Obraz Ruska v hybridní válce

Email Tisk PDF

 

Putin ministři Lavrov Šoigu foto KremlRusko v době hybridní války prohrává boj o svůj mediální obraz, protože se jeho protivníkům podařilo s použitím prostředků hybridní války vzbudit všeobecný dojem, že Rusko vyhrává boj o svůj mediální obraz, a to právě a jenom s použitím prostředků hybridní války. 

 

 

 

Nasvědčuje tomu i frekventovaný povrchní názor spojující pojem „hybridní válka“ s ruským generálem Gerasimovem téměř v pozici jejího vynálezce, přičemž už i Bezpečnostní informační služba ve své poslední výroční zprávě uvedla, že principy „hybridní války“ byly popsány již v 6. století ante čínským mistrem Sun-c‘.

 

A co by to vlastně měla být ta hybridní válka? Podle jedné verze je prý jejím základem subverze složená například z těchto etap:

- demoralizace cílového státu (verbálně: propagandou)

- destabilizace cílového státu (ekonomicky: sankce, kyberútoky)

- vyvolání krize v cílovém státě (podporou místních nepokojů a militantních uskupení)

- rozvrat cílového státu (prostřednictvím místních militantů a paramilitárních sil)

- převzetí kontroly v cílovém státě (řadovou armádou útočníka)

 

Hybridní válka začíná už hybridní definicí. Podle wikipedie hybridní válka zahrnuje kombinaci konvenčních a nekonvenčních metod vedení války, které použité společně umožňují synergický efekt a vyčerpání nepřítele bez vstoupení do konvenční války. Tento výměr však obsahuje hybridní logiku – prý při hybridní válce ani nevíme, že v ní jsme, což by mohlo platit při uplatnění nekonvenčních metod, ale uplatnění těch konvenčních skrýt nelze. Smysl je však jasný – definiční zmatek poskytuje výhodnou mlhu, takže ve válce jsme i nejsme, jak se to hodí.

 

Vypadá to, že tato módní, rychle se šířící disciplína, totiž žonglování s pojmem hybridní válka, bude časem poskytovat skvělé univerzální výmluvy ve škále od generality až ke školnímu dorostu. 

 

Nebo jde jen o čirý nominalismus (což je v tomto případě politicky korektní pojem pro podvod)? Jako v tom vtipu o vojenském cvičení, kdy velitelé nemohli vyhodit běžně užívaný most do povětří, a tak na něj dali cedulku „most je jako zničen“ – a za chvíli spatřili rotu vojáků, přesto pochodujících přes ten most: vojáci nesli cedulky „my jako plaveme“...

 

Horší je, že ve skutečnosti tomu není o moc lépe. Když je před rozdáváním generálských hodností, pak vyhráváme válku. Když je ale před schvalováním rozpočtu, je třeba hodně přitlačit právě s ohledem na záludného a podlého, taktiku asymetrického střetu používajícího protivníka, o jehož síle najednou nic přesně nevíme, ale méně pochybíme, když ho nepodceníme.

 

Z výše uvedeného je patrné, že hlavním výsledkem hybridní války je otevření obrovského prostoru pro manipulaci se strachem, což jest hlavním bezpečnostním rizikem současnosti. 

 

Podle protagonistů hybridní války Rusko vyhrává takovým způsobem, že je třeba zbrojit, zbrojit a zbrojit. A hlavně s Rusy nemluvit, protože by se mohlo prozradit, že král je nahý. A už vůbec žádná protiruská osočení nedošetřit, protože by se nedejbože mohlo dojít k témuž. Šetření protahovat, vznášet nová podezření, komplikovat a nespěchat. S někým, kdo je takto stále šetřen, ale permanentně nedošetřen, lze pak zacházet s despektem. Funguje to, vyzkoušeno v Česku na Babišovi.

 

 

Příklady propagandy

Metodicky jde v zásadě hlavně o používání Aristotelem definovaných, Schopenhauerem utříděných a Karlem Čapkem okomentovaných eristických technik. Prostředky jsou například urputná neomalenost (chucpe), drzé čelo, lži za bílého dne, rozptylování, uhýbání, nesrovnávání (jednostrannost!), dvojí metr, zesměšňování, urážení, zahlcení informacemi s následnou šokovou terapií, překorektnost, nekritičnost. Výsledkem je zejména paralyzování analytických procesů, povrchnost myšlení, vytlačení logiky, rozpad kontextů.

 

Nepřítelem propagandy je nepochybně komparace, reflexe, soustředění, systematičnost, jasnost, myšlenková i osobnostní integrita.

 

Nesrovnávat! Časté používání nesmyslného výroku „to je nesrovnatelné!“, respektive „to je zcela jiná záležitost“; kritizovat cokoliv jen ruského, bez srovnání! Skvělým příkladem je výskyt příslušníků ruské privátní paramilitární firmy Wagner na Ukrajině, což přesně kopíruje výskyt příslušníků americké privátní paramilitární firmy Blackwater třeba v Iráku – jen se o tom „nesmí“ mluvit.

 

Dvojí metr: Propagandistický diskurz pracuje s tezí, že některé chyby, které v případě Západu akceptujeme, protože tamní režimy mají zdravé jádro, jsou v ruském případě nepřijatelné, protože jsou výrazem zrůdné podstaty tamního režimu. Milan Daniel na toto téma poznamenal: „S oblibou cituji prokurátora, který nás v roce 1972 převychovával na Borech. Říkával, že pravda je dvojí – kladná a záporná. Tu zápornou pravdu mají naši nepřátelé. Kladná pravda je naše.“

 

Jednostrannost: Podle wikipedie používal Sovětský svaz vůči Západu koncept hybridní války po celou dobu své existence. Nikoliv naopak. Anebo: ruská opoziční média převzala zprávu jakési nevládní organizace Centrum pro výzkum korupce a organizovaného zločinu, že lidé z okolí ruského prezidenta Vladimira Putina mají pod kontrolou aktiva v hodnotě desetiny ruského státního rozpočtu. O čem se „nesmí“ psát? Například o tom, v jaké hodnotě drží majetky americká „věrchuška“...

 

Umanutý narativ: Tvrdomyslně trvalé tvrzení o tom, že rusko-gruzínský konflikt (2008) byl ruskou agresí, což je v příkrém rozporu se zprávou speciální vyšetřovací komise Evropské komise, vzniklou iniciativou německého ministra zahraničí Franka-Waltera Steinmeiera a jeho kolegů ze zemí Beneluxu. Zpráva byla publikována v hlavních českých médiích (2009), přesto dodnes vítězí onen typický fake o ruském zavinění.

 

Trest bez soudu: Malajsijské letadlo MH17 bylo sestřeleno nad Ukrajinou. V průběhu doslova hodin bylo z tragédie obviněno Rusko, následně byly uvaleny sankce – a dodnes se nic nevyšetřilo. Rusko je poškozováno pouze na základě nekončícího vyšetřování.

 

Systematická lež za bílého dne: V roce 2009, v době tzv. plynové krize, téměř všechna česká média psala o „úplném přerušení dodávek ruského plynu do Evropy“, ačkoliv plynovod Jamal, vedoucí přes Bělorusko a Polsko, byl v provozu na plnou kapacitu.

 

Hybridní logika: Jediné určitelné kyberútoky na USA jsou prý ty z Ruska, jak bylo údajně vystopováno, a to přesto, že k překonání americké kybernetické obrany a ochrany by muselo jít o útoky nejsofistikovanější, které by po sobě asi takto čitelné stopy těžko zanechávaly. A musely by to být opravdu útoky nanejvýše kvalitní, protože americká kyberochrana musela být také kvalitní, když nikdo ve Spojených státech nebyl potrestán za nějaké zanedbání nebo nedostatečnost v této oblasti!

 

Zneužívání NGO’s: Na počátku a v polovině 90. let bylo Rusko zaplaveno „politickými misionáři a kazateli“, z nichž mnozí byli sponzorovaní Washingtonem. V té době Rusko podle Zbigniewa Brzezinského de facto „přešlo pod nucenou správu Západu“. Do tohoto kontextu patří výrok Victorie Nulandové o 5 mld. USD dodaných na Ukrajinu „na podporu demokracie“, prý v průběhu 20 let, tedy ať už tam byl u moci kdokoliv...

 

Tvrdošíjné mlčení: V Kyjevě na Majdanu bylo v únoru 2014 zabito mnoho desítek lidí i policistů. V Oděse bylo 2. května 2014 při požáru v Domě odborů upáleno a jinak zabito mnoho desítek lidí. Dodnes nebyla ani jedna z těchto tragických událostí vyšetřena.

 

Agentura Bloomberg prakticky definuje propagandu poměrem, v jakém se média věnují tématům důležitým pro společnost (zdravotní péče: poptávka 35%, mediální saturace 4%), k tématům, která naopak preferují sama média (Rusko: poptávka 6%, mediální saturace 75%; údaje z USA, léto 2017).

 

U nás podobně slýcháváme neustále o desítkách proruských webů. Jestli jsou, tak jsou neschopné protihry, čili nemají takovou propagandistickou sílu, jak je neustále opakováno – kým vlastně? Tím, kdo ovládá prostředky hybridní války přímo mistrovsky. Proto Rusko prohrává.

 

Mělo by Rusko posílit protihru stejnými prostředky? Nikoliv, Rusko by se nemělo nechat vtáhnout do této špinavé hry v měřítku více než nutném (jistěže i tam jsou takoví, jimž se to nepříčí). Stačí, když vsadí na svou tradiční zbraň, trpělivost, a jak se moderně říká, resilienci. Lidé přijdou na to, odkud vítr vane, když neustále slyší zvěsti o ruské propagandistické agresi, která postupně nabývá charakteru manželky detektiva Columba: všichni o ní slýchávají, ale nikdo ji neviděl. Lidé na to přijdou sami, a bude to poznání trvalé, tedy hodnotné, nikoliv hybridní.

 

 

Autor je bezpečnostní analytik.

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pondělí, 22 Leden 2018 09:22 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB