Tragédie letu MH 17: Realita za Bukem

Email Tisk PDF

Vyšetřovací zpráva po patnácti měsících neodpovídá na většinu zásadních otázek, stejně jako poutá tím, co oproti předchozím zjištěním mění, co zcela opomíjí nebo co bagatelizuje.



 

 

Dlouho očekávaná zpráva nizozemských vyšetřovatelů o loňské katastrofě malajsijského boeingu MH 17 nad Donbasem může být v zásadě velkým zklamáním, neboť její mediální shrnutí obvykle konstatuje jen to, že letoun byl sestřelen raketou ruské výroby – konkrétně starým typem rakety 9M38 s bojovou hlavicí typu 9N314M -- aniž by bylo řečeno, kdo a odkud osudovou raketu vystřelil. Uvádí se jen to, že raketa byla odpálena z oblasti o rozloze 320 kilometrů čtverečných na východě Ukrajiny.

V Kyjevě i tak zavládla aktivita – prezident Petro Porošenko okamžitě „dovysvětlil“, že raketa byla odpálena z území „okupovaného Rusy“, že Nizozemci nemohou zveřejnit jména viníků, protože to je práce mezinárodního soudu, a okamžitě se pustil do přípravy příslušných trestů. Kyjevský vicepremiér Hennadij Zubko pak prohlásil, že raketa byla odpálena „za asistence ruských instruktorů“, a to z oblasti městečka Sněžnyj, přičemž zdůraznil, že Ukrajina plnila všechny mezinárodní závazky, když nechala nebe nad bojovou oblastí otevřené pro civilní leteckou dopravu, byť nizozemská zpráva má za to, že „existoval dostatek“ důvodů, aby bylo nebe nad východní Ukrajinou uzavřeno. Kyjev své rozhodnutí ponechat letové koridory hájí i tím, že si „neuměl představit“, že by v oblasti bojů byly „takové zbraně, jako rakety“, z čehož prý vyplývá, že dodáním těchto zbraní na východ Ukrajiny se Rusko dopustilo válečného zločinu, vysvětlil přímo v New Yorku ministr zahraničí Pavel Klimkin. Bývalý šéf ukrajinské tajné služby SBU Valentin Nalyvajčenko pro změnu tvrdí, že se rebelové spletli, neboť původně prý bylo v plánu sestřelit letoun ruské letecké společnosti Aeroflot a poskytnout tak Kremlu záminku k vojenskému vpádu na Ukrajinu. Faktem přitom je, že blízko malajsijského boeingu letěla další tři civilní letadla a celkem jich v ukrajinském vzdušném prostoru onoho 17. července 2014 bylo sto šedesát, zatímco vojenská letadla, tedy stroje ukrajinského vojenského letectva, tam prý nebyla vůbec. (Tím by měla být vyvrácena jedna z původních ruských verzí katastrofy, podle níž byl boxing sestřelen vojenským letadlem.) Volání, aby Vladimír Putin a další stanuli před ukrajinským nebo mezinárodním soudem, pak zchlazoval hlavní vojenský prokurátor Anatólii Matios: je prý třeba důkazů a nejen přesvědčení.

Ruská strana podle očekávání nizozemskou zprávu zpochybnila s tím, že nelze doložit Sněžnýj coby místo odpálení rakety, ale za to lze doložit, že celá zpráva vznikla „na politickou zakázku“. Moskva se rovněž „podivila“ nizozemskému návrhu, aby se od nynějška, tedy v době, kdy už byla zveřejněny „hotové“ závěry, podílela na vyšetřování. Výrobce raket Buk, koncern Almaz Antej, krátce před zveřejněním nizozemské zprávy publikoval závěry vlastních experimentů s různými typy raket a hlavic, přičemž v kostce tvrdí, že pokud malajsijský boeing zasáhla raketa Buk, pak to musel být zastaralý typ 9M38, a protože tuto zbraň na rozdíl od ruské má ukrajinská armáda stále ještě ve výzbroji, tak musela být raketa odpálena z východoukrajinské vesnice Zaroščenskoje. Tento typ raket se přestal vyrábět v roce 1986 a ruská armáda ho vyřadila v roce 2011, dodává Almaz Antej, zatímco Ukrajina tvrdí, že poslední raketu inkriminovaného typu prodala „dávno před tragédií“, a to Gruzii. Ruská správa letového provozu pak zpochybnila, že by boeing opravdu zasáhl Buk, a obvinila vyšetřovací tým – tvořený Ukrajinou, Nizozemskem, Malajsií, Austrálií a Belgií – že před Ruskem tajil údaje ohledně nálezů úlomků rakety.

 

Co ve zprávě chybí?

A zatímco se Kyjevu dostalo podpory od britského premiéra Davida Camerona, podle něhož je nizozemská zpráva „krokem k pravdě“, šéfka unijní diplomacie Federica Mogheriniová má za to, že po patnácti měsících vyšetřování „končí spekulace ohledně řady klíčových otázek“, a Spojené státy dál „věří“, že za katastrofou letadla jsou rebelové.

Nicméně, některé otázky přece jen zůstávají. Není například jasné, proč zpráva neobsahuje ani náznak amerických důkazů, o nichž loni, krátce po neštěstí, mluvil americký ministr zahraničí John Kerry. „Máme záběry odpálení. Známe trajektorii. Víme, odkud (raketa) pochází. Známe přesné časy. A bylo to přesně ve chvíli, kdy letadlo zmizelo z radarů,“ prohlásil s tím, že za sestřelením boeingu jsou zcela určitě rebelové.

Ruská strana přitom potvrdila, že v den tragédie americké družice nad Donbasem opravdu byly. Robert Parry na Consortium News poukazuje na americké zpravodajské zdroje, podle nichž CIA důkazy ze satelitů nizozemským vyšetřovatelům sice předložila, ale měly zůstat tajné. Podle dalších amerických zdrojů byl za vypálením rakety oddíl ukrajinské armády, ale ve službách jednoho z místních oligarchů, přičemž německý Der Spiegel loni v říjnu s odvoláním na tajnou službu BND uvedl, že raketová baterie, která na boxing vystřelila, neměla nic společného s ruskou vládou, ale ve skutečnosti ji rebelové zabavili na jedné z ukrajinských vojenských základen. BND nicméně soudí, že bez ruských instruktorů by rebelové nebyli s to systém obsluhovat.

Nizozemská zpráva nic z toho nezohledňuje, stejně jako opomíjí například ruské požadavky, aby Kyjev vysvětlil přesuny systémů Buk na východě Ukrajiny v půli července 2014 nebo proč krátce před sestřelením letounu vykazovaly zvýšenou aktivitu kyjevské radary Kupol-M19S18, které se používají při koordinaci letu raket Buk, připomíná Robert Parry. Podle něj to lze ovšem vysvětlit tím, že se Ukrajina na vyšetřování sama podílela a měla tak právo veta při formulaci konečné zprávy.

Celé vyšetřování soustavně sleduje i americký novinář žijící v Moskvě John Helmer. Pozastavuje se například na faktem, že z 279 stran textu o určení úlomků rakety pojednávají jen tři stránky. Podle nizozemských vyšetřovatelů byly klíčové důkazy nalezeny v tělech pilota, kopilota a navigátora, kteří „utrpěli mnohočetná fatální zranění související s dopadem rychle letících kovových úlomků“. Zpráva konstatuje, že v těle kapitána byly „stovky kovových úlomků“, v ostatcích kopilota „více než 120“ a „více než 100“ u navigátora. To je zcela nové zjištění, podotýká John Helmer, tím spíš, že sestra kapitána Wana Amrana, Lailatul Mastrahová, tělo na nizozemské letecké základně viděla a osobně ho převzala, ale nic takového ani nezmínila. Naopak, potvrdila, že ať už letadla vybuchlo cokoli, kovových šrapnelů bylo málo a žádný jejího bratra nezasáhl. Zpráva nyní ale naopak konstatuje, že šrapnely a kovové úlomky „nezasáhly většinu cestujících na palubě“, kteří tak zemřeli v důsledku dekomprese po rozlomení letadla, což se shoduje se zjištěními, které loni na konci roku zveřejnil tým australských patologů pod vedením Iana Greye, státního koronera Victorie.

Ostatně, fragmenty šrapnelů či kovovými úlomky se zpráva zabývá na padesáti stranách, nicméně po důkladné analýze pěti set z nich nabízí pouhé čtyři drobné úlomky kovu jako důkaz přítomnosti rakety Buk, protože „byť silně deformované a poškozené, mají příslušné tvary; krychlový a motýlkovitý“.

Nizozemské vyšetřování už od počátku pracovalo s Bukem jako s hlavní verzí, nyní ale zpráva nicméně připouští, že „při shromažďování kusů letadla bylo v oblasti dopadu nalezeno množství součástek, které nepatřily k letadlu. Nalezené součástky podle všeho patřily raketě země-vzduch. Součástky, u nichž se předpokládalo, že patří k raketě země-vzduch, byly převezeny na leteckou základnu Gilze-Rijen v Nizozemsku, a to stejným způsobem, jako trosky letadla. Po převozu tyto součástky prošly stejným zkoumáním, jako trosky letadla.“ U těchto raketových součástek ale není uvedeno místo nálezu, ani datum, kdy byly odeslány do Nizozemska, konstatuje John Helmer, a ani vyšetřovací zpráva v zásadě nevylučuje, že tyto důkazy mohly být podvržené. Připouští totiž, že „mnohé kusy trosek“ byly buď fyzicky prozkoumány „až po čtyřech měsících po nehodě“, nebo byly získány k prozkoumání až devět měsíců po nehodě. Experti navíc nenašli v úlomcích rezidua výbušnin z bojové hlavice, což prostě vysvětlili tím, že trosky byly kontaminovány na zemi nebo při převozu do Nizozemska.

 

Vzpurní Australané

Tým expertů Australské federální policie (AFP), kteří se na vyšetřování bezprostředně podíleli, ještě před zveřejněním nizozemské zprávy vystoupil s prohlášením kritizujícím snahy australské vlády hodit vinu za tragédii boeingu na východoukrajinské rebely. Popřeli zprávy australských médií, podle nichž se rebelové prý k sestřelení přiznali nebo se snažili na místě dopadu letadla manipulovat s troskami, natož okrádat oběti. Naopak, australští policisté podle vlastních slov vystoupili, aby „potvrdili a obhajovali lidskost ukrajinských rebelů, kteří jsou obviňováni ze sestřelení letadla“.

K tomu -- v rámci bezprecedentnímu projevu nezávislosti na australské vládě – policejní expertní tým zveřejnil dvě vlastní zprávy o vyšetřování (ZDE a ZDE), což kromě nich neučinil už nikdo. Jedinou výjimkou byl nizozemský patolog Georgie Maat, který se veřejně zmínil o důkazech, a vláda ho za to okamžitě zbavila funkce.

Co tedy o tragédii na lince MH 17 víme? Vlastně nic moc. Ale v únoru by ale toto "nic moc" mělo být zveřejněno v „konečné verzi“.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Čtvrtek, 15 Říjen 2015 14:10 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz