Řecké referendum: Projev demokracie nebo zoufalství?

Email Tisk PDF

Referendum příští neděli – pokud se opravdu bude konat – rozhodne o nejbližší řecké budoucnosti. Jinými slovy, pět let trvající řecká tragédie (nebo tragikomedie?) možná už opravdu – nějak -- skončí.



 

 

Mezinárodní měnový fond se pletl v mnoha svých projekcích ohledně řecké krize, tedy ohledně růstu ekonomiky, míry inflace, míry sociální soudržnosti, zkrátka skoro ve všem, připustil už letos v lednu bývalý vyjednavač MMF Reza Moghadam. Nyní činí řecký dluh 180 procent HDP, oproti 120 procentům ve chvíli, kdy „svět“ začal Řecku z krize „pomáhat“. A to především proto, že oproti očekáváním MMF řecká ekonomika pod jeho kuratelou nerostla, ale propadla se o dalších 25 procent.

Je přitom určitou ironií, že MMF ve své vlastní nejnovější studii připouští, že bazírováním na dosavadní variantě kapitalismu sám fond zabíjí ekonomický růst, ale po Řecku – i po přiznání vlastních omylů -- znovu požaduje další škrty, včetně například snížení penzí pod úroveň chudoby nebo zvýšení DPH na potraviny až na 23 procent. Sociální dopady dosavadní politiky MMF jsou značné – v roce 2014 příjmy obyvatel poklesly v průměru o 40 procent, nezaměstnanost dosáhla 24 procent (a mezi mladými překročila polovinu), stovky tisíc lidí závisejí na vývařovnách pro chudé a míra sebevražd za poslední necelé dva roky vzrostla o 35 procent. Příznačným je, že podmínky, které jsou Řecku předkládány, nepočítají s omezením řeckého (beztak už nesplatitelného) dluhu a chybějí už i návrhy na oživení řecké ekonomiky. Podle některých komentářů se tím Německo, Francie, EU spolu s MMF a Evropskou centrální bankou jen zkoušejí vyhnout se vysvětlování, proč masivními finančními injekcemi velkým bankám přenesly tíhu finanční krize z bankovního sektoru na obyčejné daňové poplatníky. Tato politika přitom ale do značné míry zpochybňuje legitimitu evropského integračního projektu jako takového, což ostatně přiznala i euroskupina. Jasně totiž ukázala na svou roli nosičů vody v celé přetahované, když její ministři Řecko vyzvali, aby „přistoupilo na návrhy institucí“, tedy Velké Trojky.  

Řecko má bezpočet problémů, počínaje nespravedlivým daňovým systémem, v němž největší díl daní odvádějí zaměstnanci a důchodci, přes zkorumpované elity, které vládly zemi poslední čtyři dekády a nad jejichž machinacemi Brusel vždy přivíral oči až po oligarchická média, jejichž redaktoři prošli speciálními školeními u MMF ve Washingtonu. Souhlas s dalšími podmínkami Velké Trojky by nic z toho nezměnil, stejně jako by nevyvedl Řecko z krize, jen by se snížily důchody, které jsou už dnes vesměs pod průměrem eurozóny, a o práci by přišlo dalších 150 tisíc státních zaměstnanců, ke 161 tisícům, kteří byli propuštěni od roku 2010, což bylo i podle MMF snížení stavu o 19 procent. Státních zaměstnanců oproti všem zaměstnaným je přitom v Řecku už dnes o 14 procent méně než je průměr v zemích OECD, a jejich další propouštění nic moc neřeší, tím spíš, že drastické škrty v uplynulých pěti letech vedly ke krachu i 400 tisíc soukromých podniků.

 

Rozpolcení Řekové

Za těchto vyhlídek řecký premiér Alexis Tsipras bouchl do stolu a na příští neděli vyhlásil referendum, v němž se Řekové budou moci sami rozhodnout, zda kývnou na další dohody s Velkou Trojkou. V projevu přenášeném televizí Tsipras v noci na sobotu odmítl „vydírání“ Trojky, tedy Evropské komise, Evropské centrální banky a MMF, které svými požadavky na „uspoření“ dalších 11 miliard eur podle něj „jasně porušují evropská sociální pravidla a základní práva“, vyzval voliče, aby v referendu hlasovali proti pokračování stávajících dohod, dodal ale, že bude výsledek plebiscitu akceptovat. Řecký parlament referendum naplánované na 5. července schválil většinou 178 hlasů.

Řecká levice zdá se být nadšená z toho, že se Tsipras konečně odhodlal k rozhodnému kroku. Ministr financí Janis Varufakis ironicky poznamenal, že „evropské záležitosti potřebují trochu demokratické vzpruhy, a my jsme ji právě poskytli. Ať rozhodnou lidé. (Je legrační, jak radikálně tento koncept zní!).“ Ministr energetiky Panagiotis Lafazanis z Levé platformy uvnitř Syrizy má za to, že referendum Řecku „otevře cestu k nové budoucnosti“, přičemž prý Řekové budou rozhodovat o tom, zda „žít lépe nebo ne“. A ministr sociálních věcí Dimitris Stratoulis dramaticky dodal, že „Řekové budou vyzváni, aby hlasovali, zda má země zůstat kolonií věřitelů, či nikoli“.

Při takto formulované otázce by nebylo divu, kdyby Řekové většinově řekli Tsiprasově vládě vytoužené ANO, nicméně první průzkumy, které si objednala mainstreamová média, ukazují, že většinové NE Tsiprasovi vyloučit rozhodně nelze. Dech nabírá i opozice – její lídr a předchozí premiér Antonis Samaras viní Tsiprase ze snahy vyvést Řecko z eurozóny i Evropské unie. „Pan Tsipras zavedl zemi do slepé uličky. Mezi nepřijatelnou dohodu a odchod z Evropy,“ tvrdí Samaras, který už v Bruselu jedná o utvoření nové řecké vlády až ta Tsiprasova po případně prohraném referendu padne.

Předpovídat výsledky referenda, které se bude odehrávat pod silným mediálním tlakem, je složité. Řekové totiž na jedné straně sice upřednostňují cestu spíš za Ruskem než za Bruselem, současně by ale 80 procent Řeků rádo zůstalo v eurozóně a uchovalo si euro jako národní měnu, a k tomu by 80 procent zároveň chtělo skoncovat s drastickými škrty… Tyto podmínky se navzájem očividně vylučují, a tak není divu, že Syriza v čele s Tsiprasem po většinu času nejspíš ani nevěděla, co si se svým mandátem počít. Z tohoto pohledu se pak referendum nejeví až tolik jako nástroj přímé demokracie, ale spíš jako výraz zoufalství.

 

Děsivé referendum

Otázkou rovněž je, jak zareaguje Evropa. Například finský ministr financí Alexander Stubb prohlásil, že vyhlášením referenda „prakticky končí jakákoli další jednání“, přičemž poněkud tajemně zmínil „plán B, který se stává plánem A“, byť jeho německý kolega Wolfgang Schäuble tvrdí, že „žádný plán B neexistuje“, Rakousko počítá s odchodem Řecka z eurozóny a pro podobné řešení se vyslovuje i německý byznys. Vidina referenda ale zároveň vyvolala v Bruselu svého druhu šok, neboť šéf euroskupiny Joeren Dijsselbloem považuje lidové hlasování za „velmi smutné řešení“, rozladění vyjádřil i nikým nevolený lídr Evropské komise Jean-Claude Juncker a šéfka MMF Christine Lagardeová Řeky upozornila, že jejich referendum bude beztak k ničemu, neboť veškeré smlouvy s MMF skončí už 30. června, kdy mají Athény fondu zaplatit 1,6 miliardy eur. Evropská centrální banka se mezitím v neděli na mimořádném zasedání naopak rozhodla, že prodlouží krizové financování řeckých bank, a to na současné úrovni. Na jedné straně se tím sice naplňují analýzy, podle nichž si současný západní neliberální finanční systém prostě nemůže dovolit nechat Řecko padnout, na straně druhé to celou situaci jen dále zamotává – stejně jako například rozhodnutí amerických ratingových agentur, že nesplácení dluhů vůči MMF nebudou považovat za státní bankrot. V informačním chaosu a nejistotě se Řekové vrhli k bankomatům, penzisté si z nich chtějí vybrat celé důchody, které jim na účty přišly v pátek, a stále větší procento strojů zůstává bez peněz, byť centrální banka ujišťuje, že zásobování bankovkami je „plynulé“. V pondělí v každém případě v rámci kontroly kapitálu zůstanou zavřené banky i burza.

 

Přijíždí Čína s miliardami

Otázkou rovněž přitom je, jak zareaguje Rusko. Po nedávné cestě Alexise Tsiprase do Petrohradu, kde Řecko podepsalo přistoupení k plynovodu Turkish Stream a tím si přiblížilo vyhlídku na přítok „levných“ miliard za ruský zemní plyn, se objevily zprávy, podle nichž ohledně ruského plynovodu panují neshody i mezi ministry za Syrizu – ministr zahraničí Nikos Kotzias, v západním mainstreamu obecně považovaný za proruského „stalinistu“, prý namítá, že ruský plynovod porušuje unijní zákony o hospodářské soutěži. Faktem je, že Tsipras své zahrávání si s Ruskem nikdy nedotáhl „přes čáru“, z níž už by se nedalo ustoupit, a Vladimir Putin mu nedávno v Petrohradu také žádné záchranné miliardy „cash“ nenabídl. Německý ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier má za to, že Rusko „nemůže být rytířem na bílém koni“, který by zachraňoval stát, který „svou budoucnost vidí“ v Evropské unii, přičemž zpochybnil i možnost vybudování ruského plynovodu přes Turecko až do Evropy – je to prý „smělý plán“, ale je třeba počítat s „reakcemi ostatních států regionu“. (Je ironií, že Německo právě v Petrohradu pro své vlastní potřeby podepsalo dohody o dvou nových ruských plynovodech směřujících do Německa.)

Rusko Nerusko, do Evropy na už 17. jednání s lídry EU v Bruselu přijíždí čínský premiér Li Kche-čchiang. Podle plánů má oznámit, že Čína do nového, ale prázdného Evropského fondu pro strategické investice (EFSI) nalije 315 miliard eur. Mluvčí čínského ministerstva zahraničí v této souvislosti vyjádřil naději, že se Řecko „už brzy dostane z krize“, čímž sice naznačil směry čínského zájmu, neupřesnil ale, zda Peking hodlá Athény přímo financovat. Čínský rejdařský koncern Cosco přitom už nyní kontroluje dvě třetiny kontejnerových terminálů v řeckém přístavu Pireus a Čína považuje Řecko za významnou bránu do Evropy.

Ať tak či tak, referendum příští neděli – pokud se opravdu bude konat – rozhodne o nejbližší řecké budoucnosti. Jinými slovy, pět let trvající řecká tragédie (nebo tragikomedie?) možná už opravdu – nějak -- skončí.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Neděle, 28 Červen 2015 19:14 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz