Otázky pro šéfredaktora nakladatelství Portál Zdeňka Jančaříka.
Čím se vaše nakladatelství odlišuje od jiných? S jakým profilem bylo založeno?
Portál byl založen v roce 1990 malou skupinkou nadšenců, kteří byli napojeni na Kongregaci salesiánů Dona Boska a v posledních letech komunistického režimu vydávali samizdat pro mládež Čtení do krosny, později přejmenovaný na časopis AD (Anno Domini). Na začátku jsme vydávali křesťanskou a výchovnou literaturu, ale brzy jsme viděli, že segment spirituální literatury je příliš obsazen a že bude třeba se přeorientovat. Tehdy nám přišly vhod rady křesťansky orientovaných psychologů (Jaro Křivohlavý, Slavomil Hubálek), kteří tvrdili, že je třeba pustit se do vydávání kvalitní psychologické literatury. Odtud byl už jen krůček k pedagogice, sociální práci, psychoterapii a dalším oborům, které se zabydlely v našem nakladatelství.
Co se změnilo od roku 1990, kdy jste vznikli? Mění se vkus čtenářů a prodejnost titulů, „které mají duši", jak zní slogan vašeho nakladatelství?
V roce 1990 byl hlad po každé nové kvalitní knize a v té první porevoluční dekádě se všechna nakladatelství soustředila na zalepování děr po padesátiletém zmaru. Vydávaly se věci, které ležely v šuplíkách ve strojopisech, překládaly se základní učebnice, doplňovaly se mezery, hladoví čtenáři kupovali knihy po tisících. Rychle se zaplnila knihkupectví množstvím knih, vytvořily se knihkupecké sítě, vzniklo několik distribučních firem, začali se profilovat „silní hráči", vyskytlo se také několik zlatokopů, kteří vydělali na jedné nebo dvou knihách a šli do jiného byznysu. Vždycky zde ale byli poctivci, kterým šlo o knihy nabité informacemi, poctivě přeloženou literaturu, o vyhledávání kvalitních českých autorů. Zdá se, že v nejbližší budoucnosti budou čtenáři mnohem víc přemýšlet v knihkupectvích (nebo na internetu) nad každou knihou, zda ji koupit, nebo ne. Knihy, které jsme dřív vydávali v relativně vyšších nákladech, dnes prodáme jen několik set ročně - a tendence je stále klesající, zvláště u odborné literatury. Nedávno jsem se bavil s několika vysokoškolskými studenty o tom, jak studují, a oni mi řekli, že dnes už se studuje bez knih, že si potřebné informace stáhnou z internetu nebo opíšou od pilných spolužaček. Možná to tak nějak bylo i dřív, ale dnes už je z toho pomalu fenomén „digitální student".
Na které tituly jste zvlášť pyšní? Které jsou unikátní?
Zmíním se o několika knihách, které v Portálu „dělaly historii". Prvním porevolučním bestsellerem byl zpěvník křesťanských písní Hosana. Byly v něm písničky, které všichni mladí křesťané znali z doby totality a které se staly jakýmsi zlatým fondem. Pak je to několik knih Zdeňka Matějčka a Jiřiny Prekopové, především Po dobrém, nebo po zlém a Malý tyran - knihy, které provázejí už několik generací rodičů. Do našich kronik se zapsal také knižní rozhovor s Tomášem Halíkem Ptal jsem se cest a z té novější doby třeba rozhovor s frontmanem kapely U2 Bonem Bono o Bonovi, nebo velká kniha rozhovorů U2 o U2. Stále znovu dotiskujeme rozjímavé knihy salesiána Bruna Ferrera pro duši. Z odborných knížek nelze nezmínit ty nejúspěšnější: velkou učebnici Rity Atkinsonové Psychologie, všechny knihy o sociální práci Oldřicha Matouška, tři psychologické slovníky manželů Hartlových, pedagogické knihy nestora české pedagogiky prof. Jana Průchy. S úspěchem jsme vydali také všechny beletristické i odborné knihy klasika americké psychoterapie Irvina D. Yaloma (Když Nietzsche plakal, Lži na pohovce atd.) a v poslední době jsme pro českého čtenáře znovu objevili klasičku psychoterapeutické prózy Torey Haydenovou (Spratek). Unikátní je nedávno vydaný a dotisknutý monumentální osobní deník zakladatele analytické psychologie Carla Gustava Junga - Červená kniha. U této publikace se nám potvrdilo, že jistá část českých čtenářů miluje drahé velké vázané knihy.
Jak se vás dotkla krize? Jak se knih dotkne zvýšení daně?
Odborných knih se v posledních letech prodává méně. A právě pro odbornou a úzkoprofilovou literaturu může mít zvýšení DPH neblahé následky, protože při stávajících poměrech na českém trhu nebude chtít nikdo tratit (distributoři a knihkupecké řetězce si podrží svou nehorázně vysokou marži a nakladatelům, potažmo překladatelům a všem primárním „výrobcům" knih zbude almužna). Především se to projeví na zvýšení maloobchodních cen knih, což se odrazí v menším zájmu čtenářů o nákladnější nebestsellerové knihy. Na trhu samozřejmě zůstanou knihy celebrit, nejrůznější „točáky", jak jim říkají někteří knihkupci, nepochybuji ani o tom, že se budou dál prodávat kvalitní knihy pro děti.
Na co vlastně dnes potenciální čtenáři nejvíce slyší?
Abych řekl pravdu, nevím. Jako odborný nakladatel mám omezený výhled. Dřív jsem měl za to, že kniha, která obsahuje podstatné a zásadní informace, které někdo potřebuje, se musí také prodat. V poslední době jsem skeptičtější. Někdy však čtenáři překvapí a kupují knihy, u nichž bych to nečekal. Ale je jednoznačné, že když se kniha objeví v hlavních zprávách v televizi, tak se zásadně zvedne její prodej. Pak také funguje šeptanda: lidé si o dobrých knihách mezi sebou řeknou a kniha „se rozjede" třeba až po roce, kdy leží ve skladě. Je to zkrátka alchymie.
Jedním z posledních atraktivních titulů vašeho nakladatelství je Karel Hvížďala Mardata - Vzpoury v žurnalistice. Jak se dá tento titul přiblížit? V čem je originální?
Je to Hvížďalova v pořadí už pátá kniha o médiích. Myslím si, že tuto esejistiku s nadhledem je třeba číst proto, abychom neuvízli v bezduchém klikání na počítači od zprávy ke zprávě, ale abychom měli hlubší vhled do mediální produkce a jejího zákulisí. Ta kniha vytahuje na světlo věci staré i nové a ty staré umí přesně pojmenovat. Je tam třeba úryvek z jednoho staršího rozhovoru italské novinářky s plukovníkem Kaddáfím a ten rozhovor je krásnou ilustrací současné lybijské války a prolhané arogance lybijského vůdce. Je v ní jedno podstatné interview s Martinem Heideggerem z poválečné doby, v němž se reflektuje Heideggerovo neslavné působení na akademické půdě za nacistů. Najdeme v ní několik skvělých portrétů českých novinářů (Havlíčka Borovského, Karla Čapka, Ferdinanda Peroutky, Milana Mareše).