Urychlí Ukrajina ruský útok na petrodolar?

Email Tisk PDF

Ekonomická moc je v současném systému tržního hospodářství nadřazena moci politické. A mnohé naznačuje, že v případné ekonomické válce má Rusko k boji se Západem řadu mocných zbraní, často velmi překvapivých.


Napojení ruského kapitálu na globální ekonomiku je mnohem větší, než si dokážeme připustit, poznamenal nedávno slovenský publicista a spolupracovník Literárek Michal Havran mladší. „Prakticky to znamená dvě věci. Rusko není žádným ideologickým protihráčem Západu. Osvojilo si ekonomické nástroje kapitalismu a jen člověk neznalý ruských reálií může tvrdit, že Rusko je dnes symbolem něčeho jiného než autoritativního režimu, který si spokojeně užívá vlastní expanzi prostřednictvím ekonomiky. Zároveň je Rusko vitálním energetickým partnerem EU. I to dokazuje, že právě obchodní vztahy omezují možnost EU a USA na Moskvu výrazněji zatlačit. Fakt, že Rusko, Čína, Singapur a další země jsou autoritativními státy v kapitalismu, nabourává mýtus o dědičném sepětí demokracie s trhem.“

Jádro pudla. Ve všem tom současném harašení zbrojením, (ne)vysíláním jednotek NATO kamsi dál na Východ, více či méně opodstatněném obviňování Ruska z porušování mezinárodního práva a hlasitých hrozbách dalšími sankcemi je přitom stále očividnější, že se Západ do ekonomické války s Ruskem nepouští. Své „sankce“ omezuje jen na více méně bezzubé rozšiřování seznamů Rusů, kteří nesmějí cestovat do zemí EU či do USA nebo mít konta v zahraničí. A to i přesto, že Kreml minulý týden Kyjevu otevřeně sdělil, že další vzájemné ekonomické vztahy budou „z valné části záviset na krocích, které Ukrajina podnikne v zahraniční politice“. V praxi tak má Kyjev v případě oficiálního sbližování s EU a NATO očekávat zrušení veškerých obchodních smluv a v důsledku toho i krach průmyslu, který ještě funguje. Výsledkem by byl státní bankrot, který ale podle některých názorů už beztak nastal. Příznačné ale bylo, jak na tuto pohrůžku ekonomickým „masakrem“ reagoval Západ. Nijak. Svět ovládaný penězi je týmiž penězi ochromen a svázán. Ekonomové a bankéři při vyhlídce na to, že Rusko může zastavit i dodávky plynu do Evropy, museli na své vlády zatlačit. EU je vratká v kolenou, několik zemí se „léčí“ bailouty a nejlépe na tom nejsou ani ostatní státy. Přitom je navíc už zřejmé, že americký břidlicový plyn Evropu nezachrání, právě naopak – zjištění, že fracking dokáže vyvolat zemětřesení, už v Ohiu přimělo úřady k rušení těžebních licencí, což může ve finále znamenat, že celá frackingová investiční bublina je už pomalu sama na splasknutí.

A za této situace se stále více ukazuje, že nadnárodní koncerny a finanční kapitál, který ovládá „trhy“, a ty zase rozhodují o politice vlád, razí vlastní politiku. Třeba šéf ropného ExxonMobil Rex Tillerson míní, že události na Ukrajině a Krymu obecně nebudou mít žádný vliv na „partnerství“ jeho koncernu s Rosněftí. „Není tu žádný dopad na naše plány nebo aktivity a žádný ani neočekávám, za předpokladu, že vlády nevykročí kamsi mimo naši kontrolu,“ prohlásil podle Wall Street Journal. „V naší současné situaci žádné nové výzvy nevidíme.“ Pro lepší pochopení: Lee Raymond, šéf ExxonMobilu v letech 1993 až 2005, jednou odpovídal na otázku, jestli by jeho firma postavila na území USA víc rafinérií, aby tím pomohla odvrátit případný nedostatek pohonných hmot. A Raymond odpověděl: „Nejsem americká firma a nedělám rozhodnutí na základě toho, co je dobré pro USA.“

Nejspíš proto nepřekvapí, že Krym Nekrym, druhá největší francouzská banka Societe Generale ve chvíli, kdy vše vyvolává dojem, jako by se schylovalo ke skutečné válce mezi NATO a Ruskem, navýšila svůj podíl v ruské Rosbank. A pokračující zájem o spolupráci ze Západu hlásí i druhá největší ruská státní banka, VTB. Je totiž třeba být přitom: Kreml na rok 2016 plánuje privatizaci značných částí několika velkých státních podniků, čímž by chtěl do rozpočtu získat 28 miliard dolarů.

Obě zmíněné banky mezitím už spolu s ostatními (a jejich zahraničními podílníky) začaly pracovat na ruském systému bankovních karet, aby se propříště vyhnuly nepříjemnostem s koncerny Visa a MasterCard, zatímco ruské úřady proti oběma americkým firmám zvažují „trestné sankce“.

 

Uranová závislost

Imunní přitom nejsou ani Spojené státy, protože ani Washington není v postavení, aby proti Rusku vyhlašoval dlouhodobé a významné ekonomické sankce. Ekonomické a politické vztahy mezi oběma zeměmi sice nejsou z největších, ale americký průmysl je přesto v jednom z klíčových sektorů na Rusku závislý – v otázce paliva pro americké jaderné elektrárny. Vše započalo krátce po rozpadu Sovětského svazu, kdy byla uzavřena dohoda o zpracování vysoce obohaceného uranu ze sovětských jaderných bojových hlavic na nízko obohacený uran použitelný v amerických elektrárnách.

Spojené státy sice rozvíjejí plány na omezení jaderné energetiky, ale i tak USA z tohoto energetického sektoru stále získávají 100 GW ročně. Jen letos tak budou potřebovat asi 24 milionů kilogramů uranu, přičemž v samotných USA se podle údajů amerického Energetického informačního úřadu zpracuje jen asi 10 procent z tohoto množství. Zbytek je třeba dovézt stejně jako v předchozích letech. Dalším problémem je přitom samotný proces obohacování, který ve Spojených státech provádějí soukromé firmy. Ty americké však v tomto průmyslovém segmentu tvoří pouhých dvacet procent, zbytek jsou firmy se zahraničními vlastníky: evropské pokrývají asi 35 procent segmentu a zbytek mají v rukou firmy ruské.

Dohoda o směně uranu s Ruskem sice nedávno vypršela, ale USA podle všeho chtějí – pod novým názvem – její platnost prodloužit. Konkrétní body nové smlouvy sice zatím nejsou jasné, ale není pravděpodobné, že by se americká závislost na ruském uranu nějak výrazně snížila, tím spíš, že vlastní americké kapacity jsou v tomto směru omezené. A co víc, jeden z amerických dodavatelů uranu, koncern USEC, vyhlásil v březnu bankrot, což znamená, že podíl zahraničních – a ruských – firem na americkém trhu vzroste.

Ruskou „stopu“ v americkém jaderném průmyslu by samozřejmě v rámci sankcí vymazat šlo, nicméně plnohodnotná náhrada by se sháněla jen velmi komplikovaně, pokud by byla vůbec reálná. Nicméně, svým způsobem může být i hůř – Kreml totiž vyzval ruské firmy registrované v zahraničí, aby své akcie převedly na moskevskou burzu, kde jim slibuje ochranu před budoucími možnými sankcemi a ekonomické bezpečí. „Společnosti kótované na newyorské burze či v Londýně by se měly seriózně zamyslet,“ prohlásil vicepremiér Igor Šuvalov v době, kdy po hrozbě sankcemi nastal v Rusku od počátku letošního roku odliv investic, byť spíše jen těch spekulativních – podle některých odhadů je řeč o 70 miliardách dolarů. Mezi prvními se i se svými aktivy „domů“ vrátil miliardář (a držitel ruského, finského a arménského pasu a francouzského Řádu čestné legie) Gennadij Timčenko, který se ocitl na sankčním seznamu USA. „Shodou náhod“ den před zveřejněním seznamu prodal svých 43 procent v komoditní firmě Gunvor svému společníkovi Torbjörnu Törnqvistovi…

 

Útok na petrodolar

Ruské akciové trhy se kvůli krizi kolem Ukrajiny a anexe Krymu propadly o 10 procent, rubl je nejhorší měnou na rozvíjejících se trzích a jen od ledna ztratil asi 10 procent hodnoty. Rusko se prý ale sankcemi nenechá zastrašit a přimět k povolnosti, tvrdí Šuvalov. „Při komplexnosti kapitálových trhů na Západě mám za to, že najdeme nové příležitosti pro naše firmy na jiných trzích, včetně Singapuru a Hongkongu.“

Právě přesměrování zájmu na Východ Rusku nabízí nové možnosti, jak se zbavit závislosti na vývozu plynu do EU, ale zároveň najít inspiraci pro nové tahy. Na jedné straně tak bylo už oznámeno, že plyn, který by Evropa z politických důvodů odmítla, Rusko prodá Číně, na straně druhé nyní Čína zakázala dovoz geneticky modifikovaných potravin, což americký vývoz zemědělských plodin do Číny srazilo o 85 procent a tamním exportérům způsobilo ztrátu bezmála půl miliardy dolarů. I ruský premiér Dmitrij Medveděv vzápětí oznámil, že GM potraviny už nebude dovážet ani Rusko. „Pokud Američané rádi jedí geneticky modifikované produkty, tak ať si to jedí,“ řekl. „My to nepotřebujeme; máme dost prostoru a příležitostí k produkování organických potravin.“

Rusko s Čínou souznějí i v často diskutované a kriticky důležité otázce „útoku na petrodolar“. Propagandistický Hlas Ruska k tématu otevřeně konstatoval, že americký dolar jako základní měna globálního obchodu s energiemi poskytuje USA „mnoho nespravedlivých“ výhod. „Zdá se, že Moskva je připravena jim tyto výhody odebrat,“ píše HR. „Existence „petrodolarů“ je jedním z pilířů americké ekonomické moci, protože vytváří významnou vnější poptávku po americké měně, což USA umožňuje akumulovat obrovské dluhy bez toho, aby je nesplácely. (…) Dolar si držel dominantní pozici v globálním obchodu tak dlouho, že dokonce i plynové kontrakty Gazpromu s Evropou jsou vedeny a placeny v amerických dolarech. Až donedávna byla významná část obchodu mezi EU a Čínou prováděna v dolarech. Nedávno však Čína stanula v čele snahy BRICS vytlačit dolar z jeho pozice hlavní globální měny, neboť ´válka sankcí´ mezi Washingtonem a Moskvou dala impuls pro dlouho očekávaný plán na odstartování petrorublu a odklon veškerých ruských energetických exportů od americké měny.“ Podle Hlasu Ruska tento plán prosazují například ministr hospodářství Aleksej Uljukajev, na počátku března pak vyvolal novinové titulky generální ředitel státní banky VTB Andrej Kostin, který řekl, že Gazprom, Rosněft a zbrojařská firma Rosoboronexport mohou začít obchodovat v rublech. „Lze říct, že americké sankce otevřely Pandořinu skříňku potíží pro americkou měnu. Ruská odplata bude zcela jistě pro Washington nepříjemná, ale co se stane, pokud se i další producenti a spotřebitelé ropy rozhodnou následovat příkladu Ruska? Minulý měsíc otevřela Čína dvě střediska pro zpracovávání obchodních toků denominovaných v juanech, jedno v Londýně a druhé ve Frankfurtu. Připravují Číňané proti zeleným papírkům podobný krok? To brzy zjistíme,“ varuje Západ a Spojené státy především Hlas Ruska.

Nepřekvapí proto, že dva dny před čtvrtečními rozhovory v Ženevě, kde by se k řešení ukrajinské krize měly sejít delegace USA, EU, Ruska a Kyjeva, ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov vyrazil přesně opačným směrem, a to do Pekingu, kde má na programu jednání přímo s prezidentem Si Ťin-pchingem. Je to příprava na Putinovu květnovou návštěvu Pekingu, na uzavření klíčové a dekádu dojednávané dohody o bilionových dodávkách plynu, ale logicky i kalibrace názorů na aktuální situaci, neboť situaci na Ukrajině se má dostat „zvláštní pozornosti“. Rusko nejspíš v otázce Ukrajiny životně nepotřebuje přímou čínskou podporu, ale zdá se, že Peking mezitím sám vystupuje vůči USA stále asertivněji – nově čínské ministerstvo zahraničí americkému ministru obrany Chucku Hagelovi nediplomaticky vzkázalo, aby už přestal s tou lidskoprávní „gestikulací“.

 

Libanonizace Ukrajiny

Města, která vypověděla Kyjevu poslušnostA mezitím se Ukrajina mění v přehlídku marnosti. Na východě Ukrajiny armáda věrná Kyjevu pokračuje v „protiteroristické“ operaci zaměřené na zhruba desítku měst, které metropoli vypověděly poslušnost. Na obou stranách je řízení svěřeno profesionálům – kyjevskou ofenzívu řídí CIA, obranu Slavjansku, epicentra nejsilnější revolty, pak důstojník ruské GRU, USA prý vyšlou do Černého moře druhou válečnou loď, nad tou první už prý přelétla ruská stíhačka. Kreml tvrdí, že je ofenzíva na východě Ukrajiny takřka počátkem občanské války, Bílý dům ji ale podporuje jako cestu k obnovení „zákona a pořádku“, Polsko chce, aby NATO vyslalo na východ Evropy „významné množství“ vojáků, Česko vojenský zásah NATO na Ukrajině vylučuje. EU hrozí další „salvou“ sankcí proti Rusku, ale prý jen za předpokladu, že Kreml překročí „červenou čáru“ a do ozbrojeného konfliktu na východě Ukrajiny se přímo zapojí – což se podle Bruselu beztak nejspíš nestane, a tak žádné další sankce nebudou. Zároveň tím sám Brusel ovšem vyvrací veškerá tvrzení o ruské vojenské přítomnosti na východě Ukrajiny…

Bitevní vrtulníky a tanky v úterý vytlačily z malého letiště u Kramatorska na 300 ozbrojených rebelů, z nichž byli čtyři (ale možná také až 11) zabiti. Domobrana u Luhansku přesvědčila ukrajinskou armádu, aby nestřílela. Východoukrajinský prezidentský kandidát Oleg Carev byl po svém televizním vystoupení v pořadu „Svoboda slova“ zbit davem, který na něj čekal před budovou, hospitalizován a oficiálně obžalován z rozvracení (rozvrácené a možná de facto už neexistující) země. Julija Volodymyrivna Tymošenková oznámila vznik „hnutí odporu“, vlastní „domobranu“ už si založil také nový gubernátor Dněpropetrovska a miliardář Ihor Kolomojský, přičteme-li Pravý sektor nebo různé proruské „domobrany“, vnucuje se silný dojem libanonizace konfliktu – co strana či alespoň aktivistická skupina, to ozbrojené křídlo. Varšavská prokuratura mezitím začala prošetřovat informace, že bojovníci Majdanu, kteří ve finále svrhli Janukovyčovu vládu, procházeli výcvikem v Polsku

 

P.S.: Ve snaze nikoho si neznepřátelit zvolil koncern Google fintu – Krym je na jeho mapách už součástí Ruska, ale jen pro uživatele internetu v Rusku.

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Středa, 16 Duben 2014 17:01 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz