Kapr s knedlíkem v Praze a v Karlových Varech

Email Tisk PDF

Ryba-s-knedlíčkem foto Milan FaltusZa „hlubokého totáče“ jsem jednou před Vánoci zašel s německými turisty do restaurace Černý kůň v pražské pasáži Lucerna, která byla spíše „nóbl podnik“.

 

 

 

Tam jsem Němcům vypravoval o nestandardním vánočním jídelníčku „kapr s knedlíkem a bramborovým salátem“ a vybízel je, jestli by to nechtěli zkusit. Byli pro každý experiment.

 

Když přišel číšník a já mu přednesl neobvyklou objednávku, smažený kapr, knedlík a bramborový salát, reagoval s netržní přímostí:

“Ale pánové, to je přeci pitomost“.

Během další diskuse se ale nechal přesvědčit, že alespoň v jedné rodině v Čechách se to takhle jí a že by měl jednat podle zásady „náš zákazník, náš pán“.

 

 

Budvar („Budík“) Karlovy Vary

Když jsem jezdíval (zase „za totáče“) jako průvodce do Karlových Varů, sedávali jsme v restauraci Budvar.

 

Interiér byl útulný, podobný jako v další „budvarové“ hospodě v Praze „U Medvídků“ s masivními světlehnědými dubovými stoly a lavicemi (že by se už tehdy Budvar držel zásady „Corporate Identity“?).

 

Jednou jsme tam zašli s pár Němci a s tlumočníkem Jardou, veselým Moravákem, který později emigroval do Německa. Němci zrovna přijeli a měli velký hlad, studovali jídelní lístek a rozhodovali se, co si dají; narazili na rybu, na kapříka a dostali na něj chuť. Ptali se, co bychom doporučovali jako přílohu.

 

Řekl jsem jim, že obvyklý je bramborový salát nebo brambory. My ale že doma o Vánocích jídáváme jako raritu kapra s knedlíkem plus bramborový salát, že to má výbornou chuť atd., jestli to chtějí zkusit, prosím.

 

Němci byli z Bavorska, ke knedlíkům měli kladný vztah. Ačkoliv to bylo v době, kdy CDU/CSU vedla na plakátu s podobiznou Konráda Adenauera volební boj pod heslem: “Keine Experimente - CDU“ (Žádné experimenty, volte CDU), řekli si asi, nejsme doma, co bychom si nezaexperimentovali.

 

 

Se zlou jsme se potázali

Když jsme objednávku přednesli, číšník se na nás zle utrhl.

 

Začal s dost nerudným výrazem naznačovat, že jsme se zbláznili, takhle se to nejí, to prostě neexistuje atd.

 

Já jsem ale stál na svém, vylíčil jsem mu, jaká je to chuťová báseň, že si bez toho Štědrý večer nedovedu představit a že to prostě naši přátelé z NSR chtějí taky ochutnat.

 

Jsou nakonec našimi národními hosty, přivážejí nám devizy, za které si my pak v Tuzexu můžeme kupovat rifle a měli bychom jim tedy vyjít vstříc.

 

Nakonec se nechal zviklat a s otráveným výrazem prohlásil, že to teda v kuchyni zkusí, ale nic nezaručuje. Za chvíli se na stolech opravdu objevil kapr s knedlíkem a bramborovým salátem, který Němcům tak zachutnal, jako kdyby se to nikdy jinak nejedlo.

 

 

Další experiment

Němcům i nám se experimentování začalo líbit. Jelikož jsme my i oni měli velký hlad, ve výstřelcích jsme pokračovali a objednali si jako druhý chod knedlo-vepřo-zelo s tatarskou omáčkou, kterou jsme si knedlíky ozdobili.

 

Číšník už kapituloval, ponechal tentokrát objednávku bez komentáře, jen se se sarkasticky optal, jestli jako dezert nebudeme chtít syrečky s čokoládovou polevou a šlehačkou.

 

Nabídku jsme odmítli, jelikož jsme se shodli na tom, že Budvar je už takhle nasládlý, takže něčím ho přislazovat je zbytečné, jó k plzeňskému, to by bylo něco jiného.

 

 

Manželky si odvezly recept do Bavorska

Němci se se zážitkem okamžitě po příchodu na hotel Alice svěřili svým manželkám, které si po cestě na pokojích upravovali tvářičky a ty si jako praktické ženy okamžitě vyžádaly recepturu. Jelikož jsem už zapomněl, odkud skupina byla, nemůžu se přesvědčit, zda se naše kombinace nakonec neuchytily v nějakém bavorském městečku jako specialita české kuchyně (Spezialität der böhmischen Küche).

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB