Západ velí Kyjevu: Ukončete válku!

Email Tisk PDF

Ukrajinský „demokratický zázrak“ se s konečnou platností nekoná a smysl celého Majdanu je ještě neuchopitelnější, než kdy dřív. Blíží se opravdu konec ukrajinské krize?



 

 

Kyjev i samozvané doněcké lidové republiky až dosud postupovaly vcelku čitelně: po „mírových jednáních“ volaly výhradně v situacích, kdy zrovna prohrávaly, ale jakmile se jim dařilo, „Minsk“ šel okamžitě stranou. Z tohoto pohledu se zdá, že nyní navrch mají rebelové, kteří už jakákoli jednání odmítají, a o míře jejich převahy napovídá to, že prezident Petro Porošenko požaduje „dodržování minských dohod“ snad třikrát denně… Právě tímto úhlem je nejspíš třeba nahlížet na dnešní jednání „kontaktní skupiny“ v Minsku, jehož se účastní zástupci Kyjeva a OBSE plus ruský ambasador na Ukrajině. Podle Porošenkova úřadu prezident vyzývá k podpisu dohody o okamžitém zastavení palby, odsunu těžkých zbraní o 15 kilometrů od linie fronty, jak se utvořila k 19. lednu, obnovení ukrajinské kontroly hranic s Ruskem, na niž by dohlížela OBSE, a výměně zajatců.

Do Minsku by měli dorazit také zástupci „lidových republik“ Denis Pušilin a Vladislav Dejněgo, ale ti považují jednání jen za „počáteční etapu“, a podle všeho nebudou souhlasit s demarkační čarou z 19. ledna, protože jejich oddíly mezitím obklíčili Debalcevo a totéž mají v plánu i s Mariupolí. Navíc trvají na tom, aby Kyjev na rozhovorech nezastupoval někdejší prezident Leonid Kučma, ale někdo z vlády, kdo bude mít „pravomoci přijímat rozhodnutí“. Už při prosincovém kole minských jednání se totiž ukázalo, že „ukrajinští generálové se s představiteli Ruska a Doněcké lidové republiky přímo na místě dohodnout umějí, ale Kyjev pak tyto dohody odmítá akceptovat,“ shrnul situaci ukrajinský list Vesti.

 

Jakou cenu má Ukrajina?

Porošenkova snaha uzavřít mír co nejdříve může být samozřejmě výsledkem situace na frontě, na níž demoralizovaná ukrajinská armáda v posledních týdnech jen ustupuje, zatímco dokonce i na protiruském západě Ukrajiny se 57 procent mužů povolaných v rámci série mobilizací do zbraně, službě „vlasti“ prostě vyhnulo. Celkem je řeč asi o milionu mužů.

Svou roli ale zcela jistě sehrává i otevřený vzkaz šéfky Mezinárodního měnového fondu Christiny Lagardeové, která minulý týden v rozhovoru pro Le Monde prohlásila: „Žádný partner MMF nemůže zvažovat účast v podpůrném programu, pokud visí otazník nad více než 20 procenty HDP Ukrajiny… Pokud chce Ukrajina reformovat svou ekonomiku, potřebuje stabilní hranici, to je nezbytné. Je tu flagrantní spojení mezi ekonomickou situací a vojenskou situací.“ Vůbec poprvé od vypuknutí konfliktu tak některý významný západní činitel konstatoval, že ztrácí s Kyjevem trpělivost, a spojil finanční pomoc s ukončením války, což je prizma, jemuž se Kyjev až dosud snažil vyhýbat.

Dalším určujícím faktorem bylo dozajista jednání ministrů zahraničí EU, kteří se shodli jen na „bezbarvém“ prodloužení sankcí proti jednotlivým ruským vládním činitelům a představitelům „lidových republik“. Německo sice zesílením sankcí pohrozilo, ale v Berlíně musí dál zuřit vnitropolitický boj, neboť ministr hospodářství Sigmar Gabriel z Berlína vzkázal, že na něčem takovém „nemá zájem nikdo z EU“. Francie pak rovnou konstatovala, že maximálně je ochotná jednat jen o rozšíření „černého seznamu“ sankcionovaných jednotlivců. Největší pozornost ale vzbuzovali Řekové, nově zastoupení vládou levicové Syrizy. Nový šéf řecké diplomacie Nikos Kotzias postoj své vlády k ukrajinské krizi vysvětlil v rozhovoru pro francouzský list L'Humanité: „Jako každý jiný člen EU má i Řecko právo vyjadřovat své názory a bránit své zájmy ve všech otázkách, včetně politiky EU vůči Rusku. Řecko neakceptuje situaci, v níž se o politice EU vůči Rusku, rozhoduje mimo instituce EU.“ Dodal, že Athény upřednostňují mírové řešení donbaského problému a federalizaci Ukrajiny. Řecko je tak podle všeho připraveno vetovat jakékoli další sankce proti Rusku, a nelze přitom vyloučit, že právě na to většina členů Unie čeká. Jakmile se tak stane, budou všichni moci ukázat prstem na Řecko a svalit na něj vinu za nepodařený nátlak, ale přitom si v duchu hluboko vydechnou, že je ta „blamáž za námi“. Jinými slovy, nelze vyloučit, že chuť zcela ukončit sankční válku s Ruskem má více států EU, ale veřejně se to neodváží přiznat, ze strachu z USA. Náměstkyně ministra zahraničí USA Victoria Nulandová totiž „jede“ bez ohledu na realitu a aktuálně navrhuje vytvoření velitelských center a sil rychlého nasazení hned ve „všech šesti zemích, které se nacházejí na linii fronty“ s Ruskem. Přiznala ale zároveň, že většina zemí NATO neplní americký požadavek navýšit výdaje na zbrojení (tedy na nákup amerických zbraní) na dvě procenta HDP a některé z nich prý už jsou blízko, aby se„utrhly z háčku“.

Nad tím vším se vznáší fakt, který shrnul například American Conservative: „Je velkou otázkou, jaký význam Ukrajina pro Západ vlastně má. Bez ohledu na přehnanou rétoriku některých západních poltických lídrů a médií, Ukrajina pro většinu západních zemí nikdy nijak důležitá nebyla. USA a jejich evropští spojenci kvůli Ukrajině do války určitě nepůjdou a ve své většině nejsou ani naladěni na finanční pomoc Ukrajině. (…) Západní instituce nepůjčí Ukrajině peníze, které potřebuje, aniž by přitom Kyjev nenastavil přísné parametry, a ukrajinská vláda tyto podmínky nemůže splnit, aniž by se přitom politicky nezničila. Pokud by někdo „nalezl“ nějaké peníze pro Ukrajinu bez zásadních reforem, většina z nich se ztratí kvůli korupci nebo zamíří do Ruska na splácení ukrajinských dluhů. To by z hlediska Západu bylo mrháním prostředky. Západní vlády se už během loňského roku rozhodly, že jim Ukrajina za moc nestojí, a při pohledu na realitu je těžké jim to vyčítat.“ Zkrátka, Ukrajina má pro Západ hodnotu rétorického argumentu.

Mimochodem, Kyjev svůj aktuální dluh vůči Rusku odhaduje na 4,7 miliardy dolarů.

 

Porošenko to myslí vážně

Ukrajinské Vesti za této situace soudí, že Porošenko aktuální snahy o dosažení míru nemarkýruje. List cituje politologa Vadima Karaseva, podle něhož existuje řada důvodů, proč by snaha o mír měla být aktuálně skutečná, a to včetně patové situace na frontě, kde se nic zásadního nemění, jen umírají lidé. Tlak ze Západu na ukončení války rovněž sílí. „Evropská unie dělá vše proto, aby sankce nezesilovala, Rada Evropy schválila protiruskou rezoluci jen se skřípěním zubů, plus to vyjádření šéfky MMF. Z druhé strany se zdá, že je Putin rovněž připraven uzavřít reálný mír, a tak zbývá najít pro něj kompromisní podmínky. Mám za to, že Porošenko je vnitřně připravený k závažnějším ústupkům, než stanoví minský protokol. Možná, že na to není připravena část veřejnosti, ale i tu lze na nový vývoj připravit správnou informační politikou.“

Ukrajinský „demokratický zázrak“ se zkrátka nekoná a smysl celého Majdanu je ještě neuchopitelnější, než kdy dřív. Blíží se opravdu konec války i ukrajinské krize?

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pátek, 30 Leden 2015 11:52 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz