Lesk a bída „demokratické ikony“ Aun Schan Su Ťij

Email Tisk PDF

Neuvěřitelně „demokratické“ volby v Barmě se mohou stát modelem pro pochopení realpolitiky současného světa.



 

 

 

 

Dosavadní barmský prezident Thein Sein i barmská armáda už zaslali svá blahopřání, stejně jako Barack Obama, který vyzdvihl „svobodné a spravedlivé“ hlasování, zatímco Čína, která v posledních letech spolu s dalšími asijskými státy do Barmy investovala přes dvacet miliard dolarů, si pochvaluje, že volby proběhly „hladce“. Zkrátka, zdá se, že z drtivého volebního vítězství barmské Národní ligy pro demokracii (NLD) v čele s laureátkou Nobelovy ceny za mír Aun Schan Su Ťij jsou nadšení snad všichni.

Faktem přitom je, že volby sice možná proběhly „hladce“, ale „svobodně a spravedlivě“ zcela určitě nikoli. Nedělní hlasování bylo sice dopředu označováno za první skutečně svobodné volby po pětadvaceti letech vojenské diktatury, ale armáda při nich dokázala umlčet svobodný tisk a stovky tisíc muslimských voličů ani nepustila k volebním urnám. Z volebních seznamů byli vyškrtáváni – s argumentem, že nemají občanství -- už v průběhu letošního roku, byť předchozích voleb v letech 2010 nebo 2012 se účastnit směli. Amnesty International připomíná, že totéž platí i pro „diskvalifikaci“ politických kandidátů, kteří zastupovali Rohingy, barmskou muslimskou menšinu čítající asi 1,3 milionu lidí. Celkem ve finále hlasovat nesměly asi čtyři miliony lidí.

Už v květnu přitom režim zatýkal muslimy kvůli členství v teroristické organizaci, která ani neexistuje, a těsně před volbami nechal pozatýkat další muslimské aktivisty, které AI označuje za „vězně svědomí“. „Bez úcty k lidským právům volby demokratické být nemohou,“ shrnula regionální organizace obhájců lidských práv Forum Asia s poukazem na nově přijaté diskriminační zákony týkající se rasy a náboženství, na mocenský vzestup rasistického buddhistického Vlasteneckého svazu Barmy, jehož lídr, mnich Ašin Virathu, je pro svůj radikalismus označován za „buddhistického bin Ládina“, na represe vůči obhájcům lidských práv nebo na zákazy svobody projevu či shromažďování.

Aun Schan Su Ťij, která strávila roky v domácím vězení a ráda připomíná své kontakty s Václavem Havlem, k represím vůči Rohingyům vždy důsledně mlčela, byť svět otevřeně mluvil o genocidě a o barmských koncentračních táborech pro muslimy informovala dokonce i česká média... Aun Schan navíc ale už přinejmenším od roku 2012 mlčí i k válečným zločinům armády, nekritizuje ji ani za masakry proti rebelským křesťanským Kačjinům, a jak soudí bývalý australský velvyslanec v Barmě Trevor Wilson, „nechala se svým způsobem kooptovat do vlády, v níž sedí spousta starých generálů“. Fakticky tak vedle buddhistických neonacistů poskytla „demokratické krytí“ i juntě a stala se jejím spolupachatelem.

 

OSN: Přátelští muslimové

Rohingyové obývají převážně sever Barmy a podle svého vidění světa jsou původními obyvateli regionu. Podle Barmánců jsou ale imigranty z Bangladéše, přičemž jim zákony z 80. let takřka znemožňují získat barmské občanství. A když se k tomu letos v únoru vláda v Rangúnu přece jen chystala, vyšly do ulic davy „prodemokratických“ aktivistů vedených „demokratickým idolem“ Aun Schan Su Ťij. Vláda vzápětí oznámila, že dočasné průkazy totožnosti Rohingyů a dalších stovek tisíc příslušníků jiných menšin z barmského pohraničí raději prostě nechá během několika týdnů vypršet. A s tím zmizela i jejich možnost účastnit se voleb. Aun Schan Su Ťij přitom ještě letos v červnu odmítala dát jasnou odpověď, zda jí nepřijde divné, že miliony lidí v Barmě nemají občanství; prý je to „velmi, velmi citlivá otázka“. Už v lednu přitom její „prodemokratické“ hnutí ukázalo svůj pohled na svět, když Ašin Virathu vyslankyni OSN pro lidská práva nazval „kurvou“, a to jen proto, že zpochybnila návrhy zákonů diskriminujících ženy a nebuddhisty.

Právě Ašin Virathu přitom vzešel ze „šafránové revoluce“ z roku 2007 a spolu se svými stoupenci se stal nejen hlavním inkvizitorem současné Barmy, ale i hnacím motorem Aun Schan Su Ťij a její NLD. A to vše s pomocí milionů dolarů na rozvoj „prodemokratického“ hnutí, které do Barmy proudily z USA či Británie. Nejspíš i proto americký mainstream už roky ve většině případů přehlíží osud Rohingyů, uhýbá kritice masakrů a pogromů včetně upalování zaživa a místo toho mluví o tom, že je v Barmě situace „složitá“. To Lékaři bez hranic byli z Barmy vypovězeni, protože poskytovali zdravotní péči i muslimům, které OSN označuje za „přátelské“ a „mírumilovné“…

 

Politika a zisky

Rasismus, násilí a etnické čistky ze strany neonacistických buddhistických mnichů v surovinově bohaté Barmě nezabránily Evropské unii, aby už před dvěma lety zrušila proti barmskému režimu veškeré sankce, a aktuálně vyčistily cestu k moci „demokratické ikoně“ Aun Schan Su Ťij. Tedy, fakticky spíše k moci dělené, neboť junta si v roce 2008 nechala v „referendu“ schválit změnu ústavy, která armádě zaručuje čtvrtinu všech křesel v parlamentu a tím pádem i roli „jazýčku na vahách“ pro případné další změny ústavy. Pod kontrolou vojáků zůstanou rovněž silová ministerstva obrany, vnitra a pohraničí, stejně jako různorodá odvětví průmyslu. A tatáž změna ústavy navíc Aun Schan zamezuje stát se prezidentkou, neboť její děti, které má se svým britským manželem, jsou cizí státní příslušníci. Tato překážka ale Aun Schan nijak neznepokojuje: „Budu nad prezidentem,“ oznámila z pozice šéfky vítězné strany. „Už mám své plány.“

Z hlediska „demokratičnosti“ tak budoucí barmská vláda bude podivným kočkopsem: sejdou se v ní staří váleční zločinci a kleptokrati z řad generality s demokratickou ikonou, která jde armádě na ruku a k tomu už dopředu oznamuje, že prezident bude jen loutka. A je pravděpodobné, že dokud půjde armádě na ruku, nebude mít potíže s omezeným vládnutím a plamennými prodemokratickými projevy ve státě, který jinak připomíná jen lidskoprávní hororovou šou.

Je příznačné, že po čínských a dalších asijských investorech, kteří si ale s lidskými právy hlavu nedělají, se přitom do Barmy chystají i ti západní, kteří by alespoň teoreticky měli. Například americké ministerstvo zahraničí letos v květnu zveřejnilo studii, v níž americké investory upozorňuje na barmské „výhody“ – mimo jiné jsou zmíněny bohaté nerostné zdroje, velký tržní potenciál donedávna izolovaného státu, mladá pracovní síla nebo strategická poloha mezi Čínou, Indií a členy ASEAN. Studie přitom všem nezapomíná zdůraznit, že je nezbytné, aby Barma „pokračovala v neoliberálních ekonomických reformách“, přičemž se nemluví o zodpovědnosti režimu a politických elit za násilí, ale spíš jen neutrálně o „politickém násilí“, „protivládních aktivitách v různých oblastech“ nebo o „vzájemných střetech mezi buddhisty a muslimy“.

Britská vláda své investory pro změnu rovnou upozorňuje, že Barma má asi 3,2 miliardy barelů ropy a 18 bilionů krychlových metrů zemního plynu, přičemž zatím neprokázané zásoby mohou být mnohem větší. Economist připomíná, že barmské zdroje se mohou rovnat britským v Severním moři před zahájením těžby nebo těm brazilským v současnosti. Junta tak už uzavřela předběžné kontrakty s těžebními firmami BG Group a Ophir z Británie, norským Statoilem, americkými Chevronem a Conoco Philips, australským Woodside, italským Eni, francouzským Total… Chevron, Ophir, Woodside a Eni přitom získali koncese v Rachínu, oblasti, která je domovem „etnicky čištěných“ Rohingyů.

Vedle honby za ziskem je tu ale i geopolitický rozměr, a to snaha dostat Barmu z područí Číny. „Právě vyvedení Barmy z čínského vlivu Washington považuje za velkou diplomatickou vzpruhu pro své asijské tažení,“ vysvětluje bývalý americký diplomat v Rangúnu. „USA chtějí omezit sílící čínský regionální vliv, uchovat status quo bezpečnostní architektury, kterou stvořily USA a Evropa.“ A proto USA „nekritizují barmské nedostatky“. Čili, USA „potřebují alespoň na oko demokratického partnera, aby položily překážku na strategické čínské jižní hranici s Indií“.  

Nutno podotknout, že ještě pře západní firmami se v Barmě usadili feudálové z Perského zálivu. Saúdská Arábie od roku 2011 posílá barmským ropovodem do Číny 200 tisíc barelů denně a souběžný plynovod do Číny od loňska dodal čtyři miliardy krychlových metrů katarského zemního plynu. Centrum těchto obchodů je v Kjaukpjú – znovu „shodou okolností“ v Rachínu. Vypalované domy místních muslimů tak byly v těsné blízkosti průmyslových zón, kde operuje například jihokorejská Daewoo nebo čínský CNPC“, uvedl už v roce 2012 s odkazem na satelitní snímky Human Richts Watch. Perský záliv má ale navíc zájem o „užití barmské zemědělské půdy při zajištění své potravinové bezpečnosti“, nebo o zisky z telekomunikační oblasti – katarský Ooredoo investoval do mobilních sítí v Barmě miliardy a Qatar Airways k tomu v rámci rozšiřování „turistického ruchu“ zahájil i přímé lety mezi oběma hlavními městy.

 

Radost až do rána

Díky geopolitice a s ní souvisejícím investicím barmská ekonomika roste každoročně o přibližně 8,5 procenta, nicméně za cenu toho, že stále více rolníků ztrácí hlasovací právo, byť tvoří polovinu z asi 80 milionů obyvatel země. Ekonomické reformy „posilují vyhánění lidí z jejich půdy, eskalují porušování lidských práv a sociální nepokoje, což vše zpochybňuje barmský přechod k demokracii“, konstatuje americký Foreign Policy. Na druhou stranu ale platí, že dokud bude junta dávat všanc svou neomezenou moc i suroviny, beztrestnost má zaručenou.

A mnozí měli i za této situace z nedělních voleb radost. „Je to vůbec poprvé, kdy hlasuji,“ cituje New York Times prodavače betelových oříšků z Rangúnu. „Jasně, že jsem nadšený.“

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Čtvrtek, 12 Listopad 2015 20:41 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB