Putin už nemluví s Obamou: nudí ho neustálé hrozby

Email Tisk PDF

Ukrajinská krize coby mohutné propagandistické cvičení -- Jacques Ellul přitom už v roce 1962 konstatoval, že propagandista neobviňuje protivníka jen tak z čehokoli, ale obvykle z toho, co by sám rád dělal, nebo co už ve skutečnosti dělá.


Ve Spojených státech je to vcelku diskutované téma – „stenografická“ novinařina, která čtenářům či divákům selektivně předkládá názory a výroky bez ohledu na jejich pravdivost či smysluplnost, a co víc, selektivně přebírá především názory těch mocných. V případě ukrajinské krize – třeba po krizi irácké, libyjské nebo syrské -- je tento postup uplatněn znovu: Zatímco Západ podpořil a do značné míry podle všeho i řídil svržení prezidenta Janukovyče, přičemž přehlíží krajní pravici u moci v Kyjevě, za destabilizaci situace může jen Rusko. Dál se proto mlží o střelcích z Majdanu, byť fakta jsou vcelku jasná, jak třeba přiznali sami unijní politici (v soukromém hacknutém telefonátu) nebo jak nově dokazuje analýza německé televize Das Erste. Pak byly v půli dubna zveřejněny satelitní snímky, jimiž NATO dokazovalo soustředění ruské armády u ukrajinských hranic, ale ukázalo se, že jsou to obrázky ze srpna 2013. Následovala kauza s falešnými antisemitskými letáky v Doněcku, pak cinknuté fotky ruských vojáků na Ukrajině, do toho všeho Barack Obama tvrdil, že ruská anexe Krymu je horší než americká agrese do Iráku, v jejímž důsledku přišlo o život přes milion lidí, a při srovnávání s Krymem otevřeně lhal také o Kosovu… Tento letmý pohled by měl nutně vést k závěru, že zdaleka ne vše, co Západ či rovnou americký prezident říká, musí být zlato, ale „stenografickým médiím“, to nevadí. V sobotu tak mohlo „Rusko dráždit Ukrajinu“ stíhačkami v jejím vzdušném prostoru, a to jen proto, že „to řekl Pentagon“. Je to ale pravda? Není? Pro mainstreamová média to není důležité; fungují na principu „Zaznělo to, zveřejnili jsme to. Co víc po nás chcete?“ -- v našich podmínkách navíc v duchu (z kontextu vytrženého) výroku „Raději se budu mýlit s Amerikou, než mít pravdu s Ruskem.“

Za této situace vlastně Západ žádnou speciální propagandistickou mašinérii jako by ani nepotřeboval, ale přesto ji má. Jak v roce 2010 prohlásil tehdejší šéf amerického vládního Broadcasting Board of Governors Walter Isaacson, USA se „nesmějí nechat překomunikovat svými nepřáteli. Je tu Russia Today, íránská Press TV, venezuelská TeleSUR a samozřejmě Čína rozjíždí čtyřiadvacetihodinové zpravodajské vysílání se zpravodaji po celém světě, na což vyčlenila údajně 6 až 10 miliard dolarů. Musíme jít s těmito čísly do Capitolu a rozšířit naše zámořské mediální operace.“ Výsledkem pak mimo jiné byla změna zákona, která loni Obamově administrativě umožnila oživit pohrobka studené války a vrátit na americké území oficiální mediální propagandu.

Související: Propaganda v USA: Hlavně nebýt jako SSSR!

V tomto kontextu je pak kritika amerického ministra zahraničí Johna Kerryho na Russia Today plná ironie: „Ve skutečnosti byla propagandistická hlásná trouba, státem sponzorovaná Russia Today, vyslána, aby šířila fantazie prezidenta Putina o tom, co se na hřišti děje. Takřka celý svůj čas věnují snahám propagandisticky popisovat a překrucovat co se děje či neděje na Ukrajině. A mezitím je zcela zřejmé, že Rusko dál financuje, koordinuje a podněcuje silně vyzbrojené separatistické hnutí v Doněcku.“

Ponecháme-li stranou, že většina „doněckých“ podle všeho připojení k Rusku nechce a o separatismu se tak nedá dost dobře mluvit, lze Kerryho slova vnímat jen jako další porci každodenní „fastfoodové“ diplomacie – hlavně něco říci, aby noviny měly o čem psát. Nicméně v případě Russia Today je nejspíš „kritika“ na místě – veřejné mínění na Ukrajině či v Rusku sice podle všeho příliš neovlivňuje, protože nevysílá v ukrajinštině nebo ruštině (v ruštině jsou jen některé dokumenty), zato ve světě (v angličtině, španělštině a arabštině) je čím dál populárnější, a Isaacsonovými slovy „překomunikovává“ média americká či spřátelená: „Signál je přenášen 22 satelity a více než 230 operátory, což kanál umožňuje sledovat 644 milionům lidí ve více než 100 zemích,“ konstatuje Wikipedie. „RT America je dostupná 85 milionům lidí ve Spojených státech. V roce 2011 byla druhým nejsledovanějším zahraničním kanálem hned po BBC a v roce 2012 byla nejsledovanější zahraniční stanicí v pěti hlavních amerických městských aglomeracích. Je velmi oblíbená mezi mladšími Američany, vysokoškoláky a obyvateli vnitřních městských čtvrtí. V roce 2013 se RT stala první televizní stanicí, která na YouTube přesáhla milion diváků.“

Už francouzský filosof a sociolog Jacques Ellul ve své přelomové studii z roku 1962 konstatoval, že propagandista neobviňuje protivníka jen tak z čehokoli, ale obvykle z toho, co by sám rád dělal, nebo co už ve skutečnosti dělá. Podle amerického portálu Daily Beast je pak Vladimir Putin neustálými hrozbami dalších sankcí a obviněními, že to jen Rusko porušuje ženevská ujednání, znechucen natolik, že se rozhodl přerušit se Spojenými státy veškeré kontakty na nejvyšší úrovni, s tím, že o dialog v ovzduší nepřátelství a hrozeb „nemá zájem“. Putin s Obamou během března a ještě na počátku dubna vedli pravidelné telefonické konzultace, naposledy se tak ale stalo údajně 14. dubna. Týž problém nově hlásí také Pentagon: ministrovi obrany Chucku Hagelovi nebere v Moskvě telefon jeho protějšek Sergej Šojgu. Je přitom příznačné, že mluvčí Pentagonu přiznává, že Hagel „nemá pro Moskvu žádné nové poselství, chce jen zopakovat to staré“. Vyřizování veškerých vzkazů tak podle všeho nyní zbylo na náčelnících generálních štábů obou zemí, kteří spolu ještě mluví (nebo mluvit smějí)…

A Barack Obama mezitím znovu vyzval Rusko, aby přestalo destabilizovat Ukrajinu (tím, že nevyvíjí tlak na zklidnění východoukrajinských rebelů), a nejednotnou EU vyzval ke spojení sil k uvalení dalších sankcí, které už by Rusko opravdu postihly. Především chce Unii ale proto, aby v tom USA nebyly samy, jak shrnuje Kyiv Post. Saker na svém blogu konstatuje, že podobná prázdná slova svědčí o tom, že USA nemají po ruce nic, čím by situaci mohly skutečně ovlivnit, a co víc, svá tvrzení na adresu Ruska nemohou doložit ani fakty. Nicméně, skupina G7 se opravdu „dohodla na dalších sankcích“ proti Rusku, ale je to spíše jen pokračující hra se slovy, protože každá země se má sama rozhodnout, jaké sankce přijme a jestli vůbec. Další sankce by pod vedením USA měla v pondělí vyhlásit i Evropská unie, v praxi má jít ale v zásadě jen o rozšíření seznamu osob, jimž mají být zmrazena případná konta v zahraničí nebo zakázán vstup na území Unie. Vladimir Putin před pár dny přiznal, že sankce na Rusko sice dopad mají, ale prý nijak významně. A tak zatímco západní banky například zrušily miliardovou půjčku ruskému petrochemickému koncernu Sibur, uvolněný prostor už chtějí zaplnit investoři z Asie. A ztráty hlásí i koncern Visa, který se slovy svých vedoucích činitelů „chytil do politiky mezi USA a Ruska“.  

 

Chaos trvá

A mezitím na Ukrajině dál panuje chaos a poté, co skončila „první etapa“ protiteroristické operace, se zdá, že situaci na východě země opanovali vzbouřenci: doněčtí rebelové propustili jednoho ze zadržovaných členů mise OBSE, ale mezitím byli ve vzbouřeném Slavjansku zadrženi tři důstojníci ukrajinské tajné služby SBU (a mezi nimi podplukovníka!) a v Kramatorsku byli na starém letišti, kde byl už v pátek údajně sestřelen vrtulník ukrajinské armády (podle jiných zpráv ale vybuchl na zemi), obklíčeni ukrajinští vojáci, v Doněcku rebelové obsadili televizní vysílač a pustili vysílání ruské televize, v Luhanksu byla po doněckém vzoru vyhlášena „lidová republika“, jejíž „nezávislost“ má být stvrzena v referendu 11. května, v Mariupolu shořel oblastní soud, v Charkově se hooligans fotbalových týmů Metalist a Dněpr Dnepropetrovsk poprali se zastánci federalizace, ve Lvově bez jakýchkoli incidentů pochodem oslavili 71. výročí založení brigády SS Halič a kyjevský magistrát zrušil oslavy vítězství ve druhé světové válce. Za této situace kyjevský premiér Arsenij Jaceňuk namísto snah o zklidnění vývoje zvolil cestu do Říma a audienci u papeže

Nicméně, čím menší vliv na situaci Kyjev má, tím hlasitější jsou proslovy: Serhij Pašinský, šéf kanceláře prozatímního prezidenta Turčinova, tak tvrdí, že pokud ruští vojáci vstoupí na ukrajinské území, „budou zabiti“ (což ovšem vyvrací tvrzení, že ruští vojáci už na Ukrajině jsou), ministr zahraničí Andrij Dešica má za to, že armáda je „připravena“ na válku s Ruskem, zatímco premiér Jaceňuk Rusko viní rovnou ze snahy „rozpoutat třetí světovou válku“ a zaútočit na celou Evropu.

Činitelé z Kyjeva i NATO předpovídají ruskou invazi už týdny a zvažování dalších sankcí proti Rusku jako by bylo trestem za to, že Kreml nenaplňuje jejich představy. Kyjevská vláda, zdá se, staví svou existenci cele na předpokládaném boji proti Rusku, nicméně analýza Washington Times detailně vysvětluje, že ukrajinské armádě, která přežívá hlavně díky celonárodní sbírce, nechybějí jen zbraně či vojenská technika, ale třeba i jídlo a přikrývky. „Nejlepší zbraně, které sami vyrábějí, vždy prodávali do zahraničí, aby získali tvrdou měnu,“ cituje list Olgu Olikerovou z RAND Corporation. „Mohou si za to sami. Je to zkorumpovaný, zlomený systém. Peníze jen vyváděli, žádné do něj nevraceli.“ Jídlo vojákům nezajišťuje armáda, ale rolníci z okolních vesnic, kteří je přivážejí na povozech, nebo obchody. Některé vrtulníky nelétají kvůli nedostatku paliva. Aby se vojáci zahřáli, musejí pálit pneumatiky, čímž ale prozrazují své pozice případným ruským snajprům… To vše je výsledek shody napříč všemi vládami, které Ukrajina od vyhlášení nezávislosti měla: budovat silnou armádu k odražení ruské invaze není prioritou, snazší je na vojenskoprůmyslovém komplexu zbohatnout, shrnuje americký deník.        

 

Alespoň jádro shody?

Určitá mír shody se ale přece jen objevuje. Zastoupení Ruska, Ukrajiny a Běloruska při OSN předložily společné prohlášení o nutnosti vypracovat novou koncepci mezinárodní spolupráce při likvidaci následků jaderné havárie v Černobylu z roku 1986. Plán OSN v tomto směru skončí v roce 2016 a o budoucích krocích se bude jednat na mezinárodní konferenci, která se uskuteční v květnu v Minsku.

Americká organizace odpůrců jaderné energie Beyond Nuclear přitom upozorňuje na skutečnost, že v důsledku ukrajinské krize se 15 ukrajinských jaderných reaktorů ocitlo na pomyslné frontové linii případné války. Největší ukrajinská jaderná elektrárna, Záporožská, se šesti jadernými reaktory, je přitom hned severně od Krymu. „Současné napětí mezi Ukrajinou a Ruskem je vážnou připomínkou toho, že ozbrojené konflikty a jaderná energie jsou neslučitelné,“ říká Kevin Kamps z Beyond Nuclear. „Dekády varování, že jaderné elektrárny jsou v případě války potenciální zbraní pro nepřítele, zůstaly vždy bez odezvy. Ať už by byla jaderná elektrárna během válečného konfliktu zasažena úmyslně nebo omylem, jaderné reaktory a skládky jaderného odpadu by mohly uvolnit katastrofické množství nebezpečného radioaktivního záření do širokého okolí.“

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pondělí, 28 Duben 2014 06:35 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz