Přejde ruský rubl na zlatý standard?

Email Tisk PDF

Ukrajina je země stále významnější – „dokázala“ už radikálně změnit globální energetické toky na úkor Evropy a ve prospěch Asie a nelze vyloučit, že "ovlivní" i podobu světového měnového systému, který až dosud stál na petrodolaru.



 

 

Centrální banky světa už 15. čvrtletí po sobě skupují zlato a ve třetím čtvrtletí letošního roku ho koupily celkem 93 tun, přičemž celých 55 tun z tohoto objemu připadá na Rusko, konstatuje ruský investiční blog Investacafe. Podle něj je logika prostá: I západní experti se shodují, že Evropa nepřežije bez dodávek energií z Ruska, a tak se západní svět postavený na hegemonii petrodolaru prý ocitá v katastrofické situaci, neboť Rusko je nyní ochotné prodávat na Západ ropu a pyn nikoli za dolary, ale za fyzické zlato, přičemž je údajně vcelku jedno, jaká je jeho aktuální cena na světových trzích. „A co se stane s americkým petrodolarem, až Západu dojde zlato na nákup ruské ropy, plynu a uranu, stejně na placení za čínské zboží? Na tyto prosté otázky dnes na Západě není nikdo s to najít odpověď. A tomu se, dámy a pánové, říká šachmat. Konec hry,“ shrnuje triumfálně ruský portál.

Ať tak či tak, faktem je, že Rusko zlato jen neskupuje, ale navyšuje zásoby i vlastní těžbou. Dvě z desítky největších světových společností těžících zlato jsou ruské, a jen ta větší, Polyus Gold, by letos měla vyprodukovat 1,7 milionu uncí, přičemž se v dohledné době počítá s otevřením nových dolů. Podle ruské legislativy musejí soukromí těžaři zlato nabízet státu, Polyus Gold má úvěry od největší ruské banky Sberbank, která letos Polyusu poskytla úvěr ve výši miliardy dolarů, a většinovým vlastníkem Sberbanku je ruská centrální banka. Kruh se tím uzavírá a Polyus Gold tak fakticky předává zlato rovnou ruskému státu. K tomu majetek firmy k letošnímu září činil 1,8 miliardy dolarů a i při aktuálních nízkých cenách zlata přibývají dva miliony dolarů denně. Nabízí se, že se tedy Polyus Gold s vlastní hotovostí a Sberbankem a centrální bankou (a tím pádem samozřejmě i Kremlem) v zádech rozhodne pro nové projekty, nejspíš po vzoru jiné ruské „zlaté“ společnosti Nordgold, která už působí také v Kazachstánu a afrických Burkině Faso a Guineji, přičemž nově rozjíždí společný podnik v Kanadě. To vše s cílem ovládnout co nejvíce zlata.

Třeba agentura Reuters to vše vysvětluje západními sankcemi, které západním bankám komplikují obchody s těmi ruskými (byť na nákup zlata se sankce nevztahují), a tak Kremlu prý nezbývá než v době finančních těžkostí (způsobených sankcemi) navíc ještě investovat do zlata. Podle World Gold Council Rusko letos zatím koupilo celkem 115 tun zlata, zatímco loni to za celý rok to bylo 77,5 tuny a v roce 2012 jen 75 tun. „Centrální banky nehromadí zlato bezdůvodně; zlato berete jako součást rezerv pro případ těch nejhorších scénářů,“ cituje Reuters zároveň analytika Natixisu Nika Browna. „Mohlo by to ale také nastat v případě, kdy Rusové zjistí, že jsou jim jejich dolarové rezervy, z jakéhokoli důvodu, už k ničemu, a budou chtít jít alternativní cestou.“  

Rozvíjející se ekonomiky jsou motorem změny, protože už od finanční krize z roku 2008 nevěří dolaru nebo euru coby rezervním měnám, rozvíjí myšlenku americká agentura Bloomberg. Ekonomové kolem Kremlu a mimo globální akademický mainstream vysvětlují Putinovi, že dolar je odsouzený k zániku, protože Fed stále tiskne spousty dalších bankovek, a proto Rusko musí omezit svou závislost na západním finančním systému. Například vlivný Sergej Glazjev klade důraz na „finanční svrchovanost“ a tvrdí: „Všechny volně směnitelné měny jsou dnes pod americkou kontrolou: euro prostřednictví mechanismů NATO, britská libra prostřednictvím aliance s USA, japonský jen přes politickou závislost Japonska na USA.“ Ve výsledku (nejen) Glazjev doporučuje přechod na zlato, a tak má dnes Rusko zlata víc než Čína, přičemž je v celkovém pořadí páté na světě, po USA, Německu, Francii a Itálii, podotýká Bloomberg s tím, že zlato už dnes tvoří 10,5 procenta ruských mezinárodních rezerv.    

 

Otázka času

Možná tento postup není jen „paranoia Kremlu“, jak soudí Bloomberg. Hlavními zdroji eur a dolarů byly pro Rusko platby za prodej plynu a ropy. V důsledku sankcí a obratu od EU k Asii tyto zdroje vysychají, a tak musí Rusko radikálně změnit svou monetární politiku a zavést zlatý směnný kurz, jak konstatuje investiční veterán Alasdair Macleod. Rusko opakovaně konstatovalo, že jedním z jeho cílů je omezit závislost na dolaru v zahraničním obchodu. Pád rublu o více než 40 procent oproti dolaru v posledních měsících zvýšil dluhy ruského soukromého sektoru, který v dolarech činí 678 miliard, na což nemá přechod na národní měny například v obchodu s Čínou zatím větší vliv.

Za této situace se logicky objevují spekulace, zda hromadění zlata nesouvisí s plánem na převedení rublu na zlatý standard. V době, kdy ruské rezervy v zahraničních měnách dosahují 429 miliard dolarů včetně 45 miliard ve zlatě a s rozpočtovým deficitem ve výši 10 miliard, což je pod jedním procentem HDP, je fiskální disciplína Ruska oproti Západu mimořádná. Přechod na zlatý standard by umožnil zmírnit spotřebitelskou inflaci, ale především by proměnil základy současného systému globální monetární správy, konstatuje Alasdair Macleod. Skončila by tak aktuální dominance amerického dolaru v mezinárodních platbách a světové měny by se rozdělily do dvou skupin: na ty, které se vracejí k měnám krytým komoditami, a na ty, které tak ani už nemohou učinit. K těm druhým patří dolar, euro, japonský jen nebo britská libra. Ostatní země bez tak vysoké zadluženosti na zlatý standard mohou klidně přejít, soudí Macleod.

Zároveň ale konstatuje, že není mnoho zemí, které by si takový skok mohly ve skutečnosti dovolit. Čína se nabízí jako první kandidát a spekuluje o ní v tomto směru například i legendární šéf amerického Fedu Alan Greenspan. Peking je s to poskytnout záruky za dluhy všech svých provincií, zatímco dluh ruského soukromého sektoru převyšuje státní rezervy, a proto by zápory takového kroku výrazně převýšily nad klady. Totéž platí také pro Indii nebo Brazílii, a tak by přechod na zlatý standard aktuálně neublížil nejspíš jen zcela nezadluženým zemím či útvarům typu Singapuru, Lichtenštejnska, Tchaj-wanu nebo Macaa.

Nicméně, obrovská zadluženost USA, Británie a Japonska spolu s nekončící krizí v Evropě vyvolává nervozitu, kterou například Nizozemsko zkouší řešit tím, že už z USA stáhlo 122,5 tuny svého zlata v hodnotě pěti miliard dolarů. Mnohé státy mají své zlato tradičně uložené v USA, a to od druhé světové války, kdy se mělo za to, že tam bude ve větším bezpečí. Ještě v roce 2012 šéf nizozemské centrální banky tvrdil, že je nizozemské zlato „na Manhattanu v dokonalém bezpečí“, nyní ale připouští, že jeho návrat domů má „kladný účinek na sebedůvěru veřejnosti“.

Podobné požadavky zaznívají také ve Francii nebo Švýcarsku. Šéfka francouzské ultranacionalistické Národní fronty Marie Le Penová už vyzvala prezidenta centrální banky, aby dovezl francouzské zlato zpět do vlasti a mezitím dojednal, aby nezávislé organizace mohly provést „audit francouzských 2 435 tun“ zlata v amerických sejfech. Německo naopak v létě upustilo od snahy dovézt zpět své zlato v ceně 635 miliard dolarů, protože se „Američané o naše zlato dobře starají a nemáme důvod jim nevěřit“, jak vysvětlil šéf německého parlamentního rozpočtového výboru Norbert Barthle.

„Některé vlády jsou nervózní a stahují své zlato domů, protože panují obavy, že v případě měnové, monetární nebo finanční krize by nebyly s to na své zlaté rezervy dosáhnout,“ vysvětluje Mark O´Byrne, ředitel obchodníka se zlatem Gold Core. „Dnešní Amerika je ale největším dlužníkem na světě a má velmi blízko k insolvenci. Proto mají vlády za to, že je moudřejší mít zlato doma.“ Trh se zlatem je ale velmi malý a vlády ve světě neustále tisknou bankovky za triliony dolarů, což znamená, že ve výsledku je spousta peněz, ale zlata zůstává stále stejně. „Pokud si tedy všichni začnou brát své zlato, povede to ke zvýšení jeho cen a k pádu hodnoty dolaru. A postupem času pak lidé ztratí důvěru v dolar coby globální rezervní měnu.“

Přejdou tedy Rusko a Čína na zlatý standard a ukončí tak hegemonii amerického dolaru? Nebo je lepší se rovnou ptát, kdy se tak stane? A je opravdu jen náhoda, že strategický spojenec obou stále více provázanějších zemí, Írán, zrovna uvedl do provozu závod na zpracování zlata, prý největší na Blízkém východě, který zdojnásobí dosavadní produkci? Urychlení vzniku Euroasijské ekonomické unie a její odchod od dolaru k národním měnám, posílení dominance Číny a Asie nebo výrazné rozšiřování Šanghajské organizace pro spolupráci spolu s ruskými plány na urychlené nastavení alternativy západnímu bankovnímu systému SWIFT obecně nasvědčuje tomu, že se „něco chystá“. Proto by bylo podle Alasdaira Macleoda „nemístné vylučovat ten další krok, který by zastavil zahraniční pokusy podrývat rubl a ruskou ekonomiku, tedy přesun měnové války ze sféry směnných kurzů do oblasti trhu s fyzickým zlatem, na němž Rusko a Čína drží v rukou všechny trumfy“.

 

P.S.: Mimochodem, vzácnou výjimkou z obecného „zlatého“ trendu je centrální banka Ukrajiny, která v rámci „optimalizace struktury mezinárodních rezerv“ poslušně vyměnila ukrajinské státní zlato… za americké dolary.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pondělí, 08 Prosinec 2014 13:15 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz