Sto plus jedna a Kalouskova fronta odporu

Email Tisk PDF

Kalouskova frontaZačnu následující výzvou: Když bude svítit slunce, vezměte si k rybníku plavky a potřete se silným krémem na opalování. Tato výzva bude adekvátní v horkém letním dni. Nyní si ale představme, že by padla v mrazivém únoru. V takovém případě by se k rybníku hodilo spíše teplé oblečení a brusle. 

 

 

 

Od rybníka se přesuňme do politiky. M. Zeman nyní čelí povrchní kritice, že jednou v minulosti požadoval po vládě 101 hlasů – a nyní zastává postoj jiný – že totiž 101 hlasů není třeba. Skutečně se jedná o nekonzistenci v Zemanově jednání?

 

 

Ta vláda byla na (s)padnutí…
Přibližme si situace, v nichž M. Zeman 101 hlasů požadoval. Nejprve chtěl 101 hlasů s podpisy po M. Němcové v době krize Nečasova kabinetu (Viz a zde). Důvěra v tuto vládu byla rekordně nízká – navíc v kabinetu seděla místo původních Věcí veřejných nikým nevolená strana LIDEM. ODS potom v předčasných volbách získala pouze necelých 8 procent hlasů (Viz). M. Zeman tedy trval na sto jedna hlasech v souladu se skutečností, že Nečasova vláda nejenže ztratila důvěru lidí, ale neměla ji již ani ve Sněmovně ČR.

 

 

Proč zbytečně čekat, když je z čeho sestavovat…
Podruhé M. Zeman žádal 101 hlasů po B. Sobotkovi (Viz). Stalo se tak po předčasných parlamentních volbách v roce 2013, kdy byly ve hře i jiné varianty složení vlády, v nichž ČSSD nemusela vůbec figurovat. Čistě hypoteticky mohla vzniknout také koalice ANO a ODS, KDU-ČSL a TOP 09.


Další variantou vlády, mohla být například menšinová vláda ANO s podporou ČSSD a KDU-ČSL, či podporou KSČM a ČSSD. Prezident Zeman požadoval po B. Sobotkovi 101 hlasů i proto, aby v případě jeho neúspěšného pokusu mohla probíhat co nejdříve jednání nová, na zcela jiném půdorysu.

 

 

 

Všichni proti Babišovi aneb To budeme bez vlády?
Stav po parlamentních volbách v roce 2017 je diametrálně jiný. Pokud vynecháme sci-fi scénář, že by vznikla nějaká velká protibabišovská koalice i s hlasy KSČM či SPD, není možné sestavit vládu bez vítězného hnutí ANO. To získalo téměř 30 procent hlasů při voličské účasti kolem 60 procent. Není to mnoho, ale je to výrazně více, než získaly ostatní strany. Hnutí ANO je v tedy úplně jiné pozici, než byla před čtyřmi lety ODS.   


Všechny parlamentní strany kromě ANO si ale postavily hlavu a chtějí ANO oktrojovat. Voličům navzdory. Předčasné volby přitom žádný z parlamentních subjektů nechce.
M. Zeman tedy hledá, zda mu Ústava neposkytuje nástroj, jak se nezodpovědné politice většiny stran postavit. Podobně jednal i v případě, kdy nezodpovědné jednání B. Sobotky pár měsíců před řádnými volbami zavánělo pádem vlády a volbami předčasnými, z nichž by mohl mít radost snad jenom M. Kalousek (Viz).
M. Zeman dokazuje, že prezidentský úřad může sloužit jako pojistka demokracie, a to v případě, že si parlamentní strany počínají krajně nezodpovědně a ohrožují svým jednáním stabilitu země.   

 

 

Okamura a Kalousek: Jen žádné nestandardní domluvy…
Kdo myslíte, že je autorem následujícího výroku? Že by M. Kalousek?: „Očekáváme, že v případě, že menšinová vláda Andreje Babiše nezíská důvěru v Poslanecké sněmovně, tak prezident republiky bude bez zbytečného odkladu jednat a učiní druhý pokus.“ Ne, jedná se o prohlášení šéfa tzv. protestní strany T. Okamury, který po kalouskovsku dodal:
My pevně věříme a doufáme, že nedojde k žádným nestandardním domluvám mezi prezidentem republiky a Andrejem Babišem, že by tady vládla nepřiměřeně dlouhou dobu vláda bez důvěry. To by bylo na hraně ústavnosti.“ Okamura neopomněl vyjádřit obavy, že by vláda bez důvěry mohla ovlivňovat vedení policie nebo státního zastupitelství (Viz). 


Je to přitom Okamura, který by v roli představitele vládní strany či hlavy státu výrazně zasahoval do Ústavy ČR, a to v otázce referenda. SPD jasně vzkazuje: „Prosazujeme ústavní zákon o všeobecném referendu. Prosazujeme stabilní vlády bez vratkých koalicí, proto navrhujeme zavedení tzv. prezidentského systému, kdy vládu řídí přímo volený a odvolatelný prezident, dále prosazujeme přímou volbu a odvolatelnost politiků, snížení počtu poslanců na 81 a zrušení Senátu. Prosazujeme ukotvení v Ústavě národního a kulturního charakteru České republiky" (Viz).


Referenda lze přitom zavést i bez drastických zásahů do Ústavy ČR.


T. Okamura rozhodně není tím, kdo by měl M. Zemana poučovat o naší Ústavě. Spíš by ho měla trápit nefundovanost poslanců za jeho stranu, kde jeden pro jistotu nechce mít vlastní názor a cokoli „rozbrušovat“ a jiná jeho poslankyně předvádí místo svých znalostí křivky svého těla.

 

 

SPD s ANO nemá problém – ve vládě aneb NATO nemá podle SPD alternativu…
SPD přitom dala jednoznačně najevo, že jít s ANO do vlády nemá problém: SPD jasně formulovalo podmínky spolupráce, ale hnutí ANO spolupracovat zatím nechce. (Viz). Tato strana se tedy nemůže ohánět nějakou protibabišovskou zásadovostí. Nechce však ani slyšet o podpoře menšinového kabinetu ANO, byť by se mohla domluvit na prosazení některých svých programových bodů. Chce holt buď vše, nebo nic.
Jak dny plynou, ovšem SPD pomalu ze svého programu vycouvává. Najednou se na jejích stránkách dozvíme, že NATO nemá alternativu: Nemáme vlastní zbraně hromadného ničení ani jiné globální zbraňové a zpravodajské prostředky. NATO zatím pro Českou republiku bohužel nemá alternativu. Bylo by nerozumné ukvapeně opustit bezpečnostní systém, který sice pro nás není ideální, ale jiný nemáme. To nic nemění na skutečnosti, že podporujeme zákon o referendu, který by občanům umožnil rozhodnout se v referendu o vystoupení z NATO. Jsem přesvědčen, že většina lidí má rozvahu, zdravý rozum a vidí globální hrozby dneška. Především hrozby dnes spojené se šířením zbraní hromadného ničení (Viz). Podle téže logiky ale nemá alternativu ani EU.
Že by si SPD připravovala půdu například pro kooperaci s ODS?    

 

 

Jak nakládá s Ústavou vnitro? Aneb Kalouskovi spadla maska…
Zatímco je jako hlavní škůdce ústavnosti v ČR označován politiky i médii M. Zeman, máme tu spor ústavních soudců s resortem vnitra (Viz). Je klidně možné, že kandidatura M. Topolánka, ale i jiných uchazečů o Hrad, platná nebude.
Své pozitivum už ale Topolánkova kandidatura má. Ukázala totiž v plné nahotě, jaké hodnoty ve skutečnosti vyznávají M. Topolánek a P. Fiala – a jak vážně myslí tito politici svůj boj proti korupci či sprostotě ve společnosti.


Výklad ministerstva odporuje zákonu, který je relativně jednoznačný,“ vyjádřil se k případu, kdy poslanec či senátor nominoval dva a více kandidátů na Hrad ústavní právník Jan Kysela (Viz ). „Pokud někdo podá kandidátku, která obsahuje podpisy zčásti stejných zákonodárců jako jiný kandidát, taková kandidátka by nemohla být předmětem hlasování“, doplnil odborník na ústavní právo Václav Pavlíček. Argument, že stačí, aby se ve skupině deseti senátorů objevil někdo jiný – a je to jiná skupina, je směšný. Každý senátor je individualitou – a každý senátor má mít toliko jeden hlas.


A já se ptám, co na to naši „bojovníci“ za ochranu ústavních pořádků, M. Kalousek a P. Fiala? Budou nyní běhat s transparenty, že právo není cár papíru a že někdo, kdo právo nezná a není schopen si zajistit správný počet hlasů politiků, když už není schopen oslovit občany, nemůže kandidovat? Jsou k smíchu, tito „bojovníci“, neboť jejich pokrytectví se nebes dotýká.
Na nás, občanech, je, aby tato kauza neusnula. ODS i TOP 09 se tváří, že v tomto případě se dají nad právem zavřít obě oči – a obejít ho. Ne, požadujeme dodržení práva. Jestliže je někdo lempl – a zajistí si hlasy politiků na poslední chvíli – a ještě jen v počtu nezbytně nutném ke kandidatuře, je to pouze jeho chyba. Nakonec tím dává občanům zřetelně najevo, co si o nich myslí.


Stejně tak chtějme znát jména politiků, kteří jednotlivé kandidáty jmenovali. Aspoň budeme vědět, který sociální demokrat podporuje M. Topolánka – a zrazuje tak své voliče.    
Uvědomme si, že pokud by poslanec či senátor mohl hlasovat pro více kandidátů, mohli bychom jich tu pak mít neomezeně mnoho. Ono bohatě stačí, že občané smějí dát svůj hlas více kandidátům. Zastávám názor, že všichni máme pouze jeden hlas – a máme vědět, komu ho chceme dát. To není sbírání pokémonů či obrázků hokejistů. Ale budiž v případě občanů. Tato zdánlivá výhoda stejně nepomohla například M. Hilšerovi, který, ač jeho stánky byly často v sousedství stánků M. Horáčka či J. Drahoše, nedokázal potřebný počet hlasů získat. Tak škemral u politiků, neboť je navzdory debaklu u občanů přesvědčen, že se hlavou státu má stát právě on.


Kdyby každý kandidát získal přesně dvacet hlasů poslanců či deset hlasů senátorů, vycházelo by to nyní na 18 možných kandidátů nominovaných politiky. To je podle mého více než dost. Politik se nemá klonovat. Politik je jeden – a má mít jeden hlas, který po úvaze někomu dá.


Osobně si myslím (čistě z hlediska morálního hlediska, nikoli právního), že nominovat kandidáty by měli svými podpisy toliko občané – a že kdo nesežene 50 000 a více podpisů, nemá v následné volbě co dělat. 

 
Komicky pak působí prohlášení kandidáta za Realisty (kteří v parlamentních volbách propadli na celé čáře), J. Hynka: „Je otázka, jestli nám voliči dají hlas, když budou mít pocit, že já nebo jiný kandidát jsme získali ty podpisy podivně, nebo v rozporu se zákonem“ (Viz). 


Pan Hynek a jemu podobní by si měl uvědomit, že volič v první řadě zhodnotí, zda se ten který adept ucházel při své nominaci o jeho hlas, nebo zda se spolehl na podpis několika politiků.

 

 

M. Topolánek – kandidát Kalouska s Fialou s podporou Kavárny, aneb jen další Antizeman…
M. Kalousek i P. Fiala vyzdvihují zkušenosti M. Topolánka:
Do prezidentské funkce volby vstupuje nový kandidát s politickými zkušenostmi a zahraničněpolitickým rozhledem“ (Viz ).


Asi mají na myslí jeho nahé extempore v Berlusconiho vile. A to si některý naivní volič těchto dvou pánů a jejich stran mohl myslit, že vystupují proti oligarchizaci společnosti. Co holt vadí v případě pana Babiše, evidentně nevadí u pana Berlusconiho – a už vůbec ne u pana Topolánka.

 

 

ODS ani TOP 09 nahý lobbista nevadí aneb Jen to Čapí hnízdo…
Jak si ale má chudák občan vysvětlit, že Čapí hnízdo je pro ODS údajně nepřekonatelný problém – ale Toskánská kauza je důkazem zahraničněpolitických zkušeností?
Že by pomohla s vysvětlením M. Němcová, jež měla po pár minutách čtení Rathova spisu jasno o jeho vině a která si je jistá, že za A. Babišem stojí podsvětí?:
„Já jsem někde zaznamenala myšlenku premiéra, že to zavání podsvětím, a pokud si toto myslí, tak není možné, aby takového člověka nechal být ministrem. ... Já jsem přesvědčena, že Andrej Babiš je produktem lidí působících na počátku 90. let v podsvětí“ (Viz ).


Z logiky věci by se dalo očekávat, že za stejný produkt podsvětí bude M. Němcová pokládat i duo Dalík–Topolánek. Ale světe, div se, v Topolánkově případě se jedná prý pouze o politováníhodné pochybení:
Jeho odchod ze sněmovny byla chyba, toskánská dovolená byla chyba" (Viz). 


Aspoň tedy máme jasno, o co se ODS jedná:
Prvořadým cílem ODS je, aby nebyl opětovně zvolen Miloš Zeman. Jeho přístup k výkladu ústavních pravomocí se ukazuje jako nebezpečný, jeho praktický výkon v úřadu považujeme v mnoha ohledech za problematický a přejeme si, aby ČR měla jiného prezidenta“ (Viz). 

 

 

Na Hradě po náckovsku? Aneb Západní hodnoty v praxi
Jednak tu ODS dává najevo, že si umí na Hradě představit člověka používajícího nacistický výrok: „Es kommt der Tag“ – což má být asi ten uhlazenější styl prozápadní politiky. V neposlední řadě potom všem občanům dává najevo, že M. Topolánek je jenom další Antizeman, nic víc – a nic méně.


Předseda ODS Petr Fiala před časem na adresu J. Drahoše poznamenal, že „je jistě důstojný prezidentský kandidát“. Jedním dechem ale dodal, že: „ODS představí včas vlastní postup při prezidentské volbě, do té doby nebudeme žádná jména komentovat.“ (Viz).


Tento postup tedy již nyní známe: ODS podporuje M. Topolánka. A podporuje ho i M. Kalousek, který se vydává za jediného promigračního politika, což ale jaksi nesedí s podporou protimigračně se vyjadřujícího Topolánka. Neměl by M. Kalousek už rovnou podpořit M. Zemana?

 

 

Přidá se i Okamura?
Otázkou zůstává, zda M. Topolánka nakonec nedoporučí volit i T. Okamura, čímž by se definitivně přiřadil ke Kalouskově frontě. Současně by ukázal, jak vážně to myslí s referendy, která podporuje M. Zeman, ale proti nimž brojil v minulosti M. Topolánek (Viz).


Existují naivní voliči SPD, kteří věří na pohádky. Obzvláště rádi mají tu, jak Topolánek z Evropy vystupoval. „Falešný a prázdný“ Topolánek samozřejmě slíbí voličům cokoli. Pravdou ale je, že je proti referendům (tedy i proti referendu k setrvání v EU), v čemž plně souzní s M. Kalouskem a P. Fialou. Byl to právě pan Topolánek, který byl předsedou Rady Evropské unie a potažmo i předsedou Evropské rady během českého předsednictví v Radě Evropské unie. Petr Fiala i M. Kalousek se ke stávající podobě Evropské unie stavějí naprosto kladně (Viz  a ZDE).


Takže politici, kteří tlačí na Rusko (Kalousek by dodával zbraně Ukrajině), horují za asociální rozkližující se EU (taková v současnosti je) a propagující přijetí eura (M. Kalousek), chválí M. Topolánka za jeho rozhled v zahraniční politice. Otázka k nezaplacení: Proč asi?  
Toto vše by voliči M. Zemana měli mít rozhodně na zřeteli.

 

 

Uhne už konečně Kalouskova fronta?
Lépe se už čelné tváře TOP 09 a ODS odhalit nemohly. Vůbec jim nejde o nějaké západní hodnoty, o boj proti korupci či oligarchizaci, o slušnost v politice, natož o demokracii. Ne – mají jediný motiv – a ten je spojuje: Chtějí za každou cenu urvat politickou moc – a v tom jim M. Zeman neskutečně překáží. Proto ta nefalšovaná a neskutečně silná zášť.


Topolánek jako alternativa k Zemanovi působí jako jedno velké simulakrum už proto, že měl ve své vládě jak K. Schwarzenberga, který uznal samostatné Kosovo, tak D. Stehlíkovou a M. Kocába, kteří jsou silně antizemanovští.


Prezidentské volby jsou za dveřmi. Uvidíme tedy, jestli se většině občanů líbí fanatická Kalouskova fronta – nebo zda ji definitivně pošlou někam, aby už konečně uhnula.

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pondělí, 13 Listopad 2017 11:45 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB