Je návrat Krymu do Ruska reálný?

Email Tisk PDF

Proruská demonstrace v Sevastopolu (foto livejournal.ru)Povstane východ země proti nové moci v Kyjevě? Jak se zachová Rusko ohledně nezbytné finanční a ekonomické pomoci Ukrajině? Některé odpovědi na bezpočet otázek – dnes ruskýma očima.


V Kyjevě dnes není s kým jednat, legitimita řady orgánů státu vyvolává „velké pochybnosti“, konstatoval ruský premiér Dmitrij Medveděv, čímž de facto vyjádřil oficiální postoj Ruska k situaci na Ukrajině.

Podle agentury Interfax konstatoval, že Moskva může jen obtížně považovat za vládu lidi, kteří „v černých maskách a s kalašnikovy v rukou řádí v Kyjevě“. Medveděv připustil, že situace na Ukrajině ohrožuje ruské zájmy i životy a zdraví ruských občanů. „Náš velvyslanec v Kyjevě byl povolán na konzultace. Nemusím vám vysvětlovat, co to v diplomatické praxi znamená,“ dodal ruský premiér.

V reakci na rozhodnutí EU akceptovat jmenování úřadujícího prezidenta Oleksandra Turčynova a označit za „demokratické a zákonné“ sesazení prezidenta Janukovyče Medveděv konstatoval, že je to „myšlenková úchylka“. „Nevím, jakou ústavu nebo jaké zákony četli, ale mám za to, že to musí být nějaká myšlenková úchylka, když se za legitimní považuje cosi, co je ve skutečnosti výsledkem vzpoury,“ prohlásil. (Mimochodem, na otázku, jak Washington vnímá nové ukrajinské vedení, mluvčí ministerstva zahraničí USA odmítl jasně odpovědět.)

Medveděv připomněl, že smlouvy o cenách za zemní plyn, které byly dojednány v prosinci a v jejichž rámci byla Kyjevu poskytna sleva ze 400 na 268,5 dolaru za tisíc krychlových metrů, mají své lhůty. „Co bude následovat pak – to je otázka k jednání s vedením ukrajinských firem a ukrajinskou vládou, pokud se tam někdy nějaká objeví.“

Koncern Naftogaz Ukrajiny měl přitom k letošnímu 25. lednu zaplatit dluh 2,7 miliardy dolarů za zemní plyn dodaný v roce 2013. Rusko mezitím vložilo do ukrajinských státních dluhopisů první tři z původně slíbených 15 miliard dolarů, další nákupy ale minulý pátek odložilo na neurčito. Nové ukrajinské vedení nyní nejnutnější pomoc, která by stát udržela nad vodou, ocenila na 35 miliard dolarů. EU a USA už s novým vedením jednají o zprostředkování půjček od Mezinárodního měnového fondu či o uspořádání mezinárodní dárcovské konference.

 

Krym sám nepřežije

Aždar KurtovUkrajina vypadává z geopolitického vlivu Moskvy, shrnuje politolog Aždar Kurtov z Ruského institutu strategických analýz (RISI). Připomíná přitom, že zatímco byl Viktor Janukovyč obecně označován za „proruského“, ani on, stejně jako tři ukrajinští prezidenti před ním, nepodepsal smlouvu o členství země ve Společenství nezávislých států. „Vždy se snažili sedět na několika židlích. Vždy se snažili od Ruska vzdálit v hlavních otázkách politiky v postsovětském prostoru,“ konstatuje Kurtov. „Z tohoto pohledu Janukovyč proruský nebyl.“ Zvláště za jeho vlády se uchovávaly v platnosti závazky, které přijal už Leonid Kučma, který byl prezidentem v letech 1994 až 2005. Týkaly se především rozvoje vztahů s NATO. A právě za Janukovyče byly podepsány dokumenty i o možném rozvoji vztahů s EU. To se s pojmem „proruský prezident“ příliš nerýmuje, shrnuje Kurtov.    

Podle něj se realitě neblíží ani spekulace o možném oddělení Krymu od Ukrajiny, a tím spíš o jeho návratu pod vládu Ruska. Poslední dekády Krym coby území existoval nikoli díky zemědělství či průmyslu, ale jeho příjmy pocházejí takřka výhradně z cestovního ruchu. „Mohl by v případě oddělení existovat jako svrchovaný stát jen díky turistice? Samozřejmě, že ne. I u mnohem rozvinutějších zemí EU, jako jsou Řecko nebo Španělsko, vidíme, že na ně dopadla krize. Krym jako nezávislý stát by nebyl s to zajistit spoustu funkcí, protože na to nemá prostředky.“

V souvislosti s úvahami o návratu Krymu k Rusku Kurtov připomíná, že na počátku 90. let, v době rozpadu Sovětského svazu, byly nálady obyvatel Krymu takřka bezvýhradně proruské. Řada tehdejších krymských politiků se obracela na Borise Jelcina s žádostí, aby Krym přijal zpět do Ruské federace. „Kdyby tehdy Jelcin souhlasil, nejspíš by to všichni považovali za zcela normální, dokonce i naši geopolitičtí soupeři,“ míní politolog. „Dnes jsou nálady na Krymu jiné, už nejsou tak proruské, i když většina občanů tam při vyplutí nebo návratu ruské Černomořské flotily v přístavu dál tleská. Přišla ale jiná generace, která je už vychovaná podle ukrajinských učebnic dějepisu, které vycházejí z ukrajinského vlastenectví a Rusko zobrazují jako historického nepřítele. Je s tím nutné počítat. Proruské nálady Krymu ochabují.“

Teoretické připojení Krymu k Rusku podle Kurtova naráží navíc i na absenci příslušných ruských zákonů a mechanismů. „Nemáme zákon o vstupu nějakého území do rámce Ruské federace. Ruské vedení už dostalo nejednu žádost z různých území – Podněstřím počínaje a Jižní Osetií konče – a vždy byly zamítnuty. Mám za to, že z politických důvodů by byl odmítnut i Krym.“  

 

Triumf EU, nikoli Ukrajiny

Pro vývoj na Ukrajině jako takové je podle Kurtova významný návrat k ústavě z roku 2004, která definovala parlamentně prezidentskou republiku. „Ta je ale dobrá jen pro státy, kde společnost, politická garnitura a základní občanské a politické síly dodržují pravidla hry a nepřekračují meze zákona. Veškerý poslední vývoj ukazuje, že Ukrajina tyto předpoklady nesplňuje. Lze takřka s jistotou předpokládat, že z výhod, které z parlamentní republiky plynou, nic nebude. Chybí společenský konsenzus, zato existují síly, které se snadno uchylují k násilí, ať už to ospravedlňují jakkoli. Stejně jako na počátku tisíciletí, tak ústava z roku 2004 ani nyní ke stabilizaci země nepovede.“

Tím spíš, že se radikálové neshodují s oficiálními lídry opozice, tedy Jaceňukem a Kličkem. To, co lídři opozice podepsali, Pravý sektor nedodržel. „Bolševici v Rusku kdysi vycházeli ze stejných principů neplnění jakýchkoli dohod,“ srovnává provokativně Kurtov. „Ve volbách do Všeruského ústavodárného shromáždění jasně zvítězili eseři, ale bolševici se s tím nesrovnali a ve finále bylo shromáždění rozehnáno a část jeho členů bolševici fyzicky zlikvidovali. A byla nastolena diktatura.“

Ukrajinští radikálové z Pravého sektoru a napojených organizací typu parlamentního hnutí Svoboda se nyní přesvědčili, že mohou v Kyjevě zvítězit, a proto se budou snažit vnutit řád charakteristický pro západ země celé Ukrajině, předpovídá Kurtov. Volby budou probíhat pod jejich diktátem a s odpovídajícími výsledky. Východ Ukrajiny se může postavit na odpor, ačkoli není vůbec jasné, nakolik je k takovému kroku připraven. „Pozice Východu je nyní taková: ano, neakceptují změny v Kyjevě, ale sami ve své většině nejsou s to konat stejně rozhodně, cynicky a tvrdě, jako představitelé západní Ukrajiny. Vítězí vždy přitom nikoli ten, kdo je v právu, nebo kdo je silnější, ale ten rozhodnější. Převraty jsou vždy dílem aktivních menšin.“

Zmíněný scénář je podle Kurtova pravděpodobnější než rozpad země. Před Ukrajinou tak stojí několik let totálního přeformátovávání života, čemuž bude předcházet urychlený podpis asoaciační smlouvy s EU, která ovšem – přinejmenším z hlediska ekonomiky – bude mít pro většinu Ukrajinců ničivé dopady. „Evropa dnes není v pozici, aby dala Ukrajině peníze nutné alespoň k zachování funkčnosti ekonomiky. Bude ale slavit vítězství, protože její triumf naplnil očekávání: získala pětačtyřicetimilionový trh pro odbyt svého zboží, což unijnímu průmyslu v krizi přijde vhod. Získá tím možnost vytvářet nová pracovní místa na svém území, na území členských států EU, zatímco Ukrajina tím kromě změny politické moci nezíská prakticky nic,“ soudí Aždar Kurtov.

Do jaké míry se podobné předpovědi naplní, bude zřejmé už v dohledné době. Faktem je, že „Majdan“ už opravdu začal řídit politiku Ukrajiny – a vytvořil „kritéria“ pro lidi, kteří smějí být členy „vládní národní důvěry“. Ta by měla být utvořena dnes a podle demonstrantů sdružených v „Kruhu národní důvěry Majdanu“ v ní nesmějí být lidé, kteří vedli výkonné státní orgány nebo působili v Janukovyčově vládě. Do vlády by se rovněž neměli dostat ani ti, kdo jsou na seznamu stovky nejbohatších lidí na Ukrajině. Výjimka může nastat jen v čele ministerstev vnitra, obrany a v čele tajné služby SBU. „Vládu musejí tvořit uznávaní profesionálové, bez ušpiněné reputace, a nikoli straničtí funkcionáři,“ konstatuje Kruh.

Mimochodem, Rusko není jediné, jehož obavy z dalšího vývoje na Ukrajině sílí - po prvních fyzických útocích na Židy kdosi v neděli večer vhodil Molotovův koktejl do synagogy v Záporoží.

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Úterý, 25 Únor 2014 16:51 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz