Mnichovská konference o bezpečnosti předznamenávala zlomy

Email Tisk PDF

mnichovska konference resetJedná se o zlom v nahlížení na geopolitické uspořádání světa po rozpadu SSSR. Do nástupu Vladimira Putina hrálo Rusko vedle USA druhořadou roli. S Putinovým prezidenstvím se začalo rozložení sil opět měnit.

 

 

Zlomem byl únor 2007, kdy Putin na Mnichovské konference o bezpečnosti vystoupil a šokoval svět. Všechny překvapil přístup ruského prezidenta, když zahodil veškeré diplomatické okolky a mluvil naprosto otevřeně a přímo. Ve své řeči se věnoval iránskému jadernému programu, rozšiřování NATO a reformou OSN. Co bylo na jeho projevu zásadní, byla definice globální politické situace, kdy ji hodnotil po dvacetiletí do doby, kdy došlo ke skončení studené války, kdy bezpečnost byla zajišťována protiváhou strategického potenciálu dvou supervelmocí. „Globální konfrontace odsunula na okraj mezinárodních vztahů a programu jednání velice palčivé otázky ekonomické a sociální povahy. Jako každá válka, tak i studená válka nám obrazně řečeno zanechala nevybuchlou munici. Mám na mysli ideologické stereotypy, dvojí metr a jiné šablony v uvažování,“ prohlásil tehdy Putin. V tu chvíli všichni ještě souhlasili, ale přestala být „legrace“, když svět po konci studené nazval „jednopolárním“.

 

„Jednopolární svět znamená centrum jediné moci, jediné centrum síly a jediné centrum rozhodování. To je svět jednoho pána, jednoho mocnáře, což v konečném důsledku je zhoubné nejen pro ty, kteří existují v rámci tohoto systému, ale je to nebezpečné rovněž pro panovníka samotného, neboť ničí sám sebe, a to zevnitř. To pochopitelně nemá nic společného s demokracií. Demokracie, jak je známo, je silou většiny při existenci zájmů a názorů menšiny,“ pokračoval Vladimir Putin v projevu na Mnichovské konferenci o bezpečnosti v roce 2007. Navíc k tomu tehdy dodal: „Mimochodem nás Rusy učí demokracii ale ti, kteří náš to učí, sami se již tomu učit nechtějí.“

 

Politika jednopolárního světa podle Putina umožňuje nelegitimní akce, které způsobují nové lidské tragédie a ohniska napětí. Dokládá to skutečnost, že válek, místních a regionálních konfliktů neubylo. „Je jich stejně nebo ještě více než dříve,“ uvedl ruský prezident a nakonec dodal: „Vidíme rostoucí opovržení základními principy mezinárodního práva… Spojené státy americké, překračují své státní hranice ve všech směrech: v ekonomice, v politice, tak v humanitární oblasti.“

 

Vrcholný ruský politik se ani nemusel ptát „komu se toto uspořádání líbí“. K tomuto upozornění na jednopolární svět dospěl Putin již mnohem dříve, a to již v roce 2005, kdy již veřejně začal označovat rozpad SSSR za globální politickou katastrofu, která vedla k jednopolárnímu uspořádání.

 

Vysvětlení poměrně ostrého projevu se přisuzovalo záměrů, USA rozmístit v Polsku a České republice systém protiraketové obrany. Jak víme, z  projektu nakonec sešlo.

 

Situace se periodicky opakuje

O rok později na jaře 2008 Gruzie a Ukrajina projevily vůli vstoupit do aliance NATO, a to na zasedání paktu v dubnu v Bukurešti. Navíc dochází k pozvání Albánie a Chorvatska ke vstupu do NATO. Na bukureštském zasedání jeho účastníci souhlasili s angažováním Ukrajiny a Gruzie na akčních plánech členství NATO (Membership Action Plan – MAP).

 

Tehdy dochází ze strany Ruska k vyjádření názorů na Ukrajinu, které musely Západ již tehdy zaskočit. Příkladem je rozhovor týdeníku Spiegel s ruským velvyslancem při NATO Dmitrijem Rogozinem. Ten poznamenal: „Většina Ukrajinců nechce vstoupit do NATO. Zejména východ a jih, především Krym, ti všichni jsou striktně proti. Zájem o vstup do NATO projevuje pouze západní Ukrajina. Východní Ukrajina by se v takovém případě stala nezávislým státem, de facto jako Abcházie… Nemohu vyloučit, že by se země rozpadla. To by znamenalo destabilizaci. To nemůže být v zájmu Evropanů.“ Takto předvídal ruský představitel již v roce 2008 rozpad Ukrajiny a uvedl jasné důvody.

 

Nakonec Putin během březnové návštěvy Angely Merkelové v roce 2008 to sám řekl: „Nekonečné rozšiřování vojensko-politického bloku ve světě, který již nemá antagonistického nepřítele je nejen nesmyslné, ale i škodlivé a kontraproduktivní." Dále německou kancléřku varoval, aby si „NATO nehrálo na roli Organizace spojených národů."

 

Rok 2009 a reset vztahů Rusko – USA

Američané vědí, že mnichovská konference i tentokrát je velice důležitá, že svým způsobem je důležitější než například ekonomické fórum v Davosu. Mnichovská jednání se přirovnávají k setkání G8 nebo G20. Přesto se mnichovské konference nejvyšší hlava USA nikdy nezúčastnila. Zato Barack Obama tehdy usilovně přemýšlí koho poslat, neboť si dobře uvědomuje, že každé slovo amerického reprezentanta bude pečlivě rozebíráno a anylyzováno. Nakonec odjíždí nejen vicepresident Joe Biden (byl také letos), ale doprovází jej generál David Petraeus a diplomat známý z jednání z konfliktu v bývalé Jugoslávii Richard Holbrooke. Toto složení bylo voleno záměrně, aby co nejlépe reprezentovalo „nový trend USA“. Do Mnichova rovněž jedou tři vlivní senátoři John McCain, John Kerry, Joseph Lieberman a s nimi James Jones, poradce národní bezpečnosti prezidenta.

 

Za ruskou stranu přijíždí plynně anglicky hovořící bývalý ministr obrany a místopředseda vlády Sergej Ivanov. Ze složení je vidět, jak tato konference především klade důraz na vojenskou složku jednání.

 

Konference se vyznačuje tím, že zde probíhají „operační diskuse“ nebo „průzkumná jednání“, ale znalci průběhů mnichovské konference tvrdí, že delegáti upřednostňují neoficiální rozhovory, které jim umožňuje společný pobyt v hotelu Bayerischer Hof. Tentokrát americká administrativa si naplánovala přímé rozhovory s Íránem.

 

Jako jsme hovořili o důležitosti Putinova projevu v roce 2007, tak nyní byl svět překvapen projevem Joe Bidena. Stalo se, že USA po dlouhé době opět mluvily o zlepšení vztahů mezi Ruskem a Spojenými státy. Do historie vešla Bidenova věta: „Je na čase stisknout tlačítko ´reset ´ a revidovat oblasti, ve kterých můžeme a měli bychom společně pracovat s Ruskem". Mimo jiné uvedl, že USA odmítají názor, že posílení NATO znamená oslabení Ruska nebo dále mluvil o tom, že „Spojené státy a Rusko mají zejména povinnost vést mezinárodní úsilí ke snížení počtu jaderných zbraní ve světě.“ Uvedl také, že s Ruskem ve všem nesouhlasí, USA neuznají Abcházii a Jižní Osetii jako nezávislé stát, ale dodal: „Mnichovská konference začala ve stínu studené války. Nyní se odehrává v novém století, s novými hrozbami.“

 

Proto se také o měsíc později během bilaterálních rozhovorů mezi Lavrovem a Clintonovou stalo, že americká ministryně zahraničí věnovala svému protějšku červené tlačítko “reset“ (nahoře na snímku). Tento smírný tón v roce 2009 mezi USA a Ruskem daný na mnichovské bezpečnostní konferenci byl předeslán rovněž již mírným tónem Putina na konferenci v Davosu. Již zde mluví o možnostech ekonomické spolupráce Evropy, Ruska a jihovýchodní Asie. Tuto myšlenku později ruský prezident rozvijí do projektu, kdy Rusko by se mělo stát „mostem mezi Evropou a bohatou dynamicky se rozvíjející jihovýchodní Asii. 20 let po rozpadu Sovětského svazu, se Putin snaží působit jako integrátor roztříštěného post-sovětském prostoru.

 

To byl druhý světlý moment mnichovské bezpečnostní konference. Další světový vývoj je nám známý a do jaké míry byla úspěšná letošní konference, vzhledem k situaci na Ukrajině, to ukáže nejbližší budoucnost. Ukáže se rovněž další pokračování boje Ruska proti jednopolárnímu uspořádání světa. Jsou zde další nové supervelmoci, které budou do geopolitického uspořádání naší planety chtít více mluvit. Možná, že na mnichovské konferenci příště zásadní a klíčovou řeč uslyšíme od jiného než ruského nebo amerického politika.

 

Jenom ještě dodejme současnou vzpomínku a hodnocení Joe Bidena ke svému projevu, které uvedl pro deník The Guardian. Americký vice prezident projevil spokojenost se vztahy USA a Rusko v letech 2009 až 2012 a zopakoval společný zájem „ať už je to na boj proti terorismu, nešíření zbraní hromadného ničení, kontroly zbrojení, nebo jiné řešení globálních problémů.“ Navíc ale dodal: „Bohužel, prezident Putin si vybral jinou cestu. Vybral si cestu rozšíření domácí represe a porušování mezinárodních norem. Z naší strany nemůžeme být lhostejní k porušování nejzákladnějších principů mezinárodních norem.“ Klíčovou větou v rozhovoru směrem k současným problémům bylo Bidonovo konstatování: „suverénní státy mají právo na vlastní rozhodnutí a možnost vybrat si své vlastní spojence.“ 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pondělí, 09 Únor 2015 14:00 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz