Nová věčnost: „Squateři jsou radikální, protože úřady jsou laxní“

Email Tisk PDF

Nová věčnostVšimli jste si nových agitačních plakátů na opěrné zdi letenských sadů? Umělecká skupina Nová věčnost otevřela téma squatingu výstavou v galerii Artwall nazvanou Nebe vysoko nad námi je naše. Co vlastně pojem squating dnes obnáší? (na otázky odpovídá Nová věčnost jako skupina)

 

Je jasné, že nadřazovat vlastnické právo všem ostatním lidským právům je nesmysl, na druhou stranu celá dnešní společnost na takové hierarchii stojí. Máte konkrétní představu, jakým způsobem opatřit práva squaterů tak, aby se tím dosavadní systém nehroutil?

Nadřazování vlastnického práva je výsledkem cynismu a asociálnosti současného systému, ale protože stále existuje mezi lidmi solidarita a vzájemná pomoc, je možné věci měnit. Smyslem naší umělecké akce není přijít s konkrétním řešením, ale poukázat na problematiku a otevřít veřejnou diskusi na dané téma, které považujeme za velmi aktuální a jak je vidět na příkladu Kliniky, smysluplné.

Jde například o důsledné naplňování památkové péče a odstranění korupce z radnic, která spekulanty kryje. Jeden problém je podstata právní formulace vlastnictví a na druhou stranu ignorance patřičných úřadů ke krokům, které by vlastníka donutily se o objekt starat.

Dnes neexistuje rozdíl mezi vlastnictvím fyzických osob, jako jsme my nebo vy, státu, společnosti s ručením omezeným nebo akciové společnosti. Přitom se jistě musíme shodnout, že míra zodpovědnosti může být jiná u vás než u představenstva akciovky se sídlem na Kajmanských ostrovech. Konkrétní řešení je v kompetenci politiků, kteří vytvářejí zákony. I dnes může stát objekt od vlastníka nuceně vykoupit v případě hrubého zanedbání péče o nemovitost, speciálně je-li pod památkovou ochranou.

Celé squatterské hnutí čítá pár desítek aktivních lidí, dost dobře si nedokážeme představit, jak by se jim podařilo, aby se zhroutil celý systém. Podle nás se jedná o radikální účast na řešení lokálních problémů, která je odpovědí na laxnost, přehlíživost a aroganci místních úřadů. Obsazení budovy je mnohdy posledním možným řešením, jak situaci okolo inkriminované stavby zlepšit. V případě Kliniky se jedná o vítaný precedens. Jedním z řešení je například dekriminalizace squattingu a tvrdé postihy majitelů jako vysoká daň z neužívání nemovitosti.     

 

 

Zeptám se otázkami, které jste si položili sami - Za jakých okolností by měl mít stát možnost nemovitost vyvlastnit? Co v praxi znamená formulace „vlastnictví zavazuje“, uvedená v Listině základních práv a svobod?

Formulace „vlastnictví zavazuje“ je v přímém konfliktu s pozitivně chápaným výkladem formulace vlastnictví. Je jisté, že jde o morální povinnost vlastníka nakládat s nemovitostí tak, aby tím nepoškozoval sebe, ale zároveň ani ostatní. Domy jsou podle nás součástí veřejného prostoru, a proto se debata o nich týká minimálně lokální společnosti. Neudržovaná stavba je riziková, stává se útočištěm drobné kriminality a drogově závislých a negativní důsledky se přenášejí na své okolí – ztráty se socializují. Naproti tomu se případný zisk z majetku privatizuje (i když tleje může být např. využíván jako jistina pro bankovní spekulace) – to není fér!

 

 

Víte dnes v Čechách o nějakých squatech? O kolika nemovitostech v Praze víte, že je majitelé zanedbávají a nechávají chátrat a bylo by vhodné, aby se jejich osudy někdo akutně zabýval? Pokud ano, víte, komu takové nemovitosti patří?

Squaty jako takové (ilegální) dnes v Čechách neexistují. Podobná společenství ovšem fungují, jsou to takzvané tiché squaty, které většinou plní právě jakousi sociální funkci v dané lokalitě. V těchto případech se většinou jedná o dohodu s majitelem objektu. Dnes můžeme mluvit v Praze kromě Cibulky i o nově vzniklém autonomním centru Klinika na Žižkově.

Jen v Praze můžeme mluvit o desítkách chátrajících budov. Detaily se různí případ od případu. Signifikantním příkladem rozporuplnosti soukromého vlastnictví je majitel usedlosti Cibulka a jeho nakládání s ní.

 

Co vás osobně vede k tomu, že se snažíte upoutat pozornost veřejnosti k tomuto tématu?

Všichni ve skupině jsme sochaři a veřejný prostor je jedním z témat, které se nás přirozeně týká a naše práce je s ním bezprostředně spjatá. Zájem o něj a jeho kultivaci považujeme za svoji povinnost.

Absurdita situace s prázdnými domy v Praze je do očí bijící. Kultura takového veřejného prostoru je pochybná. V kontinuální městské zástavbě vznikají mrtvá místa, v nemalé řadě případů přímo v centru města. Takové domy hyzdí okolí, jsou nebezpečné a nijak nepřispívají ke zkvalitnění životní úrovně. To vnímáme jako ryze negativní. Zároveň věříme, že dorůstá potřebná občanská společnost, která dokáže podobný stav věcí vnímat a aktivně měnit. To je jeden z podstatných aspektů. Věříme v demokracii, ne v diktát diskutabilního zákona. 

Od akce Vzpomínky na budoucnost, kdy se  demonstrativně obsadilo 8 domů včetně později exponovaného paláce na pražském Pohořelci, se akcí osobně účastníme a vždy vytváříme dočasný výstavní prostor v podobě „radikální“ site-specific instalace. Takové akce mají naprosto nezaměnitelnou atmosféru, neuvěřitelný spád. Člověk může prozkoumat vlastní limity, strach, napětí, sdílení i radost ze společné tvorby.     

 

Máte pocit, že pojem squating je obecně špatně chápán/médii vykládán?

Názor na squatting se přirozeně různí...ale máme pocit, že poslední dobou média konečně obracejí svoji pozornost správným směrem.

Aktivisté soustavně, opakovaně a cíleně poukazují na problematiku, kterou vlastnictví prázdných, chátrajících nemovitostí přináší, každou akcí upozorňují na problematické aspekty, jakými jsou spekulace s nemovitostmi, záměrné chátrání památkově chráněných budov, poukázání na korupční praktiky úřadů, neprůhledné vlastnické vztahy firem a tak dál. Mají jak podložené informace o té které kauze, tak vypracovaný plán na využití budovy po obsazení a tyto informace můžou médiím kdykoliv předložit.

 

Nepřispívají ke své špatné pověsti někdy i sami squateři? Tím, že místo, aby především usilovali o šíření informací, mají někdy sklony vnímat obsazovací akce spíš jako adrenalinové dobrodružství, čímž neporozumění možná ještě trochu prohloubí?

Není nám známo, jakým způsobem by squateři mohli přispívat ke své „špatné“ pověsti. Naopak většina z nich jsou lidi, kteří jsou otevření diskusi a kteří jsou schopni problém komunikovat a nalézat alternativní, nekonvenční řešení. Nepopíráme, že obsazení domu není dobrodružství. Je to adrenalin a stres a člověk často naráží na vlastní limity, které musí překonat a zároveň má i účastník radost, když se akce podaří. Není nic špatného, když člověk cítí uspokojení, že dělá něco, co má smysl. Jak jsme již výše zmínili, obsazovací akce mají jasný rámec, jsou připravené a zacílené na konkrétní případ či problém a nabízejí veřejnosti svými dostupnými informačními prostředky řešení.

 

Je v České republice podle vás bydlení skutečně příliš drahé?

Myslíme si, že v České republice jsou náklady na život v relaci příjem výdej obecně vysoké ve srovnání s okolními státy Evropské unie...

 

Má právo na bydlení šanci se v Čechách prosadit?

Právo na bydlení dříve vyplývalo z ústavy našeho státu… Budoucnost nikdo nezná, ale říká se, že dobrá vůle všechno zmůže (smích).

 

Jaká jsou podle vás největší pozitiva squatingu?

Přímá akce má oproti klasicky vedenému politickému aktivismu několik předností. Dokáže zapojením i třeba malé části veřejnosti rychle dostat palčivý společenský problém přes média do veřejné diskuse a ověřit, jestli je obecně sdíleným problémem. Z veřejné diskuse potom mohou vzejít návrhy řešení, které zase mohou měnit celou společnost. Squatterské hnutí dokázalo kritikou majitelů dlouhodobě chátrajících budov zasáhnout základní dogma dnešního reálného kapitalismu a prolomit embargo na polemiku o nedotknutelnosti soukromého vlastnictví. Jestliže se podařil tento cíl, může se naplnit další a postupně se tak přibližovat k našemu společnému snu o humánnější a demokratičtější společnosti. Pakliže ne, alespoň si při pádu do systému korporátního fašismu užijeme nějakou srandu.  

 

Skupinu Nová věčnost tvoří sochaři Helena Sequensová, Pavel Karous a Adam Stanko.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Čtvrtek, 26 Únor 2015 16:45 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz