Opilý prezident přejel těhotnou jeptišku a sametová cesta k diktatuře

Email Tisk PDF

 

Andrzej-DudaV Polsku je po volbách. Část Poláků jásá. Část je v šoku. Zejména v liberálním prostředí panovala absolutní víra, že Bronisław Komorowski musí vyhrát, protože přece (jak pravil v jedné z televizních debat Adam Michnik, šéfredaktor listu Gazeta Wyborcza), „je dobrým prezidentem“. A muselo by se stát (dodával Michnik) opravdu něco velmi neočekávaného, aby nevyhrál. Pro vystižení té neočekávané události použil Michnik sugestivní surrealný obraz: to by Komorowski musel opilý přejet autem nezletilou a těhotnou jeptišku... Avšak to, co mnozí považovali za nemožné, se stalo.

 

Většina voličů (i když ne absolutní většina – voleb se účastnilo něco přes 55 procent voličů a z nich vítěze vybralo necelých 52 procent) totiž byla opačného náhledu než Michnik a spol. a dala hlas čtyřiatřicetiletému Andrzeji Dudovi.

Michnik na videu, zveřejněném ihned po volbách, interpretoval výsledky prezidentské volby téměř jako politický převrat: „Výsledek voleb a vítězství pana Dudy znamená radikální přestavění polské politické scény. Otevírá cestu k vítězství PiS (konzervativní strana Právo a spravedlnost, s níž je naopak spojen vítěz voleb - pozn. im), což v důsledku otevírá cestu k tomu, že Polsko přestane být demokratickým státem na těch zásadách, na jakých bylo doposud...“ Michnik dodal: „... je to sametová cesta k diktatuře“.

Filozof a logik Bogusław Wolniewicz v rozhovoru pro portál wPolityce.pl naopak výsledky voleb komentuje slovy: „... Probudili jsme se do nového Polska. Začala nová etapa naší historie... Člověku se znovu chce žít v naší zemi.“

Zde máme ve zkratce vystiženu současnou společenskou situaci. Polské vydání týdeníku Newsweek stav vtělilo do titulku na titulní stránce aktuálního vydání: „Polsko je rozděleno. Jako nikdy předtím.“

Jeden z polských blogerů, Bartosz Wilk, okomentoval ohlasy na obou stranách volební barikády výstižným bonmotem: „Baví mě, jak se z demokratického úspěchu radují antidemokraté a jak nad demokratickým úspěchem pláčou nejčistší demokraté.“ A ve svých uštěpačných poznámkách neopomenul ani „argumenty“ povolební matematiky, které už stihly prosáknout z polských médií do českých: „... argument, že Dudu podpořili lidé starší, s nižším vzděláním a z menších míst, je tak žalostným pokusem o obranu vlastního statusu, až se mi z něj dělá špatně“.

Důvody prohry Bronisława Komorowského budou ještě dlouho předmětem bádání na fakultách politologie, ale také sociologie a psychologie. Otázka je jednoduchá: Jak je možné prohrát, když startujete s tak vysokým procentem důvěry a velkou převahou v průzkumech. Je to jistě zajímavá otázka, ale v této chvíli už jen otázka akademická. Prohra Komorowského je realitou dne. A nad ní se vznáší velká neznámá: Co bude dál?

Andrzej Duda sliboval na konci volební kampaně, že bude prezidentem dialogu. Ovšem byla to především nesnášenlivá, konfrontační politika strany PiS, jejímž je výrazným představitelem, co přivedlo Polsko k novému truchlivému dělení (tentokrát vnitřnímu). Dokáže nový prezident vyjít ze stínu stranického sekretariátu?

S Dudou do vrcholné polské politiky přichází nová generace, odlišná od té, která získávala ostruhy ještě v osmdesátých letech, v čase Solidarity – i v tom byla příčina jeho volebního vítězství (nepočítáme-li příliš mnoho politických chyb a sebevražedné sebeuspokojení druhé strany).

Komentátor týdeníku Polityka Jacek Żakowski vidí tři možné scénáře dalšího vývoje. Duda se bude chovat stejně, jako se choval kdysi ve funkci ministra, tedy především jako funkcionář PiS. „Takový prezident by byl hrozbou pro Polsko ... Čekala by nás léta absurdních konfliktů, kulturního regresu, patlání se ve vlastních komplexech,“ míní Żakowski. Nebo se Duda v prezidentském paláci bude chovat jako v době své kampaně – tedy jako umírněný konzervativní populista. „... měli bychom problém,  ale neštěstí by to ještě nebylo,“ soudí Żakowski. Třetí možností je, že se Duda „odtáhne od starší generace PiS a pokusí se využít svůj úspěch, aby zbudoval něco výrazněji obráceného k budoucnosti, než je strana honu na čarodějnice v zemi a autistické zahraniční politiky“.

„Inteligentní, vzdělaný, mladý... S rodinou jako obrázek. Dobrý řečník a diskutér...“ Tak Dudu vidí doyen polské levicové žurnalistiky Daniel Passent. Zároveň však poznamenává: „Všechny předvolební sliby Andrzeje Dudy jsou spočítány na 200 miliard zlotých, to žádný rozpočet nemůže vydržet. ... Rozpočet draze zaplatí za vítězství kanditáta PiS.“

Filozof a bioetik (současně také intelektuální provokatér) Jan Hartman ve svém blogu na internetových stránkách Polityky je ovšem k budoucnosti jednoznačně skeptický: „Přicházejí těžké časy. Tohle je teprve první jednání tragédie.“ Pád Komorowského otevřel cestu krajní pravice k absolutní moci. Příliš pasivní a lenivá vláda se zachvěla. „Kdo ji svrhne? Spojené síly revoltující mládeže a církve, vyhladovělé a rozdrážděné zpomaleným tempem růstu privilegií a státních dotací.“ Podle Hartmana se dnes polská společnost neobává důsledků, které by mohla přinést autoritativní a klerikální vláda. Nikdo ji nenaučil, čím je svoboda, rovnost, zákonnost, demokracie... „Měla to být červená karta, ale vyšlo z toho seppuku (rozuměj: rituální sebevražda, harakiri – pozn. im),“ soudí o výsledcích polských prezidentských voleb profesor Hartman.

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Úterý, 26 Květen 2015 09:43 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz