Na ukrajinské frontové linii

Email Tisk PDF

John McCain  na pódiu v KyjevěUkrajina míří ke konfrontaci, jejíž povahu si můžeme jen domýšlet.


Od minulých Střípků z Ukrajiny uběhl něco víc než týden a pořád je na co koukat. Pokud sledujete vývoj na Ukrajině nejen hledím českých médií, nejspíš mnozí budete souhlasit, že výsledný pocit nutně připomíná velmi nepříjemné halucinace. Třeba když se po výpravách europoslanců na kyjevském Majdanu zjevila náměstkyně amerického ministra zahraničí Victoria Nulandová a v doprovodu bodyguardů začala promrzlým lidem z igelitky rozdávat sušenky a bonbóny. „Hello, jsem z Ameriky, a tohle je pro vás…“ A zblbnutí lidé vděčně přijímali…



Nebo když americký senátor John McCain z pódia deklamoval: „Svobodný svět je s vámi. Amerika je s vámi. Já jsem s vámi!“ (A pak to samé ukrajinsky, jako správná rockstar na koncertě.) Říkal to už Iráčanům, Libyjcům, letos v létě i syrským rebelům. Ani jeden z těch států už de facto neexistuje. Zbyly jen rozvaliny, v nichž se střílí, vybuchují bomby a umírají lidé. McCain si v USA i u politiků vysloužil přezdívku „králíček Energizer všech intervencí“. A teď je v Evropě. (Mimochodem, když se v roce 2007 konala před jeho kanceláří ve Washingtonu pokojná protiválečná demonstrace, nechal její účastníky pozatýkat.)



Nebo když Západem designovaný „jediný správný a oprávněný“ vůdce Ukrajiny, boxer Vitalij Kličko v rozhovoru pro ruskou televizi nechtěl říci svůj názor na masivní glorifikaci ukrajinských oddílů SS, prý že na to existuje mnoho různých názorů a že teprve dějiny prý dají tehdejším událostem jednoznačnou známku… a pak se ve své podivné „myšlence“ beznadějně zamotal.



Nebo když se zjevil Karel Schwarzenberg, který náměstí přirovnal k „situaci u nás řekněme v listopadu, v prosinci 1989“. A prý se s ním z vlády nikdo nechtěl setkat. Kupodivu. Nebo když Michael Kocáb vyrazil do Kyjeva přečíst „společný dopis českých a slovenských osobností společenského života“, který napsal spolu se dvěma vždy připravenými „osobnostmi“…

V Itálii mezitím desítky tisíc lidí „s vidlemi“ protestují proti Unii a její ekonomické politice. Španělská policie pendreky a slzným plynem vyhnala demonstranty od parlamentu. V Madridu, ve svobodném světě, se to smí, v tom nesvobodném, za jaký je označována nynější Ukrajina prezidenta Janyukovyče, podle všeho nikoli. Nad logikou argumentů se už nikdo nezamýšlí. „Myslím, že musíme velmi pozorně sledovat situaci (v Kyjevě). Kdyby došlo k násilí, pak musíme ihned zakročit,“ varoval Schwarzenberg, aniž by prozradil, koho myslí tím „my“. A hlavně, co „oni“ myslí tím „zakročit“.

Scott Olsen v rámci pokojných protestů Occupy Cleveland málem přišel o sanici, když ho policejní slzný granát zasáhl do obličeje… Kdyby se to stalo na náměstí v Kyjevě, už má našlápnuto na Muže roku mnoha mainstreamových médií. Takhle je jen jedním z těch, co jim to patří.



Kdo tehdy zakročil? Karel Schwarzenberg i Michael Kocáb mlčeli určitě. Takhle kdyby trochu toho Tibetu bylo, tak to by snad ještě šlo, to by, panečku, bylo něco jiného.

V Kyjevě už pár dní „běží“ antimajdan. Vesměs se o něm v západním mainstreamu mlčí, a když, tak se ukazují jen ageistické obrázky přihlouplých chudých babiček v šátku a s pár stříbrnými zuby. S těmi nechceme mít nic společného, to je vidět na první pohled. Premiér Mykola Azarov jim přitom zvedá adrenalin tvrzením, že výměnou za zrušení víz do EU Brusel po Ukrajině požaduje legalizaci gay sňatků. Bohapustě lže. Pravdou ale naopak je, že při vyhlídce na další východoevropskou zemi v Unii Británie výrazně omezuje „volný pohyb osob“ – o třetinu.

Vláda v Kyjevě si mezitím libuje, že se má „otevřené dveře“ jak do EU, tak do ruského Celního svazu, a může vyhánět sázky. Nejspíš poučena bankami z Wall Streetu sází na to, že je Ukrajina příliš velká a důležitá, aby ji někdo nechal padnout. Potřebuje rychle 17 miliard dolarů, aby odvrátila státní bankrot hrozící už v řádu dnů, a Moskva i Brusel v tomto směru cosi souhlasně bručí pod vousy. Rusko už slíbilo 15 miliard dolarů a nižší cenu za zemní plyn. EU odmítá dát Ukrajině 20 miliard eur, dál trvá na tom, že prý budoucnost Ukrajiny nemůže být předmětem kšeftů. Azarov tak už velebí Vladimira Putina coby zachránce Ukrajiny. (Když to nefunguje tady, pojďme rychle na Srbsko a přijměme aspoň je, říká si mezitím Brusel).

Boxer Vitalij Kličko -- při absenci myšlenek hodných funkce budoucí hlavy státu, v níž by ho Západ rád viděl -- vyzývá prezidenta Janukovyče na souboj do ringu. „Je mým osobním soupeřem,“ říká. Janukovyčovi zbývají do pádu tři čtyři měsíce, ujišťují prounijní Ukrajince američtí ekonomové. Stačí nezmrznout na náměstí a bude dobře. Náměstí proto sebevědomě „zakázalo“ prezidentovi podpis o vstupu do ruské Celni unie…

Česká pozice (a většina českých médií) – kupodivu – vidí jen kremelskou „mediální smršť“. Jako kdyby McCain, Nulandová, Schwarzenberg a mraky jiných západních politiků coby staří a vážení Kyjevané byli zcela OK. Zkusme si ale byť na vteřinu představit ruského (nebo čínského nebo jakéhokoli "jiného") politika třeba mezi demonstranty z Occupy New York. Nebo v Praze na Václaváku. Nebo… Co všechno by asi tak následovalo?

Uklidnění situace na dohled není. Ukrajina se už stala frontovou linií mezi Západem a Ruskem. Vše, nezadržitelně a řízeně, spěje ke konfrontaci, jejíž povahu si lze jen domýšlet.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Úterý, 13 Květen 2014 15:33 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz