Hledání nového prezidenta pro Spolkovou republiku Německo asi nebude tak snadné, jak se původně zdálo. Gauckovi odpůrci se začínají sdružovat a zveřejňují argumenty mluvící proti umístění Joachima Gaucka do této pozice.
Joachim Gauck se sice těší obrovské popularitě na sociálních sítích Facebook a Twitter. Populární je i pro ulici a časopis Der Spiegel píše o tom, že v „zemi je přilepený jeho portrét na kdejakém rohu, někdy ve stylu plakátů Andy Warhola s nápisem ´Für Gauck´". Ale právě tak sílí odpor vůči němu. Kromě levice a Strany zelených o Gauckově schopnosti zemi politicky sjednotit pochybují také němečtí odboráři.
Gauckovy „vady na kráse" předložil veřejnosti člen Strany zelených Hans-Christian Ströbele. Gauck učinil chybu, když projevil sympatie k tezím Thila Sarrazina, který velmi nepřátelsky vystupuje vůči přistěhovalcům a sociálně slabším občanům. Další kaňku na své popularitě „vyrobil" Gauck také, když veřejně kritizoval hnutí Occupy Wall street, jejichž protesty označil za „neuvěřitelně pošetilé". Problém vidí Ströbele také v ne příliš empatických prohlášeních, která Gauck před pár lety učinil ohledně války v Afghánistánu.
Gauck popisuje sám sebe jako liberálního konzervativce. Předseda turecké obce v Německu Kenan Kolat doufá, že: „stane – li se Gauck spolkovým prezidentem, přehodnotí své postoje vůči imigrantům a naváže v tomto směru na svého předchůdce Christiana Wulffa."
Za menší prohřešek se pak považuje to, že je rozvedený a že již žije dvanáct let na hromádce s novinářkou Danielou Schadtovou a Norbert Geis, poslanec za CSU jej vyzval, aby své vztahy urovnal.
Tvář evangelického pastora a legendárního bojovníka za lidská práva navíc dosti utrpěla, když se o něm začalo říkat, například sever taz.de, že nebyl aktivní disident a stal se jím, až bylo vše jasno. Sám to však sebekriticky přiznává, píše server Deutsche Welle. Uznává, že nebyl disident v pravém slova smyslu, ale jen „kritik režimu, který požíval ochranu kostela". V roce 1989 se Gauck postavil v Rostocku do čela hnutí Nové fórum, které pořádalo náboženské obřady, které se často ve východoněmeckých městech zvrhly v protistátní demonstrace.
