Kdo a jak zastaví ukrajinský krach?

Email Tisk PDF

(zdroj YouTube)Ukrajinská vláda se dál tváří, jako by nechápala, do jak kritické situace stát – s aktivní pomocí Západu -- dovedla, nejspíš stále v naději, že se stane zázrak a týž Západ vše vyřeší za ni.



 

 

 

Nový ukrajinský parlament sice ještě ani nebyl s to schválit novou vládu, neb ta z vyjednávání pěti „prozápadních stran“ stále ještě nevzešla, a už první den svého jednání v novém, povolebním složení – za zpěvu lidových písní a dalších patetických projevů národní jednoty -- přijal hned padesátku návrhů nových zákonů nebo novelizací těch starých. A mezi prvními návrhy poslanci – mnohé ženy dorazily v norkovém kožichu, zatímco mnozí muži v maskáčích – hned vnesli návrh zákona o vstupu do NATO (v podobě zákona o odmítnutí mimoblokového statutu Ukrajiny). Je to ze všeho nejvíc ale jen gesto, které nic nestojí – například ve srovnání s budováním „bezpečnostní zdi“ na hranicích s Ruskem. V rámci předvolební kampaně se ve výkopu před novináři (a Západem) rád ukazoval staronový premiér Arsenij Jaceňuk, jakmile ale bylo odvoleno, práce na „zdi“ skončily, protože na ni nejsou peníze. Otázka vstupu do NATO je z tohoto pohledu méně náročná a dokáže přinejmenším slovně uspokojit většinu voličů „prozápadních“ stran, které zvítězily ve volbách. V realitě ale vyhlídky pro Kyjev nejsou nejlepší.

Německý ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeyer minulý týden ukrajinský vstup do aliance zcela vyloučil a nově – bez ohledu na vnitrokoaliční spory v Berlíně – totéž učinila i kancléřka Angela Merkelová. „Ukrajinské členství v NATO není na pořadu dne,“ prohlásil pro Bloomberg šéf parlamentní frakce kancléřčiny CDU Michael Grosse-Broeme, přičemž další německé vládní zdroje dodávají, že Ukrajina mířící do aliance by celou krizi zavedla do slepé uličky a vše by skončilo jen mnohem hůř, než je tomu nyní. Německo přitom zároveň vyloučilo jakékoli dodávky zbraní Ukrajině, bez ohledu na to, že k nim Berlín vyzval ukrajinský ministr zahraničí s dalším (v OBSE popřeným) odkazem na další ruské vojenské kolony na ukrajinském území.

Faktem je, že jednoznačnou podporu ukrajinskému vstupu do NATO zatím deklaruje (od případného konfliktu bezpečně vzdálená) Kanada, která už Kyjevu poslala první letadlo s vojenskou pomocí (konkrétně zimní oděvy v celkové ceně 11 milionů dolarů). Ale zatímco je Kanada připravena pomoci Kyjevu „bojovat s Putinovým režimem“, šéf NATO Jens Stoltenberg tvrdí, že aliance o soupeření a studenou válku s Ruskem nestojí, protože by raději s Ruskem spolupracovala. Je to postoj vcelku očekávatelný, protože nejednota ohledně dalšího postupu v ukrajinské krizi nepanuje jen v EU. Členské státy NATO se nejsou s to dohodnout, kdo by měl zaplatit utvoření jednotek „rychlé reakce“ ve východní Evropě, na čemž se aliance dohodla na rozpačitém zářijovém summitu ve Walesu. Oddíly měly mít 5000 mužů v pozemních jednotkách dislokovaných podél pobřeží Baltského moře plus vzdušnou a námořní podporu, a to s cílem čekat dál na ruskou invazi, kterou Kyjev hlásí každý druhý den. Ekonomicky vysílené evropské země nemají kapacity pro vytvoření plánovaných jednotek, a tak čekají, že někdo jiný se k financování a vyzbrojení oddílů rozhoupe jako první (a místo nich). Až dosud je slíbených 100 vojáků z plánovaných pěti tisíc a není pravděpodobné, že by se „síly rychlé reakce“ zhmotnily dříve, než před koncem příštího roku.

Nesouhlas Německa (a dalších, byť jen mlčících zemí) se vstupem Ukrajiny do NATO podle všeho souvisí také s tím, že německé firmy masivně vyklízejí ukrajinský trh (v důsledku války a ekonomického kolapsu) a ruský trh (v důsledku sankcí). Bloomberg konstatuje, že zatímco italské (byť celkové ztráty Říma z protiruských sankcí letos dosáhnou čtyř miliard eur), americké (s výjimkou energetických koncernů) nebo japonské společnosti si podíl na ruském trhu v zásadě uchovávají bez ohledu na sankce, německé firmy v uplynulých deseti letech v Rusku ztratily deset procentních bodů a jejich podíl klesl na 19 procent, zatímco podíl firem čínských do loňska vzrostl z 1,9 procenta na 15 procent. A na německý úkor posilují také firmy z Jižní Koreje a Japonska. V samotném Německu přitom na obchodování s Ruskem závisí 350 tisíc pracovních míst.

Náladu v EU „zcela nově“ – nejspíš hlavně proto, že už ve funkcí končí – shrnul na přednášce na pařížské univerzitě Science Po unijní prezident Herman Van Rompuy. Prohlásil, že pro východ z krize se Ukrajina musí „federalizovat a decentralizovat“, což je fakticky totéž, co už měsíce požaduje Rusko. Kyjev by měl „nastolit korektní vztahy s Ruskem, svým sousedem, s nímž sdílí dějiny, kulturu a jazyk“, míní Van Rompuy s tím, že by na Ukrajině měly být respektovány zájmy menšin.

Ukrajina ale mezitím alespoň „úspěšně“ mění směry globálních energetických toků, neboť Rusko se stále více obrací k Asii. „Nečekáme od našich evropských partnerů nic, jedině to, že opustí nesmyslnou spirálu sankcí a nastoupí cestu rušení sankcí a vytváření černých seznamů,“ prohlásil náměstek ruského ministra zahraničí Alexej Meškov. „To napomůže, abychom zrušili naše protipatření.“ Zopakoval tak vlastně jen to, co Baracku Obamovi o možné normalizaci vztahů říkal v Rangúnu premiér Dmitrij Medveděv. Svým způsobem ale zároveň navázal na slova svého šéfa Sergeje Lavrova, podle něhož beztak „business as usual s Evropou už není možný“.

Před pondělní cestou do Turecka si přisadil osobně i Vladimír Putin, když Ankaru pochválil, že „neobětovala své národní zájmy ve prospěch číchsi politických ambicí“. Obě země připouštějí, že se rozcházejí například v otázce cílů války v Sýrii, nicméně jinak si podle všeho rozumějí: už se dohodly navýšit vzájemný obchod ve svých měnách, jejich obchod by do roku 2020 měl dosáhnout 100 miliard dolarů, to vše v době, kdy se Turecko už očividně zříká svých dekády trvajících marných snah vstoupit do EU.

Unie mezitím reagovala dalšími sankcemi, byť jen v podobě rozšíření seznamu nežádoucích osob o 13 jmen donbaských lídrů.

 

Saakašviliho pomoc

Samotná Ukrajina je přitom dál v bezvýchodné ekonomické krizi, recese letos bude dvouciferná a země nutně od Západu potřebuje minimálně 10 miliard eur během příštích šesti měsíců, soudí někteří experti v době, kdy Západ se sypáním miliard do Ukrajiny váhá a delegace Mezinárodního měnového fondu odjela z Kyjeva, aniž by stanovila datum nějaké miliardové pomoci. Původní plán finanční pomoci, který byl dojednán letos v březnu, byl totiž neopodstatněně optimistický, a hlavně, stále chybějí požadované „reformy“, včetně těch namířených proti korupci. „Stovky milionů jsou dál rozkrádány takřka na všech surovinových ministerstvech,“ postěžoval si šéf Porošenkovy politické strany Jurij Lucenko. „Korupce je považována za symbol moci.“

Ukrajina přitom z původně slíbených 27 miliard od MMF a dalších stran až dosud získala „jen“ 8,2 miliardy dolarů. „Z ekonomického hlediska se Ukrajina tragikomicky proměnila ve zkrachovalý stát,“ cituje Forbes amerického ekonoma Vladimira Signorelliho z Breton Woods Research. Pravděpodobnost, že v příštích pěti letech vyhlásí státní bankrot, přesahuje 70 procent, připomíná finanční magazín s tím, že Ukrajina stále ještě Gazpromu za plyn dluží 1,6 miliardy dolarů splatných do konce roku a MMF své další půjčky odloží nejspíš až na příští rok. Inflace dosáhla 20 procent (a do konce roku by mohla poskočit na 25) a hřivna ztratila během letoška 48 procent své hodnoty. Rusko přitom vlastní asi pětinu ukrajinských dluhopisů a asi 40 procent jich drží investiční fond Franklin Templeton.

K tomu všemu se prohlubuje i energetická krize. Ukrajina byla historicky soběstačná v uhlí, ještě loni produkovala 60 milionů tun, ale válka na východě země uzavřela přes polovinu šachet a přerušila železniční trasy nutné k přepravě uhlí do elektráren. V výsledku se tak Kyjev stal znovu závislým na dodávkách uhlí z Ruska, odkud od srpna dovezl asi 1,3 milionu tun uhlí. Moskva ale v týdnu dodávky přerušila, a to bez uvedení důvodu. Kyjev připouští, že přerušení dodávek přišlo v tu nejhorší možnou dobu, protože zima už začala a Ukrajina má „jen malou naději najít za ně rychle náhradu“. Tím spíš, že dovoz uhlí z Jihoafrické republiky nedávno skončil skandálem ve vládě. „Nemáme žádné energetické rezervy, všechno jede na maximum a každý technický problém může vést k výpadkům dodávek elektřiny,“ konstatuje Andrej Favorov, ředitel energetické investiční firmy Energy Resources of Ukraine.

Zvláštní je, že prezident Petro Porošenko hodlá krizi řešit „importem“ zahraničních „specialistů“ do ukrajinské vlády. Poslanec Porošenkova bloku ideu vysvětlil: „Je to krok k rozšíření seznamu lidí, z nichž lze vládu složit. Nejsou v tom žádné kvóty. Například, do funkce šéfa národního protikorupčního úřadu by nějaký cizinec mohl být k mání, ale třeba na post ministra kultury, tam už je to velká otázka. Proto můžeme lákat cizince ne jako náhradu za Ukrajince, ale jen společně s našimi specialisty.“ Porošenko prý by rád cizince viděl alespoň ve funkcích vicepremiéra a ministrů financí, energetiky a infrastruktury, přičemž posledně jmenované ministerstvo by dostal nejmenovaný expert z Pobaltí, finance by mohly připadnout Ukrajinoameričance z Wall Streetu, ostatní by připadla Gruzínům aktivním v časech zkorumpované vlády Michaila Saakašviliho, s nímž Kyjev udržuje blízké styky. Michail Saakašvili, toho času v exilu v USA a na seznamu hledaných Interpolu kvůli možné účasti na politických vraždách, by podle všeho mohl Kyjevu navíc dodat i svého někdejšího vysokého činitele ministra vnitra na post prvního náměstka adekvátního ukrajinského ministerstva a do čela antikorupčního úřadu je prý zvažován bývalý Saakašviliho ministr spravedlnosti. Oficiálně jsou tito lidé produktem poradenské a headhunterské firmy WE Partners, kterou si Kyjev na nábor nových ministrů najal.

 

Mocenská centra v klinči

Podobné hokuspokusy přitom jen zvyšují nervozitu v zemi, neboť se vláda tváří, jako by nechápala kritickou mez, na níž se ekonomicky ocitla. „Od voleb už uběhl měsíc a Ukrajina stále nemá zformovanou vládu, přičemž spory o ministerské a parlamentní funkce ukazují, že nikdo nijak ani nespěchá,“ podotýká britský The Economist a kreslí přitom pesimistický obraz rozkladu v nejvyšších patrech ukrajinské politiky, který se může předurčovat krach. „Nátlak je dál mocným faktorem ukrajinské politiky. Vládní koalici byli s to domluvit až před blížícím se příjezdem amerického viceprezidenta Josepha Bidena.“ Volební úspěch Jaceňukovy Lidové fronty na úkor Bloku Petra Porošenka vytvořil ve špičce dvě mocenská centra a vše nasvědčuje tomu, že budeme svědky opakování boje, jaký už v oranžové verzi předvedli prezident Juščenko a premiérka Tymošenková, významný vliv na rozdělování postů mají kandidáti Majdanu a oligarchů v čele s Ihorem Kolomojským, který se může opírat o ozbrojené složky: „Kolomojský vede vládu v Dněpropetrovské oblasti a aktivně podporuje válku proti separatistům. Říká se, že ministr vnitra Arsen Avakov je jeho člověk, který navíc kontroluje mnohé dobrovolnické oddíly,“ popisuje mocenskou situaci The Economist.

Americký Daily Beast k tomu dodává, že vlivné síly mají za to, že Porošenko s Jaceňukem v čele státu ničeho nedosáhli, a tak by měli být potrestáni za „zradu“. Porošenkova vláda nemusí přežít ani tři měsíce, konstatuje portál s odvoláním na „velmi, velmi bohaté vlastenecké podnikatele“, sponzory žoldnéřských oddílů. Nejmenovaní sponzoři varují, že „jejich struktury“ budou buď pracovat s Porošenkem, nebo proti němu, přičemž připomínají, že Ukrajina dál prodává zbraně a vojenskou techniku Rusku, zatímco ukrajinští vojáci na východě umírají kvůli „absenci politické vůle, sabotážím a bujné byrokracii“. „I kdyby Bill Gates věnoval Ukrajině miliardu, na frontě by to nikdo nepoznal, dobrovolnické prapory nic nedostaly,“ prohlásil zdroj. Na vině tomu všemu je podle něj osobně Porošenko: „V létě říkal, že pro skutečnou práci potřebuje parlament a vládu. Teď má obojí – a nic, na co by se mohl vymlouvat.“ Podle Daily Beast žoldnéřské prapory připravují ustavení paralelního ministerstva obrany, které by zajišťovalo jejich velení a koordinaci. Mimochodem, alternativní policie už vzniká v Kyjevě a její páteří jsou aktivisté Majdanu.  

Ukrajinský byznys, pokud ještě v zemi zůstal, si pro změnu stěžuje na vlnu drancování a živelných ozbrojených záborů firem, shrnuje list Vesti. „Je to trvalá bolest naší společnosti a podnikání,“ stěžuje si viceprezident Ukrajinského svazu průmyslníků a podnikatelů Sergej Prochodiv. „Nemáme přesné statistiky, ale nájezdů určitě neubývá.“ Jedinou obranou často zbývá soudní žaloba, ale „verdikty a lhůty jejich vynesení často přímo závisí buď na osobních vazbách, finančních možnostech, profesionality advokátů, soudců a podobně,“ soudí ředitelka Evropské asociace byznysu Anna Derevjanková. „Někdy se lze soudu domoci za pár dní, jindy můžete čekat roky.“

Vláda byznys nijak nechrání a nechává ho tváří v tvář zločincům. „Podobné věci dnes fakticky nikdo nekontroluje, s výjimkou milice a prokuratury,“ připouští šéf Rady podnikatelů při vládě Andrej Zablovský. „Těm ale byznys příliš nevěří.“ Terčem nájezdů jsou podle jeho slov převážně velké a strategicky důležité podniky „v sektoru zpracování ropy a zemědělství“. Příkladem může být nájezd neznámých útočníků na agrokomplex Čumaki, který patří Unison Grupp, ale vzápětí úřady registrovaly nového vlastníka, neznámou firmu s adresou v daňovém ráji. Stalo se 26. listopadu. Nový majitel oficiálně zaregistrován o den později.

Jak prosté.

 

A mezitím na Ukrajině a v okolí:

-- Výbor OSN proti mučení vyzval Kyjev prošetřit vraždění na Majdanu, v Oděse a v Mariupoli, stejně jako osvětlit okolnosti zabíjení, mučení a mizení lidí na východě země.

-- Na Majdanu se slavilo první výročí vzniku Pravého sektoru.

-- EU Ukrajině v květnu 2015 možná povolí vyvážet do Evropy mléko a mléčné výrobky.

-- Plyn pro podniky na Ukrajině zdraží o 16 procent.

-- Bývalý šéf Siemens AG Peter Lesher má namířeno do vedení Ruských železnic.

-- Ruský koncern Rosněfť získal podíl v německé rafinerii francouzského koncernu Total. Kreml rozhodl privatizovat takřka dvacetiprocentní státní podíl v Rosněfti.

-- „Doněcká lidová republika“ prý začne od 1. prosince sama vyplácet penze.

-- „Luhanská lidová republika“ chce získat pod kontrolu veškeré energetické podniky ve svém regionu.

-- Vladimír Putin podepsal zákon o vytvoření zóny volného obchodu na Krymu a v Sevastopolu.

-- Putin je kritizován v západní polovině Německa a takřka za hrdinu ve východní části, konstatuje Frankfurter Allgemeine Zeitung.

-- Ruský Gazprom snížil dodávky zemního plynu do Evropy o 26 procent, a to v reakci na pokračující reverzní přepravu plynu z Evropy na Ukrajinu.

-- Rusko může od příštího roku zahájit export masné produkce do Číny, Vietnamu a Malajsie.

-- Koncern Shell si stěžuje, že kvůli válce nebyl s to dokončit průzkum nalezišť břidlicového plynu v Donbasu.

-- Nejpopulárnějšími jmény pro novorozence na Ukrajině jsou už druhým rokem Anastasie a Arťom. Na vzestupu jsou ale také archaická slovanská jména typu Prochora, Sevasťjana, Velizara, Daroslava nebo rodiče volí návrat do 19. století a dávají svým potomkům jména jako Nikanor, Polikarp, Dobryňa, Adelina, Fružina nebo Jevpraskiňja.

-- Nejpopulárnějším spisovatelem na Ukrajině je (podle počtu stažení) americký hororový Stephen King.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Neděle, 30 Listopad 2014 17:51 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz