FEMEN: Prsa jako zbraň

Email Tisk PDF

femen clenky foto femenFEMEN je mezinárodní aktivistické hnutí, které založila v roce 2008 na Ukrajině Anna Hutsolová (28). Dnes má deset poboček po celém světě a stovku skalních členek. V roce 2012 založila jedna z nejagilnějších z nich, Inna Ševčenková (22), školicí centrum v Paříži. FEMEN prosluly protestními akcemi nahoře bez. Nejčastěji protestují proti sexuální turistice, legalizaci prostituce na Ukrajině či postavení žen v arabském světě. Podpořily svou akcí i Pussy Riot. Do Česka zavítaly koncem října na pozvání Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě, aby svým aktivismem inspirovaly zdejší návštěvníky a dokumentaristy.

Když jsem je v jihlavském hotelu vyzvedla na rozhovor, byly ještě polonahé. U sester Inny a Oleksandry Ševčenkových a Anny Hutsolové mě to nevyvedlo z míry. Jsou přeci FEMEN. Ukrajinské aktivistky, proslulé svými protesty nahoře bez. Bojují hlavně za práva žen. Na jihlavský dokumentární festival přijely vyzvat české ženy, aby se k nim připojily.

Jak vás napadlo protestovat nahoře bez?

A. H.: Nejprve jsme zhruba dva roky protestovaly oblečené, i když jsme vždy při svých akcích využívaly sexualitu. Ale pokojně protestující ženy dokonce ani, když jich je hodně, nemají bohužel na ukrajinskou vládu vliv. Když jsme organizovaly kampaň Ukrajina není bordel, ve které jsme požadovaly kriminalizaci klientů prostituce, tak jsme pochopily, že musíme dělat mnohem radikálnější protesty. Jednou jsme si tedy řekly, proč to nezkusit nahoře bez. Možná že tohle přitáhne pozornost k problémům, o které nám jde.

Vaše protesty nejsou jen o svlečení triček. Hlasitě například kritizujete ukrajinskou vládu. Vzpomenete si na svůj první politický protest?

A. H: To bylo někdy v roce 2010, kdy pět aktivistek FEMEN protestovalo ve volební místnosti, kde měl hlasovat tenkrát ještě kandidát na prezidenta Ukrajiny, Viktor Janukovyč. Tehdy se mluvilo o konfliktu mezi Janukovyčem a Tymošenkovou a o kupování hlasů voličů, k čemuž u nás vždycky při volbách dochází. Pět našich aktivistek nahoře bez neslo hesla „Dost bylo znásilňování země!" Tahle událost poprvé přilákala pozornost médií i policie. Poprvé někdo začal poslouchat ženy, navíc nahé. Tím jsme se staly důležitým prvkem v občanském protestu, v politice na Ukrajině. Dříve bylo nepředstavitelné, aby ženy na Ukrajině protestovaly. Aby veřejně sdělovaly svůj názor.

Proč si myslíte, že jsou ženy na Ukrajině tak pasivní? Je to dáno sovětskou minulostí?

O. Š.: Ženy v postsovětských zemích neprošly žádnou emancipací. Nebojovaly samy za svá práva. Komunistická revoluce vytvořila určitý obraz ženy, který sovětské ženy přijaly. Ale ten obraz vytvořili muži.

I. Š.: Vyhlášení nezávislosti Ukrajiny v roce 1991 nevzešlo zdola, od lidí, nešlo o žádnou revoluci podle jejich představ. Rozhodl o tom někdo nahoře. Když dnes navštívíte některé oblasti Ukrajiny, máte pocit, že jste se ocitli zpátky v čase, v Sovětském svazu. Nic moc se tam nezměnilo. Když to srovnám se situací francouzských žen, tak jsme na Ukrajině tak o sedmdesát let pozadu. Ukrajinská žena má jen jednu možnost: vypadat dobře a dobře se vdát. A mlčet.

Ani ve velkých městech to není jiné?

O. Š.: Ve velkých městech a na prestižních univerzitách máte jen možnost vdát se za lépe zajištěného muže.

Pokud ale studujete prestižní univerzitu, jistě můžete i na Ukrajině budovat kariéru, ať jste žena nebo muž...

I. Š.: Samozřejmě, že jsou i na Ukrajině ženy, které mají náročná zaměstnání. Nikdy ale nemají takové platy jako muži. A mají to těžší i v dalších věcech, třeba ve skloubení práce s rodinou. Postavení ženy v naší zemi asi nejlépe vystihuje fakt, že za poslední dva roky nebyla ve vládě žádná žena. Vlastně jedna, navíc příbuzná s jiným ministrem.

Uvažovaly jste coby FEMEN o založení vlastní politické strany? O vstupu do politiky?

O. Š.: Když jsme s FEMEN začínaly, tak jsme o tom uvažovaly. Ale není to tak, že bychom na Ukrajině neměly jen političky. Nemáme ani politiky. Jsou to jen loutky oligarchických skupin. Rozhodly jsme se, že nechceme být součástí takové špíny.

I. Š.: Ukrajinská vláda není místo, kde by se daly dělat nějaké změny. Na ulici a skrze média děláme změny mnohem efektivněji. Našly jsme svou cestu. A podařilo se nám leccos změnit.

Co například?

I. Š.: Především jsme vytvořily obraz ukrajinské ženy jako bytosti svobodné, bojující za svou svobodu. Vytvořily jsme mezinárodní feministické hnutí. My říkáme, že to je nová tvář feminismu. Sextremismus.

Na Ukrajině zcela jistě byly feministky už před FEMEN...

I. Š.: To ano, ale nebylo o nich slyšet. My jsme znovu feminismus probudily k životu. Ženy na celém světě s námi sympatizují. Hmatatelným důkazem naší práce jsou samy aktivistky, kterých je po celém světě kolem stovky. Aktivně protestují a hlásí se k FEMEN. Máme pobočky v deseti zemích světa. Naším cílem je zaplavit svět FEMEN.

Dokonce prý chystáte ženskou světovou revoluci.

O. Š.: Samozřejmě! Jsme radikální hnutí a jsme vojačky v první linii, jsme předvojem moderního ženského hnutí. Nevidíme jinou cestu než postupnou radikalizaci. Chceme ženy osvobodit.

I. Š.: Ta revoluce už probíhá, měníme společnost a postavení žen v ní.

Čemu jste konkrétně pomohly svými protestními akcemi?

O. Š.: Podporujeme například Anastázii Hagenovou, bývalou ukrajinskou pornohvězdu a matku tří dětí, které udělal ze života peklo ukrajinský prokurátor, bývalý milicionář. Rád by se jí pomstil a navíc se mediálně zviditelnil, a tak chtěl Anastázii odebrat děti, aby prý neutrpěly mravní újmu. Anastázia se na nás obrátila o pomoc. Nyní už dva roky čeká v Česku spolu s manželem a dětmi na azyl. Nedostala ho, což je zvláštní, když tu dostal azyl manžel bývalé premiérky Julije Tymošenkové. Anastázie Hagenová za námi dnes přijede sem do Jihlavy, abychom společně vystoupily na Inspiračním fóru v rámci dokumentárního festivalu.

Co chcete sdělit divákům jihlavského festivalu?

O. Š.: Ráda bych je požádala právě o pomoc Anastázii Hagenové, aby získala v Česku azyl.

I. Š.: Chceme vyzvat české ženy, aby se k nám připojily.

A. H.: A Svobodu Romanu Smetanovi!

Mluvíte často o prostituci, což je na Ukrajině velký problém. Proč se podle vás Ukrajině přezdívá země prostitutek?

I. Š.: Ukrajina je plná krásných, nevzdělaných a chudých dívek. Ideální situace pro prostituci, ne? Není to ale proto, že by dívky chtěly pracovat jako prostitutky, ony prostě nemají jinou možnost. Ocitnou se ve špatné životní situaci a někdo je naláká, že si tím pomůžou. A pak už není cesty zpět – vyhrožují, že ublíží jejich rodině, lidé na ně pohlížejí skrz prsty... Když máte za sebou minulost prostitutky nebo pornoherečky, těžko si najdete jinou práci.

Bojujete proti legalizaci prostituce. Proč?

O. Š.: Proč? To si děláte srandu? Prostituce přece není svobodná volba, dívky to nedělají z vlastní vůle. Je to forma otroctví. A otroci si taky nepřejí stát se otroky. Lidé by si měli být rovni, jsme proti jakékoliv formě otroctví. Proto se nám zdá divné, dát ženám na výběr, zda chtějí nebo nechtějí být prostitutkami. Chceme spíš najít těmto ženám důstojnou práci, nebo jim umožnit vzdělání.

Nedávno jste se objevily nahoře bez v televizi Al Džazíra. O co vám šlo?

I. Š.: To byla součást mezinárodní kampaně, kterou nyní vedeme proti společnosti IKEA, která ve svém katalogu pro Saúdskou Arábii vymazala všechny fotografie žen a dívek, zůstali jen muži a chlapci. Je to stejný katalog, jako mají ve Švédsku, jen v něm chybí ženy. Vidíte, švédská firma, a přesto podporuje arabský přístup, že svět je bez žen. Protestovaly jsme proti tomu před pár dny v Hamburku, poté v Montrealu a včera v Paříži. Tam jsme v IKEA demonstrativně rozmlátily nábytek.

Vaše akce se neobejdou bez incidentů s policií. Stále zůstáváte na Ukrajině, i když vám hrozí vězení?

A. H.: Některé z nás žijí stále na Ukrajině. Připadáme si jako partyzánky. Tajné služby unášejí naše aktivistky, odposlouchávají naše telefony, sledují nás. Ale zatím se nám přesto daří provádět protesty. Například v době EURA 2012 měla policie takovou paniku z našich akcí, že dokonce tři naše aktivistky unesly tajné služby v Doněcku, aby se nedostaly na fotbalové stadiony a neprotestovaly tam.

O. Š.: Zítra budou na Ukrajině volby, takže podle toho, jak dopadnou, možná skončíme ve vězení. Určitě nás to ale nezastaví. Máme příznivce v zahraničí, jsme známé v médiích, takže jsme pro vládu nebezpečnější. Média jsou naši zachránci.

I. Š.: Trestně stíhané jsme byly už asi desetkrát, naposledy letos v srpnu, když jsme pokácely kříž na protest proti rozsudku Pussy Riot. První čtyři dny se nic nedělo, jen nás sledovali. Na to už jsme ale zvyklé. Zhruba pátý den se snažili dostat do našeho bytu, tak jsem radši odjela do Paříže, kde nyní žiju. Založila jsem tam evropské školicí centrum FEMEN.

Jak se na vaši činnost tváří vaše rodiny?

I. Š.: FEMEN nám zcela změnilo život. Rodiče si představovali náš život úplně jinak, chtěli nás vidět jako poslušné manželky a matky. Jsou zklamaní, nechápou, o co nám jde, a bojí se o nás. Matka jedné z našich aktivistek přišla o práci, když její zaměstnavatel zjistil, že se její dcera hlásí k FEMEN.

Na druhou stranu podle vašich webových stránek a e-shopu s tričky by si člověk řekl, že aktivismus může být i dobrá obchodní značka.

O. Š.: Dnes už ano. Řada lidí se k nám prostřednictvím těch triček hlásí. Z internetového prodeje máme nějaké peníze.

Odkud ještě? Četla jsem, že máte sponzory, například německého DJ Hella.

I. Š.: Nikdy jsme neměly a nemáme sponzory. Máme dárce, kteří nás podporují.

Čím se kromě protestů FEMEN zabýváte? Čím se živíte?

I. Š.: Ničím. Práce pro FEMEN je na plný úvazek.

Poznámka redakce

Rozhovor probíhal v sobotu 27. října, den před ukrajinskými volbami.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Čtvrtek, 01 Listopad 2012 09:29 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz