Stahují se nad Pravým sektorem mračna?

Email Tisk PDF

Bojovníci ukrajinského Pravého sektoru jsou podle EU zničehonic „destabilizujícím“ faktorem, přičemž uklidnění situace neslibují ani prezidentské volby – podle některých politologů jen rozpoutají další „válku“ mezi demokraty.

Smrt (poprava?) koordinátora Pravého sektoru Olexandra Muzyčka, který byl v týdnu zabit při policejním zásahu, uvedla do pohybu procesy, které byly beztak nejspíš neodvratné. Už ve čtvrtek úřadující kyjevský „prezident“ Olexandr Turčynov dopředu informoval, že „provokatéři“, čímž byli míněni ozbrojenci neonacistického Pravého sektoru, mají v plánu „šturm“ na budovu parlamentu. V pátek Pravý sektor – v počtu asi dvou tisíc mužů - parlament opravdu oblehl. Zároveň s tím se ovšem objevily první zprávy, podle nichž kyjevská „vláda“ hodlá Pravý sektor zakázat. Jednání na toto téma se přitom zúčastnili i lídři Svobody, přirozeného souputníka Pravého sektoru, Oleh Ťjahnibok a aktuálně šéf státní bezpečnostní rady Andrij Parubij. Ten prý dokonce souhlasil s návrhem ministra vnitra Arsena Avakova Pravý sektor rozpustit a zbavit se tak formálně veškerých vazeb na krajní pravici, zatímco Ťjahnibok se k plánu nevyjádřil. Opačný názor ovšem zřejmě panuje v UDARu Vitalije Klička – agentura UNN cituje jednoho z jeho poslanců, podle něhož se Pravý sektor promění v mírumilovnou sílu až poté, co budou naplněny „reformy a požadavky občanů“. „Důvody pro existenci Pravého sektoru stále existují,“ dodal Serhij Kaplin.

Ministr vnitra, jehož hlavu PS kvůli Muzyčkově vraždě požaduje, ale vzápětí všechny, kdo využívají jeho smrti k hrozbám násilím, označil za „zrádce“. Nepokoje, které podněcují bojovníci Pravého sektoru totiž mohou podle Avakova zvýšit nespokojenost obyčejných občanů, a tak Pravý sektor zničehonic alespoň formálně popřel rozkazy k útoku na parlament s tím, že v okolí není jediný jeho člen. „Nepotřebujeme budovy, potřebujeme, aby poslanci pracovali v zájmu národa,“ uvedlo vedení PS.  

Pravý sektor mezitím ale v obklíčeném parlamentu prosadil, že k Muzyčkově smrti byla utvořena vyšetřovací komise. O jejím vzniku jeden z poslanců vyšel informovat ozbrojence před budovu a slíbil, že v komisi budou i členové Pravého sektoru. Ukrajinské ministerstvo vnitra vzápětí oznámilo, že jednapadesátiletý Muzyčko byl zabit, když se bránil policejnímu zásahu. „Po něm byl ještě živý, ale sanitka konstatovala už smrt,“ praví se v prohlášení. Další prohlášení pak konstatovalo, že Muzyčka zabila kulka ze stejné zbraně, jaká zranila do ramene i příslušníka speciálního oddílu Sokil, který se zásahu účastnil, což by napovídalo dřívější verzi, podle níž se Muzyčko zabil sám, byť původně se tvrdilo, že se trefil do srdce až v policejním voze, kde by ale byl podle všeho už spoutaný.

To už se ale do vývoje vložil Brusel. Protesty za účasti Pravého sektoru prý „nepomáhají současným potřebám“ Ukrajinců, prohlásila Rebecca Harmsová, německá europoslankyně za Zelené a členka delegace Výboru pro parlamentní spolupráci mezi EU a Ukrajinou. Blokáda kyjevského parlamentu brání tomu, aby „vláda a parlament dobře pracovaly“, a proto je „nejvyšší čas ustoupit od konfrontace a začít plodnou spolupráci. Nejvyšší rada je legitimní instituce Ukrajiny a musí pracovat stejně jako prozatímní vláda. Každý, kdo chce demokracii, může a musí vládu kritizovat, klást otázky, podávat návrhy, ale nemůže podkopávat jeho práci,“ shrnula Rebecca Harmsová.

Připojila se i šéfka unijní diplomacie Catherine Ashtonová, i když se přitom vyhnula přímé charakteristice neonacistického hnutí. Dokud násilí Pravého sektoru před pár měsíci směřovalo proti legitimní vládě prezidenta Janukovyče, který odmítl podepsat dohodu s EU, zdálo se být všechno v pořádku, nyní ale Ashtonová najednou už odsuzuje „nátlak aktivistů Pravého sektoru, kteří obklíčili budovu“ parlamentu. Takové „zastrašování“ je proti všem „demokratickým principům a vládě zákona“, a proto Ashtonová vyzvala PS, aby se „zdržel hrozeb a násilí“ a odevzdal „okamžitě všechny nepovolené zbraně“. V podobném duchu, ale ještě mnohem zdrženlivěji, se vyjádřila také americká ambasáda v Kyjevě a Delegace EU na Ukrajině: „Vítáme prohlášení vedení Pravého sektoru, že chce své akce držet v mezích zákona. Vyzýváme všechny politické síly, aby se distancovaly od extremistů, kteří podkopávají snahy o stabilizaci Ukrajiny a ochranu její svrchovanosti.“ S těmito názory v zádech se do Pravého sektoru opřel i prezident Turčynov s tím, že PS má na situaci v zemi „destabilizující“ vliv, byť týž „destabilizující vliv“ vynesl do čela Ukrajiny i samotného Turčynova. Stejnou zapomnětlivost vykazuje i sám ministr vnitra Avakov, který prý nemá s rezignací, jak ji požaduje PS, problém, ale trápí ho, jakým směrem by se Ukrajina poté ubírala: „Zamíříme k vítězství banditů jako v Somálsku, nebo k řádu a pořádku? Dávám přednost řádu.“

Avakovovo ministerstvo pak ukázalo na Bílé kladivo, jednu ze skupin sdružených pod hlavičkou Pravého sektoru, s tím, že právě jeho členové 21. března zavraždili tři dopravní policisty na stanici nedaleko Kyjeva. Celkem bylo zatčeno 11 členů BK, u nichž bylo zabaveno značné množství zbraní.

Přisadil si i ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov, který právě Pravému sektoru přiřkl zodpovědnost za odstřelovače, kteří zabíjeli na Majdanu. Ve známém telefonátu estonského ministra zahraničí Urmase Paeta s Catherine Ashtonovou se mluvilo o tom, že odstřelovači „nebyli od Janukovyče“, a od té doby toto téma jako by už všechny přestalo zajímat. Nový ukrajinský generální prokurátor (ze strany Svoboda) Oleh Mahnitský v mezidobí jen prohlásil, že odstřelovači byli identifikováni, ale že prozatím nebude zveřejňovat jejich jména. Dodal jen, že jsou všichni „občany Ukrajiny“. Není ale vyloučeno, že nynější vzrůstající tlak proti Pravému sektoru nepřinese i v tomto směru nějaké světlo.

Pravý sektor si je ale zatím podle všeho svým postavením ve společnosti i státních orgánech jistý. Jeden z jeho lídrů podotkl, že pokud Avakova z funkce nevyhodí parlament, postará se o to Majdan. Ministr vnitra totiž podle PS zodpovídá za „politické vraždy, za umožnění separatismu, za ztrátu územní celistvosti Ukrajiny,“ a tak je jednoznačně tím, kdo „nehájí ukrajinské státní národní zájmy“. Majdan se přitom opravdu jen tak rozpouštět nehodlá, právě naopak, avízuje, že je připraven „sledovat politiky“ až do prezidentských voleb, které jsou prozatím stále plánovány na 25. května, nebo i poté – a k posílení vlastní soběstačnosti už na centrálním kyjevském náměstí k zeleninovým záhonkům přibyl i prasečí chlívek.

 

Přinesou volby další „válku demokratů?“

V této kulise v neděli skončila registrace kandidátů pro prezidentské volby, které by se měly konat podle plánu 25. května. Šéf UDARu Vitalij Kličko oznámil, že se raději soustředí na post kyjevského primátora, a tak mezi celkem sedmi kandidáty zůstala jména například bývalé premiérky a miliardářky Julije Tymošenkové, odpůrce EU a NATO a lídra Pravého sektoru Dmytra Jaroše (triumvirát ultranacionalistických kandidátů doplňují ještě Ťjahnibok a šéf Ukrajinské národní strany Oleksandr Klimenko), nebo „čokoládového krále“ a dalšího miliardáře Petra Porošenka. Kuriózní přitom například je, že někdejší lídr charkovské oblasti Michail Dobkin, do něhož vkládal proruský východ země značné naděje, kandiduje mimo jiné s heslem slibujícím návrat Krymu Ukrajině.

Ukrajinský politolog Pavlo Nuss citovaný agenturou UNN dává největší naděje na vítězství „nestranickému“ Porošenkovi, který prý ve druhém kole prezidentské volby porazí Tymošenkovou, a tak stane v čele země „čokoládový král“, zatímco „plynová princezna“ povede opozici. A souboj o primátora Kyjeva prý vyhraje Jurij Lucenko, protože Kličkova politická dráha se „blíží ke konci“. Pavlo Nuss přitom slibuje volební kampaň, která bude „zajímavá a špinavá zároveň“.

Další politolog, Vitalij Balla, nicméně v případě Porošenkova triumfu očekává další „válku“. „Mám podezření, že pokud Porošenko zvítězí, vypukne mezi těmi tak zvanými demokraty znovu válka,“ míní. Připomíná, že Porošenko, jemuž nyní britský deník The Independent přezdívá Willy Wonka, chtěl být premiérem už v roce 2005, ale tehdejší prezident Viktor Juščenko byl nakonec donucen do funkce jmenovat Tymošenkovou. Porošenko pak prý dělal všechno možné, aby vládě házel klacky pod nohy, dokud se vše nerozsypalo. „Pochybuji, že by Porošenko obrátil o 180 stupňů. A tak, pokud se stane prezidentem, propukne znovu mela.“

Bez zajímavosti není v této souvislosti ovšem studie, kterou spolufinancoval úřad německé kancléřky Angely Merkelové. Podle ní totiž není jisté, zda se prezidentské volby budou vůbec konat, neboť je otázkou, zda se vládě podaří zajistit takovou stabilitu, aby volby mohly být řádně provedeny. Podle komentáře Der Spiegel Online je vláda v Kyjevě konglomerátem pragmatických diletantů, podezřelých oligarchů a ultranacionalistů bez jakýchkoliv zábran a nemůže tak Ukrajinu stabilizovat. A tím je neodvratně určena k neúspěchu.
Zcela oficiální reakci německé vlády si pak vyžádal obsah odposlechnutého telefonátu Julije Tymošenkové. Představitelé všech politických stran ve Spolkovém sněmu a mluvčí Angely Merkelové jednohlasně odsoudili nenávistné útoky proti Rusku a Rusům. Zahraničněpolitický mluvčí CDU Karl-Georg Wellmann to formuloval naprosto jednoznačně: „V této situaci potřebuje Ukrajina vůdčí osobnosti, které působí uvážlivě a vytvářejí navenek i dovnitř důvěru. Skandální politici jsou pro něco takového nevhodní. Kdo se vyjadřuje takovým způsobem, vylučuje se jako vážně míněný partner k rozhovorům s Evropskou unií, ale také s Ruskem.“
Pochmurně vidí nejbližší budoucnost Ukrajiny i poslanec za Radikální stranu Oleh Ljaško, podle něhož je jedno, kdo v Kyjevě vládne, protože oligarchové budou „ve vatě“ vždy, zatímco „reformy“ se budou provádět na úkor obyčejných lidí: „Právě jsme v parlamentu odhlasovali návrh zákona O odvrácení finanční krize, který zvýšil řadu daní. O zákon se v kuloárech tvrdě bojovalo. UDAR prolobboval zájmy vývozců obilí (do rozpočtu od nich půjde o pět miliard hriven méně), skupina „Ekonomický rozvoj“ prosadila zájmy těžařů ropy a plynu (rozpočet ztratil sedm miliard hriven). A předtím se odhlasoval rozpočet, který radikálně omezuje řadu sociálních výdajů. Oligarchové tak budou „ve vatě“ za jakékoli vlády, zatímco „reformy“ budou na úkor obyčejných lidí,“ shrnul Ljaško důvody, proč zákon nepodpořil.

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pondělí, 31 Březen 2014 13:25 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz