Svět zítřka: Všechny peníze bankám!

Email Tisk PDF

Víte, že ve Švédsku už stovky bankovních poboček nepřijímají ani nevydávají hotové peníze a natrvalo už zrušily tisíce bankomatů? Že tamní ekonomiku tvoří hotové bankovky a mince už jen ze dvou procent?

 

 

 

 

Nebo že už i švédští farníci posílají milodary svému kostelu prostřednictvím esemesek? Nebo že i tamní podomní prodejci mají zcela běžně po kapsách mobil se čtečkou kreditek? Nebo že dokonce ani pokladna v muzeu Abby, která si slavně notovala „Money, Money, Money“, už nebere bankovky ani mince? A slyšeli jste o plánu dánské vlády zbavit se hotových peněz v oběhu do roku 2030? „Práce s penězi, zajištění bezpečnosti a všechno ostatní je příliš nákladné, proto razíme jednoznačně digitální platby,“ citovala média zástupce tamní vlády. Austrálie chce Dány trumfnout a zbavit se hotových peněz do roku 2022. Hlavní ekonom Bank of England Andy Haldane v rámci „záchrany ekonomiky“ navrhl negativní úrokovou míru nebo i zákaz peněz už loni, podobně mluví šéfekonom CitiGroup William Buiter nebo člen Rady německých ekonomických expertů, slovutný Peter Bofinger, podle něhož mince a bankovky už zastaraly a už jen zbytečně omezují vliv centrálních bank. Ve Španělsku už se hotově nesmějí provádět transakce nad 2500 eur, ve Francii a Itálii zakázali hotovostní platby nad 1000 eur. A přidává se třeba i největší norská banka, DNB, vyzvala letos v lednu vládu, aby zavedla „kapitálové kontroly“, což je jen eufemismus pro zákaz peněz…

Někdo může společnost bez peněz považovat za science fiction z pera Karla Marxe, další naopak za důkaz, že právě Marx už rovnou vstává z hrobu, ale ať tak či tak, pro budoucnost obvykle platí, že je nevyhnutelná. A když navíc vlády o Marxovi mlčí a svůj postup obhajují snahou zjednodušit si svůj jistě neúnavný boj s pestrou škálou zločinnosti – řeč je o praní špinavých peněz, daňových únicích, financování terorismu a spoustě dalších fujtajbliků – zdá se být ona nevyhnutelná budoucnost zcela jistou. Kdo by přece chtěl vládě bránit v jejím posvátném boji, prozradí na sebe, že sám je zločinec. A dostane po zásluze, co proto.

Jistě, jen tak mezi námi si snad ještě můžeme pošeptat, že to všechno je ve skutečnosti především příprava na očekávanou další vlnu bankovních krachů, neb letošní rok má být podle mnoha bank přímo „kataklysmický“ a tím celý cyklus hluboké krize teprve začíná. Jejich „záchrana“ počítá s prudkým nárůstem negativních úrokových sazeb a prodražením peněz. A pro takový vývoj je třeba uzavřít veškeré skulinky, jimiž by střadatelé a vkladatelé mohli se svými úsporami uniknout oficiálně povolené chystané loupeži. Až dosud totiž stále mohou činit tím, že budou mít své peníze mimo oficiální dosah, v hotovosti, a platit inkaso třeba složenkou...

Ale od 1. ledna 2016 vstoupil v platnost nový záchranný systém platný pro všechny evropské banky. Vychází z principu záchrany bank na Kypru, který byl odzkoušen před několika lety. Pokud si vzpomínáte, peníze byly tehdy ve jménu záchrany bank ukradeny všem, kdo měli na účtu více než 100 tisíc eur. Nyní byl stejný princip uplatněn pro celou Evropu. V dokumentu zveřejněném na oficiálním webu Evropského parlamentu se přitom výslovně říká, že „nezajištěné vklady budou postiženy jako poslední“. Tím se ve skutečnosti konstatuje, že jakmile se nějaká evropská banka dostane do potíží, budou akcionáři a držitelé dluhopisů odstaveni od svých peněz a půjde se po soukromých účtech, zatímco daňoví poplatníci mají být těmi posledními, kdo zaplatí účty za krachující banku. Minulost ale ukazuje, že pravidla se mohou uprostřed velké krize měnit ze dne na den, tedy že nynější sliby nemusejí mít s pravdou nic moc společného. A Brusel na účty spěchá -- Evropská komise už na konci října podnikla právní kroky proti šesti členským zemím – konkrétně proti Nizozemsku, Lucembursku, Polsku, Švédsku, Rumunsku a České republice – za to, že ještě nepřijaly legislativu stvrzující pravidla ochrany evropských daňových poplatníků při záchraně bank.

Kromě oficiálního loupení jinak samozřejmě „nedotknutelného soukromého vlastnictví“, které je samozřejmě „základem svobodné demokratické společnosti“, „volného trhu“ a podobných bla bla bla, přitom konec fyzických peněz nabízí mocným tohoto našeho euroatlantického světa i vedlejší výhodu -- totální elektronický dohled nad záplavou těch bezmocných, sakumprásk i s možností analyzovat jejich chování a nálady. Nicméně, právě v tomto bodě se nabízí vhodná příležitost k úvahám, do jaké míry jsme my, Česká republika, vlastně schopni být součástí tohoto světa budoucnosti. Vždyť na rozdíl třeba od zmíněných švédských farníků nebo podomních prodejců je drtivá většina našich pracujících občanů s to pomoci při záchraně ekonomiky (pro potřeby bank) nebo zanechat po sobě elektronickou stopu (pro potřeby vlády a jejích tajných služeb) jen první dva tři dny po výplatě, a pak se na zbytek měsíce ponoří do undergroundu. Jistě, snaživější z nás mohou vládě pomoci třeba tím, že o sobě dají tu a tam vědět prostým zasunutím prázdné karty do čtečky a vyťukáním nefunkčního PINu, ale nevím, jestli by to někdo náhodou nebral jako provokaci smějících se bestií.

Jinými slovy, při pokračující stagnaci životní (pod)úrovně a současné snaze být „in“ zaváděním nejnovějších trendů vymyšlených novodobými „robber barons“ české vládě mimo jiné hrozí, že jednou ztratí z očí většinu svých občanů. Tedy, pokud to ve skutečnosti není jejím cílem. Vždyť co čip nevidí, to srdce nebolí, že?

 

Text je rozšířenou verzí sloupku z lednového čísla Literárek

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Úterý, 02 Únor 2016 07:08 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz