Kyjev neví, co s mírem (ale Jaceňuk má první miliardu)

Email Tisk PDF

Ruský vstup do války v Sýrii jako by zcela zakryl krizi na Ukrajině, a tak konflikt na východě země skončil takřka bez povšimnutí.



 

 

 

Ukrajina obecně vypadla z titulních stran, a už si jí příliš nevšímají ani ruská média, samozřejmě s výjimkou důležitých zpráv typu obnovení dodávek plynu Ukrajině (poté, co zaplatila penězi dodanými z EU), dodávek uhlí Ukrajině z Donbasu, odsunu těžké vojenské techniky rebelů od linie dotyku, možnosti, že oděský gubernátor Michail Saakašvili může kvůli válce o Jižní Osetii z roku 2008 stanout před mezinárodním soudem v Haagu nebo o tom, že Kyjev přerušil veškeré letecké spojení s Ruskem, ale pak se důsledků svého gesta sám zalekl a ujistil, že tranzitních přeletů ruských civilních letadel se zákaz netýká.

Hlavní ale je, že se už opravdu skoro nestřílí a obě strany stahují zbraně z fronty, a tak lze začít opatrně mluvit o míru. A v tom je ale problém, přinejmenším pro Kyjev. Vladimir Putin po pařížském summitu „normandského formátu“ z počátku října obratem ruky přiměl lídry „lidových republik“ Donbasu k odkladu voleb o půl roku, což byl hlavní požadavek Kyjeva (i Německa a Francie), a míč tím s konečnou platností přehrál Ukrajině. A ta se zdá být naprosto zaskočená – prezident Petro Porošenko s premiérem Arsenijem Jaceňukem podle všeho spoléhali na to, že válka bude pokračovat donekonečna a že současně Rusko vedle Krymu anektuje i Donbas, aby v Kyjevě měli dál pochopitelné výmluvy, proč není čas a prostor na „reformy“. A zatímco Kyjev ujišťuje sám sebe, že summitem v Paříži „válka nekončí“, Rusko znovu opakuje, že o Donbas nestojí – a už před měsícem dokonce začalo stavět plot na své hranici s Luhanskou „lidovou“, která pro změnu přistoupila k odzbrojování svých dobrovolnických milicí, jejichž místo zaujme vlastní pravidelná armáda. Jinými slovy, Kyjev dostal válkou zničený a nepřátelsky naladěný Donbas k dispozici „zpět“, k tomu musí pod tlakem ze Západu plnit závazky vyplývající z minských dohod, a co víc, vše se odehrává podle „pravidel“, které Německo a Francie nastavily společně s Ruskem.

Na takový vývoj není Kyjev připravený. Dál sice trvá na tom, že se volby v Donbasu musejí konat podle ukrajinských zákonů a pod kontrolou centrálních orgánů, ale na příslušném zákonu ještě ani sám nezačal pracovat, bez ohledu na to, že si konec konfliktu politickou cestou přeje skoro 80 procent Ukrajinců. A co víc, zákon o organizaci voleb, zvláštních pravomocích místní samosprávy a další souvislosti bude vyžadovat změnu ústavy, ale když parlament na počátku září v rozbouřené atmosféře projednával otázku možné decentralizace státu, před budovou tekla krev. Zatímco by se od Kyjeva rádi odtrhly už i Charkov nebo Oděsa, lze předpokládat, že ústavně a trvale ukotvený zvláštní statut pro Donbas by mohl vést k ještě vážnějším důsledkům, propuknutí plnohodnotné politické krize a následně (pomineme-li možnost další občanské války) i k předčasným volbám, v nichž by současný mocenský establishment fakticky propadl. Je příznačné, že do takových rizik se Kyjevu nechce, a tak se objevují nové a nové podmínky pro konání voleb na Donbasu. Podle premiéra Jaceňuka musí například odpovídat (ještě neexistující) ukrajinské legislativě a „vysokým standardům poctivých a transparentních voleb“. V době, kdy sám premiér před místními volbami vyzývá voliče, aby „neprodávali budoucnost země za několik set hřiven“, kdy soudy zakazují činnost některých politických stran a další politiky z voleb vylučují a celé volby ze všeho nejvíc připomínají politický cirkus, jsou Jaceňukovy nároky na hlasování v Donbasu plné ironie.

Záplava slov, která zaznívá z Kyjeva, má jako by oddálit nevyhnutelné. Na jedné straně není zřejmé, odkud by Kyjev například bral peníze na rekonstrukci zničeného Donbasu, na stranu druhou je ale jasné, že autonomie Luhansku a Doněcku je jedním z hlavních cílů Ruska, které jejich prostřednictvím může ovlivňovat vnitropolitické i zahraničněpolitické směřování Kyjeva, nebo lépe, blokovat případný vstup Ukrajiny do NATO či EU. Pro „kyjevské“ se tak žádná dobrá volba pro budoucnost nerýsuje.         

Pozitivně se nejeví ani další oblast popsaná v minských dohodách, amnestie pro rebely. Kyjev si musí v rámci opětovné integrace Donbasu uchovat tvář nejen před vlastními nacionalisty, ale i před zahraničím. Válka na východě Ukrajiny sice nebyla formálně označena za válku mezi dvěma státy, ale to samozřejmě ani jednu její stranu nezbavuje zodpovědnosti za případné válečné zločiny nebo za četné narušování mezinárodního humanitárního práva. Minské dohody amnestii předpokládají, otázkou ale je, jak by měla vypadat v praxi, na koho všeho by se měla vztahovat a jakou reakci by některá amnestovaná jména mohla vyvolat například v řadách Pravého sektoru, Ajdaru nebo Azovu. (Mimochodem, tyto krajně pravicové žoldnéřské prapory měly být podle „Minsku“ rozpuštěny, ve skutečnosti je Kyjev „legalizoval“ tím, že je přičlenil tu k pravidelné armádě, ondy k Národní gardě či vojskům ministerstva vnitra. Jejich zahraniční bojovníci nyní po Kyjevu požadují ukrajinské občanství, aby nemohli být deportováni do svých zemí, kde by jim v mnoha případech hrozilo vězení. Kyjev prozatím povolil cizincům službu v pravidelné armádě, čímž většině zajistil alespoň práci a tím i mzdu.) Už jen představa, že by mohl být amnestován někdo, o kom vláda ještě před pár dny mluvila jako o „teroristovi“, je podivná, a tak Kyjev oficiálně amnestii pro rebely odmítá s tím, že namísto „Minsku“ použije zákon o amnestii z roku 1996. Podle něj nelze omilostnit osoby podezřelé z terorismu, banditismu nebo ohrožení národní bezpečnosti. Ministr zahraničí Pavel Klimkin pak vše ještě zamlžil „upřesněním“, že amnestován nebude nikdo, kdo spáchal „zločiny proti lidskosti, lidé spjatí s katastrofou malajsijského boeingu nebo ti, kdo stříleli po Mariupoli a Volnovaše“.

A v neposlední řadě se stále větším „píárovým“ problémem pro Kyjev stává Krym. Na pařížském summitu o něm Angela Merkelová ani Francois Hollande vůbec nemluvili, z čehož plyne, že pro Západ je přinejmenším tato otázka už „uzavřena“. Petro Porošenko všem, kdo ho ještě chtějí poslouchat, slibuje, že Ukrajině „nejprve vrátí Donbas a poté rovněž Krym“. To první fakticky už má, to druhé už je nenávratně ztraceno. Nepotvrzují to jen nové atlasy Oxfordské univerzity nebo francouzského nakladatelství Larousse, ale vlastně i sám premiér Jaceňuk, který po Rusku za Krym a Donbas požadoval bilion dolarů (pak se vyjasnilo, že měl na mysli bilion hřiven, takže suma klesla na 46 miliard dolarů).

Stalo se tak v souvislosti s neochotou Ruska odpustit Ukrajině dluh ve výši tří miliard dolarů, za což chce Kyjev Moskvu žalovat u soudu. Kyjev argumentuje, že ukrajinský dluh vůči soukromým věřitelům byl „plně restrukturalizován“, byť se na odpuštění pětiny ukrajinského dluhu ve skutečnosti shodly tři čtvrtiny věřitelů. „Pokud si (Rusové) myslí, že jsou něčím zvláštní, jsme připraveni kauzu projednat u soudu,“ popsal Jaceňuk svébytný přístup ke splácení dluhů.    

Řešení většiny těchto problémů si vyžádá měsíce a možná i roky, přičemž je jisté, že ne všechna jednání mezi Kyjevem, Moskvou a Donbasem povedou ke kompromisům. Ukrajinu čeká bezpočet střetů na různých úrovních. Nejjednodušším řešením by samozřejmě bylo obnovení války, před nímž už „varoval“ Porošenko těsně předtím, než se – ve stopách Putinových -- navlékl do kombinézy bojového pilota a proletěl se nad Záporožím ve stíhačce Su-27, v jedné ze dvou, které opravila místní státní firma MiGremont…

 

Pár žánrových „obrázků“ z Ukrajiny:

-- Jaceňukův nápad vyšmelit s Ruskem Krym za miliardy může vypadat neuvěřitelně, ale ukrajinská média připomínají, že premiér, jehož aktuální volební podpora dosahuje jednoho (!) procenta, na uzavřeném večírku pro zvané nedávno oslavil „první miliardu“, k níž se „dopracoval“ ve funkci (a díky funkci). Jeho hlavní příjmy prý pocházejí z šití uniforem pro ukrajinskou policii, ale především díky ovládnutí státního plynárenského monopolu Naftogaz Ukrajiny, který v uplynulých měsících razantně navýšil nákup plynu ze Západu a za citelně vyšší ceny, než by stál plyn z Ruska. Přeplatky činí miliony dolarů a nebyly prý náhodné, naopak, smyslem bylo se o ně „podělit“. Premiér tak je na nejlepší cestě stát se oligarchou a do budoucna tahat za nitky ukrajinské politiky ze zákulisí. Sám Jaceňuk na počátku října oznámil, že vláda na nákup plynu ze Západu vyčlenila 1,3 miliardy dolarů, podle kyjevských expertů ale ani tak nebudou zásoby plynu na zimu dostatečné.

 

-- S počátkem října měl na Ukrajině začít pracovat specializovaný Národní antikorupční úřad, ale nestalo se tak, protože stále ještě nebyl „prolustrován“ případný protikorupční prokurátor a stávající prokurátoři pro změnu nevěří v „čistotu“ nově nabraných detektivů úřadu. Ministr spravedlnosti Pavlo Petrenko ale za nejzkorumpovanější orgán v zemi považuje parlament, přičemž tvrdí, že například privatizaci na Ukrajině nelze prohlasovat, neboť poslanci už dávno ovládli státní podniky a mají je tedy vlastně za „zprivatizované“. Parlament sice schválil návrhy zákonů o politické korupci a financování politických stran, odmítl ale například jednat o korupci ve sportu a prezident Porošenko vzápětí odmítl zvýšit trestní sazby za úplatkářství.

Opoziční Baťkivšina na internetu zveřejnila letecké záběry Porošenkova panství nedaleko Kyjeva:



 

- Náměstkyně ministra zahraničí USA Victoria Nulandová, která si ve slavném „Fuck The EU“ telefonátu po Majdanu vybrala do čela kyjevské vlády právě Jaceňuka, dnes tvrdí, že nejzkorumpovanějším orgánem na Ukrajině je prokuratura a je „třeba ji zřídit od nuly“. Americký velvyslanec v Kyjevě Geoffrey Pyatt už před pár dny obvinil generálního prokurátora Viktora Šokina z neochoty bojovat s korupcí, Jaceňuk by k tomu navíc rozpustil i celý soudcovský sbor, neboť justici důvěřuje jen pět procent Ukrajinců; na reakci Porošenkovu se čeká. Německá kancléřka Angela Merkelová po Kyjevu chce, aby už se korupci postavil, protože jinak „není připravený“ na německé investice. Mimochodem, němečtí zástupci v parlamentním shromáždění NATO nepodpořili přijetí proukrajinské rezoluce, neboť z textu chtěli vypustit zmínky o Krymu a formulace ruské podpoře separatistům.

 

- „Velvyslanec nám může radit, ale řešit to musíme sami,“ souhlasil s Pyattem poslanec Valentin Didyč. „Všichni vidíme, že kořeny zla jsou v generální prokuratuře. Tento orgán je třeba reformovat.“ Vzápětí se objevily zprávy, že generální prokurátor jezdí v obrněném mercedesu S600L, který i se clem a dalšími poplatky stál asi 750 tisíc eur, a co víc, jeho SPZ patří Škodě Octavia z jedné leasingové společnosti. (Šokin pak zvýšil všeobecné napětí prohlášením, že v masakru na Majdanu nebyla odhalena „žádná ruská stopa“.)

 

- Na 15 tisíc krajně pravicových radikálů pochodovalo Kyjevem na mítink na počest banderovské UPA a na podporu svých současných „politických vězňů“. Někteří účastníci měli s sebou granáty, další hajlovali v uniformách Ku-klux-klanu a slibovali „smrt Moskalům a Židům“. Policie nezasáhla, Porošenko podepsal výnos, jímž rozhodl, že ukrajinské děti budou vedeny k tradicím UPA.

 

- Ukrajina byla zvolena nestálým členem Rady bezpečnosti OSN, což jí prý pomůže „navrácení Krymu a Donbasu“, opakuje mantru šéf parlamentu. Do RB OSN se nově dostaly také Egypt, Japonsko, Senegal a Uruguay, přičemž Ukrajina byla zvolena s nejmenší podporou. (Ruským internetem „letí“ snímek, na němž kyjevský ministr zahraničí Klimkin líbá ruku americké velvyslankyni při OSN Samantě Powerové).

 

- Radikálové z Pravého sektoru a dalších neofašistických skupin zahájili „energetickou blokádu Krymu“ tím, že prostě zničili vedení vysokého napětí z Melitopolské elektrárny. Úplně ale odpojit Krym od dodávek elektřiny prý nejde, protože by zároveň s tím „zhasla“ i část Ukrajiny. Petici na podporu blokády už podepsalo přes 25 tisíc lidí, a tak se jí nyní bude muset zabývat prezident. Kamiony jeho cukrovinkového impéria Roshen narážejí na blokádu rovněž

 

- Minulý týden gubernátor Oděské oblasti Michail Saakašvili navrhl předat vedení oděské celnice, přes niž putuje zboží za miliardy, své šestadvacetileté náměstkyni Julii Maruševské, která se proslavila coby „tvář“ propagačního filmíku z časů Majdanu. „Je to skromná, neuvěřitelně krásná, efektivní a talentovaná žena,“ nadchl se prezident Porošenko. „Ačkoli nemá celní vzdělání, je velmi zdatná organizačně.“ A uvedl ji do funkce. Julia Maruševská, která ve svém životě neodpracovala ani jeden rok, má ve věci jasno: „Oděskou celnici čekají reformy!“

 

- Ukrajinská metropole Kyjev už vyhlásila technický bankrot a v době, kdy Světová banka zhoršuje výhledy vývoje ukrajinské ekonomiky, Mezinárodní fond odmítá Kyjevu další půjčky a inflace je ve skutečnosti prý šestkrát vyšší, než vláda přiznává, čeká podle ekonomů Ukrajinu v zimě skutečný bankrot.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Úterý, 20 Říjen 2015 14:20 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz