Volný obchod jako zbraň hromadného ničení

Email Tisk PDF

altV době, kdy si Severní Amerika dává dohromady pochmurné výsledky dvaceti let platnosti smlouvy o volném obchodu NAFTA, tlačí američtí zákonodárci na urychlení legislativního postupu při uzavírání další olbřímí dohody, tzv. Transpacifického partnerství (TTP), jemuž se už nyní přezdívá „NAFTA na steroidech“.


Tři vlivní politici amerického Senátu – šéf rozpočtového výboru Dave Camp, předseda finančního výboru Max Baucus a senátor Orrin Hatch – oznámili minulý týden návrh zákona, který Baracku Obamovi umožní urychlit schvalovací proces TTP tím, že mu nabídne možnost nebrat v úvahu výsledky jednání Kongresu, ani jím navržené dodatky ke smlouvě. „Zákon prezidentovi umožní podepsat smlouvu dříve, než o ní bude Kongres hlasovat, upravit případně širokou škálu existujících amerických zákonů a přimět Senát a Kongres, aby smlouvu do 90 dnů hlasováním schválily,“ shrnuje nový návrh americká nezisková organizace Public Citizen. „Legislativa nesmí být předmětem dodatků nebo změn ve výborech, při hlasování jsou veškeré dodatky zakázány a celkem je v Senátu i Sněmovně reprezentantů povoleno o ní diskutovat jen 20 hodin.“

„Po celé čtyři roky přípravy smlouvy američtí vyjednavači účelově bránili všem zájemcům v přístupu k podrobnostem a ponechávali tak členy Kongresu, občanské iniciativy, odborové centrály i spotřebitelské organizace v naprosté tmě,“ citoval Wall Street Journal Larryho Cohena z odborové asociace zaměstnanců v komunikacích. „Veřejnost nedostala možnost podílet se na jednání, a zrychlení schvalovacího procesu navíc v tomtéž zabrání i našim voleným zástupcům.“ A šéf iniciativy Democracy for America Charles Chamberlain dodává: „TTP bude naprostou katastrofou pro naprosto vše, počínaje životním prostředím přes svobodu internetu až po rodiny zaměstnanců.“

 

Jako v Mexiku

Panikářské řeči? V žádném případě. TTP je totiž jen variantou smlouvy NAFTA, kterou před dvaceti lety podepsaly Kanada, USA a Mexiko. A ta se pro většinu Američanů ukázala být katastrofou. Slibovaný růst obchodního přebytku s Mexikem se ve výsledku proměnil v obchodní deficit, stovky tisíc pracovních míst zanikly a spolu s nimi se „jakoby zničehonic“ dostavil tlak na snižování mezd amerických pracujících – což byl podle všeho prvotní zamýšlený cíl celé smlouvy NAFTA. „Smyslem bylo stlačit americké mzdy směrem k těm mexickým a vytvořit pro korporace v oblasti, na níž se smlouva vztahuje, nová práva: tito klikaři z řad nadnárodního kapitálu nyní mohou přímo žalovat vlády u mezinárodního a korporacím nakloněného tribunálu kvůli regulacím, které (z ekologického hlediska) omezují jejich zisky a nemusejí se přitom zodpovídat národním justičním systémům,“ shrnul dvacetiletou podstatu NAFTA britský deník The Guardian.

Na smlouvě NAFTA nevydělalo ani Mexiko. Z dvacítky středoamerických a jihoamerických zemí nyní zůstalo na 18. místě s růstem HDP, které od roku 1994 nedosahuje ani jednoho procenta. V 60. až 80. letech přitom HDP Mexika v přepočtu na jednoho obyvatele vzrostlo takřka dvojnásobně, což vedlo k citelnému navýšení životní úrovně většiny Mexičanů. „Pokud by země ekonomicky rostla stejně dodnes, mohla by být z hlediska standardů na evropské úrovni,“ míní The Guardian s tím, že přesně to se v současnosti děje například v Jižní Koreji.

Na konci 80.let minulého století ale Mexiko, spolu s celým latinskoamerickým kontinentem, přistoupilo na neoliberální politiku, která zrušila státní průmyslovou a rozvojovou politiku, otevřela prostor pro deregulace mezinárodního obchodu a investic a upřednostnila přísnější fiskální politiku. To byl konec hospodářského růstu a rozvoje. Celý region v letech 1980 až 2000 posílil pouze o 6 procent na jednoho obyvatele. V posledních patnácti letech se ale k moci v Latinské Americe začaly dostávat levicové vlády, které začaly bojovat s chudobou, a výsledkem je to, že míra chudoby na kontinentu klesla z 43,9 procenta v roce 2002 na loňských 27,9 procenta. Mexiko k těmto zemím ale nepatří – jeho růst zůstal od roku 2000 pod jedním procentem, což není ani polovina kontinentálního průměru. A nepřekvapí pak, že míra chudoby v Mexiku v roce 2012 dosáhla 52,3 procenta, což bylo zhruba stejně jako v roce 1994. Bez ekonomického růstu se s chudobou bojuje špatně, přičemž pochmurnou statistiku navíc vylepšuje masová ilegální migrace do Spojených států. Nebylo zbytí – miliony Mexičanů musely opustit svá pole poté, co byli v rámci diktátu NAFTA vrženi do přímého „konkurenčního souboje“ se silně dotovaným a vysoce produktivním americkým agrobyznysem.

altNyní USA obdobnou smlouvu z pozice síly vyjednávají s 12 zeměmi asijsko-tichomořského regionu, včetně Číny, Austrálie, Nového Zélandu či zemí ASEAN. Začínají ale narážet na odpor i u svých nominálních partnerů. Kupříkladu Japonsko dotuje rybolov, aby měli Japonci co jíst. Indie je zase světový lídr v produkci generických léků, protože drtivá většina z více než miliardy jejích obyvatel si nemůže předražené léky od nadnárodních firem dovolit. Podpis smlouvy TTP v podobě, jakou si představuje Washington, by tak vedl k hladu v Japonsku s k desítkám tisíc zbytečných úmrtí v Indii, což pro obě – namátkou – zmíněné vlády není nejlepší vyhlídka.

Asijské země – i s přihlédnutím k osudu Mexika – podmínky smlouvy modifikují, a Obama tak nestihl své původně stanovené datum jejího konečného podpisu. Byl jím loňský prosinec.

To ale neznamená, že by korporace prohrály. „Ještě je třeba projednat některé tržní otázky,“ vysvětlil v pondělí pro deník The Australian australský ministr obchodu Andrew Robb a jako příklad uvedl, že „Japonsko musí liberalizovat svůj obchod“, zatímco Spojené státy by měly být „víc otevřené v zemědělství, včetně sektorů, jakým je například cukr“. Na cukr má přitom v Americe takřka monopol rodinný klan Fanjulů, kteří nejenže nosí členské průkazky obou hlavních amerických politických stran, ale „nalili“ do obou miliony dolarů (a podle reportáže kanadské CBC na svých třtinových plantážích udržují i fakticky otrockou práci). Jedním z jejich úspěchů z poslední doby je například prosazení zákazu dovozu brazilského ethanolu vyráběného na bázi cukru.

Andrew Robb míní, že i přes podobné překážky bude TTP podepsána „v řádu týdnů“, a tedy že stávající ústupky budou ve finále jasně přetrumfnuty zisky. Právě navržené „zrychlení“ schvalovacího procesu umožňuje do smlouvy zařadit takřka cokoli, co by jinak nejspíš při hlasování v Kongresu neprošlo, protože i jeho členové se musejí nechat jednou za čas „od lidí“ zvolit.    

 

A co Evropa?

Deník New York Times loni v září nabídl stručný pohled také na stav vyjednávání obdobné smlouvy mezi USA a EU. Koncern Yum Brands, vlastník sítě rychlého občerstvení KFC, do smlouvy prosadil požadavek na levnější křidélka, stehna a jiné vybrané části kuřat. Největší americký výrobce ovocných džusů, OceanSpray, pro změnu po Evropské unii požaduje, aby uvolnila svá pravidla pro používání pesticidů, která jsou mnohem přísnější než ta americká.

Pokud by se to koncernu podařilo prosadit do smlouvy, otevřel by se mu evropský trh pro masivní vývoz v „pesticidech koupaných“ brusinek a dalších plodů, které až dosud do Evropy kvůli regulacím a ochraně veřejného zdraví v masovém měřítku vyváženy být nesmějí.

Chemický gigant DuPont zase lobbuje za přísnější ochranu obchodního tajemství.

„Jednání o konkrétní podobě potenciálně přelomové smlouvy mezi USA a Evropou sotva začala, ale lobbing korporací na obou stranách Atlantiku je už v plném proudu,“ podotkl New York Times. „Občas lokální charakter jejich požadavků rozhovory bez pochyby zkomplikuje, a tak je při pohledu na aktuální geopolitiku zřejmé, že jednání nepůjdou rychle, ani hladce.“

Na čem se tedy mohou rozhovory zauzlovat? Například na požadavku korporací, aby „oblasti volného obchodu“ podléhaly spíše přáním korporátním než zájmům obyvatel dotyčných regionů a zemí, v nichž by měly být zřizovány, soudí deník.

A vzhledem k tomu, že smlouvy jsou připravovány v tajnosti a vlády je posléze rychle uvádějí v platnost, aniž by voliči nebo občané měli čas se vyjádřit k jejich obsahu, je Evropská unie na nejlepší cestě vzdát se svých pravidel ve prospěch navýšení zisků nadnárodních koncernů. Nejvíce jsou ohrožené oblasti ochrany zaměstnaneckých práv, ochrany životního prostředí nebo rozsahu a možností veřejné sféry. „To, co koncerny považují za překážky obchodu, my považujeme za důležitá spotřebitelská, zdravotní, ekologická a jiná práva, stejně jako dáváme přednost zárukám finanční stability na obou stranách Atlantiku,“ citoval New York Times Lori Wallachovou z  Public Citizen. Smlouva o volném obchodu je podle ní ale dokonalým příkladem obyčejné „snahy dosáhnout obchodem toho, čeho by korporace nebyly s to dosáhnout prostřednictvím demokratických procesů v jednotlivých zemích“.



AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Čtvrtek, 16 Leden 2014 16:36 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz