Normálně nenormální Kyjev v roli Mauglího

Email Tisk PDF

V mocenském vakuu, které opanovalo ukrajinskou vládu a parlament, se daří už jen řečnění, marnosti a trapnosti.



 

 

 

Před pár dny uplynuly dva roky od svržení sice zkorumpované, ale přesto demokraticky zvolené vlády prezidenta Viktora Janukovyče. A i díky nedávnému „představení“ v kyjevském parlamentu, kdy oligarchové dokázali proti vůli Západu podržet zkorumpovaného premiéra Arsenije Jaceňuka, je očividné, že moc na Ukrajině znovu ovládly jen jiné klany miliardářů bez skrupulí. Bojují mezi sebou, Mezinárodní měnový fond už se z Ukrajiny raději stáhl, poslanci přijímají jasně nedemokratické zákony, které jen upevňují moc zákulisních loutkovodičů nad politickými stranami, a Evropská unie je eufemisticky „na rozpacích“. „Musíme jasně konstatovat, že proevropská koalice v parlamentu nikdy neexistovala,“ cítí šanci získat podporu Západu někdejší premiérka Julia Tymošenková, které Západ možnost vést Ukrajinu už jednou, v rámci oranžové revoluce v roce 2004, poskytl a pak jen sledoval, jak roste její osobní konto. „Vždy ty byly stínové, tajné klanové oligarchické koalice, které utvářely vládu a řídily stát, který přivedl zemi k extrémní míře destrukce našich životů,“ popisuje obecnou realitu „zničehonic čistá“ Tymošenková. Německý Die Zeit to vidí jednodušeji: „Ukrajinská vládnoucí třída se dva roky po Majdanu vrátila do svého obvyklého nenormálního stavu.“

Neschopnost prezidenta Petra Porošenka splnit příkaz z Berlína a Paříže na odvolání Jaceňuka přitom jen ale prohlubuje mocenské vakuum, které se rychle plní více či méně balastem. Arsen Avakov, ministr vnitra, jehož jméno je jedním ze synonym ukrajinské korupce, například tvrdí, že s pomocí krymskotatarských aktivistů zahájil přípravu oddílů, které získají zpět Krym. Zveřejněn byl ale i zápis z jednání čerstvých „vítězů nad Janukovyčem“, kteří koncem února 2014 zvažovali vojenskou agresi proti Rusku, ale Německo a Spojené státy prý nové ukrajinské vedení „požádaly, aby nepodnikaly žádné aktivní vojenské kroky, protože by toho Putin využil k zahájení rozsáhlé agrese.“ Ukrajinská vláda se tak následně vzdala Krymu bez boje, protože se „bála, že ztratí celé území“, shrnuje třeba Bloomberg otázku, proč se Rusko „zastavilo na Krymu“. Není bez významu, že zveřejnění tohoto dokumentu právě v době, kdy se vztahy mezi Kyjevem a Západem citelně zhoršují, může mít dvojí vysvětlení – na jedné straně to může být snaha hodit vinu za současnou neutěšenou situaci Ukrajiny na Západ, protože bez jeho „brzd“ by ukrajinská armáda jisto jistě už slavně dobyla Moskvu, a současně zdiskreditovat v očích veřejnosti Julii Tymošenkovou, která před dvěma lety eskalaci války (poslušně) odmítala.

A vztahy se Západem se opravdu zhoršují. Do Kyjeva například zavítali ministři zahraničí Německa a Francie a už otevřeně poukázali na skutečnost, že to Kyjev neplní minské dohody, načež Franz-Walter Steinmeier -- ve snaze rozhýbat minský proces -- kyjevské vládě, která ještě ani neschválila příslušnou legislativu, vzkázal, že počítá s volbami na Donbasu v letošním prvním pololetí. Podle Wall Street Journal se Ukrajina pro Evropu stala „nepříjemným morálním problémem“, který všechny „neuvěřitelně silně dráždí“, cituje list nejmenovaného bruselského představitele. „Existují země, v nichž přemýšlejí, jestli náhodou není způsob, jak se té Ukrajiny zbavit,“ a i proto prý Steinmeier v Kyjevě trval na tom, aby Ukrajina „udělala vůči Rusku ústupky“.

Evropská komise mezitím rozhodla nepropojovat otázku zrušení víz společně pro Ukrajinu a Gruzii a pro Kyjev tento problém znovu odložila, což se nyní vláda snaží Ukrajincům vynahradit ujištěním, že „vede rozhovory“ o bezvízovém styku s více než třiceti státy světa. Neposlední kapku Kyjevu dopřála nová polská „Tea Party“ vláda, když jedna z polských televizí navzdory ukrajinským protestům odvysílala francouzský dokument Masky revoluce o událostech na Majdanu. Není to ale jediná špatná zpráva ze střední Evropy, neboť Maďarsko už nechce automatické prodloužení sankcí proti Rusku, pro co nejrychlejší zrušení sankcí se vyslovilo i Slovensko, což je důležitá zpráva v době, kdy se provalilo, že za propagandistickým „triumfem“ Jaceňukovy vlády – tedy za dovozem zemního plynu z EU namísto z Ruska – se ve skutečnosti skrývá dovoz ruského plynu přes třetí země a za více peněz. (Rusko mimochodem „věří“, že unijní sankce „prostě přestanou platit“ nejspíš už letos v létě.)

Americké Politico s odvoláním na zdroj v Obamově administrativě píše o obavě, že jsou „lídři oficiálního Kyjeva blízko politickému fiasku, které zmaří snahy o stabilizaci situace a vyhnání Ruska z východu Ukrajiny“, ale ukrajinské vedení má očividně úplně jiné starosti. Prezident Petro Porošenko – bez ohledu na fakticky rozpadlou vládní koalici -- v obavách z fiaska ve volbách vyloučil možnost konání předčasných voleb, po nichž volá především Julia Tymošenková. Argumentoval přitom tím, že nynější parlament je nejlepší, jaký kdy Ukrajina měla, a „lepší mít už nemůže“… Šéf Porošenkovy poslanecké frakce Jurij Lucenko pak ukázal míru kyjevské marnosti, když v parlamentu zatáhl do hry rovnou Mauglího: „Co chceme od Evropy? Jsme připraveni za svobodu Ukrajiny i Evropy prolít krev, ale chceme, aby nám řekli: ´Jsme jedné krve!´ Jako v Kiplingovi: ´Ukrajinci, jsme s vámi jedné krve!´ To je vše, co chceme od Holanďanů i od ostatních Evropanů. Budeme v první linii války. Žádáme, aby nám přitom projevili solidaritu a podporu ve vztahu k těm tisícům zabitých důstojníků a více než 10 tisícům občanských obětí.“ V takto emociálně nabité atmosféře pak přítomný šéf europarlamentu Martin Schulz poslance, takto fakticky hlavně reprezentanty různých oligarchů, ujišťoval, že ne, Evropa není Ukrajinou unavená...

Lucenkova zmínka o Holandsku přitom není náhodná, protože už počátkem dubna se bude v Nizozemsku konat referendum o ukrajinské asociaci k EU a dosavadní průzkumy naznačují, že se většina Holanďanů vysloví proti. Před referendem vláda v Haagu vyčlenila peníze na kampaň, přičemž 50 tisíc eur připadlo soukromé firmě na výrobu toaletního papíru potištěného argumenty proti ukrajinské asociaci s EU.

Aby toho nebylo málo, návrat do vlasti oznámil svržený prezident Janukovyč, a to s odkazem, že byl z funkce odstraněn v rozporu s ústavou, a vzhledem k tomu, že Kyjev nedokázal nashromáždit žádné důkazy o jeho údajných zločinech, není po něm vyhlášeno mezinárodní pátrání a může se volně pohybovat po světě.

A ukrajinský propagandistický „majdanovský“ dokument Zima v plamenech nezískal Oscara, prý hlavně proto, že „Ukrajinci silně přeceňují svou slávu a význam“, zatímco ve skutečnosti o nich ve světě ví málokdo. (Ukrajinská Hromadske TV mezitím odvysílala zpověď jednoho z majdanovců, který se přiznává k vraždě dvou příslušníků policejních oddílů Bekrut).

Vzpruhu může Kyjevu ještě ale přinést zpěvačka Džamila, která je do soutěže Eurovize vyslána s písní o stalinské perzekuci krymských Tatarů. I podle ukrajinských expertů ale zvítězí jen v případě, že bude soutěž „zpolitizovaná“

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Úterý, 01 Březen 2016 16:49 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz