Evropa: Kontinent v pohybu

Email Tisk PDF

(foto euractiv.eu)Ekonomické krize vyvolávají krize politické a ekonomické krize, které se při neochotě změnit celkový neoliberální diskurz zdají být neřešitelnými a vyvolávají adekvátně těžko řešitelné politické situace.



Nadcházející volby do Evropského parlamentu budou barometrem skutečného stavu Evropy. Po celém kontinentu sílí více či méně extrémní nacionalistické strany a hnutí, jejichž vliv je možný právě jen v dobách krize. Na rozdíl od svých předchůdců ze 30. let minulého století, kteří masám předhazovali snadné obětní beránky v podobě „těch jiných“, ať už šlo o Židy, Romy, komunisty nebo odboráře, ty nynější brojí proti multikulturalismu, imigrantům a dalším „cizím vlivům“. A nemusí jít vždy jen o „tradiční“ extremisty, vždyť ještě na počátku dubna vládní, a tedy podle obecných měřítek seriózní KDU-ČSL na svých webových stránkách voličům vysvětlovala, že „nechce Evropu plnou nepřizpůsobivých imigrantů, kteří na předměstí pálí auta, prodávají drogy a zanášejí k nám mj. radikální islamismus“.

Není zcela zřejmé, do jaké míry se čeští lidovci ve skutečnosti identifikují s evropskými extremisty, faktem ale je, že nacionalisty ve většině Evropy kromě nenávisti a xenofobie většinou spojuje ještě jeden faktor – řešení krize a všech dalších problémů vidí ve stavění národních zdí. A tedy v drolení Evropy. Hrozba je to reálná – například průzkumy z posledních dnů jasně ukazují, že britská rasistická a protiunijní Strana nezávislosti Spojeného království (UKIP) půjde do eurovoleb s největší voličskou podporou.

A k tomu přibývá další faktor – zvykli jsme si považovat hranice v Evropě za pevně dané, ale ony takové nejsou. Zatímco tak Spojené státy a EU dál odmítají uznat výsledky krymského referenda, po němž Rusko poloostrov anektovalo, Skotové budou v podobném referendu o nezávislosti hlasovat 18. září a Katalánci o pár týdnů později. Totéž mají v plánu také obyvatelé Jižního Tyrolska nebo Vlámové na severu Belgie, Benátky se v „cvičném“ referendu od Itálie už odtrhly...

V časech neřešené krize historie jako by ožívala – Krym dobyla Kateřina Veliká v roce 1783 a Ukrajině ho Nikita Chruščov „jen tak“ předal v roce 1954, Belgie je uměle slepeným výsledkem evropského kongresu z roku 1830, chudé Skotsko bylo k bohaté Británii připojeno v roce 1707 a Jižní Tyrolsko coby součást Itálie je „jen“ důsledkem první světové války. Na první pohled se nabízí vysvětlení, že se to jen bohaté regiony snaží odtrhnout od těch chudých, aby na ně nemusely doplácet, ale tak jednoduché to není. Může to sice platit pro Vlámy nebo Katalánce, ale určitě ne pro Skoty, kteří se samostatností naopak snaží zachránit sociální soudržnost, kterou vlády v Londýně, ať už labouristické či konzervativní, systematicky ničí. Obecně tak spíše platí, že různé regiony jsou nespokojené z různých důvodů, ale že zároveň není lepšího hnacího motoru pro separatismus, než jsou nezaměstnanost nebo politika sociálních škrtů.

Evropa, do níž se Česko před deseti lety „vrátilo“, se tak dává do pohybu a má tendenci dělit se podél „linií zlomů“, ať už historických nebo těch současných. Není zatím jasné, jak se Británie či Španělsko nebo celá Unie k těmto procesům postaví, zda civilizovaně nebo silou, ale je zřejmé, že snahy celý proces zastavit budou bolestné. Nicméně, v kombinaci s jasnými „produkty“ ekonomické krize, jako jsou ultranacionalisté či neonacisté z řeckého Zlatého úsvitu, maďarského Jobbiku, či ukrajinské Svobody, jejichž stát podle všeho chceme do EU kooptovat co nejdřív, se zdá, že se Evropská unie opravdu ocitá na křižovatce. Bude-li dál pokračovat coby neoliberální ekonomický integrační projekt, okraje politického spektra tím jen posílí a zároveň urychlí i tektonické pohyby na kontinentu. Otázkou ovšem je, zda je Brusel jiného postupu vůbec ještě schopen.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pátek, 16 Květen 2014 13:18 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz