Macronova setkání a francouzský motor Evropy

Email Tisk PDF

 

Merkel MacronNa snímku francouzského prezidenta Emmanuela Macrona a Angely Merkely jsou vidět usmívající tváře. Ovšem za tímto kurtoazním úsměvem k obnovení dynamiky francouzsko-německých vztahů se skrývá velká rivalita. Existuje ještě druhý snímek obou státníků, kde je kancléřka zakaboněná.

 

 

Prezidentský nástup Macrona v oblasti diplomatického vyjednávání byl dokonce nazván Agenturou France-Presse „diplomatickým pučem“. Za povšimnutí stojí doprovodná věta ke snímku (níže)  Macron Merkelová Trumpopačného charakteru se zamračenou kancléřkou, Macronem a Trumpem: Úsměvy a vřelá slova mezi těmito dvěma muži silně kontrastují s Trumpovou zarputilou komunikací s kancléřkou Angela Merkelovou.“ K tomu autor dodává, že americko-německá rozladěnost trvá již od summitu G20 v Hamburku. Spekuluje se o uzavřené tajné dohodě mezi Trupem a Macronem. K setkání Macron a Trump přidejme další schůzku nejvyššího představitele Francie s Vladimirem Putinem. To vše řečí politiky předznamenává možné přerozdělování moci v Evropě, kdy „Francie se po mnoha letech dostává díky Macronovi znovu do hry“. Tak to hodnotí politolog Jean-Dominique Giuliani, z Schumanovy nadace, který se specializuje na evropské dění. 

Zřejmě s velkou chutí si politolog „přisolí“: „Dochází k vyvážení“. Myslí tím skutečnost, že dlouhá léta Angela Merkelová dominovala evropské zahraniční politice – jejímu veškerému diplomatickému dění.

Kancléřka se nejčastěji objevovala v titulcích a na fotografiích anglosaských médií, a to ve vztahu jak k Brexitu, tak i v komentářích po zvolení Trumpa americkým prezidentem. Vystupovala v pozici jakého si lídra „svobodného světa“, proti narůstajícímu populismu a autoritářství. Nyní vystupuje proti Turecku a Erdoganovi.

Ovšem do této dominantní pozice v Evropě se ani nedostala svoji snahou, ale spíše to byl důsledek vzniklé a dané situace. To je zřejmě důvod, proč se ona sama v této roli takto nevidí. Kancléřka se nechce vidět v roli „zlého policajta“.

Francois Hollande, předchůdce Macrona, byl příliš zatížen domácími ekonomickými problémy a svojí neustále klesající popularitou, že nenašel čas ani chuť se dostatečně věnovat hlasu Francie v řešení evropských problémů.

Navíc Velká Británie se svým Brexitem na hony vzdálila možné roli lídra Evropy. Jmenujeme-li další země, tak mají rovněž problémy: Polsko je kritizované pro svůj autoritářský režim, a co se týče Španělska a Itálie –jsou to ekonomicky oslabené země.

Toto jsou ale jen citace z komentářů a úvah z francouzských médií. O všem se bude rozhodovat teprve na podzim, jak dopadnou v Německu volby. Okamžik pravdy nastane v září.

 

Německé komentáře

Příchodem Macrona může nastat v Evropě změna týkající se jejího vedení. Například německý Der Spiegel komentuje nečekanou návštěvu Trumpa v Paříži jako tah učinit z Francie nový motor Evropy. Byl to Macronův taktický tah a gesto vytáhnout Trumpa z určité mezinárodní izolace. Zatímco Merkelová stále si udržuje vůči Trumpovi odstup a kritiku jeho protekcionismu nebo snahy USA se vymanit z dohody o klimatických změnách.

Další komentář z Der Spiegel říká, jak Němci byli překvapeni oznámením, že Trump navštíví Paříž. „Tímto gestem Emanuel Macron chce zalichotit americkému prezidentovi a profilovat se jako vůdce Evropy,“ dodává sev komentáři.

Jde o nové rozdělení rolí mezi Paříží a Berlínem?, táže se Neue Zurcher Zeitung. Připouští, že to není vyloučeno, a všímá si, že při setkání s americkým prezidentem Macron  „nezdvihl oči k nebi a nepronesl kázání, jako to udělala Merklová v Hamburku na jednání G20, ale vřele Trumpa přivítal, objímal a vzal ho na vojenskou přehlídku.“ 

„Vzniká dojem, že Macron by mohl nahradit Merklovou v jejím postavení šéfky evropské diplomacie, » zdůraznil Neue Zurcher Zeitung. Tam, kde Emanuel podává Donaldovi ruku, Angela je neoblomná a nepřestává kritizovat jeho obchodní politiku.

Zatím jí úloha paličaté, zlé Brunhildy prospívá ve volební kampani, protože nesmlouvavým postojem k USA získává hlasy potřebné k tomu, aby se v září stala počtvrté německou kancléřkou. Hraje na strunu Trumpovy neoblíbenosti mezi Němci, kteří v jeho Amerika First vidí hrozbu. Ale lze předpokládat, že tuto roli nechce a nebude hrát věčně.

Navíc Německo už přestává bavit kočírovat Evropu. Je to čím dál těžší a složitější. Přenést část odpovědnosti na Francii, by mu nemělo být proti mysli. Macron je mladý ctižádostivec jako byl jeho vzor Napoleon. Je svěží, politikou neznavený, má energii na rozdávání.  Proč ho nepustit zkusmo ke kormidlu, když Merklová zůstane první po Bohu na palubě? Zda a jak by rošáda mohla fungovat se může nejlépe ukázat po německých volbách, až jednání o reformě eurozóny začnou doopravdy,  a až uhodí hodina pravdy pro vyjasnění evropského vztahu s Ruskem.

Vnucuje se otázka, proč, proboha, máme zas mít u kormidla člověka poplatného finanční a průmyslové oligarchii? Jednoduše proto, že jiná možnost není. Systém ji nedopustí.

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Čtvrtek, 20 Červenec 2017 09:27 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB