Jedenáct až dvanáct hodin denně, šest dní v týdnu, za almužnu a v nebezpečných podmínkách. To je charakteristika práce zhruba tří milionů Číňanů a Číňanek, kteří v tisícovkách továren vyrábějí hračky pro celý svět. 80 % hraček prodaných v ČR pochází z Číny a vzniká v těchto tíživých podmínkách.
Osobní svědectví o tom přijely podat paní Yang Yu, mladá dělnice, která pracovala pět let v čínských továrnách na hračky, a paní Debby Chan z hongkongské nevládní organizace SACOM, která monitoruje pracovní podmínky v čínských továrnách dodávajících zboží značkovým firmám. „Práce v továrně je každodenní boj, je neuvěřitelně vyčerpávající. Výrobní kvóty jsou vysoké, a tak musíte pracovat velmi rychle a být neustále plně soustředění. A to jedenáct hodin denně. Stále na nás někdo křičí, abychom pracovali rychleji," říká Yang Yu.
Příběh paní Yang Yu je ve výrobě hraček typický. V 16 letech odešla z rodné vesnice ve vnitrozemí do pobřežní průmyslové oblasti na jihu Číny hledat práci. Vystřídala několik továren ve snaze najít lepší pracovní podmínky. Přes nabyté zkušenosti zůstal její plat vždy na úrovni minimální mzdy. Chtěla ušetřt peníze pro svou rodinu a bratra, kterého podporuje na studiích. Musela proto pracovat přesčas, 11-12 hodin denně, 6 dní v týdnu. Členové její rodiny pracují v různých městech a vídají se jednou do roka.
Debby Chan k tomu říká: „Základní mzda dělníků je velice nízká, odpovídá minimální mzdě. Aby si vydělali na živobytí, musí pracovat přesčas – odměny za přesčasy tvoří běžně cca 50% mezd. Na vrcholu výrobní sezony pracují dělníci přesčas až 140 hodin měsíčně. Jejich život sestává jen z práce a spánku."
Hračkářský průmysl si navzdory ekonomické krizi nevede špatně. Podle informací čínských úřadů z července 2011 stoupl vývoz hraček oproti loňskému roku o 6 %. Naopak jednotková cena, kterou značkové firmy zaplatí čínským továrnám, klesla o pětinu. „Mezi továrnami na hračky je velká konkurence, což přispívá k neustálému snižování jednotkových cen. Trpí tím především ti nejzranitelnější – zaměstnanci továren, kteří nemají na vybranou," uvedla koordinátorka kampaně "Víte, s čím si hrajete?" Katarína Šrámková ze společnosti NaZemi.
Vyčerpávající pracovní tempo a šikana ze strany nadřízených měly letos v květnu za následek sebevraždu jedné z dělnic v továrně Sturdy Products vyrábějící pro společnost Mattel. Firma odmítla převzít za incident odpovědnost a spojovat jej se špatnými pracovními podmínkami v továrně, která je certifikovaná ICTI CARE (Iniciativa Mezinárodního svazu hračkářského průmyslu (ICTI), která si klade za cíl: „Zajistit bezpečné a lidské pracovní podmínky pro dělníky pracující v továrnách kdekoliv ve světě."). Nejnovější průzkum provedený SACOMem v této továrně však odhalil např. čtyřikrát vyšší přesčasy, než povoluje zákon, zadržování mezd a dětskou práci. „ICTI CARE hájí zájmy firem, nikoli práva dělníků," konstatuje Debby Chan. „Proces ICTI CARE je nedůvěryhodný, neboť certifikaci získávají továrny, které porušují nejen etický kodex firem, ale i čínské zákony. Jsme přesvědčení, že je potřeba tuto cestu opustit a vytvořit nezávislou vícestrannou iniciativu, která propojí představitele obchodu, zástupce dělníků a nevládních organizací. Podobné řešení již úspěšně funguje v textilním průmyslu," dodává Debby Chan.
Mezinárodní kampaň Víte, s čím si hrajete?, proto komunikuje se samotnými firmami. „Rozeslali jsme firmám dotazník, kterým zjišťujeme, zda a nakolik se zajímají o pracovní podmínky ve svých dodavatelských řetězcích. Na začátek příštího roku chystáme s evropskými partnery kulatý stůl, k němuž by měli zasednout zástupci všech zúčastněných stran – firmy, zástupci odborů, spotřebitelské i lidskoprávní organizace," přibližuje poslední vývoj v kampani Katarína Šrámková ze společnosti NaZemi.
-
|2012-02-16 07:52:19 Hron - Kapitalistický úspěch po staruNo a takhle kdysi začal Americký hospodářský zázrak. Žádná práva dělníků, práce od nevidím do nevidím, dětská práce... Čína jde v jejich stopách! Dnes již ve Spojených státech nikdo takto nedře, hlavním sektorem jsou služby a jsou předlužené - a nejvíce právě Číně! Tak nevím: nemáme se z toho poučit a vrátit se o dvěstě let zpátky?
