Německo – zemské volby za humny. AfD kupředu pravá

Email Tisk PDF

Petry AFDAfD do dalších zemských parlamentů – Kolik procent stojí zavedené strany volný průchod uprchlíků – Po volbách nezůstane kámen na kameni (Hans-Hermann Tiedje, novinář, bývalý poradce Helmuta Kohla).

Související: Německo mezi Silvestrem a zemskými volbami

 

 

AfD (Alternative für Deutschland - Alternativa pro Německo) se v eurovolbách v roce 2014 dostala do Evropského parlamentu; v zemských volbách 2014 do parlamentů Saska, Brandenburska a Duryňska. V roce 2015 následovaly Hamburk a Brémy.

 

Za dva týdny
Do zemských voleb ve třech spolkových zemích Bádensku-Württembersku, Porýní-Falci a Sasku-Anhaltsku zbývají dva týdny, volí se 13. března. Zavedené strany CDU, SPD, Zelení, Die Linke a FDP s obavami očekávají, jak se na jejich volebním výsledku „podepíše“ migrační krize a kolik jim z jejich podílu „uloupne“ nováček AfD. Předpovědi volebního výsledku AfD hovoří o 10 – 17 %. V souvislosti s migrační krizí nabývají tyto volby zvláštního významu. Pokud bude úspěch AfD zvlášť výrazný, bude to pro zavedené strany tvořící koalice znamenat vážné varování.

 

Zvát či nezvat?
Má se AfD do předvolebních televizních diskusí zvát? Mnozí si všímají rychlého vzestupu strany v posledních letech i časté účasti jejích zástupců na politických talk show na obrazovce.
Na druhé straně – nezvat AfD by znamenalo ozdobit ji gloriolou mučedníků. Na levicovém portálu Červený luňák (Roter Milan) se dočteme:
“V demokracii musí mít každá strana právo veřejně zastávat své názory. Pokud je dostatečně velká, musí být zvána i do důležitých politických debat. AfD je v průzkumech na10 – 15 %, její potenciální voliči tu jsou, ať se nám to líbí nebo ne. Těm 10 – 15 % je třeba naslouchat, protože jinak bude AfD hrát roli oběti a nakonec se dostane do Bundestagu s 
25 %, což si jistě nikdo nepřeje“.

Uprchlíci „přišli vhod“
Uprchlická krize „přišla AfD vhod“, místopředseda Gauland ji už minulý rok označil za „dárek“. Po vnitrostranickém boji o vedení se na podzim do čela strany postavili Frauke Petryová (nahoře na snímku) a Peter Meuthen, křídlo liberálních ekonomů Bernharda Lückeho a Hanse-Olafa Henkela (bývalého předsedy Svazu průmyslníků) ze strany odešlo a založilo novou stranu ALFA. Svůj krok vysvětluje Henkel jako reakci na posun AfD doprava.
Der Spiegel ze začátku února s Petryovou na titulní straně píše ve velké reportáži věnované AfD:
“AfD má mnoho vrstev. Je protkána mnoha proudy, náladami a je mladá. V jejím vedení jsou zastoupeni radikálně-křesťanští ideologové a ultrakonzervativní vojáci, hodní profesoři národohospodářských nauk a zklamaní příslušníci středního stavu“.
Střízlivě hodnotící pozorovatelé usuzují, že mnoho pravicově smýšlejících voličů považuje CDU za málo pravicovou a hledá něco napravo od ní. Na pravici prostě vzniklo vakuum, které AfD zaplnila, neujasněný postup kancléřky ve věcech migrantů bude pro mnohé voliče motivem k posunu.

 

Držte si klobouky, jedeme z kopce
Peter Ramsauer, kolem roku 2010 ministr dopravy, místopředseda bavorské CSU (člověk „z reálu“ - současně s diplomem z ekonomie si udělal výuční list jako mlynář), odpověděl na dotaz moderátora Markuse Lanze, kde vidí příčinu zesílené podpory stran AfD a hnutí PEGIDA už v říjnu minulého roku:
„Když slyším, že se nálada vůči uprchlíkům překlápí (pryč od euforie „vítací kultury“), musím říci, že už se překlopila dávno. Jsem ve styku s lidmi a dostávám denně spousty přípisů. Pokud etablované strany nejsou schopny pojmenovat věci pravými jmény, nejsou schopny reagovat na hlasy ´muže z ulice´, dělají obrovskou politickou chybu“.
CSU je v Bavorsku zvyklá na voličskou přízeň kolem 50 %. Ramsauer říká: “Když jsme dostali poslední výsledky průzkumů a tam byla čísla kolem 43 %, byli jsme udiveni, nejsme na to zvyklí. Lidé nám píší, že budou volit AfD, nás už ne, protože hlasy pro CSU jsou i hlasy pro Angelu Merkelovou. Proto je nutné, aby Horst Seehofer ve věci uprchlíků dále prosazoval svoji linii, která je odlišná od linie kancléřky“.
Bývalý ministr vypráví o svých hovorech s členy vlády v Iráku, kteří si mu stěžovali na odliv mozků z jejich země.
„Když mladí kvalifikovaní odborníci odejdou k vám do Německa, s kým budeme dávat rozbitou zemi dohromady?“ Podobně paradoxní mu připadá situace s afghánskými uprchlíky, mezi nimiž je hodně dezertérů z armády. Ti budou pobývat v Německu a vojáci bundeswehru se přesunou do Afghánistánu?

 

Obergrenze – horní hranice
Vedle Lügenpresse a Gutmensch (prolhaný tisk a volně sluníčkář) je jedním z nejfrekventovanějších slovíček slovo „obergrenze“  - horní hranice. Jeho hlavním uživatelem a propagátorem je Horst Seehofer, šéf bavorské CSU. Jeho odhad činí 200 000 uprchlíků ročně, které může Německo vstřebat.
Odpůrci stanovení horní hranice se odvolávají na německý zákon o udělování azylu, jehož součástí je i paragraf o ochraně uprchlíků.
Podle nich má každý, kdo uvede na německých hranicích, že žádá o azyl, právo na vstup do země a na přezkoumání „jeho případu“. 
Kancléřka dlouho o tomto slově nechtěla ani slyšet. Nedávno ho již přijalo za své Rakousko a spolkový kancléř Faymann prorokuje, že Německo půjde v jeho šlépějích a nějakou „obergrenze“ co nejdříve stanoví.
Minulý týden došlo v CDU k neobvyklému pohybu. Od kancléřčiny uprchlické politiky se otevřeně odvracejí přední kandidáti na pozice ministerských předsedů v Porýní-Falci a Bádensku Württembersku Julia Klöcknerová a Guido Wolf. Doporučují, aby Německo následovalo rakouský model denních kontingentů. Ve společném prohlášení píší:
„Je to otázka zdravého selského rozumu: Dokážeme příchod běženců dostat pod kontrolu, jen když budeme mít regulační systém. Ten nám zatím chybí, proto jsou třeba denní kontingenty“.

 

Julia Klöcknerová Merkelová

Na snímku (který by se výmluvně dal nazvat "Bez horní hranice to nepůjde") je Julia Klöcknerová, kandidátka CDU na ministerskou předsedkyni Porýní-Falce, která vydala spolu s Guido Wolfem, kandidátem CDU v Bádensku-Württembersku, prohlášení k omezení přílivu migrantů (čtěte více uvnitř listu ZDE)

 

 

 

 AfD - extrémní nebo jen „pravá“ pravice?

Spousta komentářů a úvah se věnuje tomu, zda je AfD pravicová, pravicově extremistická, zda její členové a představitelé zastávají názory, které jsou rasistické nebo se blíží k neonacismu. V Německu se na všechno, co připomíná „hnědou“ minulost, reaguje velmi citlivě.
Na otázku po pozici strany předsedkyně Petryová odpovídá: „Pojem pravicový je neostrý a ve veřejnosti je často zaměňován s pravicovým extremismem. Jsou to všechno jen nálepky a o těch nemá smysl diskutovat“.
Jak se staví k integraci: Poprvé se setkala s problémem kolem integrace, když ve školkách žádaly turecké děti její matku, která tam předčítala pohádky, jestli by jim je nemohla vyprávět v turečtině. Od té doby problémy jistě „zhoustly“.

 

Kde je „normální“ pravice?
V mnoha debatách zaznívají stesky, že „normální“ pravice v Německu přestala existovat. Podle mnohých se klasická německá pravice CDU posunula doleva směrem k sociálním demokratům a Zeleným. Jelikož je CSU její bavorskou odnoží, ani ona už není považována za „pravou“ pravici a někteří její voliči se chystají volit AfD.
Pro Alternativu pro Německo se tak otevírá velká šance obsadit značnou část pravého spektra. Mnoho potenciálních, spíše středových voličů však odrazuje radikální rétorika nebo spojení s radikálním protiislámským hnutím Pegida.
Na druhé straně je docela dobře možné, že neustálé obviňování AfD z neonacismu a pravicového populismu, které se objevuje například v plakátovací akci SPD a Zelených těsně před volbami, může být kontraproduktivní a u nejednoho voliče vyvolat „trucovitou“ reakci ve stylu „a na just je budu volit“. Za dva týdny se dozvíme, co převážilo.

 

Frauke Petryová – nová hvězda na pravici
Nedávno se předsedkyně strany Petryová dostala do titulků svým výrokem, že v krajním případě je třeba vstupu imigrantů na německých hranicích čelit s použitím zbraně.   Připomínaly se samostříly u berlínské zdi a jiné „lahůdky“ z německých dějin.
Že ovšem s voláním po důraznější ochraně německých hranic není sama, prokázal výrok z opačného konce politického spektra. Nedlouho po ní prohlásil Boris Palmer, starosta univerzitního města Tübingen za Zelené (který je svými občasnými „nezelenými“ výroky známý), že je třeba skončit s „touto politikou ve stylu Pippi dlouhá punčocha“. Hranice EU je třeba ochránit plotem a ozbrojenými pohraničníky.  Je třeba zajistit, abychom do Německa přijali jen ty, které tu chceme mít“.
Jedničkářka Frauke Petryová se narodila v Drážďanech, ve čtrnácti letech se s matkou přestěhovala do západoněmeckého Vestfálska, kam krátce před pádem zdi ilegálně odešel její otec.
Po maturitě vystudovala chemii na univerzitě v anglickém Readingu a v německém Göttingenu. Se svým bývalým manželem Svenem, evangelickým farářem, má čtyři děti. Na podzim minulého roku dvojice oznámila rozchod. Jejím novým partnerem se stal právník Marcus Pretzell, zemský předseda AfD v Severním Porýní-Vestfálsku a člen Evropského parlamentu (i on je otcem čtyřech dětí). Petryová tak přišla o bonus úspěšné matky v harmonickém vztahu, který ladil s obrazem ideální ženy, jak ji vidí AfD.

 

Z „ušmudlaného dítěte“ postrachem zavedených stran
To je ve zkratce vývoj strany podle deníku BILD, který líčí historii Alternative für Deutschland. Komentuje účast předsedkyně Petryové v jedné z nejpopulárnější talk show Sandry Maischbergerové pod titulem „Posouvá se Německo doprava?“ Frauke Petryová je obratná diskutérka a z její tváře málokdy mizí místy záhadný úsměv, který je některými dějinnými pesimisty považován za úsměv, který přivede Německo „do neštěstí“.
Před podobnou démonizací AfD a paní Petryové samotné vzdálenou od věcného rozboru varují některé čtenářské hlasy: “Teď už jen chybí, aby po pochodňovém průvodu Frauke Petryová běhala nahá kolem hořícího kříže a odříkávala Otčenáš pozpátku“.

 

Obavy je třeba brát vážně
V nejnovější reakci na problémy s běženci (dav protestujících občanů kolem autobusu s běženci v Clausnitz a zapálená ubytovna v Budyšíně) varuje Spolkový úřad pro ochranu ústavy před „míšením“ rozzuřených občanů (Wutbürger - německé slovo roku 2011) s pravicovými radikály. „Na tapetě“ je takříkajíc celé Sasko, kde se poslední dva incidenty odehrály.
„Debata o azylu vede především na východě Německa k radikalizaci lidí ze středního stavu, kteří se mísí s pravicovou scénou. V pozadí je masivní ztráta důvěry v politický systém a v média. Oprávněné obavy velké části občanů je třeba brát vážně“, prohlásil prezident úřadu Hans-Georg Maaßen před Evropským policejním kongresem v Berlíně.


**********

Přes veškerou vážnost situace přišel reportér berlínského Tagesspiegelu Harald Martenstein s trochou humoru:

Quentin Tarantino poradcem pro otázky integrace?
Během filmového festivalu Berlinale se paní Merkelová setkala s Georgem Clooneym a jeho krásnou manželkou. Ze schůzky unikly i následující informace, které shrnul reportér takto:
Filmové branže stojí plně a bezpodmínečně za paní kancléřkou. Je ochotna obstarat všem uprchlíkům autogram George Clooneyho.  Jeho kolega Johnny Depp je prý ochoten dát běžencům k dispozici ostrov v Karibiku, který koupil během natáčení „Pirátů z Karibiku“. Merkelová se naopak zavazuje, že při státní podpoře filmu nebude „horní hranice“ stanovena. Budou nanejvýš stanoveny kontingenty pro počet pohovek v přilehlých hostincích.
Po setkání s Clooneym vedla kancléřka hospodářské rozhovory s hvězdami Michaelem Douglasem a Leonardem di Caprio; ti platí od svých filmů „Wall Street“ a „Vlk z Wall Streetu“ za finanční experty.
Návrh, podle kterého by měl německou integrační politiku řídit jako manažer režisér Quentin Tarantino, označila kancléřka Merkelová jako zajímavý. Ve svém filmu „Nespoutaný Django“ prý Tarantino předvedl, jak se dá s rozhodností a uměřeností prosazovat humánní politika v konfrontaci se zpátečníky.

 

Nový Camp David* – jinak to nepůjde
O optimistické vyznění nedávné talk show Maybritt Illnerové se postaral vydavatel vlivného německého deníku Handelsblatt Gabor Steingart.
Předpovídá, že během příštích dvou, tří týdnů paní Merkelová „prodělá“ obrat směrem k realistické politice ve věcech běženců, pak bude následovat evropský summit a věci se uklidní a naberou optimální směr.
Nejlépe by podle jeho názoru bylo uspořádat „zase jednou“ schůzku v Camp Davidu, mírovou konferenci, kde se sejdou všichni světoví vůdci – i ti, kteří spolu zatím odmítají i telefonovat.

* V Camp Davidu ve státě Maryland svedl v roce 1978 americký prezident Carter k jednacímu stolu egyptského prezidenta Anwara Sadata a izraelského ministerského předsedu Menachema Begina a dojednali tzv. Dohody z Camp Davidu. Asistovali Zbigniew Brzezinski a Henry Kissinger. Dohody vedly k izraelsko-egyptské mírové smlouvě.

 

 

 

Faltus MilanAutor příspěvku je překladatelem. Mimo jiné se zabývá humorem v německy mluvících zemích, a to nejen sledováním v televizi, ale také přímo návštěvou kabaretů u našich sousedů…

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Středa, 02 Březen 2016 14:53 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz