Porošenko mezi Západem a Pravým sektorem

Email Tisk PDF

Ukrajinská společnost má aktuálně tolik každodenních starostí, že Pravý sektor a další radikály s jejich výzvami k puči sotva masově podpoří, nicméně pokud se bude politická, ekonomická a sociální situace na Ukrajině dál zhoršovat, krveprolití vyloučit nelze.



 

 

„Ukrajina je svrchovaný a nezávislý stát a ani Ukrajina, ani já jako ukrajinský prezident nikomu nedovolíme, aby nám z Východu nebo ze Západu něco diktoval,“ snažil se Petro Porošenko minulý týden kreslit vzdušné zámky před jednáním parlamentu. Poslanci totiž měli začít jednat o nové ústavě, jejíž návrh mimo jiné počítá s se samosprávou pro Donbas. Realitou ovšem je, že k přijetí nového statutu tlačí Porošenka nejen Angela Merkelová s Francoisem Hollandem, ale také náměstkyně ministra zahraničí USA a „matka Majdanu“ Victoria Nulandová; ta dokonce přijela osobně do Kyjeva a po jednání s Porošenkem a tamními politickými špičkami si byla předem „jistá“, že parlament decentralizaci Ukrajiny a samosprávu pro Donbas schválí. Zdůraznila zároveň, že tlak na oslabení mocenských pozic Kyjeva není žádný „handl“ s Ruskem výměnou za jeho pomoc při uzavření dohody o íránském jaderném programu, tedy že americký tlak na Kyjev je autentický. Určitý obrat západní politiky ostatně dokládá i pozvánka Rusku, aby se jako pozorovatel zúčastnilo největších manévrů NATO v Evropě za posledních deset let. A změnu potvrzuje i nový ukrajinský velvyslanec ve Washingtonu a donedávna šéf Porošenkovy kanceláře Valerij Čalyj, podle něhož Západ po Kyjevu chce, aby splnil minské dohody a to hned. Stejný názor přitom vyjadřuje i většina Ukrajinců, podle nichž lze konflikt v Donbasu řešit dohodami a tím pádem i mírově.    

Nicméně v parlamentu už jednání tak hladké nebylo, prezident (plné znění jeho projevu je ZDE) ke zvednutí rukou pro zvláštní status Donbasu nakonec v prvním čtení přesvědčil hlasovat jen čtyři ze šesti poslaneckých frakcí, zatímco odpůrci, včetně těch z řad vládní koalice, vsadili na zdůrazňování možných budoucích slepých uliček, Porošenkovy vlastizrady i na surrealistický nacionalismus při zpěvu hymny:



Porošenko nečekal a v následném televizním projevu zkritizoval poslance, kteří návrh ústavy odmítli, přičemž se ponořil do patosu: „Veškerá světová diplomacie pomáhá slavným ukrajinským ozbrojeným silám držet obranu před nepřítelem na východních hranicích naší vlastenecké války za nezávislost. Držíme zbraně pevně v rukou a cítíme přitom podporu široké mezinárodní proukrajinské koalice, a tak nikomu uvnitř země nedovolím, aby tento svaz narušil a zbavil nás této výhody. Takový pokus se ale v týdnu, bohužel odehrál, a ač je to smutné, nestali se tak kdekoli, ale přímo ve zdech ukrajinské Nejvyšší rady.“

Skutečné zbraně nicméně na východní frontě znovu promluvily, což se odehrává vždy, kdy se blíží další koho rozhovorů v Minsku. To nynější je naplánováno na úterý 21. července a podle ukrajinských politologů prý obě strany konfliktu potřebovaly před jednáním „vytyčit mantinely“. Ukrajinská strana ze sobotní dělostřelecké palby na centrum Doněcka (za poslední týden 6 mrtvých a 11 zraněných civilistů) viní rebely, kteří podle ní ostřelovali vlastní město, aby vyprovokovali ukrajinskou armádu ke střelbě tamtéž (vysvětlení podle Radia Svoboda), OBSE ale potvrzuje, že se střílelo ze směru pozic ukrajinské armády, „luhanští“ pak i podle OBSE zahájili odsun těžké techniky od linie dotyku, ale Kyjev tomu nevěří

 

PS mluví o revoluci

Znejistělý Porošenko ve snaze dostat vývoj pod kontrolu obměnil vedení tajné služby SBU a slibuje (především Západu), že nová ústava bude na podzim s zcela určitě přijata (byť pro to nemá zatím dostatek hlasů), ale je to aktuálně jen jeden z jeho existenciálních problémů.

Nacionalisté „bojovali za svobodu na Majdanu, bránili hranici před proruskými povstalci na východě Ukrajiny a nyní se mění v hlavní zdroj nebezpečí pro vnitřní stabilitu země, která se zmítá v krizi,“ shrnuje situaci v době, kdy neofašismus žoldnéřských praporů už přestal být pro západní média tabu, například německý Focus. „Krajní pravice hrozí Kyjevu třetím Majdanem, chaosem a násilím.“ Vytváří stát ve státě, ohrožuje monopol Kyjeva na státní násilí, je ozbrojená a nebezpečná, míní list a lídr neonacistického Pravého sektoru Dmytro Jaroš tento názor naplňuje skutky. Ještě před nedělním shromážděním PS na kyjevském Majdanu na adresu současných oligarchických mocenských struktur prohlásil, že „nechce žádné krveprolití, ale zároveň je jasné, že bez revolučních proměn se stát neobejde“. Na samotném shromáždění pak byl Porošenko označen za vlastizrádce, kterého je nutné svrhnout, a Jaroš vyzval žoldnéřské prapory, ale i vládní armádu, vojska ministerstva vnitra nebo pohraničníky, aby přestali poslouchat rozkazy a pomohli tak „svrhnout vládu zrádců“. Samotné shromáždění příliš početné nebylo, nicméně to na významu jeho slov nijak neubírá, tím spíš, že podporu Pravému sektoru vyjadřují i Ukrajinci v zahraničí. (Mimochodem, řádově početnější byla demonstrace, jejíž účastníci v Kyjevě týž den rovněž kritizovali současnou vládu – kvůli rostoucím cenám, ořezávání penzí nebo dosazování cizinců do vládních a státních funkcí. Poslední průzkumy ukazují, že zhruba polovina Ukrajinců je s Porošenkovou a Jaceňukovou vládou nespokojená, ale i tak by současný prezident případné volby hlavy státu vyhrál, a to aktuálně se ziskem 14 procent hlasů.)

Po Majdanu, když na východě Ukrajiny propukly boje, Kyjev oceňoval válečnický potenciál Pravého sektoru a dalších radikálních uskupení, podporoval je, dodával jim zbraně a prezident pak jejich bojovníky vyznamenával nejvyššími státními oceněními. Dnes se pokouší zlomit jejich odpor, přičemž obyvatelé Zakarpatí, kde stále pokračuje střet s Pravým sektorem, mluví o „takřka protiteroristické operaci“: armádní vrtulníky útočí na horu Javornik, kterou policie a Národní garda obklíčily, stejně jako obsadily všechny silnice v oblasti. Už jen množství vojenské techniky, kterou Kyjev do bojů nasazuje, zpochybňuje, že by se v oblasti kolem Javorniku skrývalo jen dříve uváděných deset bojovníků PS – jejich centrální velení je přitom povzbuzuje a připomíná jejich „právo na poslední boj“. Není jasné, zda s tím nějak souvisí útok ozbrojenců v maskáčích na železniční tunel pod Karpaty, při němž byl těžce zraněn hlídač. Vláda mezitím v každém případě ř rozhodla, že vyšetřování „událostí“ v Mukačevu bude podléhat utajení.  

Ukrajinská společnost má aktuálně tolik každodenních starostí, že Pravý sektor a další radikály s jejich výzvami k nepokojům, potažmo puči, sotva masově podpoří, nicméně pokud se bude politická, ekonomická a sociální situace na Ukrajině dál zhoršovat, krvavé demonstrace a akce nelze vyloučit. Tím spíš, že bezpečnostní složky v okolí Kyjeva odhalily dva velké arzenály zbraní dovezených převážně z Rakouska s USA.

Porošenko tak nyní řeší dilema. Ekonomicky je na tom Ukrajina hůř než špatně a zachraňovat už takřka není co: rozhodný útok proti Donbasu může pro Kyjev skončit zahanbující katastrofou, a skutečný atak proti Pravému sektoru a dalším neofašistickým banderovským silám může skončit úplně stejně. Bez potlačení obou stran ale možnost vyhovět Západu, který už chce mít „ukrajinskou krizi“ s krku, neb jsou k řešení mnohem závažnější problémy, uniká… Jinými slovy, Porošenko kdysi kývl mocnostem na jejich ujišťování „světlých zítřků“ a dnes je jen pěšcem ve větší hře, pěšcem navíc už nikým skoro nechráněným. Jedná proto podle instinktů přežití, ale je otázkou, zda to bude stačit. A napětí přitom dál eskaluje v Mukačevu, nebo ve Lvově, kde zatím jen stovky demonstrantů požadovali odtržení Haliče od Kyjeva, nebo v Poltavě, kde hromadnou rvačku zastupitelů kyjevský ministr vnitra Arsenij Avakov označil za „rvačku mezi buznama a kurvama“ nebo v Černyhově, kde po nocích pokračují střety mezi soukromými bojůvkami politiků… Ukrajina se sype.

 

Zakarpatí na cestě ven?

Zmíněná hora Javornik se nachází v přírodní rezervaci a leží 25 kilometrů od hranic s Polskem a pouhých 15 kilometrů od slovenských hranic, což značí, že se válka na Ukrajině posunula k samotné hranici EU. Maďarská vláda už v rámci svého „vážného znepokojení“ nad střelbou v ulicích Mukačeva oznámila, že bude hájit zájmy zakarpatských etnických Maďarů. Ačkoli ukrajinské zákony dvojí občanství vylučují, Budapešť rozdala na Zakarpatí přinejmenším 150 tisíc svých pasů. „Pokud budou Maďaři na Zakarpatí utlačováni a donuceni k útěku, všem jim pomůžeme a přijmeme je,“ prohlásil maďarský premiér János Lázár. Podle něj je Budapešť připravena na „nejhorší scénář vývoje“ na Ukrajině, která se „sune k okraji krachu, a to je proces, který posiluje autonomní úsilí.“

Někteří ukrajinští experti mají za to, že Maďarsko při pokračujících střetech může Zakarpatí anektovat. „Pokud by se Ukrajina teoreticky, namísto nastolení pořádku, ubírala podle jiného scénáře, pokud podobné střety propuknou i v jiných městech, maďarská menšina tuto otázku Evropě samozřejmě předloží,“ míní politolog Institutu politických studií Oleksandr Solontaj s tím, že doufá, že takový vývoj nenastane. Faktem ale je, že žádost premiéra Jaceňuka, aby Západ dodal Kyjevu zbraně k „obraně evropských hranic“, nabírá zcela nového významu.

 

Hyperaktivní „Míša“

Svébytnou kapitolu ukrajinské krize si píše gruzínský exprezident Michail Saakašvili, jehož si Porošenko – na první pohled až náměsíčně a bez ohledu na nesouhlas Oděsitů – vybral do funkce gubernátora Oděské oblasti. Na druhou stranu lze tuto volbu pochopit: nekritický a megalomanský Saakašavili může v regionu, který sousedí s kritickým, nominálně moldavským Podněsteřím, udělat mnoho „špinavé“ práce, a pokud neuspěje, žádný z Porošenkových přátel tím nepadne. „Byl to přece jen Gruzín!“

„Míša“ bere svou práci vážně a palcové titulky hyperaktivně nabízí skoro každý den: tu propouští celé odbory regionální správy, tu avizuje, že vyhodí všechny celníky, nahradí je mladými a krásnými lidmi, kteří se „budou jen usmívat, protože veškerou práci za ně budou dělat počítače“, pak volá po maximální privatizaci naprosto všeho, do boje s korupcí nechává nabírat „jen správné“ kádry, rozdávání předvolebních gulášů (v praxi ovšem polévek) v Černyhově přirovnává k „Africe 60. let minulého století“, avizuje, že Rusko na Pobaltí prostě zaútočit musí a že mu Putin „už roky veřejně vyhrožuje“ fyzickou likvidací, přebírá stovku amerických hummerů, vstupuje do slovních střetů s místními oligarchy a přihlíží tomu, jak bojovníci Pravého sektoru přebírají „dohled“ nad celnicí na hranici s Podněstřím. (V Podněstří byla mimochodem následně vyhlášena mobilizace všech mužů do 27 let věku.)

Na novou úroveň k tomu navíc pozvedl i svůj píár, když si za náměstkyni zvolil Julii Maruševskou, hvězdu propagandistického vilníku z časů Majdanu, který běžel hlavně na CNN. A náboru zahraničních legionářů do vedení Ukrajiny pak dodal nový impuls tím, že si za další náměstkyni gubernátora vybral Marii Gajdarovou, dceru známého ruského neoliberálního „reformátora“ z jelcinovských časů a aktuálně jednu z hlavních představitelek protiputinovské opozice. Maria ale naráží na Ukrajině na problémy – je sice proti Putinovi, ale i tak ještě nedávno tvrdila, že „Krym je ruský“, navíc v Oděse třikrát odmítla odpovědět na otázku „Proti komu Ukrajina v současnosti bojuje?“ Saakašvili se jí sice zastal; nicméně, ukrajinští politologové mají za to, že její píárové jmenování mělo hlavně dodat na autentičnosti jeho protiruské rétoriky, přičemž na pochybnostech majdanovských aktivistů asi nic nezmění „opravný“ Mariin výrok, podle něhož by Rusko přece jen mělo Krym vrátit. V Rusku se v každém případě rozbíhá debata, zda se Marie Gajdarová žádostí o ukrajinské občanství a přijetím funkce v cizím státě nedopustila vlastizrady.

 

PS. Krym. Petro Porošenko v parlamentním projevu obhajujícím zvláštní status Donbasu mimo jiné navrhl, aby byl Krym získal vágně definovaný status „zvláštního správního uspořádání“. Zatím není příliš jasné, co by to mohlo znamenat v praxi, ale nahlédnutím do reality může být dohoda lehkoatletických federací Ukrajiny a Ruska, podle níž krymští sportovci mohou závodit na ruském mistrovství a případně i reprezentovat Ruskou federaci.

Mezitím se navíc ukazuje, že Porošenko z produkce své továrny v ruském Lipecku loni ruskému státu, s nímž je podle Porošenka Ukrajina ve válce, zaplatil daně ve výši bezmála dvou milionů dolarů.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Úterý, 21 Červenec 2015 11:16 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz