Ukrajinské vykřičníky a otazníky

Email Tisk PDF

Události posledních dní nabízejí více otázek než odpovědí, s výjimkou skutečnosti, že pádem Janukovyče ukrajinská krize ani zdaleka nekončí.


Americký politolog Gene Sharp ve svém slavném „návodu“ k barevným revolucím From Dictatorship to Democracy popisuje prostý mechanismus: nejprve se svolá početná pokojná demonstrace, pak se rozvíří panika z toho, že bude násilím rozehnána, a zatímco režim skřípe zuby, ale nic moc nedělá, vyprovokuje se krveprolití, a to pak vyprovokuje celosvětové rozhořčení, tlak a hrozby, na které se režim jen ochromeně dívá, načež padá a je vystřídán režimem novým. Tím „správným“. To vše jsme nyní viděli na Ukrajině; po oranžové revoluci z roku 2004 vlastně už podruhé. Opakovaný vtip ale přestává být vtipem – tentokrát padla demokraticky zvolená vláda, která vzešla ze svobodných voleb.

Sharpův manuál má samozřejmě jen omezenou platnost, například v USA by se uplatnit nedal. Jak správně připomněl jeden ze čtenářů na webu Literárek.cz, Vlastenecký zákon (obnovovaný a doplňovaný od roku 2001) přísně trestá akce „zaměřené na nátlak na vládu pomocí zastrašování nebo násilí“. Například za verbální tlak na vládu pomocí zastrašování s hrozbou násilných činů je 10 let vězení, za ničení nebo poškozování jakéhokoliv vozidla, budovy či jiné nemovitosti, čeká 25 let vězení, a pokud by „demonstrant“ způsobil zranění dalším občanům nebo policii životu nebezpečnými zbraněmi, následuje trest až 35 let. Cizinci, kteří se nacházejí na místech střetů s policií, mohou skončit ve vězení až na půl roku bez obvinění… (A není přitom jisté ani to, jak dlouho by si nechaly upalovat policisty státy EU).

Zkorumpovaný Janukovyč (jeho palác se zoo je opravdu hoden afrického diktátora) a jeho vláda padli a nikdo po nich neteskní – dokonce na prezidenta vinu za vše špatné hodila i „jeho“ Strana regionů, která ho navíc obvinila z „vlastizrady“. Je zvláštní, co vše zmůže jeden podpis/nepodpis dohody s EU – Janukovyč mohl být globální ikonou středoevropské demokracie, ale stačilo nepodepsat a během pěti minut se z téhož člověka stal krvelačný diktátor a nově i svržený prezident a štvanec. Vlastně není ani jisté, kde zrovna je – charkovská policie hádá, že se skrývá v jakémsi „bunkru“. Prý byl ale už zatčen na Krymu a vezou ho do Kyjeva. Možná už je ale v Moskvě; když tam našel útočiště Askar Akajev, kterého svrhla kyrgyzská „tulipánová revoluce“ v roce 2005 (aniž by si tím Kyrgyzové ovšem nějak polepšili), tak proč by tam nemohl být i Janukovyč?

 

Nová moc

Důležitější je ale „nová“ Ukrajina. Pro Brusel je to ostuda jako hrom. Nejprve tři ministři zahraničí domluví s Janukovyčem dohodu o urychlení prezidentských voleb a změně ústavy, dojednají konkrétní data… a během pár hodin je z toho všeho jen cár papíru. A Brusel neprotestuje; snaží se dál ze všeho vinit Janukovyče a tvářit se, že svržení legitimně zvoleného prezidenta je v nejlepších tradicích evropské demokracie. Kdo bude Unii ještě brát vážně, až zase nabídne, že s někým něco závazně dojedná? Snad pan Zaorálek. A i to jen možná.

Brusel mlčí, i když Moskva i Washington odmítly uznat nové ukrajinské orgány. Washington se navíc zničehonic ocitl v podobně nepříjemné situaci jako loni v létě po převratu v Egyptě – pokud by převrat na Ukrajině označil za převrat, nemohl by podle amerických zákonů tamním nikým nezvoleným „novým orgánům“ poskytovat finanční a jinou pomoc, čímž by si je logicky znepřátelil a hlavně by se zbavil pák k určování dalšího vývoje. USA už na „demokratizaci“ Ukrajiny vynaložily pět miliard dolarů, a tak nyní přestat nemohou. Po tom káhirském tak ani převrat na Ukrajině z amerického pohledu oficiálně převratem není. Zároveň ale Bílý dům trvá na tom, že události na Ukrajině nemají nic společného ani s „proxy válkou“ mezi Západem a Východem, ani se studenou válkou, byť není jasné, komu jsou vlastně podobná prohlášení typu „Mami, fakt, ono to spadlo samo!“ určena.

Tím spíš, když motivy zúčastněných jsou očividné. Evropská unie potřebuje více než čtyřicetimilionový ukrajinský trh, aby posílila svůj odbyt a alespoň na chvíli si tak lehce povydechla z ekonomické krize (ale zároveň nepotřebuje 40 milionů Ukrajinců na vnitřním pracovním trhu), Rusko potřebuje – pozor, stabilní! -- Ukrajinu jako nárazník kolem svých hranic (a kvůli tranzitu plynu do Evropy a kvůli námořní základně v Sevastopolu, jistě…), zatímco pozice USA se v tomto konfliktu jeví jako nejsnadnější – Washingtonu stačí podporovat vše, co Rusko odmítá, a udržovat na ruských hranicích nestabilitu, jak to jen půjde. Takže dalším krokem nejspíš bude nejen opakování „nepovedeného“ podpisu s EU, ale i masivní tlak na vstup Ukrajiny do NATO, byť její armáda je z hlediska bojeschopnosti na úrovni vatikánské gardy.

„Nové orgány“ se ale mezitím činí – parlament už navrhl zakázat vysílání „neobjektivních“ televizních stanic, zakázat Stranu regionů a komunisty a už rovnou zrušil ruštinu jako úřední jazyk i v těch oblastech, kde „minority tvoří víc než 10 procent obyvatel“, jak dosud stanovil zákon, což ovšem platí pro minimálně polovinu země. Co je ale důležité: do úterka by poslanci měli rozhodnout o složení „vlády národní důvěry“, která podle očekávání nebude mít důvěru nejméně poloviny Ukrajiny – do opozice proti nové moci už totiž přešly i některé části „Majdanu“.

Nový předseda parlamentu a úřadující prezident Oleksandr Turčinov už konstatoval, že bude usilovat o „dobré sousedské a rovnoprávné vztahy s Ruskem“, zatímco Ukrajinu povede k integraci s EU. Kultovní stratég americké zahraniční politiky Zbigniew Brzezinski Ukrajině poradil, aby si vzala příklad z Finska: dobré sousedské vztahy, široký obchod jak s Ruskem, tak i s EU a přitom neúčast v jakékoli vojenské alianci. Brzezinski přitom považuje za velmi důležité, aby EU poskytla Ukrajině okamžitou finanční pomoc, jinak země zkrachuje a chaos se dále prohloubí. Británie i USA s penězi pro Kyjev souhlasí, že je třeba si připravit „šekovou knížku“, ale neříkají, kolik by byly ochotny dát.

A kolik by tak zkorumpovaný ukrajinský stát k záchraně potřeboval? Graf na webu svrženého prezidenta svého času dokládal, že podpisem dohody s EU by Ukrajina přišla o 37 miliard dolarů. Argumenty: Rusko by zvýšilo ceny za plyn, přišly by ztráty z obchodu s Ruskem ve výši 15 miliard dolarů, zboží z EU by zaplavilo ukrajinský trh a udusilo tamní produkci. A naopak: smlouva s Ruskem zaručuje okamžité peníze nebo investice za 22,5 miliardy a snížení cen za plyn. Suma sumárum: zisk pěti miliard, spočítal Janukovyč. Těm číslům netřeba přespříliš věřit, ale určitý obrázek asi přece jen nabízejí.

Má EU pro Ukrajinu tolik peněz? Navíc s vědomím, že většina z nich skončí kdesi v čísi kapse? A je Ukrajina připravena padnout ještě hlouběji po unijní „léčbě Řeckem“? Turčinov v každém případě varuje, že státní pokladna je prázdná.    

 

Tymošenková je zpátky

Ukrajina musí být neuvěřitelná země, když „nové“ orgány ze všeho nejdřív propustily z vězení nejzkorumpovanější paní v zemi, někdejší premiérku Juliji Tymošenkovou, přezdívanou „plynová princezna“. Tymošenková, ikona prozápadní oranžové revoluce, si odpykávala sedm let vězení za zneužití pravomocí při uzavírání dohod o dodávkách ruského zemního plynu. Pro Západ bývala ideálním vůdcem: v převážně chudé zemi, v níž má většina lidí problém důstojně přežít, dokázala nahromadit majetek počítaný v miliardách dolarů, neustále mluví o demokracii, vydává se za její jedinou ochránkyni a nikdy nepřizná svou chybu – když prohrála volby, bylo to jen proto, že protivník podváděl, když stála před soudem, byl to politický proces a trest za to, že ona přece vždy bojovala proti korupci… Propuštěná premiérka se okamžitě odebrala na kyjevské centrální náměstí a její proslov v přímém přenosu vysílala i ČT. Vzápětí se objevily zprávy, že – spolu se svým stranickým podřízeným, ale mezitím „lídrem opozice“ (Spojenými státy protežovaným) Arsenijem Jaceňukem -- bude kandidovat na premiérku, pak ale následoval telefonát s německou kancléřkou Angelou Merkelovou, která podporuje Vitalije Klička, a rovněž telefonát s americkým senátorem Johnem McCainem (hromadný telefonát – byl u toho i Kličko), a Tymošenková najednou na premiérku kandidovat nebude. Stačí jí prý kandidatura ve volbách prezidentských, které se mají konat v květnu, tedy o čtyři měsíce dříve, než EU předpokládala, že se dokončí reforma ústavy.        

Tymošenková je inteligentní paní: Jaceňuka si sama vychovala a boxerského šampiona Klička mimo ring knokautuje raz dva. Pro celou aktuální dikci „demokratické revoluce“ na Ukrajině by ale mohla být hrozbou, protože navíc umí jednat i s Putinem – koneckonců, právě její miliardový majstrštyk s přeprodáváním ruského zemního plynu Ukrajině ji nakonec dostal do vězení. Její návrat na politickou scénu – tím spíš, že svými ambicemi rozbila a zdiskreditovala už první „oranžovou“ vládu -- proto není aktuálně až tak žádoucí, jak by se mohlo zdát. EU ani USA, soudě podle posledních tří měsíců, s ní už vlastně ani nepočítaly.

V této souvislosti stojí za připomínku, že úřadující prezident Turčinov je blízkým souputníkem Tymošenkové. Nejenže je místopředsedou její strany Baťkivščina, ale čelil kdysi podezření, že z pozice šéfa ukrajinské tajné služby SBU zničil dokumenty, které Tymošenkovou spojovaly s mafiánským bosem Semjonem Mogilevičem a s kšefty se zemním plynem.

 

Židé prchají

Do prostoru vypuštěná a vlivná Tymošenková, která se prý krátce před odchodem na svobodu o čemsi radila s Janukovyčem, není jediný problém, kterému EU i USA na Ukrajině čelí. Všeobjímající podpora, kterou Západ poskytoval protivládním protestům, ve výsledku skončila podporou neonacistických oddílů napojených na parlamentní fašistické hnutí Svoboda, které se střelnými zbraněmi v ruce usilují o jakousi „ukrajinskou národní revoluci“. Literárky.cz na to upozorňovaly už před více než měsícem, nyní to připouští i britský televizní Channel Four, podle něhož ideologické vedení demonstrací plně řídí právě Svoboda. „Fašismus je nyní v módě a přidává se k němu víc a víc lidí,“ cituje britská televize jednoho z aktivistů. Většina Ukrajinců s tím jistě nesouhlasí, ale mlčí, zatímco se výzvy k zabíjení „Rusů a Židů“ stávají normou:





Mávnout nad tím rukou? Hlavní ukrajinský rabín raději vyzval všechny Židy, aby rychle odjeli. Přinejmenším z Kyjeva a ze západu Ukrajiny. Pokud to vše má být „jen“ cena za pokus omezit moc Ruska, tak se to daří opravdu nechutným způsobem a při pošlapání všech novodobých evropských hodnot.

Ruskojazyčný východ Ukrajiny se vzpírá čím dál hlasitěji. Tamní „domobrany“ jsou připraveny „lámat nohy“, protože „zákon je na jejich straně“, nad radnicí v přístavním Kerči zavlála ruská vlajka, Oděsou prošel masový průvod proti kyjevskému „Majdanu“. Sevastopol má v rámci státního uspořádání svůj zvláštní status a dvacet let si nesměl volit svého primátora, ten byl vždy dosazen z Kyjeva. Nyní si dav na centrálním náměstí pod ruskými vlajkami svého primátora zvolil a začal organizovat dobrovolnickou domobranu proti očekávanému příjezdu „banderovců“ z Kyjeva a západní Ukrajiny.



Je příznačné, že když nezávislost na Janukovyčově Kyjevě vyhlašoval třeba Lvov, bylo to pojímáno takřka za demokratický akt, nyní ale USA varují, že oddělení Krymu či jiných oblastí na východě je „nepřijatelné“ a Ukrajina musí zůstat jednotná.

 

Proč nešlo počkat?

Před čtyřmi měsíci se na Majdanu sešli lidé, kteří měli dost Janukovyčovy korupce, nefunkční justice, nezaměstnanosti, deziluze. Vidina vstupu do EU byla nad tím vším jen bláhovou nadějí na zlepšení. Po třech měsících je v důsledku cynických her velmocí a aktivizace ultranacionalismu a reakcí ruskojazyčné poloviny země v chaosu a de facto bezvládí a možná se i pro Evropu stala nebezpečným precedentem – už není nic moc špatného na svržení legitimně zvolené vlády.

Je přitom zvláštní, že průzkumy veřejného mínění dávaly Vitaliji Kličkovi seriózní šance na vítězství v řádných prezidentských volbách naplánovaných na březen 2015. Jeho popularita by totiž mezitím dál jen rostla. Proč nebylo možné počkat, uchovat alespoň zdání demokratičnosti a „odpustit“ si ty desítky mrtvých?

Zkrátka: chce to kyblík popcornu a velký nápoj. Děj na Ukrajině bude ještě napínavý.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pondělí, 24 Únor 2014 14:46 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz