Když nedávno USA odmítly iniciativu Turecka a Brazílie, které s Íránem dojednaly přesně to, co Washington posledních půl roku požadoval (tedy obohacování íránského uranu ve třetí zemi), jevilo se to jako důkaz naprosté ztráty kontaktu s realitou.
Když pak ještě k tomu Bílý dům v Radě bezpečnosti coby trest za „neochotu Íránu jednat" protlačil nevýrazné sankce, o nichž hned všichni začali spekulovat, v čem že to vůbec spočívají, jako by byl trend náměsíčnosti nejmocnější země světa jen stvrzen.Nyní se ale znovu na přetřes dostává text, který už loni v květnu otiskl New Yrok Times. Vysvětluje, že Obama chtěl nejprve dokázat, že se s Íránem nedá jednat (a proto nyní ten hněv vůči Turkům a Brazilcům, kteří prokázali pravý opak), aby následně dokázal, že proti Íránu nezabírají ani mezinárodní a sebetvrdší sankce (a proto nyní sankce, kterých si Teherán ani nevšimne). Tímto postupem si pak Obamova administrativa - tak halasně proklamující ochotu k dialogu a diplomacii - „po vyčerpání všech jiných možností" uvolní ruce k jediné alternativě, která všem těm, kdo usilují o „změnu režimu" v Íránu, „zbyla". Nebo lépe, nastane situace, kdy Obama bude moci sáhnout po alternativě, která ve skutečnosti vždy měla nejvyšší prioritu, jen jaksi s „čistým svědomím". Onou alternativou je samozřejmě vojenský útok na Írán, ať už ze strany Spojených států, Izraele nebo obou společně.
Text v New York Times původně vyzníval přespříliš spekulativně, pozdější vývoj mu však dává za pravdu. A tak se nabízí otázka: Je opravdu Barack Obama takový stratég, že svého cíle - tedy války proti Íránu - dosáhne s glancem hodným nositele Nobelovy ceny za mír?
ANO? NE?
Nehodící se škrtněte.
-
... lidi konečně snad pochopí, že svět nepotřebuje mezinárodního policajta. Jednoho. Toho, co rozhoduje, kdo je O.K. a kdo je K.O. a zvládá dělat ze svéprávných občanů jiných států neschopné pitomce. Nechápu, proč země jako Německo, Itálie, Japonsko... potřebují na svém území americké vojenské základny s atomovými zbraněmi. Ta hra je dávno trapná a nedůstojná všech zúčastněných stran. Spočítal někdo kolik to stojí? A pokud se tímto způsobem udržuje "zaměstnanost" a "armádní průmysl", připočtěme "kosmický program" a "bankovní a burzovní systém".... potom zjistíme, že né občan projídá státní kasu, ale úzké skupiny lidí lobbující za hrátky s čertem ve volném čase, aby se nenudili. Za ty prachy.... O skutečném životě pak tito TITÁNI EGA nemají páru... Zaběhané rozdělení světa na Žraloky a Občany, přičemž zdaleka není jasné, kdo je tady větší ... osel... Jestli ten , co zvolí Žraloka, nebo ten Žralok, co občana poté radostně, a hlavně demokraticky, okrade :))) Už bychom se mohli probrat....
-
|2010-09-25 01:56:50 Moe - Pisete nesmyslyIran podepise co koliv jeim umozni ziskat cas. Kdyby jste si precetli smlouvu tak zjistite ze 120 kg. obohaceneho uranu je ctvrtina Iranskych zasob. Je urcena na vyrobu nuklearniho paliva, pro jedinou elektrarnu v zemi, postavenou Ruskem a zasobovanou Ruskym palivem na pristi 10 let.
Mimo jine, smlouva je podepsana: Manucher Mottaki, Minister zahranici. Ne prezidentem Iranu, ktery odpovida Supreme Vudci Islamske republiky: Ali Khamenei
Podepsano v Kvetnu s dodavkou uranu do Turecka do 30 dni. Dnes, 4 mesice po podepsani, ani gram uranu nebyl poslan do Turecka.!
Mohli to napsat na toaletni papir, vysledek je stejny!
