Když to nejde demokraticky…

Email Tisk PDF

altPřipravovaná smlouva o volném obchodu mezi USA a Evropskou unií podle všeho vychází především z požadavků mocných korporací.

Kritici neoliberální globální ekonomiky, stejně jako stoupenci principů fair trade, odborové centrály nebo aktivisté usilující o sociální spravedlnost; ti všichni se na americko-evropskou smlouvu o volném obchodu dívají s podezřením už roky, tím spíš, že její přípravu provází přísné utajení. List New York Times nicméně přinesl další náznaky, že je smlouva šitá na míru především velkým korporacím. Podle deníku už si Yum Brands, vlastník sítě rychlého občerstvení KFC, do smlouvy prosadil požadavek na levnější křidélka, stehna a jiné vybrané části kuřat. Největší americký výrobce ovocných džusů, Ocean Spray, pro změnu po Evropské unii požaduje, aby uvolnila svá přísná pravidla pro používání pesticidů, zatímco chemický gigant DuPont lobbuje za přísnější ochranu obchodního tajemství. „Jednání o konkrétní podobě potenciálně přelomové smlouvy mezi USA a Evropou sotva začala, ale lobbing korporací na obou stranách Atlantiku je už v plném proudu,“ podotýká New York Times. „Občas lokální charakter jejich požadavků rozhovory bez pochyby zkomplikuje, a tak je při pohledu na aktuální geopolitiku zřejmé, že jednání nepůjdou rychle, ani hladce.“

Na čem se mohou rozhovory zauzlovat? Například na požadavku korporací, aby „oblasti volného obchodu“ podléhaly spíše přáním korporátním než zájmům obyvatel dotyčných regionů a zemí, v nichž by měly být zřizovány, soudí deník. A vzhledem k tomu, že smlouvy jsou připravovány v tajnosti a vlády je posléze rychle uvádějí v platnost, aniž by voliči nebo občané měli čas se vyjádřit k jejich obsahu, je Evropská unie na nejlepší cestě vzdát se svých pravidel ve prospěch navýšení zisků nadnárodních koncernů. Nejvíce jsou ohrožené oblasti ochrany zaměstnaneckých práv, ochrany životního prostředí nebo rozsahu a možností veřejné sféry. „To, co koncerny považují za překážky obchodu, my považujeme za důležitá spotřebitelská, zdravotní, ekologická a jiná práva, stejně jako dáváme přednost zárukám finanční stability na obou stranách Atlantiku,“ cituje New York Times Lori Wallachovou z nevládní americké organizace Public Citizen´s TradeWatch. Smlouva o volném obchodu je podle ní ale dokonalým příkladem obyčejné „snahy dosáhnout obchodem toho, čeho by korporace nebyly s to dosáhnout prostřednictvím demokratických procesů v jednotlivých zemích“.

Například producent džusů Ocean Spray chce zrušit evropské normy pro používání pesticidů, které jsou mnohem přísnější než normy americké. Pokud by se to koncernu podařilo prosadit do smlouvy, otevřel by se mu evropský trh pro masivní vývoz v „pesticidech koupaných“ brusinek a dalších plodů, které až dosud do Evropy kvůli regulacím a ochraně veřejného zdraví v masovém měřítku vyváženy být nesmějí.

Kritici dohod o volném obchodu to označují za závod neoliberální ekonomiky o to, kdo dřív dosáhne samého dna – korporace se ve jménu maximalizace zisků snaží zastrašovat vlády, aby zrušily zákonnou ochranu spotřebitelů, životního prostředí i zaměstnanců. „Firmy v jednáních o smlouvě vidí příležitost vybrat si a zrušit regulace, které jsou pro ně nejméně výhodné, a to na obou stranách Atlantiku,“ shrnuje New York Times. A rozhlížejí se všude – od výroby a pěstování potravin a dohledu nad jejich kvalitou, přes farmaceutický průmysl až po biotechnologie v zemědělství.

Není zatím zcela zřejmé, do jaké míry jsou odpůrci smlouvy o volném obchodu – na obou stranách Atlantiku – s to se korporacím a vládám postavit. Podobnou smlouvu přitom nyní USA, nebo lépe tamní korporace, připravují i s asijskými zeměmi. Její výsledné znění by přitom mohlo být ještě zlověstnější.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz