Literární noviny

Tak nějak to vypadá,jako by vedení jakéhosi gangu získalo pozice jen proto,aby ovládli tuto zemi a mohli ji dál vykořisťovat,bez ohledu na to,jestli to té zemi a jejímu lidu prospívá.
Nezbývá než čekat,jestli se najde konkurenční gang,který ten nastávající při vhodné příležitosti zlikviduje.

Naši modří zlovolní satrapové poštvali mládež proti starší generaci. Především s pomocí svých pochopů v našem školství. Ve školách učí buď namodro překabátění bolševici v VUMLy, a nebo mladí tupci s vybrakovanou palicí. Obě tyto skupiny se musí přichýlit k modrým lupičům a vyplachovat mladým makovici. modrolži jim cpou do kebulí 100x deně. A kromě toho nic, jen jim pouští bezúčelně počítače a počítačové hry. Mladá tupá generace, která neumí číst, plsát a malou násobilku je ovlivnitelná, fašistojdní a fanatizovatelná. Rudomodrá mafie zajistila odesesákům voliče na 150 let dopředu. Mohou si nerušeně loupit, krát, lhát, vraždit a tunelovat. Mladým stačí ukázat na protivníky a hned po nich jdou. Dnes vajíčky slepičími, zítra vajíčky ocelovými řečenými granáty. Kdo máte vybrakované palice, ten hnedle volí PRAVICE !!!

a obávám se, že blaho České republiky mezi jejich zájmy rozhodně chybí.

...zda se me tam slovo "rozhodně" malinko nadbytečné, ale budiž ;-)
taky si rád počtu alternativních zpráv. Každopádně Vám závidím odvahu, otevřeně psát na webu, zdá se že hlídání a "típnutí" jiného názoru se bude stupňovat i v čr

Já myslím, že to tak nevypadá, že to tak je. Takový ministr financí který zbytečně zadluží vlastním přičiněním zadlužení státu cca o 140 mld. je pro věřitelské banky požehnáním, bodejť by mu pak nedali medaili... Lichvářský dohazovač ministrem financí. Vítejte v časech páchnoucích shnilotinou ostnatého drátu - jestli se tahle krize k něčemu řítí, pak je to krev a smrt.

... nejde už ani o politiku. Jde o holou existenci slušného občanského demokratického státu....Dvacet let sledujeme Václava Klause a Občanskou demokratickou stranu ( ach tak paradoxní název) , jak podle jakéhosi amerického predikátu úspěšného vývoje kapitalistické společnosti ( na papíře....) se česká politika snaží vytvořit českou podnikatelskou "elitu" tím způsobem, že dovoluje rozkrádat státní majetek, státní instituce, oklešťuje občanská práva, zdravý rozum, morálku a politickou autoritu. A to všechno z mizerného, pofiderního trapného důvodu přerodu českých veksláků na elitní podnikatele, kteří možná ... někdy.... jednou..... příště... začnou zvelebovat českou hrdost a národní bohatství.... A protože všechny možnosti byly opravdu ale opravdu již vyčerpány... rozkradeno bylo doslova všechno... a elita nikde... :))))) teda sorry, na Bahamách a jiných daňových rájích, které pan Schwarzenberg nedávno vyjmenoval na tiskovce a označil jako "báječné"... znepokojeně a s velkým děsem sleduji zvýšený zájem ODS o státní půdu. "Skupina senátorů... " se pokusila nabourat zákon o půdě z roku 1991, což ÚS zamítl.... Dnešní zpráva... ODS sama přiznává rozprodej státní půdy jako další počin svojí vlády... Kdo si českou půdu bude moci koupit, je zřejmé. Zemědělci to jednoduše nebudou.... Tuneláři potřebují zhodnotit prachy... A banky si jistě také přijdou na své při poskytování lukrativních půjček... zoufalcům... Potřebujeme Česko zachránit před Čechy... Dvacet let...

... elita. Všichni chceme a potřebujeme elitu. A kvůli tomuto účelu je nutno se chovat v pokud možno krátkodobém časovém úseku ... možná i delším.... a just furt.... jako .... jako zvíře... buďme ostří .... jako prase :) Říkají si naši politici.... A protože veksláci zklamali, " obětují " se tomuto libému účelu sami ... A nějak jim uniklo, že tím naprosto popřeli smysl svojí existence, jímž je obecný prospěch, což dnes v Čechách si už ani netroufáme tušit .... Zvykli jsme si... Že v Čechách... obecně POLITIK.... PODNIKÁ.... ve svůj PROSPĚCH.... se svým STÁTEM.... a hádejte, kdo na tom tratí :) Nápověda neexistuje... Elita by tušila... Možná tuší ?... :) Potřebuji elitu... Zoufale.

Citát Henry Miller : KOLOS Z MARUSSI. .... " život lze prožít velkolepě v libovolném měřítku, v kterékoliv části světa, za jakýchkoliv okolností".... !!!!! Dovolím si tvrdit, že tato slova jsou podstatou každé demokracie, každé víry a každé skutečné lidské elity. Opravdovou elitou jakéhokoliv národa či náboženství jsou lidé vážící si možností existujících v každém člověku.... v každém.... bez rozdílu rasy, barvy pleti, bohatství, postavení, vzdělání, inteligence, věku, pohlaví... Je tolik věcí které nás rozdělují, skutečná elita spojuje lidi vzájemnou úctou a respektem. Z tohoto pohledu není marnějšího a zoufalejšího úsilí než snahy českých pravicových politiků vytvořit "bohatou národní elitu" bezohledností k právu, ke státu a k občanům. Svým konáním tak naprosto ohrožují existenci národních elit a občanského demokratického státu. A co více... Nutí občany se za své politiky, za svůj stát a za své elity (?) ... hluboce stydět.

... " život lze prožít velkolepě v libovolném měřítku, v kterékoliv části světa, za jakýchkoliv okolností " .... Nejde mi z hlavy citát Henryho Millera... Každý chce život prožít velkolepě...kdo by nechtěl.... a je příšerným a veselým a divokým PARADOXEM světa, že člověk, který to skutečně dokáže...žít život velkolepě.... se příliš nemusí snažit... jde to normálně samo... všechno je v nás... tak nějak... Né že by bezbolestně... Život bolí a hladí a bolí... cukr... bič... cukr... bič... přistoupit na tu hru... SAMA A SVĚT... Tak pojď... ty mizero.... lásko... Kvetoucí růže, slunce, déšť ... v pravou chvíli... je odměnou nejvyšší... Zkoušela jsem malovat růži... a... marně... jsem na cestě... k sádrovým trpaslíkům... :)))) začínám chápat .... Knížáka.... :) Kruh se uzavírá.... Též zásadní zpráva : 17.listopadu má koncert v Praze Lady GAGA... :) Podtrženosečteno ... dobré načasování... vynikající... jsem pro každý slet ... čarodějnic. Že by ... Revoluce? Světová? V Praze? Sametová? Red... Woman... Velvet ??? Holka, pořádně to rozbal...

Co takhle dát na dřívější doporučení a začít číst MFdnes, LN, Hospodářské noviny, jinak dostanete infatarkt a každého člověka je mi líto, i když nepřemýšlí a má v hlavě pěkný guláš...

Výše uvedený text od Rabina je věnován váženému člověku Ervínovi

http://www.blisty.cz/art/53402.html

Humanisté minulých staletí mohou za optimistickou vizi vývoje, který údajně směřuje od primitivního k vyspělému, od nižšího k vyššímu, od nespravedlivého ke spravedlivému. Toto s jistými výhradami platí pro vědu, techniku a technologie. I když i starověk neustále překvapuje svými technologickými úspěchy, vcelku můžeme připustit, že moderní doba je na vyšším stupni technického vývoje, než tomu bylo kdykoliv v minulosti.

Jedna oblast vývoje je však z pohledu směřování od horšího k lepšímu poněkud sporná. A to jsou právě společenské vztahy. Uspořádání společností a jejich pravidla zažívají vzestupy, ale i regrese. Tedy období, kdy se v důsledku nějakých okolností příznivý vývoj rychle nebo postupně zhroutí a dané společenství, pokud nezahyne úplně, tak se vrací na startovací čáru jako figurka v člověče, nezlob se.
Tím progresívním bylo v dějinách lidstva vždy úsilí vyjmout danou společnost z „přirozeného stavu“ živočišné říše, v níž jeden druh nekompromisně, s naprostou samozřejmostí, bez výčitek, požírá ten druhý, a společnost „polidštit“. Ono polidštění znamenalo vytvořit mezi lidmi takové vztahy, aby většina členů společenství mohla přežít. Tahle solidarita nespadla lidstvu z nebes do náruče jako svatoštěpánská koruna, ale vznikala velmi pomalu a složitě v těch typech pospolitostí, ve kterých se prostě více vyplácelo nesobecké jednání než čistý egoismus. Solidarita jako motiv jednání musela mít alespoň o něco málo navrch před sobectvím. Pak měla z hlediska vývoje úspěch.
Není zde místo na to zabývat se podrobněji procesy, které se utvářely patrně ještě před objevením se našeho vlastního druhu. Podstatné je, že naši dávní předkové na cestě k „polidštění“ se v podstatě vymaňovali z nelítostného souboje všech ostatních živočišných druhů kolem. Tenhle proces byl a zůstává i dnes pouze jedním ze dvou hlavních proudů, kterými je lidstvo v řečišti času unášeno. Druhý proud plyne přesně obráceným směrem a s velikou prudkostí se snaží lidskou solidaritu ničit ve prospěch vypjatého bezohledného egoismu, a tím čas od času vrací lidstvo zpátky do lůna přírody, která je sice pestrá, nádherná, zajímavá, ale naprosto bezcitná.
Úspěchem lidstva je únik z této bezcitné krutosti, jeho neúspěchem návrat do ní. Souboj obou antagonismů je pro lidstvo osudový a prožíváme jej i dnes. V současné době má toto klání podobu postupného, ale přesto již velice rychlého odbourávání sociálních jistot většiny obyvatel planety. Oligarchie, která se poučila z dějin dělnického hnutí a rozvinula heslo: „Miliardáři všech zemí, spojte se!“, velice dovedně využila kolapsu sovětského modelu socialismu a nasadila psí hlavu všemu sociálnímu, levicovému, solidárnímu, empatickému, kolektivistickému, pomalému, kontemplativnímu, komplexnímu, přemýšlivému. Zkrátka, pryč s levicovými intelektuály a jejich nepřirozeným skleníkovým světem, ve kterém přežívají i slabí.
A na jejich místo dosadila úplně jiný ideál: Pružný, jako na gumě poskakující, rychlý, flexibilní, útržkovitý, úlomkovitý, nestálý, plynný, sublimující, zdravý, dravý, soutěživý, o zeď míčkem mydlící, o následcích nepřemýšlející, moderní, progresívní, televizí informovaný, kvalifikovaný leč nevzdělaný vzor člověka hotového vrhat se neustále do boje s každým o svou kost. Vzteklý pes s vyceněnými zuby a vyholenou srstí je zde vržen do posledního stádia vývoje lidstva, které usazeno na lavičkách řetízkového kolotoče sleduje bezmocně, jak kolotočář zařazuje každou chvíli vyšší rychlostní stupeň.
Je ovšem pravda, že zatímco někteří sedí na svém prkénku zkoprnělí hrůzou v předtuše brzké nevolnosti, jiní, jako opilí (a možná skutečně svým způsobem opilí) hulákají nadšením a řvou na kolotočáře, ať to roztočí ještě víc. Ano, to jsou ti správní lidé budoucnosti. Jen houšť!
Pokud připadá čtenáři toto líčení poněkud apokalyptické, pak jej instinkt nemýlí. Je totiž otázkou, co to je vlastně apokalypsa. Respektive, jakou podobu onen biblický proces může mít?
Obvykle soudíme, že se na Zemi nic takového, jako je souboj Dobra a Zla neodvíjí. Možná to ale není pravda. Třeba je Zlo na této planetě reprezentováno nastolením společnosti, v níž vše směřuje k nekontrolované a ničím neomezované zvůli Moci, zatímco oním Dobrem byly pokusy tuto Moc omezit a dostat ji pod kontrolu. Je pravda, že některé pokusy zničit Zlo skončily nastolením jiného Zla. Právě tohle je obrovský argument současné oligarchie, která vrhla všechny síly do boje s tradičními demokraty a humanisty, kteří upřednostňují nějaký sociálně spravedlivější systém, než je ten, který vyhovuje z podstaty věci nedemokratické, totalitární a egoistické oligarchii.
Je neobyčejně směšné, když člověk slyší argumentovat některého politika ve službách oligarchie, když s naprosto vážnou tváří začne povídat vtip o podnikateli, který využije daňových úlev a dalších výhod k tomu, že vytvoří nová pracovní místa pro „své milé žebráky“ (pojem z jedné italské komedie). Typický český polistopadový multimilionář, až na čestné výjimky, si spíše koupí druhou vilu v Toskánsku, než aby takto pečoval o chudé. Nebo si naplní bazén francouzským šampaňským. Nebo se vypraví na lov ledního medvěda na Aljašku. Nebo se nechá vystřelit do kosmu. Zkrátka cokoliv včetně zapálení stohu bankovek je pravděpodobnější, než že uvolněné peníze poputují na rozvoj zaměstnanosti.
Takhle se zachová odpovědný podnikatel, který bohatne postupně a často se sám nějakého bohatství ani nedožije. Ne však oligarcha současného východoevropského střihu, jehož majetek se zrodil přes noc komplotem. Souboj Dobra a Zla je v plném proudu, ale málokdo si toho všiml. Někteří přední evropští sociologové už dávno mluví o prudkém a rychlém prohlubování sociálních rozdílů a o zbavování většiny obyvatel planety posledních zbytkových jistot.
Jednou z nenápadných, ale nesmírně účinných forem „znejišťování“ lidí je neustálé oddalování odchodu do důchodu. Média, která jsou programově střepinová a slepá k souvislostem, ani nenapadne upozornit na to, že důchodové reformy posouvající hranici odchodu do důchodu až na práh krematoria (podle Evropské komise by to mělo být časem v 70 letech), tak vlastně odbourávají důchodové pojištění jako systém, tvrdě vybojovaný generacemi předků.
Průměrný věk se sice prodlužuje, což je pravda, ale reformám jde o něco jiného. Jednak mnoho starších lidí se důchodu, na který si přispívají po celý produktivní život, nedožije. Další velké procento starších zaměstnanců pak s největší pravděpodobností přijde o práci, a to ještě dlouho před nástupem do důchodu. Zejména o tyto budoucí nezaměstnané starší občany jde. Místo solidního zaslouženého důchodu dostanou tito lidé chatrnou podporu v nezaměstnanosti, přesněji žebračenku, jejíž dobročinnost jim každou chvíli pořádně vytmaví nějaký pravicový svazák v televizním šotu.
Politici ve službách oligarchie vedou plamenné řeči (jsou za ně výtečně placeni) o potřebách důchodových a jiných sociálních reforem. Ovšem, dovedně zastírají, že za každou takovou reformou se skrývá kulišárna odbourávající staré výdobytky odborů a dělnických hnutí, které v 19. a na začátku 20. století byly velice tvrdě vybojovány.
Na poli pracovně právních vztahů regrese už funguje dávno. Asijské firmy v Evropě s neskutečnou drzostí aplikují otrockou práci, opírajíce se přitom o své domácí tradice, neboť dělnické vzpoury minulých dvou staletí Asii obešly velkým obloukem. Ovšem otrokářství je v podstatě ideálním modelem každého nerovného vztahu mezi vlastníkem a jeho pracovníkem.
Jedním z historických důvodů, pro které zmizela starověká forma otroctví, bylo údajně zjištění otrokářů, že otrok vlastně není nejlevnější pracovní silou, ale skoro naopak. Za otroka se muselo zaplatit na trhu často dost peněz. A pak bylo třeba otroka živit a šatit. Teprve kapitalismus 18. a 19. století vynalezl skutečně nejlevnější pracovní sílu, jakou si lze představit. Otroka na druhou, tedy zaměstnance. Starověký otrok, pokud neměl mimořádnou smůlu na pána, by z pracovních podmínek a délky pracovní doby v továrně 19. století zešílel.
Kapitalismus, jaký známe z románů Charlese Dickense, se nekultivoval dobrovolně, jak se to snaží dnešní mládeži vštípit do paměti usměvaví ideologové milující štědré oligarchie. Na žádné viktoriánské sídlo se nesnesla holubička nesoucí v zobáčku ratolest lásky k dělnictvu, jež se šestnáct hodin denně mordovalo s tekutým železem, bez nároku na důchod, na nemocenskou, na sebemenší ohledy ze strany zaměstnavatelů.
Současní diváci sledují filmové adaptace Bídníků, ve kterých nemocnou matku s malým dítětem vyženou z manufaktury a nechají ji mrznout na ulici, jako na něco románového, vzdáleného, neskutečného a dnes již nemožného. Přesto právě takto uspořádané vztahy mezi zaměstnavateli a zaměstnanci jsou vytouženým snem současných nekulturních, rychle vykvašených, cynických a bezohledných oligarchů. Na jedné straně absolutní moc, na straně druhé stejně absolutní bezmocnost.
Odbory už dávno neexistují. Lidé ze strachu před vyhazovem vykonávají jakoukoliv práci, bez dlouhodobých smluv, často zcela bez smluv. Nechávají se tupit a šikanovat. Zákoník práce je pro ně zakázaná kniha, na kterou se nesmějí ani podívat, natož si v ní zalistovat. Mlčí. A ti, co nemlčeli, si mohou hledat jinou práci, nebo stejně jako v časech Victora Huga, mohou zmrznout na ulici. Paradoxně, teprve současná mladá generace může být schopna znovu plně porozumět starým dílům evropské klasiky. Teprve ona si může prohlédnout na ulici kteroukoliv její slavnou postavu. Ponížených a uražených je v současné Evropě opět tolik, že by si Dostojevskij upsal obě ruce. Dnešní spisovatelé a scenáristé mají ale na srdci především milostné vztahy, nebo urputně bojují s komunismem, připomínajíce psa zuřivě škubajícího starý hadr na zahradě.
Po letošních parlamentních volbách v České republice, ale také v dalších zemích střední Evropy, bylo řečeno a napsáno mnoho slov. Ta slova však kloužou po povrchu. Skutečnost je mnohem horší, než nejhorší představy. Oligarchie, která je skutečnou držitelkou moci ve státech s umírající demokracií (naše budování demokracie bylo zároveň jejím odstraňováním) jde urputně a nelítostně za svým. Chce mít obyvatelstvo názorově zmatené, tendenčně informované, zcela bezmocné a neschopné jakéhokoliv odporu a toto se jí skvěle daří. Podařilo se jí politicky znehybnit i tradičně vzdornou mládež. Ta sice vzdoruje, ale proti obětem, nikoliv proti viníkům. Ti se usmívají, neboť jsou dosud neviditelní. Dokonce vypadají jako reformátoři v zájmu lidu a své země. Báječné divadlo! Jen abychom měli ještě sílu zatleskat, až spadne opona.