Americké vojenské námořnictvo představuje vojenský potenciál, který nemá na moři konkurenta, jenž by se mu svými parametry mohl alespoň přiblížit. A přesto, když Američané imitovali válku s Íránem v Perském zálivu, vojenská hra jim napověděla, že bez použití jaderných zbraní by bylo zničeno 16 válečných lodí včetně lodi letadlové, 20 křižníků a pět výsadkových lodí. Přitom by padlo na 20 000 vojáků. Poté by iránské vojenské síly měly možnost zlikvidovat zbytky americké 5. flotily, což by znamenalo jejich porážku.
Zákonitě vzniká otázka, zda je něco takového vůbec možné. Odpověď zní: Ano, je to možné. Vtip je v tom, že americké loďstvo v Perském zálivu a tím spíše v Hormuzském průlivu nemá možnost působit jako na otevřeném moři, jako v Tichém či Indickém oceánu. V takovém případě se podstatně snižuje časová rezerva potřebná pro odpovídající reakci a hlavně se ztrácí možnost vést boj z bezpečné vzdálenosti. Parametry Perského zálivu to prostě neumožňují. Íráncům to naopak poskytuje možnost útočit na nepřátelské loďstvo s využitím pobřežních raketových baterií, raketových komplexů, bezpilotních letadel, vznášedel, motorových člunů, min a podvodních min. Umožňuje jim to také na dlouhou dobu Hormuzský průliv uzavřít. Nedávná vojenská námořní cvičení Velayat-e 90 byla zaměřena k nácviku provedení právě takové akce.
To je také důvod, proč Američané činí kroky k tomu, aby bylo možné ropu transportovanou Hormuzským průlivem, představující téměř 40 % světové přepravy uhlovodíků po moři, dopravovat mimo tento průliv přímo do Indického oceánu, Rudého a Středozemního moře. V tomto směru mobilizují Turecko a všechny arabské země s tím, že časem se jim k tomu podaří donutit i Sýrii a Libanon. K tomu přizpůsobují i strukturu svých ozbrojených sil, na území států Rady pro spolupráci v Perském zálivu (GCC) budují systém protiraketové obrany a činí opatření k oslabení Íránu ekonomickými sankcemi, jejichž součástí je i embargo na dovoz íránské ropy se sankcemi vůči těm, kdož se tomu nepodvolí. V EU, která importuje 20 procent ropy vyvážené Íránem, již bylo přijato zásadní rozhodnutí o ukončení dovozu ropy z této destinace. Konečné rozhodnutí bude schváleno na zasedání Rady EU na úrovni ministrů zahraničí 30. ledna. Spojené arabské emiráty během půl roku zahájí provoz na ropovodu do Fudžajry v Indickém oceánu, který těmto kritériím vyhovuje. Poté, co Írán pohrozil tím, že Hormuzský průliv uzavře, americký ministr obrany Leon Panetta prohlásil, že USA odpoví silou. Na důkaz toho USA vyslaly do Indického oceánu námořní posily v čele s atomovou letadlovou lodí Carl Vinson s 90 letadly a vrtulníky na palubě, křižníkem Bunker Hill a raketovou lodí Halsey.
Tento krok může být i součástí předvolební kampaně, v níž chce prezident Obama ukázat, že i on má tvrdou ruku, neboť je svými oponenty z Republikánské strany kritizován za příliš měkkou politiku, jak to vyznívá i z úst jeho hlavního předvolebního konkurenta Mitta Romneyho. Jde tedy spíše o demonstraci síly.
Lze pochybovat o tom, že by Obama šel dále a chtěl si vylepšit svou image právě nyní malou vítěznou válkou, zejména když je jisté, že by z toho byl pořádný válečný požár. Za prvé, Obama není Bush a za druhé Írán není Irák - co do potenciálu jde o rozdílné váhové kategorie. Za třetí, zkorumpovat íránskou armádu by bylo podstatně složitější, než jak tomu bylo v případě Saddámovy Národní gardy při obléhání Bagdádu. Za čtvrté, USA dobře vědí, a také to již přiznaly, že Írán zatím přímý vojenský jaderný program nerealizuje. Faktem je, že shromažďuje potenciál pro vytvoření atomové bomby, nicméně tento proces je dle specialistů teprve v počátečním stádiu. Irán začal budovat centrifugy pro obohacení uranu. Navíc podle dostupných zpráv nedisponuje technologiemi, umožňujícími tento materiál a zařízení přeměnit na jaderný náboj či atomovou bombu.
Válka s Íránem by nebyla ani bleskovou, ani takovou, která by byla pro USA a světovou ekonomiku přínosem, leda, že by byla pojata jako nástroj, s jehož pomocí se mají zdůvodnit všechny neduhy jako nezbytné kategorie, které vedly, vedou a v budoucnu i nadále povedou k zákonitému snižování životní úrovně, což již postihlo převážnou část obyvatelstva téměř na celém světě.
Kromě toho, pokud se Írán rozhodne uzavřít Hormuzský průliv, má na to de facto právo. Jedná se totiž o jeho teritoriální vody. Proplouvat těmito vodami cizím plavidlům Írán umožňuje na základě své dobré vůle, jakož i na základě III. části Konvence OSN o mořském právu o tranzitním průchodu lodí. V konvenci se uvádí, že plavidla mohou volně proplouvat Hormuzským průlivem a dalšími vodními prostorami za účelem nepřetržitého, rychlého a nerušeného tranzitu z otevřeného přístavu na otevřené moře a zpět. Teherán tuto praxi zpravidla dodržuje, avšak ze zákona takovou povinnost nemá. Írán totiž -- stejně jako USA -- tuto konvenci sice podepsal, ale neratifikoval.
Írán nyní připravuje zákon, který nebude umožňovat cizím vojenským plavidlům využívat íránské teritoriální vody k průchodu Hormuzským průlivem bez povolení íránských úřadů. Oficiální stanovisko bude přitom pochopitelně vycházet z jeho strategických zájmů a zájmů národní bezpečnosti.
Tyto otázky nemají pouze íránsko-americkou dimenzi. Dotýkají se celého Blízkého a Středního východu, kde do řešení této problematiky zasahuje Izrael, v němž existují síly, které jsou ochotny uspíšit řešení sporných otázek i za cenu použití jaderných zbraní bez ohledu na řetězovou reakci negativních důsledků, kterou takový akt zákonitě vyvolá a to nejen v této tak citlivé oblasti, ale i na celém světě. Aniž bych analyzoval tuto choulostivou problematiku, upozorním pouze na hrozbu zhroucení systému, vycházejícího ze smlouvy o nešíření jaderných zbraní. Nespěchejme proto s vyhlášením dne D pro Írán, hledejme i nadále politická řešení, i když je zřejmé, že prezidentské volby v USA, v Rusku, případně i ve Francii mohou do tohoto procesu vnést určité korektivy, a že uchazečů o jeho ovlivnění je víc než dost, zejména po linii Teherán, Peking, Pchjongjang.
Autor je publicista
-
|2012-01-24 21:30:13 TaylorÍráčani by sotva zvedli jejich nejmodernější vzduchovku k obloze a byla by půlka Íránu z mapy, tak prosím autora článku, aby to nepřeháněl. Írán by se nezmohl byť na jedinný výstřel proti aliančním jednotkám a dostane stejně naprdel jako dostal Kadáfí v Lybii... :D B-52 vs íránský dvouplošník typu Focker rok výroby 1914 :D no když by jich měli hodně a dělali kamikaze tak by se jim možná mohlo povést dostat se na dostřel nějaké té alianční lodi a né pouze proudovím letadlům :D
-
|2012-01-24 23:31:36 Elisabeht - hele voleTaylore, ty jsi moooc naivni. Aliance nikdy s nikym nevalcila, cinily to vzdy jednotlive zeme na vlastni pest, protoze to smlouva NATO neumoznuje - jedna se totiz o obarnny pakt. Vsechno tohle je ilegalni zbozi. A jak to dopadne? Vsak von se na Amiky jednou nekdo vyspi... A treba to bude zrovna Ahmadin. Nic neroste az do nebe.
