Zvítězila v ukrajinských volbách pragmatičnost?

Email Tisk PDF

(foto mediaport.ua)Janukovyč nebyl přítel Putina stejně jako nový prezident Petro Porošenko. Janukovyč byl zkorumpovaný, stejně je i Porošenko. Janukovyč neměl páky, aby ovládl Majdan, zda to dokáže Porošenko, se teprve ukáže.



Pod dohledem 52 tisíc policistů, 11 tisíc příslušníků Státní správy pro mimořádné situace a 11 tisíc kadetů, jimž v rebelských regionech na jihovýchodě země pomáhaly ještě prapory Národní gardy a zvláštních oddílů „pořádkové služby“, v nedělních prezidentských volbách na Ukrajině podle očekávání – a se ziskem asi 55 procent hlasů - zvítězil už v prvním kole „čokoládový král“, sedmý nejbohatší muž země a „politický turista“ Petro Porošenko. Idol oranžové revoluce a západních politiků, Julija Tymošenková, dokázala oslovit jen 13 procent Ukrajinců, třetí skončil lídr Radikální strany Oleh Ljaško s osmi procenty, což ukrajinští politologové považují za svého druhu senzaci – svou kampaň nacionalistického radikála postavil na bojovném populismu a součástí nejspíš bylo i video, jímž Ljaškovy ozbrojené milice dva dny před volbami veřejně přiznávají zodpovědnost za vraždu jednoho rebela a zmrzačení druhého ve východoukrajinském Torezu.



Volební účast podle zatím neoficiálních údajů dosáhla asi 60 procent, přičemž volby se reálně konaly ve 189 z celkem 213 volebních obvodů, protože východ a jih Ukrajiny hlasování bojkotoval. Nejvíce voličů přišlo na západě Ukrajiny (Lvovská oblast hlásí 77,6 procenta, Tarnopolská 76,6 procenta a Ivano-Frankivská 74 procent), zatímco na opačném konci v Doněcku volilo jen 13,7 procenta lidí a v Oděse či Charkově 46, resp. 49 procent. Údaje z Luhanska zatím nejsou známy. Kyjevské ministerstvo spravedlnosti nicméně konstatovalo, že volby proběhly bez větších narušení, jejich legitimitu uznala i Strana regionů svrženého prezidenta Janukovyče a podpory se jim dostalo i od delegace amerických kongresmanů v čele s někdejší ministryní zahraničí USA Madeleine Albrightovou. Porošenkův triumf je o to větší, že souběžně konané volby kyjevského primátora vyhrál Vitalij Kličko, takřka zapomenutý lídr Majdanu a strany UDAR, s jejíž podporou Porošenko kandidoval na prezidenta.

Okamžitě poté, co se ještě před finálním sečtením hlasů prohlásil vítězem, začal Porošenko předkládat své plány: Hned po své inauguraci, která by se mohla konat 9. nebo 10. června, má v plánu vyrazit do Doněcka, aby se popasoval s tamním rebelským hnutím. Poté, co Rusko dopředu akceptovalo vládu, která z těchto voleb vzejde, a s přihlédnutím k velkým Porošenkovým obchodním zájmům v Rusku, oznámil rovněž připravenost setkat se s Vladimirem Putinem. Po své inauguraci také hodlá – „možná přímo z Donbasu“ - jmenovat nové šéfy ministerstva zahraničí, generální prokuratury nebo tajné služby, což lze považovat za snahu zmírnit napětí ve vztazích s Ruskem, neboť to vše jsou struktury obsazené mnoha členy banderovské Svobody nebo Pravého sektoru. Podle všeho tak lze počítat s tím, že ukrajinské ministerstvo zahraničí přestane vydávat pravidelná prohlášení o „ruských provokacích“ a "agresích", jak tomu bylo doposud, naposledy, když ruský premiér Dmitrij Medveděv s neskrývanou spokojeností ukrajinské volby „drze“ sledoval z anektovaného Krymu.

Nejspíš i proto ale šéf Pravého sektoru Dmytro Jaroš už požaduje urychlit konání předčasných parlamentních voleb a Svoboda novému prezidentovi připomíná, že musí splnit požadavky Majdanu. Náměstí, které před třemi měsíci svrhlo prezidenta Janukovyče, se totiž nerozešlo, mnozí demonstranti jsou stále na Majdanu a očekávají „radikální akce“ od prezidenta, ať už se jím stane kdokoli. Majdan nejspíš z Porošenka není příliš nadšený – požadoval „kompletní výměnu“ moci a místo toho do čela státu dostal oligarchu, který se navíc posledních dvacet let proplétá ukrajinskou politikou napříč spektrem a stihl už i ministerský post. Porošenkovy snahy popírat své „oligarchovství“ a tvrdit, že byl vždy v opozici, pak působí hodně nepřesvědčivě.

Další střety lze očekávat i v parlamentu, kam Baťkivščina Julije Tymošenkové už předložila návrh na vyhlášení referenda o vstupu Ukrajiny do NATO. To ale Porošenko minulý týden vyloučil s tím, že by hlasování „v této etapě jednotě země neprospělo“. Členství v NATO by aktuálně podpořilo jen 36 procent Ukrajinců, přičemž proti se vedle většiny obyvatel východu země staví i například neonacisté v čele s Pravým sektorem.

 

Pragmatik Porošenko

Zatímco tedy centrální volební komise tvrdí, že volby proběhly bez větších narušení, pohled na východ a jih země nabízí poněkud jiný obrázek. V době, kdy Německo, Francie a Rusko vyjádřily „společný zájem na klidném průběhu voleb“ a ke zklidnění situace přispěly i USA odkladem letních společných manévrů s ukrajinskou armádou (protože „ukrajinská armáda má jiné starosti“), „lidové republiky“ z Doněcka a Luhanska se krátce před hlasováním propojily a utvořily „Novorusko“, které je prý připraveno uznat výsledky prezidentských voleb jen výměnou za uznání své nezávislosti. Nejasnosti a spory mezi oběma stranami „nového státu“ jsou nicméně ale hluboké, protože „Novoruskem“ prý podle nich nevzniká společný stát, ale jen „svaz dvou nezávislých republik“. Aby to nebylo chaotické málo, na jihovýchodě Ukrajiny vznikla navíc „Lidová fronta“, která má „bránit obyvatelstvo před terorem zahraničních tajných služeb a také usilovat o sebeurčení a samosprávu, řešení neodkladných sociálních problémů.“ „Lidové republiky“ z Novoruska se k Lidové frontě coby střechové organizaci připojily spolu s lídry ruskojazyčných rebelů z dalších oblastí. Doněčtí rebelové pak vedle blokování volebních místností a zatýkání předsedů volebních komisí „převzali ochranu“ rezidence nejbohatšího Ukrajince Rinata Achmetova a zahájili nepříliš jasné vyjednávání. Nevylučují přitom ani to, že Achmetova z Doněcka vyženou úplně. Přičteme-li k tomu operace soukromých armád dněpropetrovského gubernátora Ihora Kolomojského a nově i zabijáků Oleha Ljaška, vzájemné střety oddílů Národní gardy nebo armádu na pokraji vzpoury („Máme hlad,“ říkají vojáci), zůstává východ a jih Ukrajiny výbušným regionem bez vlády a zákonů dál.

Jak shrnuje The Saker, prezidentskými volbami se přesto uzavírá kruh. Bez ohledu na veškerou propagandu, která svrženého Janukovyče vykreslovala jako proruského politika, Janukovyč nikdy přítelem Putina nebyl. Stejně jako Porošenko. Janukovyč byl zkorumpovaný, stejně je i Porošenko. Janukovyč neměl páky, aby ovládl Majdan, zda to dokáže Porošenko se teprve ukáže. Při zvážení všech alternativ proto z pohledu Ruska a jeho další politiky vůči Ukrajině volby dopadly vcelku dobře. Porošenko přinejmenším není blázen, což je za stávající situace už samo o sobě dost. Kremlu bylo jasné, že si Porošenko volby koupí, a tak dopředu oznámil, že bude s novým prezidentem spolupracovat: existuje totiž naděje, že Porošenko zaujme pragmatičtější postoj než třeba Julije Tymošenková. V každém případě ale vyhrály velké peníze a nyní se ukáže, do jaké míry budou s to zajistit naplnění Porošenkových prohlášení o „jednotném a unitářském, nikoli federativním státě“ či o „rozhodném ukončení války, chaosu a nastolení míru“. „Nemůžeme jednat o závažných bezpečnostních otázkách v našem regionu bez účasti Ruska,“ konstatoval rovněž. „Formát najdeme.“

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pondělí, 26 Květen 2014 16:48 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz