prefíkane vymyslená konštrukcia bezhraničnej ľudskej slobody sa ukazuje účinnejšia ako tyrania.

:: Teodor Križka, šéfredaktor
Prekvapujúce fakty, ktoré o sebe zväčša neviete

TAJEMNÉ HAVLOVY RESTITUCE
________________________________________
17.03.2010
http://prop.sk/tajemne.html


Václav Havel nabyl po své sametové revoluci v restituci rozsáhlý majetek. Pozadí této restituční transakce, jedné z prvních, která prolomila Benešovy dekrety, je však zatemněno a objevuje se jméno pražského pozemkového krále, miliardáře Miloše Červenky.
Rodina Havlů patřila k nejbohatším židovským rodinám v Praze již na počátku 20.století. Současné bohatství, resp. zrestituované majetky jsou dílem strýce Václava Havla Miloše Havla, filmového podnikatele. Významnou měrou se na majetku rodiny podílel i otec Miloše Havla Václav Havel, majitel stavební firmy a stavitel Lucerny. Vztahy Václava Havla se svým synem Milošem Havlem však byly později poznamenány synovou neutajovanou homosexualitou.
Asi nejproslulejším projektem Miloše Havla bylo vybudování Barrandovských studíí, které vybudoval spolu s židovským podnikatelem Osvaldem Koskem. Miloš řídil i filmovou společnost Lucernafilm a bohatl na dovozu a promítání amerických filmů.
Po začátku války vstoupila na Barrandov německá správa a ateliéry se nebývale rozrostly. Točila se řada filmů, na kterých se podílela tehdejší elita českých herců. Miloš Havel byl ochoten učinit cokoli, jen aby se zachránil. Ochotně tedy spolupracoval nejen s okupační správou, ale také s Gestapem. Později po válce měl štěstí, že se dokumenty o jeho stycích s Gestapem ztratily (stalo se tak v průběhu jeho námluv s StB).
Po válce byl Miloš Havel označen filmovou obcí za kolaboranta s nacisty, byl také obžalován, ale obvinění bylo za nejasných okolností staženo. Z této doby existují také doklady o čilých stycích Miloše Havla s StB. Aby se zachránil, podepsal Miloš Havel StB také spolupráci. Po navázání spolupráce s StB odcestoval Miloš Havel do Německa. Oficiální prameny tvrdí, že poté svou spolupráci s StB ukončil.
V Západním Německu požádal Miloš Havel jako pronásledovaný český žid za války o odškodnění za majetek, který ztratil. V průběhu války totiž prodal polovinu barrandovských studí německé správě za částku asi 7 milionů korun, což považoval za podhodnocenou cenu, ke které byl přinucen. Západoněmecký rehabilitační soud nároky Miloše Havla uznal a v plném rozsahu jej odškodnil.
Vraťme se však k našemu Václavu Havlovi. Ten se celý život programově angažoval v „antikomunistickém“ disentu, ve kterém však byla řada (bývalých) komunistů, tzv. „osmašedesátníků“. Namátkou uveďme jména jako Ludvík Vaculík, Pavel Kohout, Jiří Hájek, Jaroslav Šabata, Miloš Hájek, Karel Šiktanc a řada dalších.
Václav Havel nebyl řadový disident. Jezdil v lepším automobilu než tehdejší předseda komunistické vlády (vlastnil luxusní Mercedes), obýval rozlehlý a komfortní byt na Rašínově nábřeží a stejně tak měl k dispozici svou usedlost Na Hrádečku, kde mohl nerušeně pořádat své disidentské seance.
Havlův čas přišel v listopadu 1989, když na Letné a z balkonu Melantrichu mával nadšeným statisícům doufajících. V témže roce byl komunistickým parlamentem jednomyslně zvolen prezidentem a když skládal slib, přísahal symbolicky na komunistickou ústavu. Neštítil se mávat nadšeným a doufajícím davům a poté přísahat věrnost komunistické ústavě.
V roce 1990 se uvažovalo, jakým způsobem uskutečnit restituce a především v jakém rozsahu. Václav Havel, který měl tehdy v Občanském fóru rozhodující slovo, prosadil široké a rozsáhlé restituce. Vzhledem k hrozbě nároků sudetských Němců se parlament rozhodl navracet majetky zabavené teprve po 25.2. 1948.
Způsob, jakým se Václav Havel dostal k majetkům svého strýce a děda, je zahalen tajemstvím. Jeho strýc Miloš Havel byl po válce označen jako kolaborant a jeho majetek znárodněn podle Benešových dekretů. Proto se na něj klasické restituční předpisy o navracení majetku ztraceného po roce 1948, nevztahují. Václav Havel přesto jako jeden z prvních dostal veškerý majetek, o který požádal.
Možná i proto se Havel bojí tématu Benešových dekretů jako čert kříže. Na přímou otázku na svůj názor na ně uvedl pro BBC v roce 2002: „Já jsem se k tomuto velmi důležitému a citlivému tématu vyjádřil už mnohokrát, ale vždycky jsem se k němu vyjádřil, když jsem já chtěl a ne tehdy, když jakási zhysterizovaná atmosféra mě k tomu nutila, já zůstanu věrný této tradici, pokud jde o ty dekrety.“ Jednoznačné stanovisko k Benešovým dekretům však Václav Havel nikdy neposkytl a dobře ví proč.
O pozadí Havlových restitucí se nikdy nemluvilo a žádný novinář se jimi netroufl zabývat. Ještě dnes je Havel pěstovanou ikonou sametové revoluce a falešného sametového „národního obrození“. Restituce příjemně postihly řadu disidentů z Charty 77, a ti chartisté, na které nic nezbylo, si dokumenty k restituci alespoň padělali. Učinila tak Havlova spolupracovnice a disidentka z Charty 77 Marta Chadimová, jejíž restituční podvod s nemovitostmi na Loretánském náměstí v Praze byl však bohužel odhalen a před odsuzujícím rozsudkem jí zachránila jen milost jejího přítele z Charty 77.
Restituce Václava Havla proběhly však tiše a úspěšně. Upozornit na to, že prolamují Benešovy dekrety a jdou hluboko za stanovenou restituční čáru 25.2.1948 si nikdo netroufl a netroufá si tak učinit ani nyní. Lze přitom konstatovat, že právě Havlovy restituce byly jedny z průkopnických v tom smyslu, že prolomily Benešovy dekrety.
Na počátku 90. let se u restitucí Havlova majetku objevuje jméno Miloše Červenky, současného miliardáře a pozemkového magnáta v Praze. Absolvent moskevského MGIMO (aneb „Akademie KGB“) Červenka také Havlův majetek spravoval a fungoval jako Havlova „peněženka“. Naskýtá se proto otázka, pro koho vlastně dnes agent Červenka svůj obrovský majetek spravuje.
Havlovy úzké vztahy na staré struktury v souvislosti s jeho majetkem ukazuje i známá transakce, když prodal svou polovinu paláce Lucerna společnosti Chemapol vedené agentem StB Václavem Junkem. I u této transakce asistovala šedá eminence jménem Červenka.
Dnes je (bývalý) majetek rodiny Havlů zdevastován a pomalu chátrá. Důkazem toho jsou jak Barrandovské terasy, tak Lucerna. Havlův praděd se musí obracet v hrobě, vida jak Václav s rodinným majetkem naložil. Rozhodně však nezchudl, svá aktiva má uložené jinde.
Skutečný obraz Václava Havla je diametrálně odlišný od toho, jak jej vykreslují některá média a samozvaní kulturní elitáři. Vyzní tedy velmi trefně, je-li při jedné společenské akci k nazvání Václava Havla za „jednoho z nejlepších synů národa“ vybrán jistý deviantní fotograf obscénních polopornografických snímků a sál plný ovcí nadšeně tleská. Je to jen důkazem, kterak se instalovaná „česká kulturní elita“ utápí v bahně pokrytectví a bezpáteřosti.
Václav Havel zneužíval ideály, kterými se zaštiťoval. Ač celý život žil s maskou bojovníka s totalitou a s komunismem, již v období Charty 77 s (bývalými) komunisty ochotně spolupracoval. Po jeho úspěšném 17. listopadu 1989 Havel v čele Občanského fóra zajistil, aby si komunistická elita udržela moc ve státě. Symbolicky jmenoval federálním premiérem bývalého komunistického ministra Mariána Čalfu.
Svou maskou plachého, slušného a sympatického „Vaška“ ohlupuje Havel řadu občanů dodnes. Václav Havel je dokonalý symbol falešné a pokřivené morálky naší společnosti. Zradou vlastních ideálů, které hlásal v roce 1989, se na úpadku morálky a národního cítění Václav Havel podepsal ještě více, než celý komunistický režim. Ten, kdo jej uznává a uctívá jako „morální symbol“, tímto zároveň přijímá tuto pokřivenou a neupřímnou morálku za svou.
http://prop.sk/tajemne.html

KAUZA PADÁKY
(ZÁVĚR) A ZÁSAH HACKERA

Slova dvou náčelníků generálního štábu
Bývalý šéf generálního štábu Pavel Štefka řekl: „UKÁZALO SE, ŽE TYTO PADÁKY JSOU VHODNÉ NANEJVÝŠE K POVLEČENÍ POSTELÍ.“
Jiný důstojník ve stejné funkci, Jiří Šedivý se vyjádřil takto: „OD POČÁTKU SE JEDNALO O ZBABRANÝ KONTRAKT, KDY OBCHODNÍCI MINISTERSTVA OBRANY IGNOROVALI VÝHRADY ARMÁDNÍCH ODBORNÍKŮ.“
Nešlo o izolované selhání
Podstatné je, že v kauze Padáky nešlo o žádný ojedinělý lapsus, upřímně míněný nezdar anebo ojedinělé profesionální selhání, nýbrž o typické fungování systému Miroslava Kalouska, nápadné právě jen tím, že padáky na rozdíl od jiných podvodných výrobků i v míru zabíjejí.
Miroslav Kalousek působil jako ekonomický náměstek ministra obrany odpovědný za nákupy zbrojního materiálu od ledna 1993 až do roku 1997. Za tu dobu ministerstvo uzavřelo stovky velkých zakázek. Byly mezi nimi kromě kauzy Padáky i další velmi podivné příběhy silně vzbuzující podezření z korupce. Třeba modernizace tanků T-72 (stála 19 miliard korun) či zakázka na nový štábní informační systém v roce 1997. Ta je podobná kauze Padáky jako vejce vejci, jen při ní neumírali lidé a liší se i tím, že odborníci už se nenechali tak snadno zastrašit.
Tuto zakázku Ministerstvo obrany předem zadalo firmě Electronic Data Systems (EDS) a následné výběrové řízení mělo být ryzí formalitou. Ale vyhrála je firma Unisys. Ekonomický náměstek Miroslav Kalousek se ani v takové situaci nezastyděl. A věděl si rady. Výběrové řízení prostě zrušil a vypsal nové, lepší. Jenže rozdíl mezi nabízenými výrobky amatérů a profesionálů byl tak zřetelný, že opět vyhrála společnost Unisys, a nikoli EDS. Miroslav Kalousek si opět poradil. Vzdor dvěma výběrovým řízením prostě označil nabídku EDS za výhodnější a zakázku této firmě už bez dalšího přidělil. Představitelé poražené společnosti Unisys následně požádali policii o ochranu s odůvodněním, že jsou vydíráni, aby se nebránili a nenapadli výsledek soutěže. Zrádce se ale našel i v řadách vítězné EDS. V červenci 1998 prohlásil pracovník EDS Jan Březovský, že firma byla nucena jako provizi za udělení zakázky zaplatit lidoveckým činitelům 50 milionů korun. Dodávka systému za více než miliardu byla oficiálně ukončena v roce 2002, přičemž tento systém nebyl schopen předávat informace na takové úrovni, jaké zadání požadovalo.
Velmi podobně jako v době působení na Ministerstvu obrany se Miroslav Kalousek chová i dnes. Nebo vám způsob zadávání miliardové superzakázky na odstraňování ekologických škod vůbec nic nepřipomíná?

Kdo je Miroslav Kalousek?
Kdo je vlastně Miroslav Kalousek? Málo se ví, že Kalousek vstoupil do Československé strany lidové už v roce 1984, tedy před listopadem 1989. Každý pamětník té doby ví, že v těch časech se k lidovcům dalo vstoupit jen těžko a přijetí každého nového člena musely schválit orgány Komunistické strany Československa. Řadové členství v křesťanské straně za vlády komunistů nebylo v ničem výhodné, spíše naopak. Proto do tehdejší ČSL vstupovali jen hluboce věřící političtí romantikové, nebo lidé, kteří byli ve skutečnosti součástí nedemokratického establishmentu. Co z obojího je Miroslav Kalousek?

A nejen Ministerstvo obrany
Oblak podivných praktik se kolem Miroslava Kalouska vznáší stále, nejen na Ministerstvu obrany. V září 2002 byl v Solenicích u Orlické přehrady zastřelen Kalouskův švagr Lubomír Kašák spolu se svým společníkem Zdeňkem Němcem. Bylo to v době, kdy policie začala vyšetřovat desetimilionové zakázky jejich firmy IDOS od příbramské radnice, které šéfoval Kalouskův přítel a člen KDU-ČSL Josef Vacek. Smrt obou mužů byla uzavřena jako vražda a sebevražda s mrtvým pachatelem. Myslím, že nikdo nemůže uvěřit takovému průběhu tragédie, kdy JEDEN PODNIKATELSKÝ ŠÍBR ZASTŘELÍ DRUHÉHO, ALE MÍSTO, ABY PO ÚSPĚŠNÉM ATENTÁTU UTEKL NA SEYCHELY, PROPADNE VÝČITKÁM SVĚDOMÍ A ZASTŘELÍ I SÁM SEBE.
A mohli bychom pokračovat. Přímo grossovsky nejasné například je, jak si Kalousek pořídil bydlení. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Zásah hackera
Zde článek původně pokračoval. Hovořil jsem dále o tom, že Miroslav Kalousek je člověk, který dokázal hodit za hlavu celý volební program a rétoriku volební kampaně KDU-ČSL a v rozporu s tím uzavřít po volbách dohodu o společném vládnutí s ČSSD a s komunisty. Jen díky vzpouře členů a voličů KDU-ČSL se mu to nepodařilo zrealizovat.
Že je to člověk, který dokázal v jednom dni prohlásit, že Komunistická strana Čech a Moravy je zločinecká organizace, a stejný den večer se opít na oslavě narozenin jednoho z místopředsedů Komunistické strany Čech a Moravy.
A ŽE K RUDÉ BARVĚ MÁ BLÍZKO I JINAK, PROTOŽE JEHO RUCE JSOU OD KRVE. NE ŽE BY SÁM NĚKOHO ZABIL, ALE NESE VINU NA SMRTI VOJÁKŮ, KTEŘÍ ZAHYNULI NA NEPROFESIONÁLNĚ VYROBENÝCH PADÁCÍCH, KTERÉ ON ARMÁDĚ VNUTIL. A ŽE NENÍ MOŽNÉ POUKAZOVAT NA TO, ŽE NENÍ ODBORNÍK NA PADÁKY, ALE JEN EKONOM, PROTOŽE VAROVÁNÍ ODBORNÍKŮ ZNAL A UMLČEL. PADÁKY, NA KTERÝCH SE PAK ZABÍJELI LIDÉ, SE TRHALY UŽ PŘI ZKOUŠKÁCH A DŘÍVE NEŽ TĚLA LIDÍ SE PO DOPADU TŘÍŠTILY POKUSNÉ FIGURÍNY. Končil jsem konstatováním, že Miroslav Kalousek je v tomto národě jeden z posledních, komu by bylo možno věřit, že je zastáncem konzervativních a křesťanských hodnot.
Jan Vlasák, autor

Je nám jasné, že internet je otevřená skříň vystavená na náměstí a při současném stavu techniky je jakákoliv představa o dokonalém zabezpečení více méně iluzorní; přesto je pro nás takto sofistikovaný zásah hackera do Skleněného kostela mimořádnou výzvou. Pokusíme se jednak naše stránky přece jenom lépe zabezpečit; a pokusíme se těm, kdož anebo jejichž příznivci se nestydí používat takovéto metody, jít ještě více po krku.
František Schildberger, šéfredaktor
23. 6. 2009

http://www.sklenenykostel.net/j15/index.php?option=com_content&view=article&id=1733:kauza-padaky-4&catid=18:t-prof&Itemid=4