Pravidelně ve čtvrtek: Okno do světa Terezy Spencerové

Email Tisk PDF

ukrajina válka foto fb helpukrarmyNaše redaktorka pravidelně přispívá na server Parlamentní listy. Ve čtvrtek se věnovala nejen Ukrajině, ale rovněž rozkolu na Západě a potížím sociální demokracie (nejen naši). Níže přinášíme plné znění.

 

Je to možná jako pohádka o princezně Koloběžce první, která chodila ani oblečená, ani nahá: Na Donbasu je i není příměří. Obě strany stahují i nestahují těžké zbraně. Povstalci útočí a neútočí na Mariupol. Ukrajina věří i nevěří svému vedení. Západ věří v naplnění minských dohod, ale chce zavádět sankce. Jak máme chápat tento týden, řekněme, „podivného příměří"? Kam se celá věc Ukrajiny posouvá, v každém ze jmenovaných aspektů?

Mluvčí ukrajinské armády označil zprávy a fotky agentury Reuter´s, která informovala o odsunu rebelských těžkých zbraní od linie dotyku, za „pustá slova". Popírání reality je v Kyjevě v poslední době na citelném vzestupu, a když popře odsun rebelů, ponechává si v rukou argument, že nemusí odsouvat techniku taky, tedy že nemusí plnit dohodu Minsk II. On je ten „náš Kyjev" vlastně už hodně tragikomický. Až bizarní.

 

Určitě si to uvědomují i v Německu a Francii – oba státy po úterním jednání v „normandském" formátu v Paříži Kyjevu vysvětlily, že se má zklidnit a plnit minské dohody, protože, slovy německého ministra zahraničí Steinmeiera, „není alternativy". Ono se ale ukazuje, že alternativa existuje. USA na rozdíl od „tahounů" Evropy tvrdí, že se Minsk II vůbec nedodržuje, Británie očividně bez předběžného projednání v Bruselu oznámila vyslání svých vojáků, pardon instruktorů, na Ukrajinu, totéž má v plánu Kanada a Polsko, američtí vojáci, pardon instruktoři, tam už jsou. Kyjev bryskně zlegalizoval pobyt cizích vojsk na ukrajinském území „pro účely manévrů", o čemž v minské dohodě rovněž není ani slovo. Ať se na to dívám, jak chci, je celý „Minsk" trhán na kusy. To Moskva už má – po dobytí Debalceve – na míru a dodržení dohody asi skutečný zájem a shoduje s v tomto ohledu s Berlínem a Paříží nebo OSN. Evropa bude usilovat o to, aby Kyjev dohodu začal naplňovat, ale pokud se Porošenko, Jaceňuk a spol. opřeli o některé kruhy ve Washingtonu nebo vlády Británie, Polska, Kanady a Pobaltí, vše se dost zašmodrchá.

 

Lze předpokládat, že rozkol uvnitř EU se tím jen prohloubí. A komu rozvalená EU bude vyhovovat víc než Rusku? Někdy člověku při pohledu na západní politiky nezbývá než nevěřícně zírat. Opravdu jsme připraveni na válku s jaderným Ruskem? Šéf polského parlamentu Radek Sikorski soudí, že jeho země má velký zájem na tom, aby se Ukrajina úspěšně ubránila ve válce s Ruskem „nebo co nejdráže prodala svou kůži". Jinými slovy, tzv. Západ je připravený bojovat s Ruskem až do posledního Ukrajince...

 

Kyjev se zoufale brání totálnímu pádu ukrajinské měny, jako ekonomický poradce byl angažován Slovák Ivan Mikloš a začínají se množit protesty proti Porošenkovi a Jaceňukovi. Kde hledat budoucnost ukrajinského politického vývoje, řekněme, do konce roku? Současně proběhla oslava ročního výročí od Majdanu a hlavní město Ukrajiny zažilo návštěvu mnoha spřátelených státníků. Jistě jste už zažila mnoho obdobných státních ceremonií... O čem vypovídala tato? Jaké její přijetí místním obyvatelstvem jste registrovala?

Páteční a nedělní pietní akce k uctění památky obětí z Majdanu – mimochodem, ani po roce Kyjev oficiálně nikoho za tehdejší masakr k zodpovědnosti nepohnal, což je „podivné" – byly svým způsobem příznačné. Na té první akci byl prezident Porošenko sám, mluvil k několika tisícům lidí z bezpečné dálky, za kordonem policie, a dav skandoval „Hanba!" Na konec víkendu přijeli – podle Kyjeva – „lídři EU", což v praxi představují prezidenti Pobaltí, Slovenska, Moldovy, Německa a Polska (plus polský prezident EU) a v bezmála třímilionovém Kyjevě na ně podle některých ukrajinských médií přišlo 30 tisíc lidí, podle organizátorů 15 tisíc, podle kyjevské policie jen osm tisíc a třeba Euronews raději nehádaly vůbec. Policie s uspokojením konstatovala, že celá akce skončila bez narušení veřejného pořádku. Ve středu už ale Kyjevem prošla asi tisícovka účastníků „Pochodu pravdy", který uspořádal neonacistický Pravý sektor. Některým politikům předali nezapálené Molotovovy koktejly a varovali, že „třetí Majdan už nebude, bude se rovnou popravovat zastřelením". A policie zase s uspokojením konstatovala, že celá akce skončila bez narušení veřejného pořádku. Je to jako z toho vtipu o chlapíkovi, který padá ze stopatrového mrakodrapu a v padesátém patře si říká „Zatím dobrý!"

 

Ukrajinská hřivna padá úplně stejně, lidé vykupují obchody, některé potraviny začínají být na příděl, rodiče si stěžují, že i přes růst poplatků jim děti ve školkách hladovějí, minimální mzda mezitím klesla na rekordní minimum a je už nižší než v Ghaně nebo Zambii. Lidé nemají peníze na komunální služby, jejichž ceny raketově rostou kvůli rušeným státním dotacím. Jejich likvidací Mezinárodní měnový fond podmiňuje pomoc Ukrajině, ale zatím se k ní beztak nemá, slíbených prvních 17 miliard dolarů je stále kdesi v nedohlednu, nově se už objevily informace, že MMF beztak pošle o třetinu méně, než slíbil, a někteří ekonomové sázejí na to, že i když pomoc MMF dorazí, tak pomůže jen krátkodobě a sázka na nevyhnutelný ukrajinský bankrot už přesahuje 97 procent. Takže, co s tím? Že by Mikloš něco zvrátil? Nevím. Výsledek „demokratického" puče, který svrhl demokraticky zvolenou vládu, je ale po roce v každém případě opravdu tristní.

 

A to už mezitím EU otevírá náruč – a nabízí svůj „polibek smrti" – běloruskému Lukašenkovi, jemuž coby „poslednímu evropskému diktátorovi" nemohla donedávna přijít na jméno a zavalovala ho sankcemi, a chce taky Moldovu, kde zrovna ve volbách zvítězila proevropská strana. Takže další konflikty s Ruskem? A další zbídačené země? V případě Moldovy, která je považována za snad nejchudší v Evropě už dnes, si to lze představit opravdu už jen hodně těžko.

 

Jakkoliv je samozřejmě pošetilé ,,komentovat komentáře", ruský analytik Pavel Felgenhauer http://blisty.cz/art/76564.html se ,,trefil" do vkusu uvažování západních představitelů, když naznačil, že Rusko posiluje svou armádu a že do roku 2025 čeká velkou válku o zdroje. Do toho někteří čeští intelektuálové varují, že Rusko za účelem získání vlivu v Evropě rozleptává propagandou víru v naše vlastní hodnoty a musí se s tím něco dělat. Nejde o excesy, jde o silný proud našeho i obecně západního myšlení. Máte také strach?

Rusko posiluje svou armádu, to je pravda. Za Jelcina prakticky zanikla, a tak se začala rodit znovu, skoro od nuly. Nicméně, USA daly na zbrojení loni 682 miliard dolarů, dalších 230 miliard přisypali ostatní členové NATO (Polsko mimochodem nyní oznámilo, že během dekády koupí zbraně za 42 miliard), zatímco Rusko loni vynaložilo na armádu 70 miliard. Ta čísla jsou snad pro každého vcelku srozumitelná.

 

Je jasné, že války o zdroje sledujeme už od Bushovy agrese do Iráku, a stejně je jasné, že Rusko bude „rozleptávání" našich západních hodnot podporovat, jak to jen půjde. Na druhou stranu mi ale čím dál víc vrtá hlavou, co že to ty naše sdílené západní hodnoty vlastně jsou. Pohrávám si s myšlenkou oslovit nějakého politika, který zase přijde s tím, že nás s USA pojí „hodnoty", a zeptat se ho konkrétně, co tím myslí. Opovrhování mezinárodním právem a útoky na cizí země, bombardování, okupace a zabíjení? Nebo že by snad „demokracii", která k moci vynáší oligarchy a politiky placené korporátní sférou? Všeobjímající korupci? Proklamovanou svobodu médií? Rovnost všech občanů nebo rovnost před zákonem? Fakt nevím... Co hodnota, to depka. A většinu z těchto „hodnot" jsme si „rozleptali" sami a dávno před Putinem. Strach je možná silné slovo, ale obavy opravdu mám. I když totiž budeme v televizi svádět na Putina všechno zlo světa, realitu tím nijak nezměníme.

 

Blíží se sjezd ČSSD. ParlamentníListy.cz průběžně oslovují její funkcionáře s dotazem, co soudí o problému vývoje na Ukrajině, a všichni unisono mluví o nutnosti politického řešení, někteří dokonce kritizují EU. Mnozí skrytě mluví o nespokojenosti s ministrem zahraničí Lubomírem Zaorálkem a někteří o něm šíří hanlivé přezdívky. Co by si dle Vás měli sociální demokraté ujasnit ve věci dodržování linie své zahraniční politiky?

Ukrajina, vztah k USA, Rusko, Čína, reakce na krizi eura... Jde o správnou sociálně-demokratickou politiku? Potíž sociální demokracie, a to nejen té české, ale řekněme obecně evropské, spočívá v tom, že nemá jasný program. Místo toho tápe a sem tam zvolá nějaké obsahově prázdné heslo. A to platí už od Tonyho Blaira a jeho „New Labour", kdy se sociální demokracie rozkročila do středu (a možná až doprava), takže je dneska nejzásadnější otázkou, zda ji lze stále ještě považovat za levicovou stranu, nebo už je to jen jakási setrvačnost, která je poháněna tím slůvkem „sociální" v názvu. Přitom je to už ale možná jako s názvem Islámského státu – to slovo „islámský" nějaké opodstatnění sice má, ale netřeba ho významově a s ohledem na realitu přeceňovat. A dokud si sociální demokracie neujasní, za koho vlastně kope a co je jejím cílem, jsme odsouzeni být svědky jejích vícehlasů, které ji ochromují, a to i ve vámi zmíněné zahraniční politice. Mohou si ale tento přepych, tedy býti v politice bezbarvým a až vazalským a zmateným kočkopsem, dovolit, protože pravice je neohrožuje a nějaká Syriza tady u nás na obzoru také není. Otázka, co je to ta „sociálně demokratická politika", ale zůstává viset ve vzduchu a nevím, kolik lidí v té straně má alespoň v duchu připravenou odpověď.

 

Janis Varoufakis se vrátil z jednání s představiteli EU s jakýmsi kompromisem, který zavazuje Řecko k úsporám, poskytuje mu dočasné financování a dovoluje mu některá sociální opatření. Nicméně v koalici SYRIZA vyvolaly přijaté dohody bouři – je to považováno za poraženectví. Jak se na to dívat? ,,Zpracovali" si páni z EU Varoufakise? Nebo jde jen o taktický manévr? Mají ,,noví" levičáci z Podemosu i jinde z Evropy stále doufat v inspiraci SYRIZY?

Osobně nevěřím na zázraky, a na to, že se mohou stát „přes noc", už teprve ne. Chápu na jedné straně radikální stoupence Syrizy, kteří od svého vedení očekávali nějaké bombastické bouchnutí do stolu, ale na druhou stranu je zřejmé, že vyjednávání s „trojkou" jsou komplikovaná a nevím, kolik lidí se v nich opravdu a do detailu vyzná. Zvláštní je, že všechny zúčastněné strany se tváří, jako by vyhrály, byť ve skutečnosti to byla upachtěná remíza, po níž bude následovat odložený rozhodující zápas. Dělá to na mě dojem, že Tsipras, Varoufakis a další po volebním vítězství spadli do všeho rovnýma nohama a teprve se zkoušejí orientovat. Jako by do poslední chvíle nevěřili, že budou vládnout Řecku, a tak si ani dopředu nedojednávali žádné alternativní varianty řešení – proto až nyní ta prohlášení o možné spolupráci s Ruskem, Čínou nebo USA, které mají zájem na setrvání Řecka v NATO a jsou proto ochotné Athénám pomoci (obzvlášť za situace, kdy si tisknou dolary podle libosti). Dohodnutý odklad je tak pro Syrizu vlastně vítězstvím, které jí nabízí prostor a čas. A Podemos? Pro ně je to „živá laboratoř": v přímém přenosu sledují, co a jak, a mohou se poučit. Takže ne, myslím, že „noví" levičáci mají stále solidně velké naděje na úspěch. Tím spíš, že beztak není cesty zpátky. To se jako mají vrátit k sociální demokracii?

 

Mimochodem, bavíme-li se o Varoufakisovi, tak ten ve své knize ,,Globální Minotaurus" rozebírá svou verzi vzniku finanční krize z roku 2008. Stručně: Západ žil na dluh, přičemž dluh se zejména finančníci z USA naučili rozkouskovat na malé kousíčky a pak zase složit do dluhopisových balíčků, které prodávali jako důvěryhodné cenné papíry... a díky tisku nových dolarů a prohlubování deficitů se zadlužovali dál. S jistým odstupem... Sepisoval Varoufakis tu knihu zbytečně, nebo si náš dnešní svět uvědomuje – nejen slovy, ale dokonce i činy – že na jeho diagnózách něco bylo, a chová se podle toho? Zejména tedy finanční trhy.

Myslím, že je velmi dobře, že Globální Minotaurus vyšel i česky, a tak se s Varoufakisovými myšlenkami můžeme seznámit i my. Nicméně vaše otázka míří jinam. Podle mého samozřejmě Varoufakis knihu nesepisoval zbytečně, ale otázka je, koho míníte tím ovlivněným „světem". Jistě, spousta lidí si po přečtení té knihy řekne, že popisuje realitu trefně a místy neortodoxně, nicméně náš hlavní problém je, že už nejsme s to s realitou nic moc dělat. Neviditelným „finančním trhům" je šumafuk, kolik knih či statí odhalí jejich techniky, protože ovládají vlády mnoha zemí světa a finanční instituce, jimž jsme dovolili, aby řídily naše životy a celé lidské společnosti. Mají moc a samy se jí nevzdají. Už jen reakce politických „elit" na finanční krizi, kterou spustilo bezuzdné chování bank, ukazuje, že z této strany pomoc čekat opravdu netřeba. Takže znovu, co s tím?

 

Islámský stát (Daeš) upaluje další civilisty. Zdá se, že funguje dál. Proč dle Vás nepokračuje nadějný ,,progres" v ničení IS, který nastartovalo Jordánsko?

Jistě, Daeš upaluje další lidi, ale nevím, jestli je to známka jejich síly, nebo spíš už jen pokračujícího prostého běsnění. Potlačují vzpoury na svých územích, jejich polní velitelé v různých oblastech začínají bojovat proti sobě, už do svých jednotek museli začít násilně „mobilizovat" obyvatele jimi kontrolovaných území, což naopak svědčí o tom, že jim „vysychají" lidské zdroje. A s tím „jordánským progresem" je to podobné jako s Kyjevem – netřeba věřit všemu, co jordánský král vykládá.

 

Na závěr tradiční otázka: Co dalšího zásadního se za poslední týden stalo, co vás překvapilo? A co bychom měli v nejbližší době rozhodně sledovat?

Bude bezesporu zajímavé, zda za tři čtyři dny ještě bude do Evropy proudit ruský plyn. Kreml jeho další dodávky podmiňuje platbou předem, Kyjev to odmítá – jádrem sporu je přitom otázka, kdo zaplatí za plyn, který až dosud končil v Donbasu. Kyjev tento účet očividně platit nechce (nemluvě o tom, že beztak nemá z čeho), ale Rusko se tváří bohorovně a stejně tvrdě. A to prý jsou zásoby plynu v Evropě nejnižší za posledních pět let. Nejspíš to za Kyjev zase na poslední chvíli zaplatí daňoví poplatníci v EU, ale jak dlouho mohou podobné hry někoho bavit?

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pátek, 27 Únor 2015 16:16 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz