Volby jsou pro hlupáky (a to nejen v USA)

Email Tisk PDF

Kdyby volby mohly něco změnit, zakázali by je, poznamenala už ve 20. letech minulého století americká anarchistka Ema Goldmanová. A o století později dostává její okřídlený výrok stále více za pravdu.



 

 

„Američané mají k dispozici mnohé prvky, které jsou ústředními pro demokratickou správu, jako jsou pravidelné volby, svoboda projevu a sdružování se a široké (byť stále diskutabilní) volební právo,“ citovaly předloni Literarky.cz ze studie princetonských politologů Martina Gilense a Benjamina Page. „Když ale přijde na preference ekonomických elit a jimi kontrolovaných organizovaných zájmových skupin, průměrný Američan má na veřejnou politiku vliv jen minimální, blížící se nule a z hlediska výsledného dopadu statisticky nevýznamný.“ Jinými slovy, Spojené státy už nejsou demokracií, ale oligarchií.

Ještě téhož roku publikoval politolog Tuftsovy univerzity Michael J. Glennon zdrcující kritiku současné americké demokracie, kterou nazval „Národní stát a dvojí vláda“ a v níž popisuje fungování vojenskoprůmyslového a bezpečnostního komplexu. Mimo jiné konstatuje, že „jsou tu ti, které volíme, a pak lidé za nimi, kteří takřka bez povšimnutí ovládají značnou část politiky. Volení činitelé tak ve finále končí jen coby krytí pro skutečná rozhodnutí přijímaná byrokracií.“ Deník Boston Globe recenzi na jeho knihu uvedl titulkem „Volte si jak chcete, tajnou vládu beztak nezměníte.“

Loni v září se přidal i bývalý americký prezident Jimmy Carter. V megapopulárním TV pořadu Oprah Winfreyové, jejíž diváci očekávají kýčovitý odpočinek od strastí každodenního života, prohlásil: „Namísto demokracie se z nás stala oligarchie. A mám za to, že je to největší škoda na základních morálních a etických standardech amerického politického systému, jaký jsem když v životě viděl.“

Dlouholetý člen kongresového štábu Republikánské strany a posléze autor bestsellerů Mike Lofgren nyní ve své knize Deep State: The Fall of the Constitution and the Rise of a Shadow Government, tyto teze jen potvrzuje: „Hluboký stát v této zemi vytvořil bezpočet kontradikcí. Máte tu enormní nerovnost mezi bohatými a chudými; a máte tu nekonečné válčení, ačkoli se zaklínáme svobodou. Máte stát, který špicluje občany, a mluvíme přitom o svobodě. Jak to všechno skončí? Možná kolapsem jako v případě Sovětského svazu, možná se proměníme ve fašismus pod maskou populismu.“

V rozhovoru pro magazín Salon Lofgren dodal: „Funguje to běžně a za denního světla. Není to žádná spiklenecká kabala, ale prostě jen lidé, kteří se dostali do různých funkcí a je v jejich nejlepším zájmu se podle toho chovat. A vzhledem k tomu, že běžné lidi více zajímají celebrity než to, jak se sestavuje státní rozpočet nebo co naše vláda dělá v Mali, Súdánu nebo jiných neznámých místech, výsledek je jasný: máme tu od společnosti odtrženou a svým zájmům sloužící byrokracii, která jen neustále navyšuje svou moc.“ Podle Lofgrena je řeč o lidech z vojenskoprůmyslového komplexu, ministerstva pro vnitřní bezpečnost, Pentagonu a jejich smluvních partnerů, některých soudů… Někteří ve vedení Kongresu o tom vědí, většina ale nikoli, a ani se o to nezajímá, protože se soustředí na vlastní znovuzvolení. Soukromý sektor pak spolupracuje s „hlubokým státem“ a je úplně jedno, kdo sedí v Bílém domě: „Existují samozřejmě definovatelné rozdíly mezi Bushem a Obamou, ale nejsou nijak velké a netýkají se základů jejich fungování,“ upozorňuje Lofgren.

Američané realitu vnímají. Už v roce 2011 jen 17 procent z nich stále ještě věřilo, že lidé, kteří vládnou, mají souhlas těch, jimž vládnou, což někteří označovali za fakticky „předrevoluční náladu“. V době nedávných prezidentských primárek v Iowě rozbor volebních údajů ukázal rovněž pozoruhodné výsledky. Například 84 procent Američanů má za to, že političtí lídři se více starají o uhájení své moci, než aby dělali, co je správné; 81 procent je přesvědčeno, že schopnost obyčejných lidí řídit stát se s každým dnem snižuje, protože politici z obou hlavních amerických stran bojují především za svou moc a privilegia; 80 procent je přesvědčeno, že se federální vláda stará jen o své vlastní zájmy; 79 procent by rádo mezi kandidáty vidělo víc obyčejných lidí než profesionálních politiků a právníků; 78 procent nevěří, že by republikáni nebo demokraté byli ochotni cokoli měnit, protože jsou plně ponořeni do svých vlastních záležitostí; 76 procent souhlasí s výrokem, že Amerika nemůže dosáhnout úspěchu bez potlačení korupce a podvodného kapitalismu ve vládě; 75 procent říká, že vláda nejedná v nejlepším zájmu lidu a stejný počet Američanů si myslí, že silné zájmové skupiny investují do kampaní, aby politický systém naklonili ještě víc ve svůj prospěch; 74 procent za problémem vidí i roli nevyvážených a stranících médií; 72 procent mluví o dvojí ekonomice, v níž většina se každý den musí starat a nemůže najít dobrá místa, zatímco veškerou smetanu slíznou velké korporace; 71 procent konstatuje, že vláda je nejen dysfunkční, ale kolabuje přímo před očima veřejnosti; 56 procent by si přálo existenci třetí strany, která by hájila jejich zájmy a jen 15 procent tvrdí, že „hodnoty a principy mém politické strany jsou natolik důležité, že rozhodně upřednostňuji kandidáty své strany…“

Jinými slovy, drtivá většina Američanů ví, že skutečný souboj se v Americe nevede mezi Republikánskou stranou a Demokraty, ale mezi mainstreamovou Amerikou a vládnoucími politickými elitami úřadujících politiků, lobbyistů, velkého byznysu, velkých bank, velkých zájmových skupin a velkých médií, která přijímají příkazy od politiků.

„Otázka je jasná,“ konstatuje Huffington Post: „Bude náš příští prezident mít skutečnou podporu amerického lidu? Skutečná změna je přitom tím, čeho se establishment nejvíc bojí a proti čemu nejtvrději bojuje. Je to ale prohraný boj. Vzhledem k výhodám, jaké establishment má díky kontrole struktur, pravidel a zdrojů, se potenciál změny v roce 2016 ještě naplno neprojeví. Ale trend bude pokračovat. Ve skutečnosti je to revoluce.“

A ano, samozřejmě, řeč není jen o Spojených státech.

 

 

Text je rozšířenou verzí sloupku z únorových tištěných Literárek

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pátek, 19 Únor 2016 20:27 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz