Kde je dnes Evropa?

Email Tisk PDF

 

Čína a EU ilustraceV médiích se nyní intenzivně probírá probíhající ekonomické fórum v Davosu. V ČT vystoupil ekonom Tomáš Sedláček, který se v minulosti tohoto fóra zúčastnil a tvrdil, že v současnosti je účelem fóra to, aby se svět spojoval. Pokračoval v úvaze, že více než dříve toto fórum bere ohled na pomoc nerozvinutým zemím a jejich potřebám. Co se týče problému, zda kapitalismus se již přežil, této otázce se vyhnul s tím, že to fórum nemůže vyřešit, neboť je to otázka řešitelná dlouhodobě. Více viz ČTStátníci řeší světové problémy v Davosu

 

 

 

Ať se snaží účastníci davoského fóra mezi sebou sebe více diskutovat, jak ukázala minulost, jde jen o demonstrativní akci bez velkého významu na skutečný běh událostí. Podobně, jako ovlivňují běh událostí demonstranti v Davosu snažící se narušit velkolepé přemýšlení zde přítomných veličin.

Jak jsme na tom z ekonomického pohledu skutečně, vystihuje ve své analýze Zaki Laïdi (poradce bývalého premiéra Manuela Vallse, který je v současnosti profesorem mezinárodních vztahů v institutu zvaném Sciences Po v Paříži (Institut d'études politiques de Paris), který se nás v článku Evropa mezi Trumpem a Čínou snaží varovat před iluzemi, které nastínil v ČT i Tomáš Sedláček, když divákům vysvětlil, jak se v Davosu všichni snaží přemýšlet a vymyslet, že si všichni můžeme vzájemně pomáhat.

 

 

WTO: Rodina o 164 rozhádaných dětí

Francouzský politolog vychází z myšlenky současného premiéra Francie Emmanuela Macrona, který oroduje za nový typ „ofenzivního multilateralismu“. Zaki Laïdi namítá, že stejně tato nová evropská iniciativa není nic platná, když se Evropská unie nedokáže názorově sjednotit. Stane se jen obětí čínského multilateralismu, a to podle střihu, který si asijská supervelmoc sama určí. Nebo, předvídá Laïdi ještě horší možnou eventualitu, že EU podlehne tlaku ze strany Donalda Trumpa, který by Evropu nejraději rozebral až na šroubky.

 

Důkazem současného stavu snahy o spolupráci ve světě, na rozdíl od Davosu, bylo mnohem důležitější setkání světové ekonomiky v prosinci minulého roku, a to Konference ministrů členů Světové obchodní organizace (WTO) v Buenos Aires. Namísto jen idejí a myšlenek, zde šlo o konkrétní projekty a smlouvy. Nedohodlo se nic! (viz) „Nepodařilo se dosáhnout základních výsledků prakticky v žádné očekávané oblasti na multilaterální úrovni, ani jasného pracovního programu do budoucna. Jediným a ještě velmi omezeným) mnohostranným výstupem je otázka subvencí do rybolovu. Rozpory mezi některými členy a jejich odpor bohužel vedly i k tomu, že se na Konferenci nepodařilo přijmout ani závěrečný dokument v podobě obvyklé Ministerské deklarace,“ píše se v agenturní zprávě shrnující konferenci.

 

Tak vypadá dnešní realita a předsedkyně konference Susana Malcorraová to komentovala slovy, že to bylo jako 164 rozhádaných dětí v rodině. Přesto někteří účastníci tvrdili, že atmosféra nebyla až tak „hnusná“ jako minule (viz).

 

Lze to také shrnout, že Čína byla diplomaticky zticha a USA se radovaly z neúspěchu. Největší pilulku hořkosti schramstla Evropa, která jediná vyjádřila svoji nespokojenost.

 

 

Partnerství Evropa – Čína?

Někteří poukazují na výhodu Evropy v tom, že díky americkému protekcionismu může Evropa; převzít obchodní inciativu. Existují hlasy, že pro posílení své role ve světě by se Evropa měla spojit s Čínou, která sama se snaží převzít roli multilaterálního hráče. Partnerství Evropa – Čína by mohlo vyvážit negativní vliv USA na mezinárodní obchod a spolupráci.

 

Uvedený francouzský profesor Zaki Laïdi k tomu však říká: „Evropa a Čína se sice v mnohém shodnou, ale spíše jen v obecném pojetí globalizace a multilateralismu. V okamžiku, kdy Evropa projeví určitou ofenzivu k posílení pravidel a mechanismů stávajících institucí, ozve se Čína, která je proti jakýmkoli změnám. Zejména se to týká záležitostí, kde by to znamenalo omezení jejích možností a schopností navyšovat svůj potenciál.“

 

V tomto ohledu je Čína podobná USA, a to ve chvíli kdy dojde na lámání chleba a je po ní požadováno, aby dodržovala společně stanovená pravidla. Jedná se například o subvencování soukromých společností, která vstupují na společný trh. Aby Čína nemohla zneužívat pravidla WTO, Evropa se snaží dojednat nová jasnější pravidla obchodování.

 

Zaki Laïdi ve své analýze upozorňuje na to, že přístup USA k Evropě sice vyjde nastejno jako u Číny, ale USA na to jdou jiným způsobem. Donald Trump nemá vůbec zájem o změnu systému obchodování a naopak jej chce zničit. Přeje si, aby USA vystoupily z WTO a jednalo se bilaterálně tak, aby z toho pro USA vyplynuly výhody ke snížení jejího obchodního deficitu. Předchozí prezident Barack Obama měl představu, že by pomocí dohod TPP (asijské partnerství) a TTIP (transatlantické) omezil Číně její manévrovací prostor. Na tomto podkladě měly USA a EU definovat nové standardy globální ekonomiky.

 

 

Konečné řešení globální ekonomiky

Všechny tři jmenované subjekty EU a USA se nakonec budou muset domluvit na uznávaných pravidlech regulační konvergence ve snaze omezit vliv a výhodnou pozici Číny. USA, dokud je Trump u moci, budou však prosazovat koncepci bilaterálních smluv a nepůjde jim vůbec o multilaterální dohody.

 

V tom smyslu Zaki Laïdi v hodnocení ekonomických vztahů Evropy a USA píše: „USA pod Trumpem se budou snažit využít svůj dalekosáhlý obchodní vliv, aby si zajistily ekonomickou a politickou převahu. To je pro Evropu situace naprosto nepřijatelná. Je to také tím, že Evropa není stát a nedokáže jednat jednohlasně, co se týče mezinárodní problematiky. Vůbec není vyloučeno, že Čína, která se především řídí real-politikou ´ad hoc´, nepřijme podmínky USA, než aby jednala s Evropany o jakýchsi multilaterálních podmínkách.“

 

Podle francouzského experta by se měla EU chovat tak, aby se jednotlivé země prioritně sjednotily na názoru, jak překonat nastavené překážky ze strany USA a vytvořit společná omezení vůči Číně. Zaki Laïdi přiznává, že se to lehce řekne, ale hůře provede. Překážkou je podle něj to, že mnohé země EU odmítají zavést jakákoli obchodní omezení, ať je to pro myšlenky liberální ekonomiky nebo že tím ohrozí vlastní zájmy v Číně. „Je zde další komplikace pro EU, a to jsou neliberální vlády ve střední a východní Evropě. Tyto vlády nemají žádný zájem na jakékoli formě multilateralismu, neboť jsou v zajetí vlastních zájmů. Jsou naprosto fascinované logikou reálné politiky, kterou provádějí jak Trump, tak i čínský vůdce Si Ťin-pching nebo ruský prezident Vladimir Putin. Dokonce se jedná o tom, že tendence těchto zemí k vlastním obchodním a ekonomickým zájmům by mohla EU uškodit. Tyto země v tomto nejsou samy. Například Řecko přijalo velké množství čínských investic,“ uzavírá ve své analýze Zaki Laïdi.

 

Z toho všeho vyplývá, že Macronova ofenziva pro multilateralimus bude k ničemu, když se EU na tom jako celek neshodne. Umíme si představit výsledek, který bude znamenat, že Evropa a její ekonomika zůstane natažená mezi Čínou, její real-politikou a Trumpovým „America first“, což pochopitelně ovlivní i následně vše v politice.

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pátek, 26 Leden 2018 11:08 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB