Je Petro Porošenko jen zimní prezident?

Email Tisk PDF

Petro Porošenko má jen malou šanci, že v čele státu vydrží rok. Při širokém spektru takřka neřešitelných problémů se z něj podle všeho stane jen další prozatímní figurka. 



Petro Porošenko má za sebou inaugurační proslov. Co zaznělo? Žádná federalizace, žádný státní statut pro ruštinu, žádné uznání samozvaného východukrajinského Novoruska, žádný kompromis s tamními rebely s výjimkou jejich bezpodmínečné kapitulace a Krym byl, je a zůstane navždy ukrajinským.



Otázkou je, zda Porošenko mohl ve svém prvním projevu na domácí půdě a v nejvyšší funkci říci něco jiného, a zda fakt, že mluvil ukrajinsky i rusky, východ země dostatečně nadchne pro „nový Kyjev“.

 

Tichá shoda

Koncem týdne ve Francii se s Vladimirem Putinem dohodl, že budou spolupracovat na „co nejrychlejším ukončení konfliktu“ na východě Ukrajiny. Přitom tvrdil, že nabídne amnestii rebelům, kteří nespáchali žádné závažné zločiny, a celý konflikt že vyřeší do tří měsíců. Jak připomíná The Saker, Putin se mezitím stal fakticky otrokem své vlastní popularity a nacionalistické vlny, která se nyní žene Ruskem. Stále více médií ho tlačí k rezolutní „ochraně zabíjených Rusů“ v Donbasu, a nejspíš právě s tímto tématem Putin přijel k jednání s vrcholnými západními politiky v rámci oslav výročí vylodění v Normandii. Podle Sakera jim sdělil, že mají jen pár dnů na to, aby zastavili „protiteroristickou operaci“ a zabíjení, jinak bude ruskou společností donucen na východě Ukrajiny vojensky zasáhnout. (Tím spíš, že jen v ruském Rostově už prý přijali nejméně 12 tisíc uprchlíků z Ukrajiny.) Pro Kreml je tak s každým dnem stále těžší akceptovat Porošenkovu vládu, aniž by mohl výměnou za to ukázat nějaký pokrok. Vojenský vstup by byl v mnoha ohledech tragický, nicméně opačná varianta, tedy ztráta Putinovy pozice ve prospěch někoho, kdo by vyšel ochotněji vstříc radikálním náladám „ulice“, by byla do budoucna výrazně horší pro všechny. Německá kancléřka Angela Merkelová i francouzský prezident Francois Hollande by podle všeho mohli být připraveni zastavit eskalaci okamžitě, nahlas ale po setkání s Putinem nikdo nic neřekl. Rozhodovat bude ale beztak postoj USA. A Barack Obama sice na jedné straně přiznává Rusku legitimní zájmy na Ukrajině, zároveň, ale tvrdí, že „ukrajinský národ“, ať je tím myšleno cokoli, si musí o svých věcech „rozhodovat sám“, načež dal (spolu s britským premiérem Cameronem) Rusku ultimátum do konce měsíce, aby splnilo řadu požadavků typu blokování přepravy zbraní přes hranice, ukončení veřejné podpory východoukrajinským rebelům nebo uznání Porošenka „legitimním“ lídrem Kyjeva.

Jinými slovy, dialog žádný, eskalace pokračuje. Na stole jsou tak všechny karty. A není jasné, kdy se podobná příležitost k jednání, jakou připravil Francois Hollande v Deauville, zase bude opakovat.

 

Prezident bez země

Nicméně pozornost upřená na východ Ukrajiny Porošenkův rezolutní inaugurační projev nevysvětluje. Ukrajina totiž není rozdělená jen na vzbouřený jihovýchod a „zbytek“, protože skutečnou moc v zemi mají aktuálně ti, jejichž soukromé armády či milice tu či onu oblast ovládají. Kyjevem dosazený dněpropetrovský gubernátor a oligarcha Ihor Kolomojský v současnosti prostřednictvím soukromé armády neovládá jen Dněpropetrovsk, ale také už i regiony Oděsy a Záporoží, které by chtěl podle vlastních slov připojit k Dněpropetrovsku. K tomu minulý týden vedení Ivano-Frankivského regionu, jednoho z haličských a z hlediska Kyjeva tedy nejspolehlivějších, pohrozilo, že bude rovněž usilovat o nezávislost, pokud Kyjev do funkce nevrátí tamního policejního náčelníka. Příkazy z Kyjeva jsou po celé zemi plněny nejspíš jen do té míry, dokud vyhovují zájmům gubernátorů či alespoň velitelů různých ozbrojených milicí, přičemž proti těm z Pravého sektoru nebo od Kolomojského Kyjev nijak nezasahuje.

V takto nastavené situaci je vcelku jasné, že Porošenkovi v prvním projevu v čele státu nezbylo, než zaujmout „rozhodné“, tedy západoukrajinské stanovisko, protože si nemůže dovolit vedle vzpoury na východě čelit ještě i vzpouře na západě. Tím spíš, že neovládá nejspíš ani hlavní město. Jeho politického spojence a nového primátora Kyjeva Vitalije Klička vypískali na Majdanu i v samotném Kyjevě, a to i přesto, že rezignoval a už lidem na náměstí už nevysvětluje, že „revoluce skončila, rozejděte se“ (a „pusťte mně a zastupitele konečně do budovy radnice“). A v pak neděli Majdan na svém pravidelném shromáždění schválil „příkaz“ nepřítomnému prezidentovi: musí prý stvořit novou národní ideu Ukrajiny, aby se ze země oligarchů stala zemí „rovných možností“, přičemž má stát být decentralizovaný, a to včetně rozpočtů, s možností regionů odvolávat úředníky. Za výkřiků „Hanba!“ pak aktivisté požadovali rozpuštění současného parlamentu a urychlené vypsání předčasných voleb. „Tento parlament má jedinou možnost – rozpustit se a odejít. Pokud ne, vyneseme je sami a to nejen na smetiště dějin,“ podotkl jeden z mluvčích.

Situace je tedy jasná: dokud Porošenko nezíská kontrolu nad Kyjevem, západem i východem a všemi tamními orgány státní správy a bezpečnosti, je vcelku jedno, co – z pozice faktického solitéra – říká. Tím spíš, že kromě politiky musí stabilizovat také ekonomiku. Životní podmínky obyvatelstva se prudce zhoršují, hospodářská produkce se propadá na úroveň, z níž se některé průmyslové obory už nemusejí dostat, stát už nejspíš překročil hranici bankrotu, nemluvě o tom, že po létě přijde zima a veškeré současné problémy se za pouhého půl roku prudce zhorší. Jak konstatuje jeden z komentátorů na Valdai Club, Porošenko, jehož „tým“ se skládá převážně z lidí, kteří selhali už ve službě „oranžového“ prezidenta Juščenka, má jen malou šanci, že ve funkci vydrží rok. „Spíš se z něj stane další prozatímní figurka, která bude obětována geopolitickým zájmům zahraničních hráčů a chamtivosti jeho domácích pseudostoupenců.“    

 

Do týdne?

Porošenko mezitím vyzval východ Ukrajiny, aby do konce týdne zastavil palbu, protože „každodenní oběti jsou nepřijatelné“. Stalo se tak v neděli v Kyjevě, kde se prezident namísto plánované cesty do Donbasu sešel se zástupcem OBSE, ukrajinským velvyslancem v Německu a ruským velvyslancem na Ukrajině. Tato „třístranná skupina“ by se měla začít scházet každý den, nicméně konkrétní kroky, jimiž by k zastavení palby přispěl Kyjev, zatím nejsou jasné.

Válka pokračuje. Ve Slavjansku, v Mariupoli, Doněcku, Pavlovhradu…

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pondělí, 09 Červen 2014 05:49 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz