Jihokorejská Komise pro pravdu a usmíření v rámci vyšetřování tzv. masakru Bodo, který spáchala ustupující jihokorejská vojska na počátku korejské války, konstatovala, že je s to potvrdit, v polovině roku 1950 bylo popraveno 4934 členů Bodo. Komise potvrdila, že mezi oběťmi masových exekucí byly také desítky dětí a doporučila vládě oficiální omluvu.
Liga Bodo byl jihokorejský vládní převýchovný program zaměřený na reintegraci sympatizantů s komunismem do jihokorejské společnosti. Jakmile však propukla válka, jihokorejské úřady značnou část členů programu a jejich rodinné příslušníky zmasakrovaly v obavách, že by mohli pomáhat severním Korejcům. Oběti byly stříleny a jejich těla házena do provizorních jam, opuštěných důlních šachet nebo do moře
Potvrzených bezmála pět tisíc popravených je ale podle komise jen vrcholkem ledovce, neboť komise soudí, že je to jen asi deset procent všech civilních obětí, které nechala jihokorejská vláda povraždit.
Tyto masakry byly dlouho pečlivě hlídaným tajemstvím a příbuzným obětí hrozilo, že pokud o tom promluví, budou sami označeni za komunisty a stihne je stejný osud. Do veřejné debaty ale celou záležitost přivedlo nalezení hromadných hrobů.
Odtajněné dokumenty dokládají, že u masakrů byli přítomni důstojníci americké armády a nejméně v jednom případě vraždění civilistů Američané sami i schválili. Podle některých zdrojů počet povražděných lidí může celkově přesáhnout sto tisíc.
Po celé Jižní Koreji je přinejmenším 168 masových hrobů. V některých případech pracovníci komise zatím odhalili jen jejich vrchní vrstvy - například v bývalém kobaltovém dole na jihu země se prokopali jen asi deset metrů pod povrch a odhalili 107 koster. Mají však důvod se domnívat, že právě do tohoto dolu byla naházena těla nejméně tří a půl tisíce lidí.
Některé z masových poprav se odehrály ještě před válkou, většina z nich po severokorejské invazi v červnu 1950 a další později téhož roku, kdy americké a jihokorejské jednotky znovu dobyly Soul a začaly trestat kolaboranty.
Koncem roku 1950 a počátkem roku 1951 například policie a místní milice ve vesnici necelých třicet kilometrů od Soulu zmasakrovaly více než 460 lidí, mezi nimi i 23 dětí mladších deseti let. Dnes jednasedmdesátiletý Kim Džong-čol přežil. Jeho otec byl jihokorejský pohraničník, kterého severní Korejci po invazi donutili ke spolupráci, a pak byl popraven těmi z jihu jako kolaborant. Spolu s ním policie postřílela přes deset členů rodiny, včetně Kimových prarodičů a jeho sedmileté sestřičky. „Hromadně vraždili malé děti a kohokoli," vzpomíná pro AP. „Co spáchali rodinní příslušníci? Proč je všechny museli pozabíjet?"
