Možná jste si mysleli, že vaše mínění o bance Goldman Sachs a smečce jejích wallstreetských spojenců už nemůže klesnout níž. Chyba. Ve skutečnosti je to ještě horší. O jejich nejničivějších činech se totiž doposud vlastně ještě ani nemluvilo.
Je to příběh o tom, jak jedni z nejbohatších lidí planety - Goldman Sachs, Deutsche Bank, obchodníci od Merrilla Lynche a další - způsobili, že ti nejchudší lidé celého světa začali hladovět, a to jen proto, aby ti nejbohatší mohli mít ještě tlustější konta.
Začalo to jaksi záhadně. Koncem roku 2006 ceny potravin po celém světě vystřelily vzhůru, nenadále a stratosféricky. Během jediného roku cena pšenice vylétla o 80 procent, kukuřice o 90 procent a rýže dokonce o 320 procent. Světem se přehnala vlna hladu, protože si 200 milionů lidí - vesměs dětí - už nemohly dovolit jídlo a upadly do podvýživy a hladovění. Ve více než třiceti zemích propukly nepokoje a přinejmenším jedna vláda byla násilně svržena. A pak, na jaře 2008, ceny opět záhadně spadly na svou předchozí úroveň. Zvláštní zpravodaj OSN pro právo na potraviny Jean Ziegler to nazval „tichou masovou vraždou".
Většina vysvětlení, která nám tehdy byla předhazována, se ukázala jako falešná. V pozadí totiž například nebyl pokles nabídky -- právě naopak, Mezinárodní obilná rada konstatovala, že produkce pšenice v této době vzrostla. Nebylo to ani růstem poptávky. Tvrdili nám, že roste spotřeba bující čínské a indické střední třídy, ale analýzy univerzity v Dillí ukazují, že poptávka těchto zemí naopak o tři procenta poklesla. Je sice pravda, že svou roli mohla sehrát zvýšená poptávka po biopalivech, to byl ale proces postupný, který nemohl vyvolat tak ostrý skok. A je také pravdou, že se zvýšily ceny ropy, což navýšilo náklady na pěstování a distribuci potravin, ale důkazy svědčí o tom, že ani to nebylo rozhodujícím faktorem.
Pro pochopení skutečných příčin je třeba se podívat na koncepty, z nichž vás může pořádně rozbolet hlava - ale i tak to bude jen poloviční bolest, kterou zažívali chudí lidé po celém světě ve svých žaludcích.
Celý text britského publicisty Johanna Hariho najdete v aktuálním dvojčísle Literárních novin 30/31.
