Dmytro Jaroš odmítá EU i NATO: Je „dalším na řadě“?

Email Tisk PDF

Dmytro JarošUkrajinská krize tématicky ovládla summit o jaderném odzbrojení v Haagu – přinesla záplavu siláckých prohlášení a vzápětí i Obamovo přiznání, že krize končí a Krym zůstane Rusku. O to větší napětí zavládlo na samotné Ukrajině.


Americký prezident ve svém projevu hlasitě zkritizoval ruskou anexi Krymu, zopakoval, že to dokazuje, že je Rusko jen „regionální mocnost“, přičemž anexe dokazuje jeho „slabost, nikoli moc“, a navrch že Rusko ztrácí vliv a propadá se do bezvýznamnosti. „Rusko nemůže doufat, že by se vyrovnalo globální síle Ameriky,“ prohlásil s tím, že ruská armáda nepředstavuje hrozbu pro nikoho jiného, než pro bezprostřední sousedy Ruska, a zcela určitě proto není hrozbou pro národní bezpečnost Spojených států. „Z hlediska naší bezpečnosti si budu sál dělat větší starosti s jadernou zbraní na Manhattanu,“ vysvětlil Obama proč že to americká armáda do války s Ruskem kvůli Krymu nepůjde.

Prizmatem Obamova projevu se slabost Ruska opravdu projevila tím, s jakou lehkostí ztratilo „kontrolu“ nad Kyjevem a s jakou lehkostí Spojenými státy podporované demonstrace svrhly zvolenou vládu, kterou nahradil nezvolený, ale Západ okamžitě akceptovaný „demokratický“ kabinet. V této logice je pak anexe Krymu výrazem ruského zoufalství.

Nicméně, sám Obama vzápětí konstatoval, že situace se už usazuje, obě strany si vyznačily čáry svého zájmu a že Rusko jen kvůli americkým požadavkům „Krym beztak nejspíš nevzdá“. Zároveň americký prezident naznačil, že pokud nebude následovat žádná další ruská invaze na Ukrajinu, nebudou už ani žádné další sankce proti Rusku. Přitom znovu zdůraznil, že USA kvůli Krymu válčit nebudou; tak by postupovaly jen „obranně“ ve jménu jiných členů NATO, a ne jen kvůli tomu, že se nynější kyjevské „vládě“ ztráta Krymu nelíbí. Při opakovaných ruských prohlášeních, že žádné další vojenské akce na ukrajinském území nebudou, lze shrnout, že vyhlášení nezávislosti a následné připojení Krymu k Rusku byly jen okamžitým důsledkem vývoje situace v Kyjevě, a nikoli předehrou ke třetí světové válce.

 

Začala čistka, nebo jen válka gangů?

Zatímco na mezinárodním poli začíná být jasno, samotný Kyjev propadl do nejistoty. Příčinou je vražda koordinátora Pravého sektoru, žoldáka a mafiána Oleksandra Muzyčka alias Sašky Bílého. Oficiální popis okolnosti jeho vraždy připomíná frašku – spoutaný Muzyčko se podle policie v policejním voze zastřelil sám (a do srdce), přičemž prvním výstřelem prý minul.

(z Facebooku)Podle neonacistického Pravého sektoru je to vše jen vládní spiknutí, neboť Muzyčko, který byl v Rusku stíhán za účast na džihádu v Čečensku a zabití a mučení nejméně dvaceti ruských vojáků, do policejního auta nastoupil živý, načež se jeho tělo o něco později objevilo v příkopu u silnice za městem.

Dlouhé spekulace o tom, jak budou moci neonacisté kolem Svobody či Pravého sektoru spolupracovat v novém vedení státu s prozápadními byrokraty kolem Julie Volodymyrovny Tymošenkové, už tak mohou pomalu končit – spolupráce nebude. Muzyčko se nijak netajil nevraživostí vůči kyjevskému ministru vnitra Arsenu Avakovovi a v posledních týdnech mu opakovaně vyhrožoval smrtí, konkrétně tím, že má v plánu ho „pověsit jak psa“. Poslanci za Pravý sektor už oznámili, že se „Avakovovi za svého bratra pomstí“.

Zatím jen demisi Avakova požaduje sám šéf Pravého sektoru Dmytro Jaroš: „Nemůžeme mlčky přihlížet aktivní kontrarevoluční činnosti ministerstva vnitra Ukrajiny,“ prohlásil s tím, že v poslední době pociťuje „kontrarevoluční nátlak“ ministerstva „na Majdan, na předvoj naší revoluce – Pravý sektor“. Muzyčkova vražda je pak jen výsledkem tohoto tlaku, dodal Jaroš.

Avakov reagoval prohlášením, že hrozby smrtí ze strany Pravého sektoru vnímá a že „výzvu přijímá“. „Pokud nějací bandité vyhrožují ministrovi, jsem připraven tuto výzvu akceptovat, protože je to má povinnost. A můj postoj vůči banditům, kteří se zbraní v ruce narušují pořádek, bude rozhodný,“ zdůraznil Avakov.

Není sice zatím zcela zřejmé, zda byla Muzyčkova vražda počátkem „očisty“ kyjevské „vlády“ od hnědého nánosu, nebo jen součástí války gangů mezi zkorumpovanými skupinami, které si chtějí rozdělit nově uspořádaný ukrajinský „trh“. Ministerstvo vnitra nicméně oznámilo, že „operaci“ proti Saškovi Bílému už několikrát odložilo v obavách, aby při akci nepřišli o život nevinní lidé v okolí.

Začíná se ale spekulovat, zda po Muzyčkovi dalším „na řadě“ nebude právě Jaroš, který o víkendu oznámil kandidaturu do prezidentských voleb. Nejenže například veřejně potvrdil plán vyhodit do vzduchu ukrajinský ropovod, ale co hůř, odmítá rovněž jakékoli sbližování s EU a NATO. „Pravý sektor nepožadoval a nepožaduje vstup Ukrajiny do Evropské unie, protože máme za to, že Ukrajina má být subjektem, a nikoli objektem geopolitiky,“ řekl v rozhovoru pro doněckou televizi Donbass. „Požadujeme status mimo politické a vojenské bloky. Jsme proti základnám NATO na ukrajinském území i proti členství v NATO.“

A to je cosi, za co prezident Viktor Janukovyč zaplatil „jen“ svržením.

 

Dokonalá loutka Sergej Aksjonov

Německý týdeník Der Spiegel mezitím přinesl profil nového a rovněž nikým nezvoleného krymského "premiéra" Sergeje Aksjonova – sestavený na základě dokumentů ruských zpravodajských služeb. Vychází z nich obrázek muže, který si v podsvětí už před lety vysloužil přezdívku „Skřítek“ a dodnes má podle všeho vazby na organizovaný zločin.

Sergej AksjonovAksjonov proslul svou nezničitelností, shrnuje týdeník. V lednu 1996 na jeho volvo zaútočil tzv. „řecký syndikát“, Aksjonov byl v dešti kulek zraněn, ale podařilo se mu ujet. Posléze s touto skupinou přerušil veškeré styky a přidal se na stranu jejich rivalů. V té době byl považován za jednoho z šéfů krymské mafie, který od podnikatelů vybíral peníze za „ochranu“, popisuje Ilmi Umerov, šéf městské správy krymského Bachčisaraje. Později zastával post ředitele v řadě firem ovládaných mafií, a i když dnes podobné kontakty rozhodně popírá, dokumenty napovídají o opaku. V roce 2001 například policie zneškodnila nálož, kterou kdosi nastražil v Aksjonovově vile, v roce 2006 si jeho rival dokonce na Aksjonova najal zabijáka (z řad ukrajinské tajné služby). Dopadl ho policista, který naopak pracoval pro Aksjonova.

Devět stran dokumentů, na které se Der Spiegel odvolává, pak nabízí jen seznam adres, názvů a registračních čísel firem, které Aksjonov ovládá. Některé jsou psané na jeho ženu, další na tchyni, mnohé mají adresu jen v poštovním boxu. Na seznamu je několik realitních agentur, sklárna, stavební firma, noviny a internetový portál sídlící v Simferopolu. A také bar, jehož název v sobě skrývá značnou dávku sebeironie, míní Der Spiegel. Bar se totiž jmenuje Alcatraz.

Když Aksjonov v televizním přenosu z Kremlu 1. března četl žádost Krymu o ruskou pomoc, bylo pravděpodobné, že ve hře jsou ruské tajné služby, míní německý týdeník. Bylo zřejmé, že Aksjonov text žádosti nenapsal sám. A jeho minulost, kvůli níž může být vydírán, z něj v rukou Kremlu dělá dokonalou loutku.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Středa, 26 Březen 2014 12:41 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz