Co zmůže jeden „fuck“?

Email Tisk PDF

Victoria NulandováTajně nahraný telefonický rozhovor náměstkyně amerického ministra zahraničí Victorie Nulandové s velvyslancem v Kyjevě Geoffreym Pyattem je zajímavý nejen proto, že v něm vysoká americká diplomatka poslala Brusel „do prdele“.

 AKTUALIZOVÁNO

Od prvních odhalení Edwarda Snowdena víme, že odposlouchávaný je takřka každý a všichni odposlouchávají všechny, a tak se asi něco podobného dalo v zásadě čekat. Rozhovor amerických diplomatů, který je starý údajně 12 dní, se dostal na veřejnost symbolicky v den zahájení olympiády v Soči.

Plné znění s ruskými titulky:



Zatímco se většina komentářů soustředí na frustrované vydechnutí Victorie Nulandové „Fuck the EU!“, mnohem podstatnější je ta část, v níž Nulandová konstatuje, že dosavadní lídr Majdanu Vitalij Kličko by „neměl být ve vládě“, protože to „není nutné a není to ani dobrý nápad“. Payett na to připomíná, že „chceme udržet umírněné demokraty pohromadě“, ale „problém bude s Ťjahnibokem a jeho kluky“, na což prý sází i Janukovyč. Podle Nulandové se do čela státu nejvíce hodí Jaceňuk, protože má zkušenosti s ekonomikou i s vládou, „potřebuje jen, aby Kličko a Ťjahnibok zůstali venku“.

Ministerstvo zahraničí USA vinu za uniklou nahrávku hodilo na Rusko, což je vysvětlení vcelku pravděpodobné. Dost dobře možné je ale i to, že za vším může být třeba Německo, jehož kancléřka Angela Merkelová se loni americkými odposlechy cítila silně dotčena a vyjádřila už i rozhodný protest proti americkému „fucku“ na adresu EU. (A co víc, právě Německo si do čela Ukrajiny vybralo Klička, kterého nyní USA házejí přes palubu). A proč by tak dokonale neuměli odposlouchávat také třeba sami Ukrajinci? V této otázce zkrátka zatím není jasno. Ať tak či tak, Victoria Nulandová se už ale Evropské unii za „fuck“ omluvila, čímž pravost nahrávky de facto potvrdila.

-------------------

AKTUALIZOVÁNO:

Pro osvětlení vývoje na Ukrajině je zajímavý i další proslov Victorie Nulandové, v němž konstatuje, že Spojené státy na zajištění "bezpečnosti, prosperity a demokracie" na Ukrajině od dob oranžové revoluce vynaložily už pět miliard dolarů.

Přepis projevu z prosince 2013 je ZDE.

---------------------

 

Zasahování? Nikdy!

Ve stínu nové nahrávky zcela nezaslouženě zůstává tisková konference na americkém ministerstvu zahraničí, na níž se novináři mimo jiné ptali na americké vměšování do ukrajinských záležitostí:

Otázka: Odhlédneme-li od barvitého jazyka na adresu Evropské unie, konverzace zní jako – vlastně nezní jako, ona – konverzace prokazuje, že Spojené státy, nebo přinejmenším někteří činitelé ministerstva zahraničí, mají určité názory na některé ukrajinské opoziční lídry. Ráda bych věděla, jak se to slučuje s vaším opakovaným bazírováním na tom, že každý, v tomto případě Ukrajinci, si mají o svém osudu rozhodovat sami.

Odpověď mluvčí Jen Psakiové: To si v ničem ani v nejmenším neodporuje. Není tajemstvím, že velvyslanec Pyatt a náměstkyně Nulandová pracují s ukrajinskou vládou, s opozicí, s lídry byznysu i občanské společnosti, aby podpořili jejich snahy, a nemělo by proto překvapovat, že diskutují o posledních událostech a nabídkách a o tom, co se děje přímo na místě. A jak víte, náměstkyně ministra Nulandová je právě na místě a pokračuje ve snahách v tomto směru.

Je pro nás dál důležité, aby si ukrajinský národ sám rozhodl o budoucnosti. Je na nich, aby si určili další cestu, a to je trvalé poselství, které říkáme veřejně i soukromě.    

Otázka: Protože oni – vždyť Rusko opakovaně viní vládu Spojených států ze zasahování do ukrajinské politiky.

Odpověď: Hmmm

Otázka: Vláda USA do určité míry pronáší reciproční obvinění vůči Rusku. Neznamená skutečnost, že američtí diplomaté údajně diskutují, kdo by měl být v ukrajinské vládě a kdo by v ní být neměl, že je tu jistá možnost amerického zasahování?

Odpověď: Absolutně ne. Tady… nemělo by být překvapením, že američtí činitelé mluví o různých otázkách ve světě. Samozřejmě, že to děláme. Děláte to vy, dělají to diplomaté, a to tím spíš v případech, do nichž jsme úzce zapojeni. Ministr se o víkendu setkal s opozicí i s ministrem zahraničí. Je na lidu Ukrajiny, včetně představitelů obou stran, určit další cestu. Nemělo by ale nikoho překvapovat, že se o tom vedou diskuse.

Otázka: To byla víc než diskuse. V tomto případě dva vysocí američtí činitelé mluvili o plánu, jak utvořit budoucí vládu, a přivést do země představitele OSN, aby celou věc posvětil. To je víc, než že se USA jen snaží nabízet návrhy. To jsou USA v roli porodní báby celého procesu.

Odpověď: Mluvíte o soukromém diplomatickém rozhovoru. Ty se dějí pořád. A součástí soukromých diplomatických hovorů jsou i diskuse o tom, jak by se do věci mohla zapojit OSN, jak by vstup nebo zapojení přímo na místě měly vypadat. To by nemělo překvapovat. Samozřejmě, o těchto věcech se diskutuje. Nic to nemění na faktu, že vše záleží přímo na místě, je na lidu Ukrajiny, aby si určil další cestu.

Otázka: Přitom se ale jasně snažíte ovlivnit, jak se mají rozhodnout. Mám na mysli citaci připisovanou velvyslanci Pyattovi: „Podle mého bys ho měla oslovit,“ – míněno Klička –„z těch tří svou osobností pomáhal s managementem, a to ti taky dá šanci pohnout se dopředu rychleji a všechno to ostatní a vyřešit to všechno dřív, než to všichni zabalí.“ A velvyslanec vysvětluje, proč se mu to nezdá. To přece nemá nic společného s nějakým „ať rozhodnou sami“. Tohle jasně znamená, že je potřeba postupovat rychle, aby (Kličkovi) nedošlo, že se mu ten plán vůbec nelíbí.

Odpověď: No, není tajemstvím, že jsme zapojeni do toho, co se děje přímo na místě…

Jen Psakiová se zkrátka zamotala do protimluvů a nenašla cestu, jak z nich ven. Tázající měla pravdu: USA dělají víc, než že by jen radily nebo pomáhaly Ukrajincům na cestě, kterou si sami zvolí. Jak konstatuju americký National Interest, konverzace „odhalila, do jaké míry je Obamova administrativa rozhodnuta nejen ukončit krizi na Ukrajině, ale zároveň instalovat vládu, jíž bude považovat za patřičnou“.

 

Co se stane?

Popletenou Jen Psakiovou, která nedokázala přesvědčivě odlišit zahraniční politiku USA od vměšování, možná na čas někam „přeřadí“, Victorii Nulandové poněkud klesne píárová hodnota, a tak už asi v nejbližší době na náměstí v Kyjevě znovu rozdávat cukrátka nebude. Lídři EU sice budou ještě chvíli i navenek uražení americkým slovníkem, ale žádný euroatlantický rozkol čekat nelze, protože obě strany dál Ukrajinu chtějí, byť nejspíš z různých důvodů. A dokud bude jejich cíl stejný, nerozbornou jednotu jeden „fuck“ neohrozí.

Je skoro jisté, že zveřejněný rozhovor nezmění ani lídry ukrajinské opozice. Sice z něj museli jasně pochopit, že proces „změny“ na Ukrajině vlastně vůbec není jejich „byznys“, přitom ale dobře vědí, že i pozice poslušné loutky jim může zamést cestičku k moci a bohatství.

Kdo by se ale mohl zarazit, to jsou obyčejní Ukrajinci, kteří by mohli začít přemýšlet, jestli je vše, co jim zatím Západ i vůdci opozice říkali, opravdu motivováno „touhou po svobodě“ a „demokracií“. Jestli má „vůle národa“ opravdu nějaký význam.

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Úterý, 13 Květen 2014 15:30 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz