Majdan: Nezmizeli zrádci, politické mrtvoly ani zloději

Email Tisk PDF

Zvolení Petra Porošenka novým prezidentem sice uvítaly jak Západ, tak i Rusko, podle všeho ale situaci na samotné Ukrajině příliš neuklidní.



Petro Porošenko se -- při vší neuchopitelnosti své podstaty – stal volbou ukrajinského lidu. Američané si ho nepěstovali ve svém politickém inkubátoru; prostě vsadili na nejpravděpodobnějšího vítěze a učinili tak poměrně pozdě -- přibližně v březnu 2014, konstatuje v analýze šéf Institutu ukrajinské politiky Konstantin Bondarenko. „Jejich původními oblíbenci byli lidé jako Arsenij Jaceňuk a Vitalij Kličko. Tvrzení amerických politiků ale na ukrajinské voliče velký vliv neměla.“ Pravděpodobnější je, že zabraly technologie, s nimiž přišel ukrajinský „spin doctor“ Ihor Hryniv (stál už za volebními úspěchy Viktora Juščenka a ještě předtím pomáhal se vznikem stran Reforma a Řád a Naše Ukrajina. Ze všeho nejdřív pročistil mysl ukrajinských voličů a nechal je vnímat Porošenka jako „nového politika“. Pak začal zveřejňovat jeho rostoucí ratingy a přesvědčil veřejnost, že jeho klient se v soutěži ujal vedení. A pak už jen zbylo dodat voličům motivaci, aby ho podpořili už v prvním kole hlasování .
Porošenko bude muset vytvořit nový systém rovnováhy, s přihlédnutím -- mimo jiné – k zájmům východní Ukrajiny s jejím průmyslovým potenciálem. Symptomaticky odložil podpis ekonomické části dohody o přidružení k EU. Myslím, že lze očekávat i další gesta naznačující jeho rozpolcenost vůči průběhu evropské integrace. Pro Evropu bude Porošenko stejně nepředvídatelný, jako běloruský vůdce Lukašenko pro Rusko: zdá se být „přítelem“, a přesto je stále tvrdohlavý a nekonzistentní, protože jeho hlavním zaujetím je ekonomický zisk.
Skutečnost, že Porošenko spěchá „dokončit protiteroristické operaci co nejdříve, v řádu dní“, prozrazuje jeho hlavní ideu: bude se snažit opustit taktiku silné ruky, kterou razí úřadující hlava státu Alexandr Turčynov. Po své inauguraci se bude snažit navrhnout nový mírový plán, který by „východní otázku“ navrhl. Nevypadá, že by pokračoval v nesmyslné a nemilosrdné protiteroristické operaci, která si vybírá velkou daň na vojenských i civilních životech. To konflikt nikdy neurovná. Ke skutečnému míru a klidu na Ukrajině by přispěla jen iniciativa pro opravdovou diskusi u kulatého stolu se skutečnými účastníky, kteří mohou diskutovat o novém politickém systému a reformách ústavy. Poté by následovat mělo přizvání politiků z východní Ukrajiny do vlády, amnestie pro bojovníky na východě, zřeknutí se taktiky silné ruky a kampaň občanského usmíření.
Rusko a Ukrajina mohou a musejí zahájit dialog, protože oslabení dialogu v éře globálních bojů o vliv je plné nepředvídatelných důsledků pro všechny strany. Rusko je -- a v krátkodobém horizontu zůstane – nejen rozhodujícím, ale v některých ohledech také jediným trhem pro mnohé ukrajinské výrobky. Ukrajina je důležitým hospodářským partnerem pro Ruskou federaci (jejich obchod je větší než například obchod mezi Ruskem a USA). Je otázkou ekonomického prospěchu, aby byly obě strany motivovány spolu mluvit. To, čeho jsme svědky, není konflikt mezi Ukrajinou a Ruskem, ale konflikt mezi USA a Ruskou federací, v němž se Ukrajina stala pouze bojištěm. Aby se Ukrajina za těchto okolností mohla postavit na vlastní nohy, bude obtížné, ale možné, přičemž normalizace vztahů s Ruskem tomuto cíli pomůže.
Schopnost nové ukrajinské vlády razit nezávislou politiku ohledně Ruské federace bude záviset na mnoha faktorech, včetně mezinárodní situace. Svět je nestálý. Porošenko je flexibilní politik a diplomat a není pravděpodobné, že se zaměří jen na jednu linii chování. Nedivil bych se, kdyby tento naprosto proamerický politik proměnil v neméně nadšeného politika proruského, pokud se tím směrem změní nálady ve světě. Je to skoro jako ve starém vtipu ze stalinské éry: „Ty jsi váhal ohledně stranické linie? Ne, váhal jsem se stranickou linií.“

 

Majdane, už je po všem!

Novopečený primátor Kyjeva Vitalij Kličko se mezitím snaží ovládnout alespoň své město a žádá demonstranty, aby po měsících vyklidili budovu magistrátu a Kličko a zastupitelé mohli začít úřadovat. Byla to žádost veskrze slušná, Kličko dokonce konstatoval, že „nechce nikoho vyhánět na ulici“, a těm, kdo až dosud v budově magistrátu žili, nabídl prozatímní ubytování jinde. Klíčový úkol Majdanu, tedy změna režimu, byl podle Klička naplněn, a tak už se prý lidé prý mohou rozejít, přičemž „nikdy nesmí být zapomenuto na události z Majdanu a lidi, kteří za ideály svobody položili to nejdražší svůj život. Je bezpodmínečně nutné co nejrychleji postavit pomník,“ nabídl Kličko. Prý sice není stoupencem násilné „rozborky Majdanu“, ale už nastal čas vrátit se k normálnímu životu, zopakoval o pár dní později. Nicméně, na lidovém shromáždění se Majdan v noci na dnešek rozhodl, že je třeba pokračovat, protože „ještě nebyly naplněny všechny jeho cíle“. A proslov Vitalije Klička byl provázen výkřiky „Hanba!“

Nově zvolený prezident Petro Porošenko, který ani po zvolení nehodlá prodat svou vlivnou televizní stanici (zato je připraven se zbavit svého cukrovinkového konglomerátu Roshen), je ale o poznání tvrdší než Kličko: „Žádný Majdan neovlivní prezidenta, bez ohledu na to, jak moc by o to kdo usiloval. Jinak by už totiž Majdan nebyl dále vůlí lidi a proměnil by se v obecný nátlakový nástroj. Já s takovými technikami zacházet umím.“

Majdan podle všeho vidí situaci jinak. Shrnul to například Denis Kazanskij na portálu Maidantranslations. „To, co se nyní odehrává v Donbasu, je pro Ukrajinu posledním varováním. Historie nám nedává na výběr. Buď vytvoříme novou politickou realitu, nebo budeme za pár let honit kolem Kyjeva vousaté separatisty. Tohle už na náměstí nevysedíme. Jsme svědky toho, jak se nám před očima hroutí stát, což se děje hlavně kvůli tomu, že jsme mu dvacet let nevěnovali pozornost. Armáda nechce bojovat a odevzdává zbraně, tanky nejezdí, tajná služba drží se separatisty, pohraničníci volně pouštějí nepřátele státu, zrádní politici, kteří beztrestně roky rozkrádali náš rozpočet a nyní z těchto ukradených peněz financují válku proti vlastní zemi. A to vše jsme umožnili, je to naše chyba, to vše kvůli našemu nezájmu.“ Při pohledu na jména těch, kdo byli zvoleni do kyjevského zastupitelstva, nebo na lidi stojící kolem Porošenka, premiéra Jaceňuka nebo prozatímního prezidenta Turčynova „je těžké uvěřit, že revoluce zvítězila. Zrádci, politické mrtvoly, zloději, kolaboranti – nikam nezmizeli,“ shrnuje autor s tím, že Majdan nyní jen dobrovolně uvolňuje cestu „zkušeným křivákům“. „Pokud budeme dál hlasovat pro politické strany, které vznikly v zájmu dvou tří lidí a mají dav jen zklidnit bez ideologií a skutečných programů, vždy skončíme s beznadějným nárazníkovým pásem mezi dvěma rozdílnými politickými a kulturními regiony a dál budeme ztrácet území.“ S tímto názorem souhlasí i ukrajinská politoložka Aljona Getmančuková, podle níž Ukrajina „potřebuje nové tváře“, ale „změny nejspíš samy od sebe a hlavně svrchu nepřijdou“.

 

Klíčový týden

Bez ohledu na skepsi „kyjevské ulice“ Porošenka mezitím čeká klíčový týden – má před sebou pokus odvrátit uzavření ruských plynových kohoutků (podle Gazpromu Kyjev za plyn dluží celkem už 5,2 miliardy dolarů, EU se dopočítala „jen“ ke čtyřem miliardám), zajistit si další americkou podporu při varšavském setkání s Barackem Obamou (během své první zahraniční cesty ve funkci) a zkusit domluvit své první setkání s Vladimirem Putinem, byť Kreml konstatuje, že pozvání pro Porošenka není na pořadu dne.

Mezitím dál pokračuje „protiteroristická operace“ na východě Ukrajiny, byť zprávy o její intenzitě se liší. Porošenko sice bezprostředně po svém zvolení vyhlásil přání vojenské operace co nejrychleji ukončit, nicméně rebelové v Doněcku na prezidentské volby reagovali obsazením doněckého letiště, což budoucího prezidenta podle všeho donutilo ke změně rétoriky. Situace přímo na bojišti je ale nejasná. Armáda podle dostupných zpráv například rozmístila kolem Slavjansku baterie dělostřelectva, ale pro masivní ostřelování se v Kyjevě politická vůle (zatím?) nenašla, totéž platí i pro nasazení letectva – rebelové hlásí zvýšené přelety vládních letounů, ale méně útoků ze vzduchu. Poté, co byla ale v uplynulých dnech zasažena mimo jiné i budova slavjanského sirotčince, bylo na dvě stě dětí ze Slavjanska evakuováno na Krym. („Vyčkávání“ armády ale může být způsobeno i zhroucením týlového zabezpečení, jak přiznal premiér Jaceňuk, podle něhož je třeba sehnat nejen peníze, ale zajistit i to, aby peníze a potraviny „doputovaly ke každému vojákovi“. I proto přímo do bojových linií nejsou posíláni čerstvě odvedení branci, jejichž morálka bojovat „není vysoká“.) Rebelové z „lidového“ Luhanska se nicméně připravují na ofenzívu a v neděli obsadili místní továrnu na výrobu munice, a aktuálně hlásí boje s Národní gardou a oddíly Pravého sektoru. Mariupol a Oděsa si v uplynulých dnech zvolily starosty, v obou případech se jimi stali odpůrci Kyjeva.

Na mezinárodním poli mezitím dál pokračuje dialog hluchých. Poté, co byl u Slavjansku minulý týden sestřelen vojenský vrtulník a v jeho troskách zahynul i jeden generál, vyzvaly Spojené státy Rusko, aby přimělo „separatisty“ složit zbraně, přičemž zároveň odmítly ruské námitky, že by ukrajinská strana vůči vzbouřeným městům plným civilistů používala „přehnanou sílu“. Moskva pro změnu vyzvala Washington, aby přiměl Ukrajinu ukončit vojenskou operaci a zahájit přímé rozhovory

A mezitím se do stále větších problémů podle všeho propadá oligarcha Serhij Taruta, kterého Kyjev dosadil do funkce gubernátora Doněcké oblasti. Už předminulý týden soud na Kypru kvůli nespláceným pohledávkám nařídil zabavení jeho majetku registrovaného na ostrově, nove stejný krok učinil i soud v dalším daňovém ráji, na Britských Panenských ostrovech.

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pondělí, 02 Červen 2014 06:44 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz