Pravý sektor v Oděse: přes 40 mrtvých. Začíná občanská válka?

Email Tisk PDF

V Oděse Pravý sektor zkouší to, čeho není schopna pravidelná armáda, která ve Slavjansku bez většího úspěchu jen přišla o dva vrtulníky – vyprovokovat Rusko k vojenské reakci v rámci opakovaně slibované "ochraně ruského obyvatelstva". A tudíž k invazi na Ukrajinu, což by určilo jednoznačného viníka celé ukrajinské krize. 

 


Po několika dnech napjatého klidu, během něhož kyjevský prezident Oleksandr Turčinov připustil, že jeho armáda je vůči šíření vzpoury na východě země „bezmocná“ (ale prý jen kvůli tomu, že s demonstranty „aktivně spolupracuje místní policie“), se Kyjev odhodlal k druhému pokusu. Páteční vojenská ofenzíva proti vzbouřenému východu zvaná „druhá fáze protiteroristické operace“, svým způsobem ale podle všeho skončila ještě týž den a přinesla povážlivé výsledky.

Ukrajinská armáda si za svůj cíl (pro jistotu?) vybrala menší ze vzbouřených měst, Slavjansk (má něco přes 100 tisíc obyvatel, zatímco třeba Luhansk bezmála půl milionu a Doněck skoro milion). Ačkoli není jasné, kolik rebelů ve zbrani Slavjansk vůbec brání, Turčinov po několika hodinách mluvil o „mnoha mrtvých“ rebelech, což ovšem v praxi nejspíš bude znamenat, že vojáci zabili nejméně jednoho z nich, což je číslo obecně potvrzené ze všech zúčastněných stran. Armáda přitom sama ale přišla o dva vojáky a dva vrtulníky, což se zdá být poměrně vysoká cena za útok armády, která sama nemá funkční bojové techniky nazbyt a část z ní už vojáci beztak před dvěma týdny přenechali vzbouřencům v rámci „první etapy“ protiteroristické ofenzívy. Turčinov sice tvrdí, že armáda město obklíčila, že „operace“ pokračuje a že vojáci obsadili všechny okolní checkpointy a zmocnili se rovněž televizního vysílače, ale situace má k nějakému válečnému triumfu daleko, spíš se mění ve skutečné drama, které by se mohlo stát symbolem současné situace – jak hlásí BBC přímo z místa, stovky neozbrojených obyvatel se staví vojákům do cesty a vyzývají je, aby si do nich tedy vystřelili, když už mají tu potřebu střílet do obyčejných lidí…

To má opravdu daleko k „třetí světové válce s Ruskem“, kterou usilovně prorokuje kyjevský premiér Arsenij Jaceňuk. (Právě tohoto muže prý Západ vnutil všem kandidátům na post prezidenta coby premiéra i případné budoucí ukrajinské vlády.)

A tady je zřejmě jádro pudla. Podle ruského ministra obrany Sergeje Šojgua se ofenzívy účastní 11 tisíc vojáků, 160 tanků, 230 bojových vozidel pěchoty a také letectvo. Naopak ruskojazyčné „sebeobranné síly“ mají prý jen asi 2000 mužů a ti mají asi 100 kusů střelných zbraní, vesměs ukořistěných z místních policejních stanic. Tato čísla nelze brát (vzhledem k jejich zdroji) za bernou minci, nicméně jakýsi obrázek přece jen poskytují. Například Saker na svém blogu upozorňuje, že překonat barikády ve městech by dokázala jediná výsadková divize, ale přesto se nic takového neděje. Lze to podle něj vysvětlit jednak tím, že rebelové a vojáci po sobě prostě střílet nechtějí, i když k tomu mají rozkaz, protože přece jen mezi sebou pociťují jakési vazby (a jsou prý vesměs v neustálém telefonickém či radiovém kontaktu), ale zároveň i tím, že ukrajinská armáda je po 22 letech „budování demokracie“ totálně rozkradená a v rozkladu: Jídlo vojákům zajišťují rolníci z okolních vesnic, kteří je přivážejí na povozech, nebo obchody. Některé vrtulníky nelétají kvůli nedostatku paliva. Aby se vojáci zahřáli, musejí pálit pneumatiky, čímž ale prozrazují své pozice případným snajprům…    

Za této situace se Kyjev rozhodl změnit pravidla hry a obnovil brannou povinnost pro všechny muže ve věku 18 až 25 let s cílem „bránit územní celistvost“ země. Zatímco tak armáda může podle odhadů v dohledné době získat 130 tisíc až milion mužů, faktem zůstává, že si zkrachovalý Kyjev takovou armádu ani nemůže dovolit – nemá pro ni ani výstroj, ani výzbroj, a už vůbec není jasné, do jaké míry budou branci ochotni střílet do civilních demonstrantů. A co víc, pokud chce Kyjev mermomocí zamířit směrem na Západ, měl by nejspíš pochopit, že armády nejsou určeny k potlačování domácích rebelií, ať už bude řeč o východě země, nebo o Pravém sektoru a dalších banderovcích na západě území, k jejichž potlačení bude muset dřív nebo později Kyjev přistoupit také. (Byť Barack Obama rozhodnutí Kyjeva vyslat armádu na vlastní občany aktuálně podpořil, protože to očividně nejsou občané, ale „skupiny podporované Ruskem“.)

Jedno je ale přitom vcelku jisté, s obnovením povinné vojny, která jinak měla shodou okolností skončit letos, hrozí, že se ukrajinská armáda stane armádou „etnickou“ – službě se budou určitě méně vyhýbat lidé z „ukrajinského“ západu země, zatímco ruskojazyčné obyvatele východu nejspíš nechá požadavek splnění všeobecné branné povinnosti chladnými. Branná povinnost se tak de facto promění ve volný výdej zbraní jedné ze dvou znesvářených skupin.

 

Referendum, které by nemuselo být

Co nedokáže armáda, dokážou neonacisté z Pravého sektoru. Po nedávném přesunu hlavního štábu PS na východ, do Dněpropetrovska a dohodě o spolupráci s tamním gubernátorem, oligarchou Ihorem Kolomojským, vyhlásil v neděli Pravý sektor mobilizaci a vyzval všechny své členy a sympatizanty, aby se se zbraněmi dostavili na sraziště před místním sídlem ministerstva vnitra. A v pondělí se už spolu s hooligans charkovského fotbalového týmu Metallurg objevili v dosud nijak nevyhraněné Oděse. Ve městě po střetech s pochodem místních „federalistů“ hoří několik budov, vzduchem létají Molotovovy koktejly a podle Kyjeva byli už dopoledne zabiti tři lidé a patnáct jich bylo zraněno. V podvečer pak v Budově odborů zahynulo nejméně 38 lidí – někteří uhořeli, jiní se udusili dýmem, další zemřeli po skoku z vyšších pater. Zatímco proruská média vinu za masovou vraždu připisují Pravému sektoru a jeho „koaličním partnerům“, některá prokyjevská kupodivu o vině mlčí. Otázka je přitom prostá: Qui bono? V Oděse se v každém případě stalo cosi, co razantně mění dosavadní pravidla hry.

Tento potenciální zárodek skutečné občanské války přitom česká mainstreamová média popisují jen velmi krkolomně, příkladem budiž například tvrzení, podle něhož se PS a hooligans v Oděse střetli „s proruskými aktivisty žádajícími federalizaci Ukrajiny a samostatnost její východní části“. Tato bizarní a navzájem se vylučující charakteristika nicméně shodou okolností odpovídá aktuálnímu myšlenkovému horizontu mladých Ukrajinců – 78 procent z nich (ve věku mezi 18 a 26 lety) podle průzkumu rovněž nechápe rozdíl mezi pojmy „federalizace“ a „separatismus“.

Kyjevu mezitím vypověděla poslušnost další města, mezi nimi i Alčevsk a Antracit, „lidová republika“ v Doněcku svou moc rozšířila o úřad místní prokuratury, jejíž sídlo obsadila na Prvního máje, a rebelové ve Slavjansku jako „gesto dobré vůle“ propustili dva zajaté příslušníky elitních oddílů Alfa.

Mimochodem, referendum, které je v Doněcku naplánováno na 11. května, předloží voličům jedinou otázku a v ní není ani zmínka o Ukrajině nebo Rusku. Zní: „Podporujete vznik Doněcké lidové republiky?“ Nikdo přitom s jistotou netuší, co se stane, kdyby většina účastníků referenda řekla „ano“. Agentura McClatchy´s cituje lídry „lidové republiky“, podle nichž nejde ani tolik o připojení k Rusku nebo vyhlášení nezávislosti, jako o důrazný vzkaz Kyjevu, aby tomuto lidnatému průmyslovému regionu začal naslouchat. Pokud by prý Kyjev souhlasil se dvěma dlouhodobými požadavky, nic z toho všeho by se nemuselo dít. „Pokud by kývli na to, že ruština bude druhým oficiálním jazykem Ukrajiny, tak aby všichni byli s to rozumět oficiálním dokumentům, které je třeba přečíst a podepsat, a pokud by Doněcku dali více místní kontroly nad daněmi, které se posílají do Kyjeva, abychom tady z toho mohli udělat lepší místo k životu, byli bychom nejspíš spokojeni,“ říká člen městské rady Nikolaj Zagorujko. „Ve skutečnosti, kdyby na oba požadavky přistoupili, mohli bychom referendum odsunout a později na něj úplně zapomenout.“

 

Německo tvrdé sankce nepodpoří

Aniž bychom předjímali, jaký dopad bude mít na celkovou situaci masakr v Oděse, faktem je, že poslední dny jsou ve znamení velkých čísel. Mezinárodní měnový fond schválil Kyjevu „bailout“ ve výši 17 miliard dolarů, přičemž ještě v květnu by podle Jaceňuka měl Kyjev od MMF dostat tři miliardy, a po miliardě také od USA a EU. Tyto peníze prý půjdou do zlatých rezerv centrální banky, stabilizaci ekonomické situace a na to, aby „byly mzdy a penze vypláceny včas“. Nicméně, MMF svůj „bailout“ jedním dechem zpochybňuje s poukazem na to, že protesty na východě Ukrajiny „ohrožují reformní program“, jimiž je půjčka podmíněna, tedy ohrožují zavádění drastických škrtů v beztak už zbídačené zemi. MMF totiž požaduje silnou centrální vládu, která ovšem v Kyjevě není, a tak varuje, že jakákoli ztráta daňového výnosu z východu, ať už kvůli vyhlášení autonomie nebo odtržení, nutně povede k „redesignu“ bailoutu. Že by to byl hlavní důvod nového Turčinovova „útoku“ na východ, tedy na Slavjansk?

Mezitím prostým Ukrajincům na Prvního máje vzrostly ceny za plyn o 40 procent, a to za situace, kdy nevyplácení mezd za uplynulý měsíc vyskočilo o dalších bezmála 13 procent (na celkovou sumu 1,147 miliardy hřiven). Kyjev Rusku za zemní plyn už dluží 3,5 miliardy dolarů, čímž nastává vcelku zajímavý stav – Rusku Kyjev za plyn neplatí, ale domácnostem plyn zdražuje… Páteční plynová jednání mezi Kyjevem, EU a Ruskem ve Varšavě mezitím zkrachovala -- Kyhev sice slíbil, že bude pouštět ruský pkyn přes své území do Evropy, ale odmítl sdělit, kdy zaplatí své dluhy. Jak dlouho tedy bude Gazprom "sponzorovat" kyjevskou vládu dodávkami na dluh, je otázka.

A do toho všeho dál létají vzduchem velká slova, která mohou jen dál poškodit důvěryhodnost Západu. Šéfka unijní diplomacie Catherine Ashtonová například -- ještě před "Oděsou" -- prohlásila, že na Ukrajině musí platit „monopol státu na použití násilí“, přičemž východoukrajinské vzbouřence označila za „ozbrojené separatisty“. Ještě v prosinci ale americký viceprezident Joe Biden tehdy legitimně úřadujícího ukrajinského prezidenta Janukovyče varoval před použitím síly proti Majdanu a Barack Obama s ním ještě v únoru souhlasil, i když opozice Janukovyčovi už v té době slibovala, že „skončí jako Kaddáfí“.

NATO mezitím vyslalo válečné lodě na manévry do Lotyšska, označilo Rusko oficiálně za protivníka a už podruhé ukončilo veškerou vzájemnou spolupráci – poprvé byla spolupráce „ukončena“ už na počátku dubna. Evropská unie bude příští týden „pracovat“ na dalších sankcích proti Rusku, které až dosud neměly valného smyslu a omezily se především na zmrazování kont ruských činitelů, pokud nějaká v zahraničí měli.

S jakýmikoli sankcemi ovšem vystávají nepříliš zmiňované problémy, které z nich činí vlastně jen slovní hříčky. Na jedné straně se proti nim rozhodně vyjádřila Čína, velevýznamný obchodní partner EU, který podle všeho už letos vystřídá Spojené státy v pozici největší světové ekonomiky, a na druhé straně evropské sankce, které by měly mít nějaký zásadní dopad, podle všeho nepodpoří ani Německo, což je ovšem pro jejich pro úspěch rozhodující. Jak ale před pár dny v Berlíně prohlásil Eckhard Cordes, šéf Výboru pro východoevropské ekonomické vztahy, který zastupuje zájmy německých firem na východě, „nenecháme si zničit konstruktivní práci posledních dekád“. Podle týdeníku Der Spiegel dosáhl německý obchod s Ruskem loni 76,5 miliardy eur, Německo je třetím největším obchodním partnerem Ruska a v Moskvě má zastoupení šest tisíc německých firem, což je víc než ze všech zbylých zemí EU dohromady.

Provázanost obou ekonomik Der Spiegel ilustruje na koncernu Wintershall, dceřiné společnosti mamutího konglomerátu BASF. Před dvěma lety BASF právě přes tuto firmu umožnil Gazpromu koupit svou největší plynárenskou odnož, Wingas, čímž se ruský koncern dostal k milionům německých zákazníků a nyní ovládá značnou část německé plynárenské soustavy. Výměnou za to se BASF stal jedním z mála zahraničních koncernů, které získaly přímé podíly v obřích ruských ropných nalezištích na Sibiři, a tím pádem i k miliardovým obchodům…

Nicméně, v USA spolupráci s ruskými firmami a bankami, proti nimž Washington vyhlásil sankce, přerušují koncerny Oracle, Microsoft, Hewlett-Packard a Symantec. I v USA se ale vyskytly nečekané problémy. Zatímco americké ministerstvo financí ostře dohlíží na soukromé firmy a jejich dodržování sankcí, firma Space X se nyní obrátila na soud, aby k dodržování sankcí přiměl i Pentagon. Ukázalo se totiž, že sankce nesankce, americké letectvo dál kupuje raketové motory od ruské NPO Energomaš. Soud vyhověl. Motory měly sloužit při vysílání satelitů na oběžnou dráhu kolem Země…




AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pátek, 02 Květen 2014 21:03 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz