Západ dal letos Kyjevu méně peněz, než Kyjev Západu

Email Tisk PDF

V posledních dnech se zdá, že se ukrajinská krize dostává do jakési slepé uličky. Zatímco média a různé „talking heads“ se s gustem noří do tezí o ruském bankrotu, západní politici – a zvláště pak ti vládní -- se případného „kolapsu Ruska“ až na výjimky spíš obávají.



 

 

Náladu v EU na summitu v minulém týdnu popsal třeba francouzský Le Point. Nový šéf Evropské rady Donald Tusk například vyzval k přijetí nové „strategie, která bude odpovídající, konsistentní a jednotná“, přičemž cílem má být nalezení dlouhodobého řešení nezávislosti Ukrajiny. Na tom se více méně šéfové osmadvaceti vlád shodli, co má ale tuto novou strategii vůči Rusku představovat, na tom shoda nepanuje. EU má do července čas, aby se rozhodla, zda zruší sankce proti Rusku, nebo je zachová, je připravena zároveň „přijmout v případě nutnosti jakákoli dodatečná opatření“, ale Francie a Německo trvají na tom, aby byla tato opatření přijata jednomyslně. A v tom je potíž (nebo, že by to byl naopak záměr Berlína a Paříže celý proces ochromit?), neboť jednota v EU už nepanuje. „Víme, že (sankce) budou mít dopad, na Rusko i na Evropu,“ cituje Le Point francouzského prezidenta Francoise Hollanda a dodává: „V kuloárech ale (politici) zdůrazňovali poměrně dobrou kondici ruského finančního systému, který – se dvěma suverénními fondy a čtyřmi sty miliardami dolarů finančních rezerv – bude s to dál držet hlavu nad vodou.“ Ve finále tak Francoise Hollande naznačil možnost zmírnění sankcí a italský premiér Matteo Renzi konstatoval, že nové sankce proti Rusku jsou zbytečné, dánský ministr zahraničí Martin Lidegaard varuje, že sankce jsou vůči Rusku už „příliš bolestivé“, další sankce odmítl také rakouský kancléř Werner Faymann, unijní ministryně zahraničí Federica Mogheriniová má za to, že „těžkosti ruské ekonomiky“ nejsou „dobrou zprávou pro Evropu i svět“… Mezitím sankce a krize dopadají třeba i na české podniky, ale mnohem významnější hlas má byznys německý. Odhaduje, že kvůli sankcím a propadu rublu příští rok propadne také německý export do Ruska přinejmenším o 20 procent, přičemž už nyní strojírenské a průmyslové firmy vyvážejí o 16 procent méně, což ve finále vedlo německého ministra hospodářství Sigmara Gabriela k tomu, aby další sankce odmítl: „Ani Německo, ani Evropa nemohou mít žádný zájem na tom, aby ruská ekonomika upadla do chaosu. Požadavky na zesílení sankcí jsou proto chybou,“ prohlásil především na adresu unijních „radikálů“, tedy Polska, Pobaltí či Rumunska.

Jinými slovy (v podání LA Times), evropští lídři se bojí, aby Rusku neublížili příliš, a osud sankcí znovu projednají už na jaře. A Řecko bez ohledu na sankce už rovnou s Ruskem podepsalo zbrojní smlouvu na dodávky komponentů pro ruské systémy protiraketové obrany.

Mimochodem, na protiruské sankce zareagoval i Peking: Čína je připravena Rusku „v případě potřeby“ pomoci, ale má za to, že je Rusko ze současných potíží schopno dostat se samo. A co víc, při Rusku stojí také americké investiční fondy.

 

Bez peněz

Pokud tedy v otázce sankcí či touhy po „ruském krachu“ přinejmenším mezi rozhodujícími státy Unie panuje – při souběžně pokračující slovní kritice ruské politiky -- v zásadě jednota, stejná shoda nastává i ve vztahu k Ukrajině. Ovšem shoda spíš negativní. Nový prezident Tusk sice tvrdí že evropská strategie musí vycházet z předpokladu „nezávislé, moderní a rovnostářské Ukrajiny“, připomíná Le Point, ale Unie je ve skutečnosti vůči „politicky i ekonomicky nestabilnímu“ Kyjevu čím dál tím opatrnější. „Veřejně Evropané jednomyslně podporují navýšení humanitární pomoci Ukrajině, dojednané Evropskou komisí, a 500 milionů eur v rámci makroekonomické pomoci. Ale v zákulisí je vše naprosto jasné: Je vyloučeno, aby státy sahaly do svých vlastních kapes a pomáhaly Kyjevu překonávat jeho ekonomické problémy.“ Tento názor se přitom podporuje také průzkum veřejného mínění, který pro ruskou agenturu Sputnik provedla britská firma ICM Research: vyplývá z něj, že 55 procent občanů Británie, Německa a Francie další finanční pomoc Ukrajině odmítá, a to především kvůli tamní vysoké míře korupce v nejvyšších patrech moci. „Je na evropském rozpočtu, aby platil,“ cituje Le Point v této souvislosti nejmenovaný diplomatický zdroj. Unie ale v rozpočtu nemá ani dvě miliardy v době, kdy Ukrajina požaduje miliard hned sedmnáct.

Donald Tusk místo toho slibuje, že by alespoň ony dvě miliardy eur mohly poskládat EU, USA, Kanada a Mezinárodní měnový fond dohromady: „Situace na Ukrajině si žádá okamžité reakce a ne až v příštím roce, protože to už může být pozdě. Jsme na to připraveni. Samozřejmě ale nedodáme tolik peněz, kolik Ukrajina žádá, protože jejich požadavky jsou příliš vysoké.“ Tato iniciativa polské vlády nicméně naráží na úskalí: MMF totiž odmítá Kyjevu slíbit cokoli, a když ukrajinský prezident Petro Porošenko požádal „svět“ o 10 miliard, americký viceprezident Joe Biden jen reagoval slibem „makroekonomické podpory“ a nyní s Porošenkem jedná, jak na to.

Celkovou situaci kolem Západu a financí pro Ukrajinu ale asi nejlépe dokresluje na pohled kuriózní konstatování ukrajinského premiéra Arsenije Jaceňuka ohledně západní pomoci: „V letošním roce jsme získali asi 9 miliard dolarů, ale za tutéž dobu jsme našim věřitelům vyplatili 14 miliard.“ Ukrajinské ministerstvo financí posléze upřesnilo, že 11 miliard putovalo věřitelům na Západě a tři miliardy ruskému Gazpromu. „To znamená, že v roce 2014 Západ pro Ukrajinu vyčlenil dokonce méně peněz, než byla suma nutná na splacení západních dluhů,“ shrnuje list Vesti. Nebo jinak, Západ dal Ukrajině méně, než Ukrajina Západu. (A k tomu ještě současná vláda na své znovuzvolení utratila zhruba čtyři miliardy dolarů, tedy čtvrtinu všech tehdejších rezerv, které v posledním měsíci předvolební kampaně vložila do alespoň dočasné stabilizace hřivny a s tím souvisejících sympatií voličů.)

Za sílícího západního nezájmu o to, co bude s rozvalenou Ukrajinou dál, Kyjev znovu zkouší našlehat svůj význam alespoň slovně. Petro Porošenko například tvrdí, že v jeho zemi „násobně“ roste nebezpečí terorismu, na příští rok slibuje už xtou mobilizaci a zavedení povinné vojenské služby, urychleně chce uzákonit možnost vstupu do NATO a EU, zbraně chce v zahraničí kupovat na „dlouhodobé úvěry“ a od snědeného krámu avízuje, že v rozpočtu na příští rok, v němž nejsou žádné peníze, vyčlení hned pět procent HDP na zbrojení. Ratingová agentura Standard & Poor's mezitím ovšem snížila hodnocení Ukrajiny na CCC, což je poslední příčka před bankrotem.

 

A mezitím na Ukrajině a v okolí:

-- Propad rublu dál v Rusku udržuje nákupní horečku: vyprodáno hlásí dealeři Volva, pryč jsou i Porsche a vyčerpaná je už i ruská kvóta na Lamborghini. Produkce automobilů v Rusku sice roste, ale výrobci prodělávají.

-- Rusko bez ohledu na „krizi“ i v listopadu dál nakupovalo zlato.

-- Nejbohatší Rus Ališer Usmanov po Putinově výzvě k oligarchům, aby se vrátili domů („vše odpuštěno“), stáhl ze zahraničí svá aktiva do vlasti.

-- EU a Rada Evropy podepsaly dohodu o vyčlenění 34 milionů eur v rámci pomoci zemím „východního partnerství“ (tedy hlavně pro Moldovu a Gruzii), a to v době, kdy Čína na jihovýchod Evropy přivezla tři miliardy dolarů.

-- Čína je připravena pomoci i Ukrajině, ale pod hlavičkou OSN.

-- Produkce osobních vozů na Ukrajině od ledna do listopadu klesla o 36 procent.

-- Barack Obama podepsal zákon o ukrajinské svobodě, který mu umožňuje dodávat na Ukrajinu zbraně nebo zesilovat protiruské sankce. Nicméně odložil jeho platnost.

-- EU přijala nové sankce alespoň proti Krymu. USA ji za to pochválily, ale se svými sankcemi proti Krymu se prý na EU vázat nebudou. A pak vyhlásily své vlastní sankce, kromě ekonomické blokády se na „černém seznamu“ ocitli někteří tamní činitelé a „bikeři“. Porošenko Washingtonu za sankce poděkoval.

-- Kanada na svůj „černý seznam“ zařadila dvacítku Rusů a Ukrajinců; o koho jde se teprve upřesňuje.

-- Bývalý náměstek ukrajinského generálního prokurátora tvrdí, že zastavení vyšetřování podílu bývalého prezidenta Leonida Kučmy na vraždě opozičního novináře Georgije Gongadzeho na úplatcích stálo celkem miliardu dolarů.

-- Za stávku kyjevské hromadné dopravy na konci týdne a následný dopravní kolaps v hlavním městě prý může jakási „třetí strana“.

-- Estonsko zatklo a vypovědělo italského novináře a bývalého poslance Giulietta Chiesu kvůli jeho proruským názorům.

-- Proti nové ukrajinské ministryni financí, americké občance Natalii Jareskové, bylo v Coloradu zahájeno trestní stíhání kvůli porušení amerických zákonů, protože americkým úřadům lhala o svých dokladech.

-- „Lidé, po nichž gruzínské úřady pátrají, se spokojeně usadili na Ukrajině. Myslím, že to poškozuje ukrajinskou vládu jako takovou i její image.“ Gruzínský premiér Irakli Garibašvili o nástupu řady někdejších gruzínských politiků -- obviněných doma z řady zločinů – do kyjevské vlády.

-- Rusko prý letos odhalilo 230 zahraničních špionů a odvrátilo 60 teroristických útoků, tvrdí Putin.

-- Propad rublu navyšuje v Rusku počet čínských turistů.

-- Šéf Stratforu George Friedman pro Kommersant o únorovém svržení ukrajinského prezidenta Janukovyče: „Byl to nejvíc do očí bijící puč v dějinách.“ A o postoji USA: „USA za nejvíce nebezpečnou alianci považují tu mezi Ruskem a Německem. Bylo by to spojení německé technologie a kapitálu s ruskými přírodními a lidskými zdroji.“ Klín mezi oběma pak oslabuje oba.

-- Francouzská nacionalistická Národní fronta vysvětluje v kostce: Necítíme se být ohroženi Ruskem, ale okupováni Amerikou. Spolu s NF ve Francii posilují nacionalisté a protiunijní strany také třeba ve Švédsku, Británii, Řecku, Španělsku, Německu…

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pondělí, 22 Prosinec 2014 07:30 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz